RyonMathrin přečtené 804

Nohy z jílu 1999, Terry Pratchett

Golemové a tajemné vraždy... Hlídka je posílena o nové skvěle vymyšlené postavy a dává se do vyšetřování.  Vtipné narážky na sekty (policista Postihnout-hříšné-vysvětlující-brožurkou), emancipaci trpaslic, které se dosud vydávaly za trpaslíky a to bez potíží (vousy jako vousy), diáře organizery (popletený skřítek), heraldika, do toho rovná práva (otrocká práce golemů)... Zase dokonalá směsice, prošpikovaná situačním humorem daným vlastnostmi postav. Vtipné existenciální a náboženské úvahy nejen golemů na úplný závěr, kdy už vlastně zápletka vyvrcholila, bylo několik třešniček na už tak skvělém dortu. Jeden z nejlepších dílů o Hlídce, alespoň pro mě. "Ty jsi aristokrat, Noby." "Jistě, pane, ale mám na to speciální šampón." "Ateismus je také náboženské stanovisko," zaduněl Dorfl. "To ne," protestoval policista Postihnout, "ateismus je popírání boha." "Takže je to náboženské stanovisko. ... Správný věřící myslí na boha neustále, třebaže ho v myšlenkách popírá... " "...vypustil jsem všechna zvířata, ale ona jen hloupě pobíhala sem a tam. Některá se dokonce vrátila do ohrad na jatkách. Proč?" "Vítejte do světa, policisto Dorfle." "Je to snad hrozné, být svobodný?" "Řekl jste to sám." "Vy říkáte lidem: setřeste své okovy, a oni si sami udělají nové?“ "To patří k základním lidským činnostem."... celý text

Šílený les 2018, Vladimír Šlechta

Můj první vstup do Krvavého pohraničí stál za to. Velmi dobře napsáno a pěkně se to četlo. Bohužel jsem měl osobní problém s některými jmény, které mi prostě přišly nezvukomalebné, až nepříjemné a nemohl jsem je vnitřně přijmout (Izironk, ale i další) a i některé reálie autorova světa mi šly proti srsti. Oproti tomu vysoce hodnotím pomalý rozjezd, kde nikdo téměř nic neví, postupnou čím dál větší napínavost a skvělou gradaci. Také popis magie elfího lesa a kontrast s lužním lesem a jeho přirozeností mě doslova dostaly. Čtenáře fantasy myslím kniha potěší.... celý text

Maškaráda 1998, Terry Pratchett

„... mě se to zdá pěkně nesmyslné půjčovat si oblečení jenom proto, aby si člověk mohl poslechnout nějakou muziku.“ „To násobí celý zážitek, mami,“ odpověděl jí mladý Jindřich, který si tuto moudrost někde přečetl. „No, to by mě zajímalo, jak to ví ta muzika.“ Tradiční Pratchettova parodie, tentokrát na operní svět a Fantoma opery. Od začátku až do konce skvělá zábava. „Dobrý den, paní Plížová,“ pozdravila stařenka vesele. „Není to vzrušující? Ten šok v hledišti, to ovzduší očekávání... Všichni ti hudebníci v orchestřišti, kteří se pokoušejí někam ukrýt láhve a zkoušejí si vzpomenout, co mají hrát...“ ...Ukáže se, že sluha jedná z hlavních postav je přestrojenou dcerou jiné z hlavních postav... někdo zemře na chorobu, která mu ovšem nezabrání, aby o tom několik minut nezpíval... Bábi Zlopočasná, stařenka Oggová a kocour Silver opět na scéně (zde spíše za scénou): ...Silverovy podezřívavé oči plály v temnotě jako dva plamínky. „Šťouchni do něj násadou od koštěte,“ vybízela bábi. „Nee,“ zavrtěla hlavou stařenka. „S někým, jako je Silver, do toho musíš vložit trošku laskavosti.“ Bábi zavřela oči a popuzeně zamávala nataženou rukou. Zpod kuchyňské skříně se ozvalo vzteké zamňoukání a skřípění drápů po dlaždicích. Pak se zpod nábytku vynořil bojující Silver, jehož drápy zanechávaly na kameninových dlaždicích stopy. „Na druhé straně,máš ale pravdu - velká dávka surovosti to nakonec taky dokáže.“ Doporučuji.... celý text

Můj první počítač 1988, Luca Novelli

Erik 1996, Terry Pratchett

Na Erika jsem se velice těšil, ale nakonec jsem byl trochu zklamán. Mám za to, že to je hlavně z důvodu nahrávky audioknihy, kterou se mi jinak nepodařilo sehnat (evidentně namluvil jen jakýsi nadšenec, bohužel s vadou řeči a přes slyšitelnou snahu monotónním projevem). Opět Mrakoplaš, myslící hruškovník atd. a nekonečné variace a parodie na dané téma, které je tentokrát démonologie. I mladý démonolog je skvěle vymyšlen. Určitě stojí za přečtení, zejména pro všechny milovníky Pratchetta, na nejvyšších stupních mého žebříčku se ovšem neumístí.... celý text

Jurský park 1993, Michael Crichton

Originální zápletka, pečlivě teoreticky podchyceno, napínavé do posledních stránek... Zasloužených 95%. Jen některé pasáže (záchrana vždy na poslední chvíli) už mi přišly klišovité, ale celkový kladný dojem přetrvává. Kromě neskutečného dobrodružství kniha ukazuje na slabiny podobných záležitostí a projektů, jako by byl Jurský park ve skutečnosti a autor v dialozích rozpracovává zajímavé morální úvahy. Film jsem neviděl, ale naprosto chápu, že takto kvalitní materiál byl zpracován. Ale předpokládám, že uvedené úvahy nemohly být na plátno přeneseny v takovém rozsahu, jako v knize. Doporučuji, napříč žánry vynikající věc.... celý text

Dracula 1997, Bram Stoker

Tuto knihu zná podle názvu určitě hodně lidí, aniž by ji četli a díky její světoznámosti ví zhruba, o čem je. I já jsem k nim donedávna patřil. Mohu zařadit mezi přečtené shodou okolností "jen" díky tomu, že jsem zrovna neměl žádnou jinou audioknihu do auta :D. Musím ale říct, že čtenářský zážitek to byl velmi dobrý. Překvapil mě hlavně styl, kterým kniha začíná - "slepená" z dopisů a uryvků deníků. Přestože jsem věděl, co zhruba čekat (upíří hrabě si pochutnává na krvi, zejména mladých žen), styl vyprávění, linky více postav, které se později spojí i vyvrcholení děje se mi líbily.  Zasloužené čtyři z pěti za kvalitu, legendárnost i atmosféru. Jen to, jak je Seaward natvrdlý a VanHelsing mu musí předkládat několik důkazů ohledně Lucy, mi přišlo trochu šroubované. Doporučuji všem s tím, že kniha v podstatě nepřekvapí: dostanete přesně, co čekáte. A někdy je to zrovna to, co chceme.... celý text

Strach v hrsti prachu 1983, John Ives

Našel jsem si tuhle knihu díky komentáři uživatele Metla (tímto díky za super inspiraci ;-) ). Troufl bych si děj shrnout pár slovy jako drama v poušti o pěti lidech. Ale jaké drama! Do poslední chvíle jsem byl napnutý jako vodítko psa v blízkosti řeznictví. Pan Zavřel navíc namluvil všechny postavy velmi sugestivně. Naprostá paráda. Knize bych normálně dal "jen" 4*, ale audioverze si zaslouží ještě jednu navíc. Je zde hodně popisu okolní krajiny, což je nutné pro pochopení všech souvislostí. Popisy jsou ale perfektní, výstižné a hlavně ani trochu nenudí. Do toho téma přežití, mentalita indiánů, psychologie a psychiatrie a navrch náboženství... Překvapivě kvalitní koktejl. Taky mi přišlo zajímavé, že zpočátku nebylo jasné, kdo je skutečná oběť/hlavní hrdina. Takže i když toto není pro mě nejoblíbenější žánr, nelituji ani sekundy poslechu a vřele doporučuji všem čtenářům.... celý text

Devět princů Amberu 2006, Roger Zelazny

Dostal jsem se k další legendě fantastiky, alespoň podle recenzí a komentářů. Je to skutečně skvělá záležitost, psaná perfektním stylem. Nesedly mi některé drobnosti ohledně světa Amberu, ale to jsou detaily. Postupné odhalování minulosti po ztrátě paměti není výjimečná zápletka, to je sice pravda, na druhou stranu právě díky tomu napětí "o co tady vlastně xakru jde?!" byla četba velice napínavá. Obdivoval jsem Corwyna, jak dlouho dokázal předstírat, že se nic neděje (že si vše normálně pamatuje). A užíval jsem si jeho glosy, kdy dokázal rozhovor obrátit tak, aby vyzněl v jeho prospěch nebo alespoň získal nad tím druhým navrch. Zejména u hostiny s Erikem, kdy mu měl připít jako novému králi: "Na Erika, posledního chudáka u mého stolu." To je prostě bomba. Postupně se chystám na celý cyklus Amberu a tuto knihu mohu zejména příznivcům fantastiky v klidu doporučit. (jo, a taky mi byl Corwin blízký svými osobními barvami - černou a stříbrnou :-))... celý text

Poutník, čarodějnice a červ 2019, Christopher Paolini

Pouze 3 hvězdy. Jako samostatná sbírka povídek neobstojí (bez předchozího přečtení Eragona se nechytnete). Jako ukázka světa Alagaesie taky ne. Jedině jako pokračování Eragonova příběhu. A v tom případě je to hodně krátké pokračování... takových několik střípků veliké mozaiky. Ale hezkých střípků, to tedy ano. Spíš to vnímám jako předehru a chci věřit, že se autor do svého světa vrátí na delší dobu. Murtagh dobrý, čarodějnice slabší, urgalové zprvu průměr, konec mne ale velmi příjemně překvapil. Pište, pane Paolini, o dracích toho není nikdy dost :-).... celý text

Atuánské hrobky 2003, Ursula K. Le Guin

Pokračování série je překvapivé zejména v tom, kdy až se Ged objeví. Ovšem příběh Arhy je stejně strhující jako již našeho známého čaroděje. Příběh je v podstatě jednoduchý, ale ve své jednoduchosti neskutečně propracovaný. Sugestivní popis hrobek, temných sil i například dogmatického myšlení kněžek mne dostal. V rámci žánru pro mladší čtenáře jako hodnocení nemohu dát méně než pět zářících krystalů.... celý text

Kuchařka Stařenky Oggové 2001, Terry Pratchett

Knihu asi nejlépe vystihuje tento úryvek z předmluvy: "... jsme nuceni přiznat, že jsme nakonec obětovali přesnost a věrnost receptů v zájmu toho, aby tuto knihu dočetlo stejné množství čtenářů, jaké ji  číst začalo. Naším cílem tedy bylo docílit co možná nejvěrnějšího vzhledu a nálady uváděných pokrmů a přitom se co největší oklikou vyhnout jejich původní chuti. " Tudíž normální (v rámci možností) jídla s potrhlým názvem, ale zasazené do vtipného povídání naší oblíbené paní Oggové. A to jsem ještě nezmínil část o etiketě, která vypadá taktéž výživně, tedy, ehm, vtipně. Zatím byla úspěšně otestována pizza Quattro rodenti, chystám se na jednohubkové Ovčí oči a postupně samozřejmě na většinu receptů (ale takového mořského ježíka asi fakt neseženu :D) Za mě naprostá paráda a plný počet. Mezi jinými knihami, kterým jsem udělil nejvyšší hodnocení by sice nebyla na špici, mezi knihami receptů si však 5/5 zaslouží. Asi spíše ocení ti, kteří již od mistra Terryho něco přečetli, i když... moje žena, pro kterou byl dárek určen, bude zjevně výjimka z tohoto pravidla. Pratchetta zná jen z mých citací a zprvu se na knihu tvářila skepticky. Po chvilce se však začetla a chvílemi se dokonce nahlas smála. A aj, tu jsem viděl, že je to dobré a zaradoval se radostí velmi velikou...... celý text

Dobrodružství v temných uličkách 1990, Jaroslav Foglar

Čaroděj Zeměmoří 1992, Ursula K. Le Guin

Tak tohle bylo moc pěkné, doporučuji. Věděl jsem, že se jedná o proslulé dílo a musím potvrdit, že právem. Že začátku mi přišlo, že autorčin styl je trochu stručný. Nicméně po jisté době jsem mu přišel na chuť a pochopil jsem to. Text totiž neobsahuje zbytečná slova navíc, je zcela výstižný. Co se týče fantasy, má kniha vše, co má mít. Co se týče Gedova příběhu, líbilo se mi putování i vývoj postavy. I když v několika málo případech byly jeho schopnosti na můj vkus až supermanské - např. vsadit na jedinou možnost v dialogu s drakem, ale v příběhu pro určenou cílovou skupinu to nevadí (Můj problém, že když jsem v uvedeném věku byl, o knize jsem nevěděl a tak to teď doháním :-)) Ještě jsem nezmínil systém magie, který je krásně vymyšlený a hlavně vyvážený. A ano, Paolini by se nemohl vylhat z inspirace touto knihou, i když dle mého názoru kouzlení v Odkazu dračích jezdců ještě mírně vylepšil. Za mě tedy objevená legenda v tom pravém významu slova (to, co má být čteno). Doporučuji všem s doplněním, že úroveň nadšení z knihy poroste přímo úměrně zálibě čtenáře ve fantasy a nepřímo úměrně věku. Už se těším na další příběhy ze Zeměmoří.... celý text

Dámy a pánové 1997, Terry Pratchett

Pratchett! A on mu zase dává všech pět! To už je podezřelý... Jednak tenhle uživatel a s největší pravděpodobností i kniha. Inu, na svou obhajobu uvedu jen pár slov: Nápady. Železo. Mravenec v kovárně. Čarodějky. Stařenka Oggová. Magráta. Bábi. Stařenka Oggová. Magráta-Krokuše. Bábi. Kvestor. Knihovník. A ještě Stařenka Oggová. To musí stačit :-). Tuhle knihu jsem četl před lety a nevím proč jsem si ji vnitřně řadil k horším z celého Pratchettova spektra knih. Četl jsem teď totiž po cca 20 letech (u všech holí mágů, co nejsou přeludy, je šokující si tohle uvědomit :-) ) a musím konstatovat, že jsem si to nějak blbě pamatoval - viz úvod, je to totiž paráda. Autor umí přejít z mrazivého napětí, o které v knize rozhodně není nouze, během pár vět do třeskuté srandy. Přitom to není násilné, prostě to ukazuje jeho záběr. A nemohu se nepodělit o tyto krátké výstřižky (bez spoilerů) (výstřižky, ne výstřiky, nesnáším autocorrect!) : "Od její pýchy by se odrazil i hozený kámen." "... byl to ten druh temnoty, která jak se zdá, přitéká odjinud. Byla tak hustá, plná, téměř hmatatelná, že možná kdybyste to zkusili, dokázali byste utrhnout kus vzduchu a tu noc z něj vymáčknout." "Smrdí, jako kdyby se srazily dva cirkusy!" "...existuje mnoho pěvců, při jejichž zpěvu praskají sklenice. Stařenčino vysoké C dokázalo skleničky vyčistit." "Co to tam máte?" ptal se troll. "Já jsem obr," odpověděl trpaslík Casanovlez. "Ale obři jsou mnohem větší." "Já jsem byl nemocný."... celý text

Triumf trpaslíků 2016, Markus Heitz

Bez znalosti předchozích dílů nemá smysl číst. Všem, kdo byste o četbě série uvažovali, doporučuji rozhodně 1. a 2. díl. Zbylé 3 bych označil za takové trochu vyklusávání, které ocení spíše skalní příznivci (tady to dostává nový význam :-), prostě milovníci malých fousatých bojovníků). Poslední část Trpaslíků je obstojné čtení, i když to na můj vkus v několika věcech drhlo. Ale nejdřív pozitiva: Napínavost a pestré dějové zvraty jsou jako vždy velmi dobré, to nelze upřít. Akce je taky dobře zvládnutá. Některé nápady originální, svěží, zejména ty ohledně magie. Pravý Tungdil, jeho přátelé a motivace - o tom se četlo dobře. Teď ty horší věci, zůstanu nejprve u postav: Osoby nejsou mnohdy zapamatovatelně popsány a v některých případech jsem musel hledat, o koho jde. Beligata a Gosalyn se mi pletly, občas použít opis místo vlastního jména by vše zpřehlednilo. Styl autora mi nesedl, například popisy a přechody mezi místy byly občas zmatečné. Taky mi vadilo, kolik umíralo postav - nejen bezejmenných vojáků, ale i hodně vedlejších hrdinů. Je to nějaká divná móda poslední dobou... fantasy přece může být drsná a zároveň to nemusí být jatka. V neposlední řadě uměle vytvořená krátká trpasličí přísloví/moudra, kterými autor věnoval každému samostatnou stránku, aby jimi proložil kapitoly: Z necelých dvaceti mělo šťávu snad jen jedno, ostatní byla jako když pucuje okno sekerou (válečnou). Bylo na nich strašně poznat, jak křečovitě byla vytvořena. Shrnuto: v setrvačnosti dočtené pětice knih spíše potěšilo než urazilo, ale pokud Heitz ještě časem napíše další pokračování, ke kterému si v závěru připravil dvířka, už se na to nechystám.... celý text

Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson

Úžasně zábavná směs protikladů a nepravděpodobných náhod (nepravděpodobnější věci viděl snad jen Arthur Dent při cestě galaxií). Navíc kniha průběžně propírá světovou politiku druhé poloviny 20.století a některé postavy příběhu evidentně ztělesňují výsměch různým politickým směrům, hlavně však fanatismu obecně. Při poslechu jsem se neskutečně bavil. Několikrát obelstění tajní agenti, revolucionářka, Holger... Vůbec, nápad s dvojčaty je maximálně vytěžený, tak říkajíc vyždímaný do poslední kapičky. Stoletého staříka jsem četl jako prvního a obě knihy mi přijdou stejně zábavné. Rozhodně doporučuji! Neodpustím si něco ocitovat, mělo by to však být bez spoilerů. (jako vždy lákadlo pro ty, kdož nečetli, připomenutí těm, kdož četli) "... v důsledku toho se musel přestěhovat do nápravného zařízení. Stát předpokládal, že na jeho nápravu bude třeba 18 měsíců. " "Nenávidět Američany musí být s ohledem na jejich počet pěkná fuška." "... co se týče certifikátů pravosti, strýčkovi se nikdo nevyrovná. Jednou si sice v Anglii odseděl čtyři roky, to je pravda, ale za to může ten packal z Londýna, který certifikát pravosti tak odbyl, že strýčkův falzifikát vypadal vedle originálu příliš dobře. "... celý text

Pytel kostí 2012, Stephen King

Hodně dobrý duchařský příběh a odhalování kostlivců ve skříni. Říkal jsem si, že něco podobného, samozřejmě ne tak koncentrovaného, se mohlo někde stát nebo třeba i stalo (nevím, jestli King čerpal ze skutečnosti, nekopal jsem tak hluboko, tedy ehm..., nerýpal jsem v tom). Někdy to bylo tak napínavé, že se mi nechtělo opustit auto, ve kterém jsem audioknihu poslouchal. I když musím říct, že první třetina knihy byla až moc rozvláčná. Ale od setkání Mika s Mattie to začalo konečně víc odsýpat. Pozor, dále spoilery! Co mi na knize vadilo byl fakt, že sympatická, hned druhá hlavní hrdinka přišla o život. Jako jo, přeci jen v rámci žánru je to asi oukej, ale osobní pocit, že ve vyvrcholení děje ji šlo někam jen odstranit sedmnácti různými způsoby, pro mě přetrvává. I tak to však byl strhující čtenářský (poslechový) zážitek. Třeba scéna s kamenováním Mika v jezeře byla opravdu velice sugestivní. A ještě jeden detail - Mike z pohledu první osoby popisuje, jak se v některých situacích bojí. Ovšem některé další paranormální příhody popisuje neuvěřitelně chladnokrevně. Možná ale soudím špatně a po mnoha nocích strávených ve Smějící se Sáře bych to vnímal jinak.... celý text

Dům mrtvých 2003, Steven Erikson (p)

Tak oproti prvnímu dílu MKP se mi tato kniha líbila víc. Lépe jsem se ve všem orientoval. Vyprávění mi přišlo na mnoha místech lepší, napínavější. A přesto, že rozsáhlý fantastický svět Malazské říše se neumístí na horní stupně mého žebříčku imaginárních světů (kvůli různým osobním detailům, které by tu jen zabíraly místo), je to fascinující prostředí a byl to pro mě vynikající čtenářský zážitek. Našel jsem zde neotřelé nápady, plastické charaktery, zmáknutý příběh. Jen je to občas strašně kruté a naturalistické (brblám si pod fousy, přestože jsem vyrostl na Sapkowském :-) ), ale k žánru to prostě patří. Některé postavy zemřely. Chvíli to bolí, protože tak nějak fandíte trochu všem, když jste s nimi putovali tak dlouho... a postupně, pomaloučku začínáte chápat, že to tak zjevně muselo být. Z množství textu občas vystoupily krátké, neskutečně výstižné úryvky. Dvě z těchto perel ocituji, protože podle mě shrnují celou knihu, a zároveň to vůbec není spoiler! "Umírají děti. To je stručná definice lidstva, řekl bych. Kdo potřebuje tlusté svazky historických knížek? Umírají děti. V těch dvou slovech se skrývá celá nespravedlnost světa. Citujte mne, Kalousi, a nemusíte psát nic dalšího. Ten parchant má pravdu. Ekonomika, etika, hry bohů , to vše je shrnuto v tomto jediném tragickém prohlášení. ..." "Bohové se usmívali, ale byl to ztuhlý škleb lebky." Doporučuji. PS: z postav jsem si oblíbil jednoznačně Felisín, Baudína a Heborika.... celý text

Osud trpaslíků 2009, Markus Heitz

Velmi povedené pokračování série. Opět akční, napínavé, plné nových nápadů. Příběh byl obohacen temnými prvky ( nově zmíněný druh trpaslíků nakažených kouzly alfů), ale to je jen dobře, dostalo to tím pádem nové možnosti. Změna charakteru Tungdila funguje taky jako nečekané koření. Nečernobílost některých postav taky vítám. Ovšem kvůli následujícím věcem dávám jen cca 3,5*: Pojmy oběh a cyklus mi stále přijdou matoucí, když vás to nutí v průběhu napínavé četby se vždy zastavit a zamyslet, který pojem znamená rok a který den, začne být otravné. Dále romantická linka je fajn, ale jak už někdo zmínil, autor to rozpitvává až moc. Ze zapřisáhlých nepřátel se mávnutím, hm... sekery stávají spojenci - budiž, ale bylo těch zvratů podle mě moc a někde jejich logika dost skřípala. V závěru je už otazníků na můj vkus příliš, mám rád trochu otevřené konce, ale pár odstavci dovysvětlit některé věci bych uvítal. Nu, možná autor nesmí ani naznačovat :-) Každopádně pro ty, kteří sérii začali, je to báječné pokračování.... celý text