see_sawandrew
přečtené 159
Hlubina
2015,
Nick Cutter
Hlubina rozhodně není nikterak originální román. Davidson (pseudonymy fakt nemusím) si z dosavadní hororové fikce bere opravdu hodně. Paradoxně nikoli od Kinga nebo Barkera, ale především od literárního podivína H. P. Lovecrafta, ale také od slavného filmového tvůrce Johna Carpentera. Autor je ale dost zkušený na to, aby legendy hororového žánru pouze nevykrádal, nýbrž elegantně využil jejich oblíbených imaginací. Hlubina chytí a nepustí díky naprosto precizní formě, která se nezdržuje filozofickými bláboly, ale maximálně účelně a přitom vkusně vede čtenářovu pozornost. Je důvtipná, sugestivní a navzdory bizarnímu obsahu nikdy nezklouzává k naivitě a přehnané snaze vyděsit čtenáře za každou cenu. Výsledná děsivost Hlubiny stojí a padá na čtenářově představivosti a jeho ochoty připustit, že na Zemi může existovat něco mimo hranice našeho chápání. Hlubina je román o temnotě, představivosti a hlavně o prvotním strachu každého živého tvora. A pokud jejího antagonistu, ukrytého jedenáct kilometrů pod hladinou moře, něco charakterizuje dokonale, pak je to věta: "Kdybyste chtěli něco ukrýt - kdybyste byli řekněme bůh a mohli jste to zařídit - kdybyste chtěli ukrýt tu nejhorší, nejnebezpečnější věc, jakou si dovedete představit... kam jinam? To mi povězte. Kam... JINAM?" 90%... celý text
Hugo Story I: 1955–1961
1993,
Isaac Asimov
Allamagoosa a Růže pro Algernon. I kdyby v knize nemělo být nic jiného k přečtení (jako že je), zasloužila by si maximum. Vrchol imaginace a autorského mistrovství, kterého později dosáhl snad už jen Bradbury. 100%... celý text
Ambasadov
2012,
China Miéville
Miéville vztyčuje prostředník všem, kteří si v dnešní době hrají na opravdové scifaře. Všechny tradiční propriety science fiction nechává prostě jen existovat a sám se pouští do mnohem neprobádanějších vod - do xenolingvistiky. Tak ambiciózní téma dokážou úspěšně ukočírovat jen opravdu velcí spisovatelé a Miévilleovi se to i přes jistá zaškobrtnutí podařilo. Ambasadov je jedna z nejpozoruhodnějších knih, jakou jsem kdy četl. Není Miévilleova nejlepší, na to má příliš fádní a nedramatickou formu. Její obsah je ale tak bizarní, zneklidňující a úchvatný, že ji nelze nazvat jinak než štikou ve sci-fi rybníce. 75%... celý text
Bez dcerky neodejdu
2002,
Betty Mahmoody
Silná kniha. Netřeba se zabývat formou, obsah je sám o sobě působivý. 80%
Mechanické piano
1987,
Kurt Vonnegut Jr.
Je otázka, jestli Vonnegut vůbec tušil, jak strašně nadčasovou knihu napsal. Většina satirických prvků je stále aktuální i dnes. Román by si určitě zasloužil větší hloubku, ale jeho poselství je více než jasné a až nepříjemně mrazivé. 80%... celý text
Železná rada
2005,
China Miéville
Zatímco první dva díly trilogie Bas-Lagu se držely tradičních narativních principů a budovaly příběh v podstatě konzistentní, Železná rada je spíše mozaikou desítek příběhových linií v různých časech, aby dohromady vytvořila jakousi kroniku války s Tešem a současně historii Věčného vlaku. Pozitivní je neuvěřitelná komplexnost, která nepostrádá logiku ani typickou bezútěšnou atmosféru kontinentu Rohagi. Slabinou je, že více než kdy dříve jsou znát Miévilleovy rezervy ve vyprávěcím stylu, a tak se mnoho scén tříští právě tam, kde bychom čekali gradaci. Každopádně jako uzavření trologie je Železná rada zdařilá část, bezchybně protkaná hutnou atmosférou a v neposlední řadě také autorovým cynismem, který veškerou romantiku drtí pod koly Věčného vlaku. 80%... celý text
Lunapark
2013,
Stephen King
Buď Kinga už definitivně zblbli jeho vlastní fanoušci a skutečně uvěřil tomu, že "mistr hororu" je nálepka právě pro něj, anebo mu při psaní stojí za zadkem literární agent a v zájmu trhu a očekávání čtenářů ho nutí do každého příběhu sypat hororové propriety. Ve výsledku tu máme krásný nostalgický příběh, který je z neznámého důvodu nastavován naprosto zbytečným pokusem o duchařinu. Debilní podbízivý přebal jako pro padesátkový filmový horor tomu samozřejmě nasazuje korunu. Typický případ, kdy se od autora očekává něco zcela jiného, než v čem spočívají jeho největší přednosti - tedy v postavách a jejich obyčejných příbězích. 70%... celý text
Volání Cthulhu 1
2011,
Howard Phillips Lovecraft
Troufám si tvrdit, že právě tato část Lovecraftových sebraných spisů tvoří naprosté jádro autorovy tvorby. Když opomenu následující svazek, který obsahuje asi nejlepší Lovecraftovy povídky vůbec - znepokojivou Barvu z vesmíru a geniální Šepot ve tmě, musím právě tuto knihu označit za hlavní bránu do bizarní fantazie autora. Dle mého názoru k tomu však paradoxně nedochází zásluhou populární povídky VOLÁNÍ CTHULHU ani nejdelší Lovecraftovy novely PŘÍPAD CHARLESE DEXTERA WARDA. Tou velmi náročnou, přesto téměř geniální sondou do lovecraftovského multiverza je novela SNOVÉ PUTOVÁNÍ K NEZNÁMÉMU KADATHU. Není těžké si všimnout, že většinu svých děl autor pojímá ze stále stejné perspektivy: zvolí nespolehlivého vypravěče, který v ichformě nejprve podotkne, že jeho okolí či on sám již pochybuje o jeho/své příčetnosti a následně vylíčí události, které k jeho zešílení vedly. V několika připadech se pak vypravěčem stává osoba, která se pouze doslechla o hrůzách, které se odehrály. V každém případě se vypravěč snaží držet zdravého rozumu a pomocí pevné logiky oddaluje verdikt "nadpřirozeno" až do krajních mezí. Novela SNOVÉ PUTOVÁNÍ K NEZNÁMÉMU KADATHU je však koncipována zcela jinak. Lovecraft ji napsal v er-formě a jako vypravěče zvolil sám sebe. Nikoli vyprávěním, ale svým typickým popisem děje líčí příběh Randoplha Cartera, který je nespokojen s jedním ze svých snů, a proto se vydává do tajuplné Snové říše, aby poprosil bohy Země o přístup do nádherného města, které si vysnil, a kam se záhadných důvodů nemůže vstoupit. Jeho bizarní putování Snovou říší není provázeno logikou, natož nějakou psychologií postavy. Lovecraft v podstatě motivace Cartera či jiných postav vůbec nepředstavuje a soustředí se pouze na kouzelný popis tvorů, předmětů, měst a podivných zákoutí "Dreamworldu", který v mnohém připomíná říší Fantazie ve slavném Nekonečném příběhu. Během celé novely Lovecraft chrlí nejen znamenitě vygradované příběhové linky, ale především hromadu odkazů na celou svou tvorbu. Navazuje na své povídky o snech (většina vyšla ve druhém svazku s titulkem Měsíční močál), bezstarostně vkládá odkazy na mýtus Cthulhu i na děsivý pantheon Vnějších bohů i Velkých bohů, od věčného Azathotha přes jednu z hlavních postav Nyanlatrotepha až po žlutého kněze Hastura. To doplňuje, jak je u něj zvykem, velmi rozsáhlým bestiářem, kde figurují ghůlové, gugové, noční zebouni, gholové a dokonce ultharské kočky. Díky této podivuhodné patlanici se ze Snového putování stává jednak lovecraftovský slabikář, nabitý vším, co tento autor vymyslel, ale především neskutečně poutavá, dojemná i značně děsivá pohádka, v níž Lovecraft dokonale spojil naivitu všech svých děl s nepředstavitelně hrozivými prvky svého fikčního světa. Těžko v jeho tvorbě ještě najdu něco tak nabitého fantazií a upřímnou touhou po naivním snění. Celá kniha za 85%, Snové putování samozřejmě za sto.... celý text
Jizva
2004,
China Miéville
Je paradoxní, že zatímco méně dějové a popisy natřískané Perdido se odehrává v jediném městě, tedy v Novém Krobuzonu, dějovější a celkově méně popisná Jizva představuje polovinu světa Bas-Lagu v celé jeho kráse i bizarnosti. Ano, podobně jako u prvního dílu trilogie lze Miévilleovi něco málo vytýkat - v Perdidu se místy nechal příliš unášet dějovými odbočkami, Jizva naproti tomu lehce trpí roztříštěností děje a příliš častým střídáním POV segmentů. Pořád jsou to ale jen nepatrné vady na kráse, které se v dokonale promyšleném dějovém spletenci objevují. Jizva je důkladnější, nepředvídatelnější a ještě o chlup více zneklidňující než Nádraží Perdido a více než kdy jindy je v Miévilleově tvorbě znát řemeslo a především neuvěřitelná fantazie. 100%... celý text
Angličtina (nejen) pro samouky
2005,
Ludmila Kollmannová
odpad!
O obsahové stránce se nemá cenu moc rozepisovat, pravá tragédie je až nesmyslná (ne)strukturovanost lekcí, kde se plácá páté přes deváté bez jakékoli logické souvislosti či praktičnosti pro výúku. Naprostá absence aktivizačních prvků v textu (jako je přehledné ztučňování důležitých rozdílů či správně organizovaná tabulka) dokonale ztěžuje orientaci a sráží chuť k učení - natož nábavu - hluboko pod nulu. Ruce pryč, nejen pokud se chcete učit anglicky, ale i pokud máte v úmyslu učit někoho jiného.... celý text
Anansiho chlapci
2006,
Neil Gaiman
Gaimanovo nepřímé pokračování Amerických bohů má spoustu mušek, zbytečných scén a nekonzistentních pasáží, ale je to tak roztomilá kniha napsaná tak lehkým stylem, že ji ani kritizovat nechci. 75%... celý text
