Henry Rollins

americká, 1961

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Blues černýho kafe
Blues černýho kafe
Solipsista
Solipsista
Nejsem tu moc často?
Nejsem tu moc často?

Nové komentáře u autorových knih

Nejsem tu moc často? Nejsem tu moc často?

„Henry Rollins je jinde, člověk který vás spíš štve a je mu to jedno. Z mnoha důvodů chápu, ale sympatický mi to není. Každopádně kniha zajímavá je, protože do takové duše nakouknout stojí za to. K tomu všemu dobrá muzika a žádné výstřelky ani drogy ani dámy, v něčem opravdu fascinující, číst si vnitřní pochody týpka který nesnáší volné dny a relaxovat chodí do posilovny ( a to je to řekněme rockový zpěvák).“... celý text
— ebbe_voe

Blues černýho kafe Blues černýho kafe

„Moc pěkná syrová kniha od hardcorove legendy Henry Lollince. Plná fejetonu deníku s koncertních šňůr snů a dalších textu popisující současnou uvadajici kapitalistickou společnost. Vřele doporučuji všem komu nevadí trochu syrové četby.“... celý text
— ozzak

Nejsem tu moc často? Nejsem tu moc často?

„Bavily mě spíš články pro časopisy, rozhovor s JLL je parádní. Zato deníkové a "niterné" zápisky vyvolávají otázku, jestli je Rollins jen "divnej pavouk" nebo spíš "tak trochu kokot".“... celý text
— Disease

Blues černýho kafe Blues černýho kafe

„Mám rád hudbu Rollinsa, najmä Rollins Band. To bolo aj príčinou kúpy všetkých jeho kníh. Dlhé roky ležali nepovšimnuté a zabudnuté. Objavil som ich prednedávnom a konečne som prvú aj prečítal. Nemôžem povedať, že by to bolo ľahké. Koncentrácia nenávisti, hnevu, depresie a smútku, ktorú som vstrebával pomerne dlho a s ťažkosťami. Doteraz som za najdepresívnejšie dielo považoval "A uzřela oslice anděla", no už to neplatí. Henry Nicka zvrhol z trónu ťažkým zásahom priamo do ksichtu. Myslím, že zostanem pri jeho muzike a k ďalším knihám sa vrátim až o nejaký čas. Momentálne som v inom rozpoložení a čítam, aby som relaxoval a nie sa hrabal špinou.“... celý text
— Majto

Blues černýho kafe Blues černýho kafe

„Henry Rollins byl jeden z mých top autorů když mi bylo kolem 16ti let . Na stánku Maťi na knižním veletrhu se mi už museli smát, jak jsem za nimi každý rok běhala jestli vydají něco nového.... Ale o knize nebo spíše o zápiscích myšlenek, povídek, nápadů, klipů ze života. Je to drsné čtení s hromadou násilí, šíleně krutých situacích, depresí, ale občas i černého drsného humoru a nakonec takový deník z nekonečného koncertování. Člověku, který hltal severské filmy DOGMY 95, nezávislé filmy o chudobě a feťácích a poslouchal punk a hardcore to velmi sedlo. Četla jsem ji snad 30x a nosila ji neustále u sebe. Pro někoho v podobném rozpoložení rozhodně doporučuji. A když si tak čtu jeho citáty, tak si jí vlastně chci přečíst znovu.“... celý text
— teratera

Přejít na knížky autora