Jít nalehko… přehled

13.03.2025

Bez domova, pritom všade doma. Tulák a pútnik, ktorý sa ale neustále vzdelával. Ničím neviazaný, žijúci tu a teraz. Žiaden bosonohý hipík s dredmi po prdel páchnuci ako psie granule, pritom človek bojujúci proti systému.

Niektorým "básňam" som neprišiel na chuť, iné vo mne budú doznievať ešte dlho.

09.01.2025

Nanao psal tak, jak žil. Lidé, co se s ním setkali, na něj do smrti nezapomněli. Mám zapsané vzpomínky těch šťastlivců, co s ním mohli chvíli pobýt.

MB
Na počátku roku 1982 jsem žil s tehdejší manželkou a dětmi pod horami v autobusu, čelili jsme zimě a pozorovali, jak se mění na jaro, chodili do lesů. Dostal zápal plic a zůstal u nás pár zasněžených týdnů. Za nocí se kolem nás točily hvězdy. Ukazoval na Mlhovinu Andromedy, která je viditelná, když víte, kde ji hledat (on věděl). Právě se vrátil z Austrálie a měl básničky o ježuře, ptakopyskovi a Jižním Kříži. Později jsme se vydali několikrát do jižní Kalifornie na čtení, do botanických zahrad a pak na sever.
Budeme ho postrádat, dokud nedojdeme jako on do neznámého státu (země) za ním.
Děkujeme, Nanao, za život bez lpění!

Ian Ramsey
Když jsem se včera dozvěděl, že Nanao odešel, vzpomněl jsem si na mnoho míst, na která mě zavedl: na pobřeží Šitoko na Hokkaidu, Sarge de Cristos, na starou čtvrť v Tokiu, vzdálené ostrovy a vysoké hory. Vzpomínám, jak jsme muzicírovali, na jeho polévku miso s kousky skály a jeho lásku k malým dětem a silnějším myslím.
Poslední noc jsme vítali Nový rok a Nanaovy narozeniny trochu s obavami, ale zpívali jsme, tančili a o půlnoci vlezli do sauny, kde jsme se potili jako párek starých šťastných idiotů a v potírně si četli jeho básně. Venku bylo pod nulou a sníh vál ve větru pod průzračnou oblohou.
Nanao, budeš nám chybět.

Jeho verše k nám dodnes promlouvají. Berte tyto vzpomínky jako doplněk k jeho životopisu.