OdvaznyMladyMuz přečtené 224

Jméno růže 2005, Umberto Eco

Spolčení hlupců 1995, John Kennedy Toole

Spousta přemoudřelých blbců. Všichni chytrý jak rádio. Občas jsem si připadal jak u nás v práci. Vrcholem absurdnosti bylo, když jsem si Spolčení hlupců v práci opravdu četl. To se mi postavy z knihy leckdy prolínaly s realitou a to už bylo fakt na hlavu. Ačkoliv přiznávám, že hňupa úrovně Ignácius ještě v práci nemáme.... celý text

Poslední kamikaze 1980, Anatolij Vasiljevič Ivankin

Pamatujete film Pearl Harbor? Ten hollywoodskej cajdák, kterej si člověk pustil s holkou, když ji chtěl romanticky naladit a sebe pobavit monstrózními výbuchy, aby to stejné společně po zhlédnutí filmu předvedli v posteli. Jestli jo a ta holka vás dostala pod chomout, takže ji už nemusíte oblbovat romantickým trojúhelníkem Affleck - Harnett - Beckinsale, přičemž vás stále zajímají ty výbuchy a vlastně celé jádro toho válečného konfliktu, tak bych vám doporučil přečíst si knihu Poslední kamikaze. Je to sice poněkud zvláštní číst knihu napsanou ruským autorem v SSSR, kde románovou formou mapuje nejvíce za japonskou, ale taky americkou stranu, válku v tichomoří za druhé světové. Ale je to opravdu dobré. Některé faktické chyby pomíjím, protože nejsem odborník a v příběhu mi stejně nevadily, také pominu pár epizodek příběhu, kdy se na sílu přidával hyenismus amerických vojáků. Ale ruka cenzorova by se zjevně neobešla bez očernění západního nepřítele number one a tím bychom nejspíš přišli o tento skvost válečné literatury, což by byla škoda.... celý text

Loď mrtvých 1968, Bruno Traven

Když jsem před lety po boku kapitána Achaba brázdil širé oceány a sváděl nerovný souboj s bájným vorvaněm, to kouzlo plavby na lodi zmítané nespoutaným živlem mi učarovalo. Do rukou mi teď vpadla Loď mrtvých a já se těšil. Jenže ono trvalo, než jsem vůbec mohl vyplout, protože nejdřív bylo třeba přežít martyrium s Američanem, jenž se octnul bez dokladů v meziválečné Evropě a nikde ho nechtěli. Snad z každé západní země ho s úlevou vykopli, až nakonec zjistil, že je pro něj výhodnější vydávat se za Němčoura, posléze dokonce za Egypťana. Neptej se mě, jak je vůbec možný, že jej nikdo neprokouknul po prvním kváknutí, to vážně nevím a je mi to vlastně fuk, velectěný pane. Protože já byl dík tomu konečně na lodi, čelil jsem bídě, nesnesitelnému žáru kotle, slané vodě, popel mi lezl z uší a smrti jsem hleděl hrdě do očí. Co víc dodat? Jo, byla to pěkně špinavá plavba, ale tuze hezká. "Stanislav měl pravdu. Ale ono s tou pravdou už je to tak, že se mění podle okolností. Ono neexistuje nic, co by jednou nebyla pravda. Jenom si tu pravdu nesmíte chtít naložit do zavařovaček a čekat, že to za sto let ještě pořád bude pravda, a ještě k tomu dokonce táž pravda."... celý text

Třináct zrcadel mé duše 2002, Reinhold Messner

Ačkoliv na Messnerovu tvorbu mám políčeno už delší dobu, k této knize jsem se dostal náhodou, poněvadž když jsem si procházel výčet autorových knih, nepatřila k vytipovaným favoritům. Jelikož jsem jinou jeho knihu zatím v ruce nedržel, nejsem schopen posoudit, jak moc, a jestli vůbec, se vymyká jeho ostatní tvorbě. Autor nás zde provede třinácti momenty svého života, které formovaly jeho osobnost. Dá nám nahlédnout do své duše, strachů i radostí. Textově není dlouhá a je navíc doplněna působivými fotografiemi. Považuji to za příjemné seznámení s autorem a těším se, až se blíže setkám s některou z jeho dobrodružných výprav za hranice lidských sil.... celý text

Největší z Pierotů 2002, František Kožík

Opravdu dojemná kniha a pro mě až překvapivě dobrá kniha. V kulisách Napoleonova panování na evropských bojištích začíná životní divadlo českého rodáka a toho největšího z Pierotů.... celý text

Králové, kacíři, inkvizitoři 1987, Miroslav Hroch

Inkvizice jako nástroj k potlačení změn ve společnosti. Autoři se věnují jednotlivým historickým příběhům a osobám, které lapila síť inkvizitorů, náboženských fanatiků a také obyčejného strachu o život svůj i svých blízkých. Nevynechali však ani samotné tvůrce zla, jenž zachvátilo Evropu. Nejvíce prostoru je věnováno inkvizici na území Španělska a Itálie, kde také řádila nejvíc, ale zabrouzdáme i do českých vod. V knize se objeví slavné postavy evropských dějin jako třeba Galileo Galilei, Jan Hus, Filip II nebo Giordano Bruno a celkově jde zejména o potlačení hereze, procesy s čarodějnicemi tady nehledejte. Jedná se o publikaci, která neobsáhne kompletní problematiku a historii svaté inkvizice, přesto nabídne člověku čtivý vhled do oněch dob, ve kterých byli mnozí vězněni, mučeni a upalováni za své názory, které mnohdy pomohli lidstvo posunout zase o kus dál.... celý text

Perla 2005, John Steinbeck

Srpnovští páni 1980, Vladimír Neff

Valdenští: evropský rozměr jejich vzdoru 1991, Amedeo Molnár

Žízeň po životě 2008, Irving Stone (p)

Tento příběh pro mě představuje symbol umělce. Tvoř pro tvoření, ne pro uznání. Ta skoro až nesmyslná horlivost, která Vincenta posouvala v jeho umění výš, je velice inspirativní. Autor nám barvitě vykreslil jeho život se všemi strastmi a běsy a po přečtení nám musí být zcela jasné, proč je van Gogh jedním z nejvýznamnějších malířů historie. Jeho život odráží jeho obrazy. Příběh je popsán natolik poutavě, že na posledních stranách jsem měl pocit, že mě opouští dobrý přítel.... celý text

Blues černýho kafe 2001, Henry Rollins

Obrovská koncentrace hnusu a špíny. Nahromaděná frustrace a hněv. Musím říct, že s mou velkou představivostí jsem se s některými texty hodně pral. Občas jsem ji chtěl prostě vypnout. Nečetlo se mi to snadno a když jsem přečetl pár stran, tak jsem naznal, že jestli tohle přečtu v kuse, tak pak půjdu, sednu do auta a plnou rychlostí to napálím do autobusové zastávky plné lidí. Takže jsem si ty krátké slohové útvary plné bezútěšnosti dávkoval pomálu. Z knihy se stalo záchodové čtení, kdy jsem dal dvě strany denně a pak se věnoval jiným knihám. Na delší dobu jsem ji dokonce odložil. Ale když jsem se k ní vrátil, už jsem se v tom depresivním světě, který nám Henry Rollins vystavěl, cítil o něco lépe. A když došlo na Rollinsovi zápisky z koncertní šňůry, hltal jsem každé slovo. Mám rád Black Flag.... celý text

Město 2013, Clifford D. Simak

Nemůžu říct, že by mě kniha dostala hned, ale jakmile padla historka o mravencích v kopuli, byl jsem nenávratně vtažen do děje a zcela pohlcen. Sledovat kroniku domu Websterů a u toho zároveň lidstvo vyklízející pozice pro vládu jiných živočišných druhů na Zemi, bylo velice působivé. Za celou dobu mě ani nenapadlo na knihu nahlížet jako na soubor povídek, ale spíš jako originálně vystavěný, ucelený příběh se spoustou skvělých nápadů. Ani zub času s knihou nezamával. Tohle je naprostá klasika žánru. I leckteří jiní slavní autoři by se od Simaka měli co učit.... celý text

Na západní frontě klid 1967, Erich Maria Remarque (p)

Skvělý román a naprostá klasika. Co k tomu víc napsat, když bylo o této knize už tolik napsáno? Za mě to asi není autorova nejlepší kniha, ale o to tady nejde, poněvadž jinak má v sobě vše, co nám Remarque představuje v plné parádě i ve svých dalších románech. Emotivní výpověď člověka, jenž je nucen zabíjet, aniž by cítil nějaký vyšší smysl toho všeho, než jen právě v danou chvíli přežít. Myslím, že je důležité číst tyto knihy.... celý text

Temný les 2017, Liou Cch'-sin

Extáze 2001, Irvine Welsh

Nespoutaná zábava plná pouliční špíny. Irvine Welsh přesně tak, jak ho známe. Nehraje si tady na nějaké umění a bere nás na velkou jízdu po všemožných klubech a barech. Příběhy plné šoustání, keců o fotbale, hudebních odkazů, rvaček, nadávek a MDMA. Víc od knihy Extáze ani nemůžeme chtít.... celý text

Čas žít, čas umírat 2006, Erich Maria Remarque (p)

Čas žít, čas umírat. Myslím, že příhodnější název mohl Remarque jen stěží vymyslet. Mezi životem a smrtí je totiž jen tenká hranice. A tu nám autor velice působivě stanovil. Nejdřív na frontě v Rusku, kde je situace vojáků deprimující, následně v Německu, kde to není o nic lepší. Šedivé kulisy plné strachu a smrti však dokáže oživit barvami. Barvami života. Kniha mě zasáhla jako zbloudilá kulka na frontové linii, přivodila pocity štěstí i naprostého zmaru, po jejím dočtení i husí kůži. To mluví za vše.... celý text

Marťanská kronika 1991, Ray Bradbury (p)

Taková lehká fantasmagorie na téma dobývání planety Mars. Z dnešního pohledu působí Bradburyho povídky z padesátých let docela naivně. Ale byl jsem ochoten přejít určité technické nesrovnalosti (lidstvo mi nepřipadalo příliš vyspělé, na to, že bylo schopno vysílat rakety na Mars), když mi autor předloží pár zajímavých myšlenek a nápadů. Což se mu podařilo. Určitě to není to nejlepší, co si v žánru sci-fi můžete přečíst - na to tu máme jiné velikány - ale i tak kniha za přečtení stojí. Některé povídky jsou slabší, jiné lepší. Nicméně jejich kvalita nijak výrazně nekolísá a jako celek na mě Marťanská kronika působí dobře.... celý text

Kronika ohlášené smrti 2005, Gabriel García Márquez

Macondo. Pohnuté osudy jeho obyvatel. Barvy. Emoce. Typický Márquez. A jeden z mých nejoblíbenějších. Útlá knížečka na horké letní odpoledne, ve které bylo vše, co jsem si od jedné předem ohlášené smrti sliboval.... celý text

Anihilace 2015, Jeff VanderMeer

Docela slušný béčkový sci-fi. Nic víc, nic míň. Přes počáteční averzi vůči všem postavám jsem se přenesl. U některých to bylo způsobeno jejich smrtí, kterou jsem velmi záhy začal očekávat. Horší to bylo u hlavní hrdinky jejíž smrt by znamenala konec příběhu, poněvadž jej vypráví. Kdyby ta brzy zemřela, nic bych se nedozvěděl. Avšak po přečtení knihy jsem musel konstatovat, že jsem se i tak nic nedozvěděl. Čili klidně mohla v půlce zmáčknout své sebedestrukční tlačítko heslem "anihilace" a já bych nemusel dál číst její pofňukávání o milované tůňce a rozpadlém manželství. Ale abych jen nekritizoval, Anihilace má velice zajímavý svět. Je v ní nakousnuta spousta skvělých nápadů. Jenže to bylo často pouhé nakousnutí. Ochutnal jsem a já neměl potřebu vyplivnout, protože mi opravdu zachutnalo. Jenže pak mi ten nápad nebyl nabídnut jako hlavní chod, k dispozici byla jen jednohubka, která mě nezasytila. Kniha je to krátká, což beru jako přednost. Nestihl jsem se úplně nudit a to je pro mě hlavní výhoda Anihilace. Ačkoliv mě kde co iritovalo, nudou jsem netrpěl. Jasně, není to Piknik na cestě a četl jsem i lepší a mnohem míň "vyhajpovaný" béčka, ale nudná slátanina to taky není. Takovej průměr. Určitě se podívám na film, protože na tomhle se dalo vizuálně moc pěkně vyřádit.... celý text