Otto von Pluto
přečtené 195
Dlouhá trnitá cesta z pekla
2009,
Neil Strauss
Překvapivě komorní biografie jedné z nejnenáviděnějších person této planety. "Twiggy se několikrát vyzvracel sám sobě do klína. Robin, kytarista Nine Inch Nails, ten, jemuž jsem kouřil ptáka na podiu, seděl vedle něj. Udělal to, co by zřejmě udělal v jeho situaci každý: nabral zvratky a hodil je po mně…“... celý text
Tanec s draky
2012,
George R. R. Martin
Hra o trůny je úvodem do ságy. Střetu králů je v plné síle propukající konflikt. Bouře mečů je krvavým vyvrcholením v němž značná část postav nalezne svůj hrob. Hostina pro vrány je průvodcem po doutnajících ruinách a konečně Tanec s draky je jakýsi Fénix, kde z trosek a popela povstávají noví dobyvatelé…a draci. Pátý díl ságy začíná chronologickou poznámkou, v níž Martin dává na vědomí, že se děj odehrává paralelně s Hostinou pro vrány a až uprostřed knihy se obě dějové linie opět spojují a začínají se objevovat postavy a lokace z předchozího dílu. Tanec s draky již pomaloučku dostává názvu Písně ledu a ohně, neboť se její příběh odehrává převážně na zimou sužovaném Severu a v exotickém prostředí Zálivu otrokářů. Martin nám, už klasicky, připravil několik zvratů a překvapení: oživil dávno mrtvé, umrtvil dávno živé, konečně poslal dračí krev správným směrem a oficiálně vpustil do Západozemí Zimu. Hlavní politicko-intrikářská linka se při absenci Králova přístaviště přesunuje do Meerenu, okolo nějž, v nelidských podmínkách tropického pekla, běsní válečná vřava a ani vysoké hradby sídelního města neposkytují Dany ochranu před tichými nepřáteli uvnitř. O tisíce mil dál, daleko na severu, sledujeme počínání Černých bratří na Zdi, hororové výjevy za Zdí a jsme svědky vývoje situace v chaosu zmítaném hájemství Starků. Jako ztělesnění oné hrůzy a šílenství se na scéně objevuje „nová“ POV postava Smraďocha, kterou osobně řadím mezi nejpovedenější Martinovy charaktery. Zdá se, že čím více přituhuje, tím ohavnější (lidská i nelidská) monstra vylézají ze svých doupat... VERDIKT: Draci začínají tancovat, vichry zimy dují. Sedm království nikdy nebylo zralejší k dobytí.... celý text
Hra o trůny
2011,
George R. R. Martin
Nenechte se zmást zavádějící anotací. Magie a čáry, draci a obři…to vše dnes patří pouze do vyprávění Staré chůvy. Svět Písně ledu a ohně totiž více než klasickou fantasy (s hobity, elfy a jasnou hranicí mezi dobrem a zlem…) připomíná realitu evropského středověku a musím zdůraznit, že jde o svět mimořádně zajímavý, originální, do detailů promyšlený a hluboce komplexní, prostě svět, jemuž bez problému uvěříte, že může samostatně fungovat. Nejednou jsem chrochtal blahem, když se ukázalo, že na první pohled nedůležitá událost (postava, čin) má zásadní dopad na děj třeba až o tři knihy dál. Ústředním tématem celé ságy je končící léto a pomalý, ale neúprosný příchod velké Zimy (roční období zde trvají roky), se kterou mají spolu s mrazy a hladem přijít i daleko horší věci. Nehledě na zlá znamení, dál všech starostí Severu si však jižanští páni hrají své pošetilé hry o trůny, zapomínaje, že Zima mezi králi a kmány rozdíl nezná... První kniha ságy zatím pouze rozestavuje figurky na hrací desce s krví psaným nápisem HRA O TRŮNY. To skutečné pozdvižení a vystřízlivění však začíná až na posledních stránkách, čímž ale neříkám, že se zde nic neděje! Je nám předkládán spletitý příběh plný politiky, intrik a zrady, ve kterém je morálka opovrženíhodnou slabostí a bezskrupulóznost ctností. Martin nám představuje množství pozoruhodných a propracovaných postav přičemž posuny v ději sledujeme vždy optikou jen některé z nich, což považuji za jediné potenciální negativum Martinova stylu – některé postavy si rychle oblíbíte, jiné možná už tolik ne a budete se snažit jejich kapitoly přelouskat co nejrychleji. Záleží na vkusu každého čtenáře (osobně mi nejméně seděl Bran, nejvíce Eddard a Tyrion). Několik důvodů, proč NEČÍST Píseň ledu a ohně: Jde o značně návykový materiál, jehož četba vás připraví o desítky hodin drahocenného času, zničí váš společenský život a jelikož Martin píše každou další knihu minimálně pět let, poznáte, co to jsou kruté abstinenční příznaky a stálý strach o to, aby autor před dopsáním ságy neumřel (* 1948). Oblíbíte-li si některou z množství nabízených postav, můžete záhy zjistit, že o pár stránek dál na vás její dehtem obalená, od těla oddělená a na kůl přibitá hlava vyčítavě kouká z městských hradeb. A to v tom lepším případě. Po přečtení Martinovy ságy vám bude každá další fantasy připadat jako naivní pohádka.... celý text
