-Nikola- přečtené 193

Šunkový nářez 1995, Charles Bukowski

Paráda. Pomohlo mi to v lepší orientaci (pro mě tak) nepochopitelného člověka. Vždycky jsem si říkala, že kdybych se někdy setkala s Ch. B., tak bych mu vlepila jednu facku. Teď si ovšem nejsem jistá, jak bych se zachovala. Má právo být naštvaný na celký svět, když se celý svět spikne proti němu. Je to brilantní autor a obdivuji jeho tvorbu!... celý text

Umřel jsem v sobotu 2011, Josef Formánek

Paráda! Příběh se zápletkou a rozuzlením jak má být. K tomu ještě ten styl psaní! Tak ten je jedinečný. Střídající se příběh, verše, rýmy, zážitky z cest nebo proud asociací. Takové dílo žádného čtenáře neurazí! Jak už kvalitou příběhu, stylem tak i neotřelými názory.... celý text

Blues 1999, Václav Hrabě

Tohle nebyl zrovna můj šálek kávy. Ale rozhodně jsem si i zde přišla na své. Předevšímbáseň Infekce byla kouzelná a ode dneška patří k jednim z mých oblíbených.

Němá barikáda 1964, Jan Drda

Hrdinové byli až moc vyumělkování. Ale nemám nic proti. Tyhle doby prostě potřebují pořádně "chlácholivou náplast". Povídky vyžadovaly mou velkou pozornost. Nedokážu pochopit, jak se na pár stránek vešla tak ohromná myšlenka soudružnosti. Rozhodně toto dílo patří k stěžejším dílům české literatury, neboť zaznamenává, co naší předci byli ochotni podstoupit a obětovat pro národ příští a pro stát jako takový, který známe dnes!... celý text

Nokturnely 2005, Vladimír Holan

Taky si dovolím citovat kousek básně Borovice: Co byl tvůj život? Opouštěl jsi známé pro neznámé. A osud tvůj? Usmál se na tebe jen jednou a tys při tom nebyl... Silné verše, ne všechny mě zaujaly, ale tak už to bývá. Škoda, že z autora vyplývá taková skleslost, člověk by skoro propadl depresím.... celý text

Pán much 2003, William Golding

Jak prohodila moje profesorka literatury: "Kdyby se jednalo o dívky a ne o chlapce, tak by všechny přežily." Úvaha to je dobrá. Osobně si myslím, že autor na skupině nevinných chlapců ukázal víc, než jen zvíčecí chuť zabíjet a touhu po moci. Ukázal nám vyčlenění neslabších - mrňousi, i nejchytřejších - Čuňas. Takhle funguje ta nezdravá společnost, jejíž jsme součásti. Ano, chce to hodně přemýšlet. Být na tom ostrově, dokázali byste zranit svého vrstevníka? Ne? Jste totiž asi lidští tvorové se srdcem na správném místě. Ale co když jsou ti špatní oni? To by bylo na pravém místě použít místo slov raději oštěp...... celý text

Bílý kůň 2012, Alex Adams

Skvělá kniha. Člověk si hned uvědomí hodnotu obyčejných věcí a především lidí a jejích vlastností. Snad se nad sebou zamyslíme a nenecháme to dojít tak daleko. Líbilo se mi, že si autorka nebrala s hrdiny žádné servítky. Život je krutý! Na druhou stranu mi některé části přišly až příliš. Například řečtí bohové. Takové mutace jsou celkem fajn, jen už to příběhu ubírá vážnosti a sune ho to do sféry sci-fi a fantasy s jednorožci. Jinak vřele doporučuji.... celý text

Ostře sledované vlaky 2000, Bohumil Hrabal

Tuto povídku jsem 6x odložila nedočtenou a pak se vrátila mopět na začátek. Byla pro mě naprostým oříškem. Nevěděla jsem, jak na ni. Pak jsem četla s poznámkovým blokem a tužkou v ruce. Pomohlo to! Jak se může stát z kluka, který je zklamán ze zjištění, že ještě není připraven být mužem, hrdina? Je to tak smysluplné dílo, až mi z toho běhá mráz po zádech. Na konci knihy se teprve dozvídáme o opravdové povaze hlavního hrdiny. O tom že je zralý a na dostatečné psychické úrovni. Že je připravený na velké věci. Bohužel, ve svém životě stihne už jenom jeden takový skutek...... celý text

Kam zmizela ta roztomilá, rozesmátá holka v květovaných šatech 2003, Charles Bukowski

I genialita praštěných lidí se musí cenit. Básně Charlese Bukowského jsou pro mě naprosto rozporuplnou záležitostí. Ale co je důležité, naprosto jsem jim propadla. Nedokážu odolat té pointě, kterou ledabyle nahodí na konci básně. Ovšem tato sbírka byla jiná než všechny ostatní. Dokážu tady nahlédnout pod tu zkaženou kůži Bukowského. Naprostý ignorant se bojí. Bojí se smrti, bojí se, že bude zapomenut. Ano, vše je sarkasticky laděno a má to samozřejmě šmrnc. Je to prostě až nepříjemně upřímná kniha z pohledu sarkastického pesimisty. Nakonec bych si dovolila citovat část anotace ke knize Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali velení: "Bukowski - profesionální narušitel klidu, básník losangelského podsvětí píšící s bláznivou romantickou naléhavostí ..." Právě nad tímhle popisem Bukowského jsem se musela pousmát - dokonale sedí.... celý text

Tatínkova holčička 2003, Mary Higgins Clark

Po celou dobu četby této knihy jsem se nemohla vžít do role hlavní hrdinky. Nějak jsem ji prostě nerozuměla. Možná to bylo i opačnými názory vedlejších postav. Zápletka i vyvrcholení bylo úžasné. Ovšem zdálo se mi, že na tak malé ploše vystupovalo až příliš moc postav a děj se odehrává příliš rychle. Autorka nezacházela moc do detailů, jak by se u detekitvního románu dalo očekávat. Naopak jsem byla znuděna neustálými stereotypy hlavní hrdinky. A to, že neustále navštěvovala kdejakou restauraci či penzion, objednávala si čaj nebo kafé. Taky bych asi čekala větší vykreslení postav pomocí psychiky a emocí. Kniha byla pro mě oddychovou záležitostí u kávy, přečetla jsem ji během 2 dnů. Bavila mě, ale vyhledávat znova ji už nebudu.... celý text

Ptáčku posměváčku přej mi štěstí 2004, Charles Bukowski

Tuhle knihu mi dal do ruky kamarád. Jsem neskutečně ráda, že mi představil právě Bukowského. Nedá se souhlasit se všemi jeho názory na společnost, neboť Bukowski je člověk naprosto atypický a dalo by se říci že i vyjímečný. Už jsem se mnohokrát setkala s kritikou, ale ne tak upřímnou a uspořádáných ve verších. Bukowski si dělá, co se mu zlíbí. A tím mě naprosto dostal. Myslí si, co chce. Píše si, jak se mu zachce. Nač se otravovat s interpunkcí, gramatikou a spisovnými výrazy? Autobiografičnost díla je velmi podstatná. Vše zažil na svou kůži a nebojí se o tom napsat. Nebojí se říct, jak zkažený je. Jak je škaredý. Jak je znuděný společností, která neustále něco předstírá. Nezávidím autorivi veškerou tíhu a zkaženost jeho života, ale zdá se mi, že on si ji užívá!... celý text

Vyhoďme ho z kola ven 2001, Ken Kesey

Kombajn. Dokonalá mašinérie. Mašinérie co zbavuje společnost cvoků a nebezpečných lidí. Jenže lze definovat normálního člověka? Kdo to je? Velká Sestra? Ta se přece ve společnosti pohybuje, dokonce stojí v čele Kombajnu. Ale je opravdu normální? Je smutné, že tak slepě věříme systému. Systému, kterému svěříme naše nejbližší a s klidným srdcem sedíme doma a myslíme si, jak skvěle se tam musí mít. Ale jak skončí jedinec, který se postaví Kombajnu? Lze s ním vůbec bojovat? "Poněvadž McMurphy ví, že se člověk musí vysmát všemu, co ho bolí, protože jenom tak si může zachovat svoji rovnováhu, jenom tak může předejít tomu, aby ho svět nedohnal k šílenství. Ví, že všechno má svou bolestivou stránku;..." Kniha se mi velice líbila. Mrzelo mě, že jsem prvně viděla film. Příběh pro mě znamenal sled událostí naprosto nevyhnutelných, předvídatelných a správných. Tak to prostě mělo být. Každý hrdina v knize byl definován a omezován svou "chorobou", ale tvořili tak dokonale sehraný a fungující celek, který svobodně uvažoval, měl své plány, sny, touhy, potřeby; prostě by se dalo říct, že šlo o obyčejné lidi, kteří jsou zvyklí na pohled skrz prsty.... celý text

Sen noci svatojánské 1994, William Shakespeare

Cesta za sny mého otce 2009, Barack Obama

Obávala jsem se, že nemám dostatečné politické znalosti pro tuto knihu. Ale mýlila jsem se. Příběh chlapce, mladíka a potom muže. Ale prezidenta USA? To jsem si musela po dobu četby připomínat. Otázky, kterými se zabýval, byli tak všední, aktuální. Těžko uvěřit, čím vším si musí člověk projít, když chce žít svůj "American dream". Barack Obama představuje pro mě silnou osobnost, citlivou pro okolní dění i dění které probíhalo v něm samém.... celý text

Jméno růže 2007, Umberto Eco

V polovině jsem si ještě stále říkala, proč to čtu. Pak ale přišel zvrat a poslední čtvrtinu jsem četla s očekáváním, jak se děj vyvine. Umberto Eco vylíčil tehdejší dobu tak přesvědčivě, že jsem si párkrát musela ověřit fakt, že ještě žije. I když mi tato tématika středověké filozhofie a teologie není blízká, tak jsem se musela obdivovat rozhovorůmn mezi mnichy. To jak Umberto Eco vyjadřovalů své myšlenky, které plynuly i přes několik stránek, jak si dokázal oponovat ve svých názorech a přitom tam nechat místo pro utvoření vlastního názoru, to je znak opravdu velkého a velmi vzdělaného spisovatele. Závěrem chvi říct, že taková literatura, i když místy zdlouhavá a nudná, vede lidstvo k samostatnému myšlení a kulturně ho obohacuje. Škoda, že takového cíle nechce dosáhnout více autorů.... celý text

Nabíječ 2014, Alice Clayton

Klasická kniha na večerní odreagování po dlouhém dni u šálku čaje. Některé části mě opravdu hodně pobavily, bohužel mi bylo od začátku hned jasné, jak to všechno dopadne, což mi na zážitku z četby trochu ubíralo. Ale i tak vřele doporučuji, hlavně ta závěrečná část s Clivem neměla chybu!... celý text

Hvězdy nám nepřály 2013, John Green

Čekala jsem nějakou love story, místo toho mi John Green nasadil brouka do hlavy. Postavy byly skvěle propracovány, děj se mi zdal naopak plytký, což byl nejspíš účel, aby osekal to nepodstatné od toho důležitého a vyvolal ty správné otázky k zamyšlení. Autor nás nechal "nezasvěcené" vůči mladé lásky, nezatahoval nás zbytečně do detailů a naopak se mi zdálo, že chce vyzdvihnout jistou "umělost" jejich lásky. Lásky která byla ve slepé ulici a neměla se kam rozvíjet bez plánů a snů o budoucnosti, dětech a společném stárnutí. Poukazoval na jejich prozatimní a rychle pomíjivou přítomnost a to třeba jenom faktem, že si psali místo milostných psaní nekrology. John Green propůjčoval postavám svou neuvěřitelnou inteligenci. Celá kniha byla bohatá na slovní zásobu. Když srovnám Van Houtona a Johna Greena, tak jsem ráda, že nám autor nastínil budoucnost Hazeliných rodičů a neskončil uprostřed věty.... celý text

Tvůj stín 2012, Jeffery Deaver

Neuvěřitelně mě uchvátila Kathryn Danceová. Žena s rodinou, inteligentní, vzdělaná a navíc mazaná jak liška. Naprosto mě dostala. Myslím, že první polovina knihy byla o dost lepší než ta druhá. Zápletka a rozuzlení se zbytečně moc natahovaly. Ale jinak byla kniha dějově fantastická a určitě se pokusím dostat k dalšímu příběhu agentky Danceové.... celý text

Nikdo není bez viny 2012, Kiersten White

Je škoda, že námět nebyl rozveden, děj je prostě děsně "křečovitý a kýčovitý". Ale co opravdu miluju na knihách tohoto typu je, že když si po dlouhém dni čtu v posteli takovéto kraviny, tak si můj mozek opravdu odpočne, i když vrtí hlavou nad chlapy co se mění v koně a žijí pod vodou a na smrdící a ohavné jednorožce.... celý text

Padesát odstínů svobody 2013, E. L. James (p)

Četla se mi o poznání hůř, než dva předchozí díly. Šlo vidět, že autorka touží po více akce a díky tomu, že jsme ji očekávali, se děj po navrácení Anny a Christiana po líbánkách do Seattlu urychlil. Rozhodně se mi líbila poslední část knihy, kdy Stín slavil své první Vánoce, to bylo opravdu dojemné a tím víc jsem Christianovi přála jeho pohádkový život. A taky jeho pohled na první setkání s Anou byl boží. Překvapující byl pro mě fakt, že když se na něj Ana dívala svýma modrýma očima, tak si před ní připadal obnažený.... celý text