Miranda přečtené 427
Snílek
1998,
Ian McEwan
Je to asi obdobím, ve kterém jsem tuhle dětskou knihu četla, ale já jsem z ní opravdu nadšená, dojatá, nejradši bych autora vyhledala a vyjádřila bych mu hluboký vděk za to, že je na světě a tvoří tak krásné knihy. Je pravdou, že se nejedná o typickou dětskou knihu s jednorožci a růžovými princeznami. Realita je hmatatelná a nějaké to strašidlo je všudypřítomné. Petrovy transformace jsou zvláštní a někomu mohou připadat děsivé, ale copak to, že v jakési perníkové chaloupce si bába s dědkem chtějí upéct vykrmené dítě, stejně jako jezinky a vlk a jiné, to je přece také hrůza a bereme to jakoby nic, tady jen jedna panenka chce kluka upravit k obrazu svému, jemně řečeno. Velmi mě dojal příběh Kocour, protože sama mám téměř 17ti letou kočku, stejně tak příběh o Miminu, protože jsme v očekávání a už jedno dítě v Petrových letech máme a úplně maximálně příběh Dospělý, protože se naše dítě už blíží tomu věku a kdo jiný než dospělý jako čtenář pochopí, jak pravdivý ten poslední příběh Snílka je. Knihu velmi doporučuji pro přečtení dospělým a okolo toho desátého roku i dětem, a možná pak, až budou samy dospělí, aby se k ní vrátily. Třeba budou dojetím brečet stejně jako já.... celý text
Studna osamění
1969,
Radclyffe Hall (p)
Knihu jsem četla několik měsíců. Četla se mi velice těžko, zvlášť proto, že to byl zmar nad zmar. Tolik neštěstí a nespravedlnosti, které se s množstvím přečtěných stránek nijak nezlehčuje, mi moc dobře nedělalo. Neříkám, že nechápu, o čem kniha je a že bych snad očekávala zamilovanou romanci, jen tolik stupňujících se hrůz bylo přeci jen příliš a ani těch pár osamělých stránek štěstí mi naději nevrátilo. V roce 1928 napsat takovou knihu, to muselo být něco, pochybuji, že v témže roce byla vydána podobná. Jsem moc ráda, že doufejme spoustě lidí otevřela oči a že těm, kteří se v jejích hrdinech poznali, pomohla v nejtěžších chvílích. Závěrem jen můžu přidat trochu úlevy nad tím, že lidé, kteří své city směřují jiným směrem už nejsou naší společností tak opovrhováni, a nejsou nuceni schovávat se po pochybných putykách a zapíjet svůj žal a úděl a trápit se nepochopením sebe samého, jako spousta hrdinů této knihy. A nejen v téhle oblasti, ve všech lidských vztazích platí "svůj ke svému" a to není žádné opovrhování nebo odsouvání někam jinam. Člověku je vážně lépe s lidmi, kteří jej chápou a berou jej takového jaký je.... celý text