Předčítačka přečtené 48

Vyznání ospravedlněného hříšníka 1999, James Hogg

"Můj vzhled se mění podle toho, co studuji a vnímám," řekl. "Je to moje přirozená zvláštnost, nad níž nemám plnou kontrolu. Jestliže hluboce rozjímám o něčí podobě, má vlastní podoba se postupně promění přesně v podobu toho člověka /.../, zmocním se pak i těch nejtajnějších myšlenek, jež ta osoba chová...." (James Hogg: Vyznání ospravedlněného hříšníka. Argo 1999, původní vydání 1824) AG: "Tato kniha má specificky hoggovské kvality a její drsný, suchý a komplexní způsob zacházení s hrůzou je zcela jedinečný." (1924) #letnicteni #klubklatovskychknihomolu #3K #knihomolove #8... celý text

Ortodoxie 2000, Gilbert Keith Chesterton

Jestliže lze nějaké lidské jednání nazvat v povšechném smyslu bezdůvodné, pak jsou to drobné úkony zdravého člověka, který si píská při chůzi, seká holí do trávy, přešlapuje nebo si mne ruce. Právě šťastný člověk dělá zbytečné věci; nemocný není dost silný, aby dělal zbytečnosti /.../ Každému takovému bezpečnému počínání by šílenec přikládal konspirativní význam. Domníval by se , že sekání do trávy je útokem na jeho soukromé vlastnictví. Přešlapování by považoval za smluvené znamení pro spiklence. Kdyby se šílenec mohl stát na okamžik bezstarostným, uzdravil by se /.../ Budete-li debatovat s šílencem, je nanejvýš pravděpodobné, že prohrajete, neboť v mnohém směru se jeho mysl pohybuje tím rychleji, že není zdržována věcmi, které provázejí správný úsudek. Není brzděn smyslem pro humor, ani láskou, ani němými jistotami zkušenosti /.../ Šílenec není člověk, který pozbyl rozumu. Šílenec je člověk, který pozbyl všeho kromě rozumu. Existuje úzce pojatá univerzalita; existuje zmenšená a omezená nekonečnost;lze to pozorovat na mnoha moderních náboženstvích /.../ Kdybychom měli co činit s duchem propadajícím morbiditě, naší hlavní starostí by neměla být argumentace; měli bychom mu spíš poskytnout čerstvý vzduch, přesvědčit ho, že vně dusného ovzduší jediného argumentu existuje něco čistšího a svěžejšího... Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie (1908 / 1992) https://youtu.be/5_nV7tDn1tI https://is.muni.cz/th/au5yk/Vliv_G._K._Chestertona_v_povidkach_Karla_Capka.pdf #letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #chesterton #knihomolove #LidodiDante #17... celý text

Jít nalehko… 2022, Nanao Sakaki

/.../ Ve dvacátém prvním století všechno zmizí z planety Země ale někde - - říká vítr - - někde ve dvacátém prvním století žijí Romeo a Julie žijí Romeo a Julie. (Nanao Sakaki: Jít nalehko. Básně japonského poutníka) #letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #knihomolove #7... celý text

Prosil jsem a přiletěla moucha 2004, Miloš Doležal

V květnu 1944 byla ve vašem kraji vysazena z Londýna paraskupina Spelter. Věděl jste o tom? Seskočili u Kramolína. Operovali blízko nás a nalezli úkryt v Boňově u hajného Vitouše. Jenže asi za měsíc je někdo udal. Ráno jsme viděli, jak jedou německá auta směrem na Boňov. Obklíčili je, jeden z parašutistů byl zastřelen, ale dvěma se podařilo prostřílet se z obklíčení. Moc jim pomohl Antonín Plichta, sedlák ze Šebkovic, který je schoval. Riskoval tím život celé rodiny. Znal jsem ho dobře, chodil k nám nakupovat. Byl to statečný a rytířský muž. O pár let později ho popravili v babickém procesu i s jeho dvěma syny. Komunistům šlo právě o to, zničit pevné a charakterní sloupy našeho národa. Rozhovor s Ferdinandem Höfrem - Miloš Doležal: Prosil jsem a přiletěla moucha #letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #knihomolove #LidodiRavena #16... celý text

Jana bude brzy sbírat lipový květ 2022, Miloš Doležal

Jak kdybych byl Někým vlečen vyděšen se ptám - Ale kam? Pomalu plyne večer a když už na konci jsme unavení a ospalí vlna stesku nás zavalí. Proč my jsme zůstali a jiní ne? (Miloš Doležal: Jana bude brzy sbírat lipový květ) #letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #4... celý text

Trosečníci polárního moře 1955, František Běhounek

"Spojení se světem, které se po tolika dnech přece jen uskutečnilo, zlepšilo neobyčejně náladu šesti mužů na ledové kře. Až dosud žili jen ze dne na den /.../. Nyní nastal úplný obrat. Zdálo se jim, že záchrana je na dosah ruky, že je otázkou nejbližších týdnů, možná dnů. Tak aspoň soudil největší optimista Cecioni/.../. Bručel často na to, že na svých kožešinových botách vnášejí do stanu sníh, který pak rychle taje a nepříjemně promáčí plst, kterou je stan vyložen. 'Udělej jim boty!' vyzval ho jednou s úsměvem Nobile. 'Taky že udělám!' odvětil Cecioni. 'Každý dostane domácí střevíce a budou se přezouvat, když přijdou zvenku!' " (Fr. Běhounek: Trosečníci polárního moře. Vzducholodí na severní pól) Překvapuje mě, že to chce číst i sedmiletý... Nemůžou se toho nabažit... #letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #detiknihomolu #12... celý text

Příběh opravdického člověka 2014, Pavel Vilikovský

No ale když už vzpomínám, musím říct, že s tou kolaudací to nešlo jen tak, jako že hop na krávu a je tele, barák jsme zkolaudovali tuším až na potřetí. Stavbaři odvedli dost šlendriánskou práci, museli honit plán a plnit nejrůznější závazky, co si je dávaly brigády socialistické práce, tak tu po nich zůstaly křivé podlahy, že se ani nedaly pořádně zavřít dveře, popraskaná omítka na stropech, opadané kachličky a ani se nepamatuju co všecko /.../ Starý jen chodil dokola, mudroval a chvástal se jako opilý námořník /.../ Starý měl na všecko svou teorii, nebál se přímo i politizovat. Tak mě poučoval například, že všecky tyto hospodářské země, i Amerika je nyšt proti Ukrajině, ta že drží celé Rusko. Ukrajina, Kavkaz, Japonsko, to že je všecko v jednom pásmu, tyto úrodné země. Že co si myslíte, pane kolego, proč Američani hodili tu atomovou bombu na Japonsko? No přece proto, že ... Pavel Vilikovský: Příběh opravdického člověka (K4 2014) #letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #knihomolove #cesicitajte #K4 #18... celý text

Příběh o baziliškovi 2014, Václav Kahuda (p)

"Slezák stál u ponku, nemocnou ruku měl volně loženou v pilinách, druhou si přičísl vlasy a připlácl šusťákovou rádiovku. Na ponku ležel strojek na maso. Nepřítomně si hrál se součástkami, podíval se na ně a pomyslel si: čamrdy. Zívl a jedním okem zašilhal do nízkého nebe mezi větve pokřivených švestek. Zívl podruhé a zapřemýšlel nad tím, jestli si ráno nezapomněl vyčistit zuby. Krátce říhl a udiveně zaklel, vzkypělo v něm zkyslé mléko od snídaně. Zadíval se pozorně do zpola opadaného švestkového sadu a dál do mokrých, zamlžených luk. Nikde nic zajímavého, je tomu tak už po léta. Náhle se rozhodl. Sundal ze sebe modrý, sepraný skladnický plášť, oblékl si švestkově modrý šusťák a vyšel ven. Jemně mžilo. Odkašlal si a polkl hlen /.../ Vyběhl po schodech, otíraje se levým bokem o omítku. Nahoře se otřepal a zaťukal. Uslyšel, jak na dveře zaškrábal bazilišek a potom jak tiše pleskají jeho dlouhé blanité spáry na linoleu: Určitě se běží někam schovat a provést mu nějakou neplechu. Usmál se neupřímně a řekl si: čertík, čertíček. Manželka mu otevřela a on rychle vklouzl dovnitř. Pak se objevilo jeho oko ve dveřním kukátku a pátravě zamžikalo. Oběd byl vydatný a maštěný velmi poctivě. Slezák jedl lžící a vykrajoval občanská sousta, a ta mu opravdu rychle mizela a mastila chřtán. Ostatně bazilišek se taky činil a vláčel po žlutém linoleu kousky mastnoty. Dechovka v rádiu břinkala a dalo se na kafe, postavila se voda. Bazilišek tahal proužky masa z talířku, který měl pod dřezem, ven na podlahu, zde je cupoval a jednotlivá sousta vyhazoval do vzduchu a požitkářsky lapal. Byla to ovšem spíše hra. Měl totiž svůj navyklý druh potravy, a tento zvyk nehodlal měnit. Ostatně ho tomu naučil Slezák. Ale o tom později..." (Václav Kahuda: Příběh o baziliškovi, 1992) #letnicteni #3K #Klubklatovskychknihomolu #knihomolove #13... celý text

Zpráva o cestě do Saského Švýcarska: Stínové obrázky z cesty do Harzu a Saského Švýcarska 2010, Hans Christian Andersen

Tady je krásné místo, touto krásou by se mohlo mnoho lidí opájet. Ale jak nepatrné je množství lidí, jimž je dáno uvidět ten skvost, kterým Bůh vyzdobil naši zemi. V podstatě je jen malý rozdíl mezi člověkem a psem, který je přivázaný k boudě a smí pouze poskakovat ve svém revíru. (H. Ch. Andersen: Zpráva o cestě do Saského Švýcarska. Cestovní deník dánského pohádkáře) Zaposlouchejte se do deníku Hanse Christiana Andersena z jeho mladické cesty do střední Evropy. I po letech můžeme prožívat okouzlené a okouzlující dojmy pozdějšího pohádkáře z návštěvy Drážďan, z prohlídek kostelů i galerií, a hlavně okouzlujících přírodních scenérií Saského Švýcarska rozhl.as/AndersenDenik #letnicteni #3K #klubklatovskychknihkmolu #europedirectklatovy #cteniusima #knihomolove #svycarsko #ceskesvycarsko #22... celý text

Pustá země 1996, Thomas Stearns Eliot

"Řekl mi: Marie, Marie, teď se mě pevně drž. A už jsme jeli z kopce. Na horách, tam se člověk cítí volný. Po nocích čtu a v zimě jezdím na jih." T. S. Eliot: Pustá země / The Waste Land (1922, Argo 2022) Přesně! #letnicteni #klubklatovskychknihomolu #3K #knihomolove #14... celý text

Fantomové bolesti 2010, Bjarte Breiteig

"Slyší hukot vzdáleného vodopádu. /.../ Dívá se na něj tak pronikavě, že se neodvažuje její pohled opětovat. Sklopí zrak. Jeho ruka spočívá na střeše auta. Přejede po mokré ploše a sleduje stopu, kterou ruka zanechává. Pak znovu vzhlédne. Zvíře se otočí a klidně odchází pryč. Mlha to hnědošedé tělo opatrně obestře...a vymaže." (Bjarte Breiteig: Mlha. Rekviem. (In: Fantomové bolesti) #Letonahorach #letnicteni #3K #Klubklatovskychknihomolu #knihomolove #cteniusima #15 https://vltava.rozhlas.cz/breiteig-harstad-a-christensen-poslechnete-si-povidky-norskych-autoru-9034425?player=on... celý text

Hledání přítomného času 1947, Ivan Blatný

Na jih Na cestě na jih značené vlaštovkami Ovzduší voní ještě tahem jejich per Tvůj malý vláček často zastavuje V šelestu širých kukuřičných polí Všude je ticho Kdesi daleko Ozve se lidský hlas Pak stojíš na stráni Oči omývané chladnou vlnou vinic Kostnatý krásný vinař jenž tě provází Dotýká se hroznů kouzelnými jmény Jak voní nahý kukuřičný klas! Teplý jak ústa jiskřivý jak chrup Rozvěšují jej všude pod střechami Zatímco vítr zadul do hromady šustí. (Ivan Blatný: Hledání přítomného času) #letnicteni #ontheroad #3K #klubklatovskychknihomolu #cas #europedirectklatovy #literaturastrednievropy #knihomolove #21 https://youtu.be/-AU1OxEAwJA https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=768973178403192&id=100058715514256... celý text

Štičí kost 2021, Radek Touš

Prázdno jen škrty stromů (Radek Touš: Štičí kost, Trigon 2021) #letnicteni #klubklatovskychknihomolu #3K #knihomolove #11

Dnes ještě ne 2022, * antologie

"Časopisy nejvyšších impaktů už dávno nejsou čtením pro zasvěcené. Editoři lpí nejen na exkluzivitě objevu, ale stejně upjatě trvají na příběhu, který výzkum musí doprovázet. Hollywood ve vědě, který se mi upřímně hnusí. Na druhou stranu je v tomto ohledu svým objevem jistě nezklamu..." (Marek Epstein: Koktejl lásky) #letnicteni #3K #Klubklatovskychknihomolu #knihomolove #2... celý text

Deník venkovského faráře 2016, Josef Beránek

"Točíme se pořád okolo hříchu, ale otec v příběhu o marnotratném synovi objímá syna smrdícího po prasatech. Nečeká, až bude prosit o odpuštění, a jde mu vstříc." (Jan Rybář - Jos. Beránek: DENÍK VENKOVSKÉHO FARÁŘE) #letnicteni #klubklatovskychknihomolu #3K #knihomolove #3... celý text

Nechovejte se tu jako doma, příteli 2006, Milan Kundera

"Opouští svou zemi v roce 1939, když má třicet pět let. Jako průkaz umělecké totožnosti odnáší si s sebou jedinou knihu, Ferdydurka, geniální román, v Polsku skoro neznámý, docela neznámý všude jinde. Přistane daleko od Evropy, v Argentině. Je nepředstavitelně sám. Velcí latinskoameričtí spisovatelé se mu nikdy docela nepřiblíží. Protikomunistická polská emigrace je málo zvě- davá na jeho umění. Po čtrnáct let zůstává jeho situace nezměněna a v roce 1953 se dá do psaní a vydávání svého Deníku. Mnoho se toho tam nedovíme o jeho životě, je to především výklad /.../ Ferdydurke byl vydán v roce 1937, rok před Nevolností, ale ježto Gombrowicz byl neznámý, Sartre slavný, Nevolnost zkonfiskovala v historii románu místo náležející Gombrowiczovi. Zatímco v Nevolnosti oděl Sartre existencialistickou filozofii do románového kostýmu (jako když profesor, aby pobavil usínající žáky, udělí jim lekci ve formě románu), Gombrowicz napsal skutečný román, který vychází ze staré tradice komického románu (ve smyslu Rabelaisově, Cervantesově, Fieldingově), takže existenciální problémy, jimiž byl fascinován stejně jako Sartre, se u něho objevily v okouzlujícím světle neváž- ného a směšného /.../ Že to byla Nevolnost a nikoli Ferdydurke, která se stala příkladem této nové orientace, mělo smutné následky: svatební noc filozofie a románu se odbyla ve vzájemné nudě. Objevena dvacet, třicet let po svém vzniku, díla Gombrowiczova, Brachova, Musilova (a samozřejmě dílo Kafkovo) neměla již sílu nutnou k tomu, aby uchvátila novou generaci a vytvořila kolem sebe hnutí; interpretována jinou estetickou školou, která v mnohých ohledech jim byla protichůdná, dočkala se sice uznání, snad i obdivu, ale zůstala přesto nepochopena, takže největší obrat v historii románu dvacátého století prošel nepovšimnut..." (M. Kundera: Nechovejte se tu jako doma, příteli) #letnicteni #3K #Klubklatovskychknihomolu #knihomolove #11... celý text

Dopřej si čas 2011, Notker Wolf

Může člověk do sebe naráz obrátit ? Ne. Víno musí pít člověk pomalu, musí ho ochutnat, nechat ho válet na jazyku, vzít v potaz všechny jeho chuťově nuance, pocítit jeho zralost - to vše, pokud ho chce vychutnat. Také při čtení: když se pořádně ponoříme do knihy, nechceme ji jen tak zběžně prolétnout, nýbrž proniknout do textu a s tím do jiného světa natolik, že čas nebude hrát žádnou roli. Není nic krásnějšího než se ponořit do textu a vychutnávat nebo meditovat formu a krásu básně. Také báseň nemohu jen tak zběžně přelétnout očima. Každé jednotku slovo chce být vzato a "ochutnáno". Jen tak odhalím krásu lyrického textu. A pak je tu biblické čtení, takzvané "lectio divina". I to je něco jiného než čtení duchovního textu. Je to "přežvykování" - "ruminatio" - textu, jak to nazývali staří mniši. A to je úplně jiné čtení. Když se modlím žalmy, vím už dávno dopředu, co v nich stojí, ale chci proniknout ještě hlouběji do textu a zopakovat jej - sám uchopen textem ve vlastní duši. Kdosi přirovnal žalmy k přílivu a odlivu moře. Při čtení těchto prastarých textů se zaposlouchávám do věčného Božího dechu, který nikdy nepřestane... Kdo vyžaduje informace, ten nakrátko pootevře dveře a zase se hned zavře. Kdo si však připustí text k tělu, ten neotevře jen dveře, nýbrž sám vstoupí do jiného prostoru, jeho duše se rozšíří... Notker Wolf: Dopřej si čas. Je to tvůj život. #letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #knihomolove #20... celý text

Smrtholka 2020, Lucie Faulerová

"Mám ráda, když mě někdo hladí po vlasech. A mám třeba taky ráda, když lidi kejchaj pěkně s gustem nahlas, jen se to rozlíhá. A ráda poslouchám lidi, co jim nedomykaj hlasivky, a proto trochu chraptí a hlas jim občas přeskakuje. Mám ráda zavrzání židlí potom, co někdo dosedne, jak kdyby ta židle slastně vydechla, zasténala, jako by do tý doby čekala, až bude obsazená a mohla svýho hostitele konečně s úlevou pozdravit (...) Mám ráda první ranní kafe a první lok vína. Mám ráda výraz "ses posral v kině". Často jsme vedly sáhodlouhý debaty s Madlou o legendách podobných frází, dokonce jsme si řekly, že jednou vydáme knižně tyhle pověsti, třeba právě o tom, jak se někdo posral v kině a jak to někdo jinej na něj prásknul společným známým, a když pak někdo z tý party udělal něco přes čáru, někdo jinej zas řekl: 'To ses snad posral v kině jako Karel, ne?' Taky mám ráda třeba..." (Lucie Faulerová: Smrtholka) #letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #knihomolove #6... celý text

Samuraj 2018, Šúsaku Endó

Italské listy 1970, Karel Čapek

Ravenna, San Marino Ravenna, sama o sobě polomrtvé město bez osobitého rázu; nadto je jakýsi svátek fascistů,[11] i běhají tito černokošilatí s puškami a kapelami po městě, samé fascio, dědečkové garibaldiáni,[12] muzika, průvody a průtahy. Mimochodem, fascisté v uniformě vypadají hodně jako naši kominíci; i takový jakýsi černý čepeček s třapcem nosí, i zuby jim tak svítí; kuriózní dojem. Tato Ravenna nemá ovšem co dělat s Ravennou mrtvou, s Ravennou nejstarších křesťanských architektur a nekrásnějších mozaik světa. Budu-li ještě jednou a důkladněji psát o tom, co jsem viděl a jistě to neudělám, budou tam ravennské mozaiky listem nejdojatějším. Přiznávám se, že ani u hrobu Dantova mne nezmohla účinná zbožnost; ale v San Celso a Nazario se mi chtělo klečet; San Vitale je nejkrásnější architektonický prostor, který znám, San Apollinare in Classe je vznešenost sama, ale rotunda Gally Placidie, kde z temné klenbičky se třpytí přesvaté mozaiky sličnosti opravdu nebeské, toť jistě jeden z vrcholů křesťanství v umění. Ale ani na vás nesmím zapomenout, svaté panny v San Apollinare Nuovo, ani na vás, nebeské ovečky v San Apollinare in Classe fuori; nikdy na tebe nezapomenu, nevýslovná křesťanská spanilosti, jež jsi mne potěšila v Ravenně. Ty pak, Rimini, nikoliv nejsi poslední mezi městy italskými. I když to ostatní nestojí za mnoho, je v tobě Malatestův templ od Leona Battisty Albertiho; nedokončená fasáda a vnitřek od půlky barokně zrušovaný, ale to, co tu zbývá z Albertiho, stojí za to: a smiřuje mne to s renesancí, která mne tolik studila v Benátkách. Historie nazývá Albertiho teoretikem rané renesance; avšak umíte-li číst ve stopách a památkách lidské ruky, tož dočtete se na Malatestově templu tak ohromného napětí vůle, tak dokonalé a spanilé slohové přísnosti i čistoty v každém plastickém detailu, že jste bídní nevěrci v umění, nedáte-li přednost tomuto skvostnému vraku před nejlepším Sansovinem a těmi jinými pány od splendidní renesance. Sloh, především ryzost slohu! a kliďte se s malebností i kyprostí, děláte-li architekturu. Sloh! toť vše, toť více než člověk; neboť slohem míří člověk rovnou k absolutnosti. A hle, když jsem takto uvažoval o slohu a malebnosti, osud mne potrestal za tu malebnost. Jakýsi rozložitý autovehikl s nápisem Rimini San Marino mne svedl, abych jel do této nejmenší prý republiky na světě. Tyto řádky píši právě v jejím středu. Ušlo mi mnoho z krás toho ctihodného státu; neboť cestou přišel náramný déšť a mlha a mraky; vím jen, že jsme jeli hrozně do kopce, stále nahoru, do mraků, a nyní tedy sedím prostě v oblacích, v podivuhodném skalním hnízdě obklopeném na všech stranách mraky a dýmajícími propastmi. Místo ulic jsou tu samé schody, docela na špičce kolmé skály hrad, každý dům jako bastion[13] na skalní terase, kolmé srázy do neznámé hloubky, z níž se valí mlha, zkrátka nejdivočejší orlí malebnost, jakou si můžete představit Když jsem v reprezentačním hotelu republiky polykal beefsteak na oleji a kozí sýr, sbíhalo se San Marino a dívalo se na mne. Jeden domorodec, inženýr, se dal se mnou do řeči; v strašlivém slovním zápase (on totiž zápasil s francouzštinou a já s italštinou, přičemž oba jazyky nám kladly odpor přímo zběsilý) mi vysvětlil, že San Marino je opravdu nezávislá republika, jež za války stavěla jenom dobrovolníky; že má úhrnem pět tisíc občanů, kterým požehnaně a celkem klidně vládne siňor Gozzi, ač jsem sám našel na patnících nápisy provolávající evviva[14] jiné veličině, patrně opoziční. Dotyčný domorodec se pokusil podat mi nástin sanmarinských dějin, ale to už rukama dobře nešlo. O Češích se domníval, že jsou plemene řeckého. Bližší mezistátní styk jsem pro řečené potíže nemohl navázat; ať někdo jiný pokračuje v mém díle, ale ať si k tomu vybere den, kdy nebude nekonečně pršet a kdy nebude zaklopen mraky ten divný vršek skály, ta strmá výspa, jež je nejzachovalejší evropskou republikou. [11] fascisté fašisté (fascio it spolek) [12] garibaldiáni stoupenci it. politika a revolucionáře Giuseppa G. (1807 1882), bojovníka za národní osvobození a sjednocení Itálie [13] bastion bašta, tvrz [14] evviva (it. sláva, ať žije) fašistický pozdrav (Karel Čapek: Italské listy) Takže my se toho v srpnu 2023 ujímáme... V San Marinu. Čapek je nestárnoucím průvodcem. #letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #europedirectklatovy #knihomolove #sanmarino #19... celý text