Miranda
přečtené 427
Můj život mezi slzami a smíchem
2020,
Jiřina Bohdalová
Kniha v naší rodině putuje napříč generacemi, každý si ji moc rád přečte. Byla vánočním dárkem pro naši devadesátiletou babičku, o nic méně vtipnou a čilou, než je ve stejných letech sama autorka, a přes její dcery doputovala ke mně, její vnučce. Věřím, že plynule projde přes všechna babiččina vnoučata, kterých není málo. Kniha je čtivá, zajímavá, plná informací, moc se mi líbí popisy přístupu paní Bohdalové k jejímu herectví, jak vnímá tu postavu, jak celkově k rolím přistupuje, novinkou pro mě byla zjištění o tvorbě scének pro Televarieté s Vladimírem Dvořákem. Protože jsem velký filmový fanda a miluju české filmy, ocenila jsem, vtipné, často dojemné, vzpomínky na neméně slavné herecké kolegy. Líbí se mi, že ač paní Bohdalová výborně hraje, v knize si naopak nehraje na nic, je upřímná a za svými názory si stojí. Kniha je plná fotografií a to je samozřejmě ohromné plus, mínusem je možná použitá barva, nebo lepidlo, kniha má výrazný chemický odér, to mi občas znepříjemnilo čtení. Žádné chyby, ani překlepy, jak tu někdo psal, jsem neobjevila, myslím, že to tak psáno být mělo, aby to bylo víc autentické. Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla a vřele doporučuji všem, nejen filmovým, fandům.... celý text
Ucho
1990,
Jan Procházka
"Teďka chceš umejvat nádobí ... ?" řekne Ludvík "Venku už ... prosím tě, zpívají ptáci!" "Ptáku ... !" řekne Anna. Polohlasem. Pohrdavě. - moje oblíbená pasáž :). Velmi čtivá kniha, přečetla jsem ji na jeden zátah ani ne za dvě a půl hodiny. Zřejmě i proto, že znám filmové zpracování z roku 1970, brala jsem jako výhodu, že na mě hlavní postavy promlouvaly hlasy Jiřiny Bohdalové a Radoslava Brzobohatého. V jednom rozhovoru paní Bohdalová říkala, že pro ni bylo ztvárnění té postavy náročné a pan Brzobohatý jí prý řekl něco ve smyslu: "Chtěla jsi to, tak se snaž!" A já myslím, že výsledek její snahy je bezchybný. Jak je uvedeno na přebalu knihy, strach z ucha - odposlouchávacího zařízení se nevyhýbal ani nejvyšším kruhům komunistické smetánky. Navíc hlavní postavy kromě toho, že mají s režimem společného trochu víc, nejsou úplně kladnými hrdiny, mají své mouchy (jako každý) a v knize je tento fakt zdůrazněn. Na jednu stranu se proto čtenář naplno vciťuje do jejich obav a strachu, na tu druhou mu ale nemůže uniknout, že Anna je neskutečná špindíra a hysterka a Ludvík zase násilník a holkař. Alkohol teče proudem a není snad osoby, která by byla střízlivá, což ve výsledku onu situaci ještě víc zhoršuje, jak už to tak s alkoholem bývá. Parádní a strhující kniha, kterou neodložíte, dokud ji nedočtete.... celý text
Kat nepočká
1990,
Norbert Frýd
Ke knize mě přivedl, jak jinak, stejnojmenný film z roku 1971. Ten jsem donedávna neznala a píseň v něm, Slepá bábo - hopla, mně zní v hlavě pokaždé, když si na něj vzpomenu. Byl to intenzivní zážitek. Postavy v knize na mě proto promlouvaly hlasy Martina Růžka, Radoslava Brzobohatého a Jiřiny Bohdalové, i Jaroslav Moučka měl svou skvělou chvilku. Kniha je velice čtivá, popisy v ní úžasným způsobem vykreslují dusnou atmosféru celé situace, zejména popisky scén v hotelu "Karla šla neslyšně po tlustém koberci, jako ryba přeplula kolem zrcadel schodiště, kde všecko odpočívalo sto metrů pod hladinou dne". Poprvé nejsem schopna určit, zda je lepší film nebo kniha. Zřejmě proto, že autoři filmu pozměnili jen nepatrně některé, dá se i říct, drobnosti (je asi jedno kdo s kým, ve výsledku to má stejný efekt), a nijak výrazně se od původního díla neodchýlili, naopak přidali krásnou hudbu, jiskřivé scény v ateliéru a doslova údernější finále. A kniha je napsána tak skvěle, že ani žádných úprav nebylo třeba. Silný zážitek po všech směrech.... celý text
To
2016,
Stephen King
Čtyři měsíce mi trvalo přečíst tuto knihu, ale nebylo to kvůli tomu, že má přes tisíc stránek, četla se mi zkrátka těžko. Od Kinga se mi moc líbila kniha Řbitov zvířátek, a pak podle jeho knih zpracované filmy Shining, Misery, Zelená míle, Dolores Claiborneová, Nadaný žák ... To jsem také nejprve viděla jako film a ta myšlenka mě hodně zaujala. Knížka ale byla pro mě dost zmatená, spoustu věcí v ní popisovaných mi přišlo zbytečných. Koktání a "umění hlasů" mělo samozřejmě v knize své místo, ale bylo to trochu únavné a zdržovalo od děje, stejně jako prolínání jednotlivých časových rovin. Člověku také občas nedalo pohrát si s myšlenkou, že autor je neskutečně zvrácený úchylák a pryč od něj, ale nedalo mi to, a proto na veškeré scény s velkým pošukem Patrickem Hockstetterem nikdy nezapomenu, stejně jako na řadu scén s Beverly Marshovou, zejména na tu hodně ulítlou, závěrečnou, v kanále. Co však nelze upřít je nápad, nápad na To, na jeho pohnutky, na jeho vznik, na boj s ním. Jsem ráda, že jsem tu řadu večerů mohla strávit s partičkou odhodlaných dětí, které se rozhodly čelit koncentrovanému zlu, představovat si jejich kulišácky utajenou klubovnu, a prožívat s nimi jejich hrůzné strachy a dětství plné bolesti. A ten konec, hlavně neprozrazovat to velké odhalení, k tomu si musí dojít každý sám. Ale neubránila jsem se pousmání, chápu totiž autora, protože kdo jiný je schopen toho nejhoršího na světě a ještě si to patřičně vychutnat.... celý text
Zimní knížka pro Lucinku
1983,
Milena Lukešová
Tuhle knížku jsem milovala, hlavně kvůli zajímavým a věrným ilustracím, zejména v závěru, kde jsou v obrázkovém slovníčku korálky, křídy, televize, příbory, šicí stroj, domeček pro panenky nebo Večerníček, jen vyskočit z té knížky. Byla mi velmi blízká, všechny kresby v ní pro mě představovaly aktuální obraz toho, co kolem mě bylo. Stejně jako v Knížce pro Lucinku je vyobrazena např. “Sůl” přesně v obalu, který jsme vždy s maminkou v samoobsluze kupovaly. V téhle “zimní” se mi strašně líbila dvojstrana z lesa, kde člověk musí být potichu ... Co je úplně skvělý, i když sama nejsem Lucinka, tak mám malou Lucinku a ta si teď v knize listuje a čte ji jako já, a protože sama je Lucinkou a trochu i jako ona sama vypadá, je to dvojnásobná radost. Nedávno jsme přikoupili ještě tu “letní verzi” a máme takový Lucinčin kompletek. Kniha je i úžasně psaná - jedinečná - Vrzy vrz, snad venku zmz! Bimbalimba bimbala, jakpak jsi se vyspala? Je to strašně něžná knížka, obě jsou, zajímá mě, měla-li i autorka nějakou skutečnou Lucinku, pro kterou tuhle knihu (obě knihy), psala.... celý text
Mary Poppinsová
1987,
Pamela Lyndon Travers
Marry Poppinsová je další z kouzelných knih mého dětství. Stejně jako si skoro každé dítě myslí, že vidělo Pyšnou princeznu v barvě, já bych přísahala, že nejen na konci první kapitoly, ale na konci každé kapitoly její svěřenci dostávali opakovaně kouzelnou medicínu a ta měla pokaždé jinou chuť. A přesto se o tomhle zázraku v knize píše jen jednou. Když jsem byla dítě, fantazie pracovala naplno, strašně se mi líbil Chechtavý plyn a Paní Corryová, byla jsem úplně nedočkavá, potom v dospělosti, až se s dcerkou konečně dostaneme k noční výpravě s hvězdičkami z lesklého papíru. Nádherný příběh. A co teprve výlet do obrázku nebo kolem světa. Nezapomenutelná knížka s úžasnými nápady.... celý text
Vánoční povídky
1984,
Charles Dickens
Vánoční koledu miluju a jenom kvůli ní jsem se skřípěním zubů přetrpěla četbu Zvonů a Cvrčka na krbu. Knihu jsem četla odzadu, těšila jsem se na Vánoční koledu, kterou jsem do té doby znala jen jako animovaný film nebo divadelní představení. Byla krásná, možná krásnější, bez ní si už Vánoce představit nedokážu.... celý text
