Nahnilaruka
přečtené 272
Bídníci I.
1975,
Victor Hugo
ti, kdo tu píší, že autor do díla přidal málo filozofických vsuvek a zastávek od příběhu, tak asi četli zkrácenou verzi, nikoliv plnou, protože po přečtení nezkrácené verze 1. dílu mi přišlo, že polovina je děj a zbytek vysvětlování, pozastavování se u vedlejších postav, popis bojů, míst. Autor zde vysypal tolik jmen, tolik zbytečných, v dnešní době nic neříkajících jmen... Ty popsané stránky dnes jsou jen vata a s příběhem nemá žádnou souvislost. Viz. třeba když sej nějaká vedlejší postava opije a přirovnává francouze k "význačným" osobám zahraničí dávných dob (Řím, Atény, Punové atd).. Prostě a jednoduše, ta vata je nudná a ubíjející, nepotřebuju vědět, kdo je francouzský bůhví kdo z Říma, když ani jednoho neznám, nezajímá mě průběh bitvy u Waterloo, když na děj nemá žádný vliv krom poslední věty z 50 stran.... Naprosto mě to odrazovalo od čtení, nudilo a prokousával jsem se knihou jen s velkými obtížemi. Příběh byl hezký, příjemně se odvíjející, ale to je obecně známá věc, protože se stal podkladem pro muzikálové i filmové zpracování. Autor má příjemný vypravěčský styl, čtenáře zaujme a dokáže velmi nádherně a barvitě popsat jak charaktery, tak i prostředí, kde se děj odehrává. Za příběh bych dal 85% ale vata, ta to nemilosrdně zabíjí. Budu ještě muset dlouho přemýšlet, zda budu číst i druhý díl.... dávám výsledně 60%... celý text
Duna
2006,
Frank Herbert
Duna je to nejlepší a nejzajímavější dílo, které jsem kdy četl. Jeho síla spočívá v tom, že se neustále něco odehrává a kniha není naplněna vatou, děj je spádovitý a nepředvídatelný. Autorův styl epický. Více nemá smysl rozebírat, vše ostatní napsali už čtenáři v komentářích níže. 100%... celý text
Malevil
1974,
Robert Merle
Malevil, asi nejznámější a nejlépe hodnocené dílo od Merleho je opravdu zajímavým kouskem a stojí za přečtení, bezesporu. Ale jak se začínám domnívat, tak autorův nešvar u většiny jeho knih je, že z daného tématu, ač je velmi nápadité a má co nabídnout, nedokáže vytěžit celý jeho potenciál a rozvinout myšlenky do větší hloubky, ale vždy se spíše drží vymezené oblasti tak, jak mu to hraje do karet. To je v případě Malevilu ale dvojnásobná škoda. I přes výše uved faktů v knize. Např. jak si mohli svítit ve sklepě, když tam bylo 70°C? Vždyť vosk by se dávno roztekl. To stejné penou výtku bych byl ochotný dát plný počet, ale jednu hvězdu musím srazit za naprostou nelogičnost některýchlatí o papíru, dalekohledu a jiném vybavení, které by se při tak vysoké teplotě zákonitě vznítilo nebo roztavilo. Nehledě na to, že když ve sklepě ve skále byla taková obrovská teplota, jaká asi byla venku na hradě? Hrad by vyhořel, náboje by při tak vysoké teplotě vybouchly atd atd. Kniha sama o sobě je ukázkou Merlova mistrovství, kdy dokáže velmi poutavě podávat vyprávění z první osoby říznutou určitou mírou popisu okolního dění. Děj je opět liniový a lze snadno předvídat, čtenář občas až žasne, jak snadno hlavní postavy totální pohromou procházejí a vše jde jak na drátkách. Nějaké komplikace nepřicházejí v úvahu. Dílo občas obsahuje delší popisné pasáže, které ději spíše škodí, protože se posunuje přímo šnečím tempem a když to vezmu kolem a kolem, tak se toho na těch necelých 500 stranách moc nestalo, což je chyba. Ale i přes výše uvedené si autora cením a doporučuji těm, kteří stále váhají. 80%... celý text
