Šetčet
přečtené 233
Sbohem, město C. a pět povídek
2012,
Philip Roth
Doby se mění. Co kdysi bylo považováno za liberální výstřelek, je dnes nahlíženo jako konzervativní přežitek. Je těžké se nechat zaujmout příběhy z časů, které jsem nezažil, z prostředí, které jsem nepoznal, o lidech, se kterými nemám prakticky nic společného - ani obřízku, ani stravu, práci nebo názory na antikoncepci, jejíž typ zmiňovaný v titulní novele je sám o sobě polozapomenutý a zadupaný do země pilulema. Probíraná témata nejspíš bývala pro určitou skupinu důležitá, mě však spíš zaujme forma, styl a některé detaily. O to více jsem byl mile překvapen povídkami Obránce víry a Epstein, které mají kromě vtipu, pointy a svižného a jistého vyprávění i již na první pohled zřejmý transkulturní přesah. Povídky, z nichž první pojednává o nárokování a zneužívání nezasloužených privilegií a druhá se věnuje útrapám muže v krizi středního věku, jsou z mého pohledu vrcholem sbírky nejspíš i proto, že víra protagonistů v nich hraje zástupnou roli. Funguje jako kamínek v mozaice, který doplňuje celkový obraz a dodává mu lehce exotický nádech; nikoliv jako základ, bez jehož přijetí se část kouzla vytratí.... celý text
Konečná
2012,
Kingsley Amis
Jednohubka. Ale dobrá, místy pěkně hořká a s neobvyklými podtóny. Konec působí useknutě, jako by to autora přestalo bavit.
Deník pana Nuly
1976,
George Grossmith
"Nedostižný vzor," píše o knize František Ringo Čech v Ruském týdnu a je příliš skromný. Ale i při férovějším porovnání například s Jeromovými Třemi muži jsou příhody pana Pootera fádní. Možná volba vypravěče, přitloublého a ničím nezajímavého úředníčka, se kterým se čtenář ztotožnit nechce, protože jeho hlavním projevem je veřejné zostouzení sebe a své ženy, podtrhává Deníku nohy. Sám Pooter je cíleně zoufale nevtipný, což se odráží na vyznění díla jako celku. Při vzpomínce na muže, který si se životem hlavu neláme, se asi ještě párkrát usměju, ale jinak pouštím Deník nadobro do některé z knihobudek.... celý text
Mlok 2018
2018,
* antologie
Kratší povídky jsou obecně dost rozpačité, delší lepší a za mě nejlepší novela. Mloka pro ptáky ale chápu. Některé nápady mile překvapily, jiné připomínají prach ze stokrát vymlácené slámy a další jsou prostě jenom divné. Trochu mě zarazilo, že ze 14 povídek je ve sborníku sci-fi a a fantasy jen jedna sci-fi (s přimhouřenýma očima 1,5). Takže celkově asi ok, ale nenašlo se nic, co by zanechalo hlubší stopu a na co bych si třeba za rok vzpomněl, jak mě to při čtení posadilo na zadek.... celý text
Příběh opravdového člověka
1951,
Boris Polevoj
Tak silný příběh, který se skutečně stal, toho unese a snese hodně. Pochází z roku 1947 ze země, kde na jednu stranu za války byly vypáleny stovky "Lidic" a zemřelo 8,7 milionu lidí, na druhou stranu víc lidí pobili bolševici sami ještě dávno předtím. A proto když umírá "pravý bolševik", místo slz je cítit písek mezi zuby. Komu ta propaganda nevadí, tak ať si v hlavě prohodí strany a řekne si, zda by skousl, pokud by se v knize dočetl: "Ale ty to zvládneš, ty jsi árijec!" nebo, "Och, dnes umřel opravdový národní socialista." Jistě, dílo vznikalo za určitých okolností, ale i tak budou romány nahlížející na válku jako na tragédii, kde na obou stranách bojují ti samí lidé a všichni nakonec prohrají, vždy nadčasové a lépe stravitelné. Ale ten příběh je neuvěřitelný! Rád bych zde ještě vyzdvihl dřívější komentář uživatele jadran. ČV 2018, zmíněno v Tankovém praporu... celý text
