Nová kniha Jiřího Hanuše
Křesťanství v českých zemích: Od knížete Bořivoje k dnešku
Spiritualita, život kleriků, řeholníků a řeholnic, celibát, řád křesťanského roku se svátky, slavnostmi a poutěmi, ale také sakrální architektura či křesťanské ... detail knihy
Populární knihy
/ všech 85 knih
Nové komentáře u knih Jiřího Hanuše
„Kniha pojednává o postavě Felixe Davídka, která mi byla naprosto neznámá. A řekla bych, že není známá ani ostatním lidem. Popisovaná je samotná postava tohoto kněze a jeho působení a pak také jeho tvorba. Musím přiznat, že po přečtení knihy jsem rozpačitá, jak se k postavě p. Davídka postavit. Nicméně kniha je napsaná dobrou a čtivou formou.“... celý text
— Emik87
„Příjemně podnětná, erudovaná a inteligentní kniha rozhovorů dvou lidí s velkým rozhledem a hlubokým pochopením toho, jak člověk a společnost funguje. Moudrost je v našem měňavém světě vzácný statek, a tady jsem ji aspoň osobně našel. Knize ke konci trochu dochází dech, ale hodně mě potěšila. Našel jsem v ní řadu zajímavých citátů: "Svět je v podstatě dobrý, i když poškozený." Nevyhýbá se obtížným tématům, jako je rozpad britského a komunistického impéria, ani jednodušším, ale přesto kupodivu pro značnou část Čechů také obtížným, jako je současná ruská agrese. "Díky Rusku víme, že doba nebezpečných impérií ještě neskončila." "Procesy ustavení politického národa jsou do značné míry nevratné. Putin se vydává za znalce historie, ale tohle základní pravidlo není. Navíc jeho předchůdci dali Ukrajině samostatnost, to se v podstatě nedá vzít zpátky." "Jak správně říká Snyder, Hitler nebyl nacionalista, ale sociálně darwinistický anarchista." Velice souhlasím s jejich hodnocením komunismu a nacismu: "...Co například s moderními ideologiemi, které mají takřka všechny rysy nových náboženských systémů... To je případ velkých ideologií 20. století, nacismu a komunismu, které připomínají staré egyptské a babylonské kultury." "Komunismus byl pokusem o vytvoření šťastného živočicha." Občas si také zašijí do našich proruských "vlastenců" a jiných populistů: "Pokud se tou velikostí myslí něco jiného než pracovitost, poctivé a postupné reformy, solidarita s druhými, prosperita uvnitř státu a právní řád, tak je veškeré vlastenčení póza." "Připravovat reálně mír, to znamená někdy i válčit. Říká se mi to nesnadno, ale je to tak." "Svoboda a demokracie jsou křehké záležitosti, přitom boj o ně se neodehrává pouze na nějaké vnější hranici, ale hranici, která se vede uvnitř nás samých..." Tak, tak. Pokud jste přemýšliví lidé se zájmem o porozumění světu, přečtěte si to.“... celý text
— Metroušek
„Stručné a jasné, nikterak objevné, ale obecně platné myšlenky, se kterými žádný rozumný člověk nemůže nesouhlasit. Problém je, jak o tom přesvědčit těch třicet procent, která vlastní stát vnímají jen jako kasičku, ze které jim má něco padat. A těch dalších patnáct procent, kteří jeho prostřednictvím chtějí dát někomu po držce, protože sami nemůžou. A nějakých pětadvacet procent, kterým je to všechno úplně jedno.“... celý text
— MilanBrabec
„Moc se mi líbil už název! Opravdu považuji druhý vatikánský koncil za prostor vydatného působení Ducha. Stejně jako v originálních Letnicích (na začátku biblické knihy Skutků a na začátku dějin hlásání evangelia) i zde se zvláštním způsob změnila nesourodá skupina posluchačů Slova v jeden vícehlavý organismus, který se vydává svědčit z epicentra až na samý konec světa. (Ano, vidím, že je tohle přirovnání hodně přehnané, ale mám druhý vatikánský koncil rád, a tak jsem si odpustil, že jsem si tuhle patetickou nadsázku neodpustil.)
Potěšení jsem měl ale i z četby, tahle publikace je totiž stejnou měrou poctivě zpracovaná jako čtivá. V tématu druhé vatikány se soutředí na vztah koncilu a českého prostředí. V několika rovinách. Předně analyzuje účast českých (československých) biskupů a dalších zástupců na zasedáních, pak navazující specificky obtížné prosazování reforem v prostředí komunistické normalizace, dále vliv na české katolictví a kulturní prostor obecně, se zvláštním důrazem na liturgickou reformu. Trochu neorganicky pak působí poslední oddíl věnující se tuzemské architektuře a umění v pokoncilní době. (Je to zajímavá kapitola, ale kdyby v knize chyběla, tak by nechyběla.)
Specifika českého prostředí bylo zajímavé sledovat, jak při tání v roce 68, tak v době Husákova režimu (výzva k otevřené spolupráci se světem nemůže neznít nezkresleně, když je tím světem socialistické Československo), tak v čase lacině získané svobody. Ten příběh stále není ukončen, jak k interpretaci, tak k realizaci koncilu se tady stále nějak (někdy i nevědomě) vracíme.
Hned v té první části se pohledem na českou delegaci dalo ilustrovat, jak složité to ve Vatikánu bylo, jak různorodé zájmy a pohledy museli koncilní otcové začlenit do konečné podoby textu. Mám teď na mysli vztah ke komunistickému režimu. Ten nakonec nebyl v žádném z dokumentu výslovně odsouzen, ani zmíněn. Bylo to správně? Jistěže ne, vždyť zlo se má nazývat pravým jménem – a to teda nejen tehdy, když je ateistické – a ustupováním zlu se toto cítí legitimizováno a posíleno. (To se ostatně také dělo). Jistěže ano, protože přímou konfrontací se dostanou miliony věřících za železnou oponou do situace ještě větší perzekuce. Oba postojí mají své dobré argumenty, řekl bych, a to rozhodování bych určitě nechtěl mít na svém triku.“... celý text
— mirektrubak
„Knihu o Koinotes jsem v prvním vydání četla již před deseti lety, ale k Davídkovým textům se dostávám poprvé. Neskrývám svůj obdiv nad odvahou bojovat nejen proti režimu, ale i konzervativní církevní vrchnosti. Davídek byl o půl století dál a mnohými tématy, která se rozhodl měnit a promýšlet jinak, bolestně předeslal výzvy, jež církev zdaleka ještě ani nezahlédla na obzoru. A bohudíky za to vše, ať už je to kontroverzní více či méně. Kdyby ty ženy tenkrát nevysvětil, neměli bychom se dnes o čem bavit, dal nám do rukou úžasný materiál, úžasné myšlenky, důkaz, že to jde... A v mnohém poznávám potřeby člověka dnešní doby, jejichž ukojení se mu bohužel v církvi nedostává. Ale budoucnost církve na nich víceméně stojí. Budoucnost je v malých společenstvích, v mnohém jistě podobných právě Davídkovu Koinotes. Jediné, co doteď nechápu a trochu mě i mrzí: že Davídek také nezkusil promýšlet jinak určitý "klerocentrismus" a také jeho až posedlost právoplatnými svěceními. Myslím si, že i bez takového množství kněží by se dala dělat spousta věcí a možná i s menšími riziky prozrazení. Ale to teď vidím spíše pohledem dnešní doby.“... celý text
— Tyyynab
Knihy Jiřího Hanuše
Žánry autora
Fejetony, eseje Literatura faktu Literatura česká Duchovní literatura Náboženství Literatura naučná
Štítky z knih
eseje totalitní stát Brno historie, dějiny filozofie křesťanství náboženství teologie 19. století přelom 19. a 20. století
Hanuš je 1x v oblíbených.