Markét0138
přečtené 287
Zaslíbená
2016,
Jodi Ellen Malpas
odpad!
Doufala jsem, že to bude lepší než Odhalení. No... možná o trošku, ale stále to není ani na jednu hvězdu. Tahle kniha má stejné problémy jako Odhalení. Je tu hlavní hrdinka, která je na papíře dospělá, ale vůbec se vyspěle nechová, a které se rozteče mozek, kdykoliv je v blízkosti hlavního hrdiny. Ten je sice o něco normálnější než Jesse, ale určitě bych mu doporučila sezení u psychiatra nebo psychologa, nebo rovnou u obou. Opět tu máme rozvleklý, zdlouhavý děj a nudné, až na sílu psané scény. A opět tu máme odhalená tajemství, která dvě hlavní postavy rozdělí, a i v tomto případě se dá čekat, že je autorka dá v dalších dílech znovu dohromady. Já ovšem nebudu pokračovat do dalšího dílu ani tentokrát.... celý text
Má mě rád, nemá mě rád
2017,
Sally Thorne
odpad!
Tato kniha jako by se odehrávala v jakési bublině. Hlavní hrdinka Lucy nemá žádný život mimo svou práci; pracuje nebo je na firemních akcích či doma. Je to dospělá žena ve velkém městě, kde si našla jednu kamarádku, s níž se rozkmotřily kvůli úplné hlouposti, a Lucy teď nemá žádné kamarády. Ani žádné známé třeba z práce, se kterými by si občas zašla na kafe. Jak je to vůbec možné, aby dospělý člověk byl v pravidelném kontaktu s rodiči a jinak nikoho neměl? No... v případě Lucy se důvody najdou. Působí na mě jako neuvěřitelně povrchní mladá žena, která lidi odsuzuje kvůli úplným hloupostem, často kvůli vzhledu. Má narážky na vzhled svého nadřízeného, konkrétně na to, že je malý a tlustý; milého kolegu, kterému se líbí, odškrtává hlavně proto, že je příliš vyhublý a vypadá křehce (jo a taky protože je na ni milý až příliš); je maličká bruneta (je nám neustále předhazováno, jak malá je) a často útočí na vysoké ženy, blonďaté ženy, a nejlépe na vysoké a blonďaté ženy. Jako by bylo něco špatného na tom mít nadváhu, být hubený, být vysoký, být malý, mít světlé vlasy nebo se dokonce chovat mile. Ona si skoro na každém najde něco, co se jí nelíbí. Navíc je dost dětinská a snadno se uráží - už od začátku je očividné, že se jí její kolega Josh líbí, ale hraje s ním dětinské hry a předstírá, že ho nesnáší, protože když spolu začali pracovat, nebyl na ni milý a dovolil si tvářit se, že ho nezajímá, tedy profesionálně. Opravdu, žádný jiný, vážný důvod nemá. Takže být na ni moc milý je špatně, nebýt na ni milý je taky špatně... ukázkový příklad ženy, která neví, co chce, ale chce to hned. A Josh je ještě horší. Další knižní příklad toxického muže. Je to stalker, přehnaně kontroluje své partnerky, má problémy se vztekem a přehnanou žárlivostí; je to typ Jesseho z Odhalení, který by nejradši ženě zakázal, aby se vídala s jinými muži kromě něj. To je jasně vidět v momentě, kdy Lucy telefonuje s tím milým kolegou, kterému se líbí - Josh tam nakráčí, vezme Lucy mobil z ruky a prohlásí: "Tady Josh. Už jí nikdy nevolej." Dělá si ze mě legraci? Už tohle je dost velká červená vlajka na to, abych věděla, že já bych s někým takovým nechtěla nic mít. Lucy mu to ale odpustí, protože... Protože je zoufalá a taky protože je Josh šíleně sexy. V knize je tolikrát zdůrazněné, jak je Lucy malá a hezká a jak je Josh vysoký, mužný a sexy a jak krásnou mají oba barvu očí, že se zdá, jako by se jeden k druhému stavěli jen jako k objektu sexuálních tužeb a jako by neměli co nabídnout kromě vzhledu. I když... nic moc co nabídnout nemají. Jejich povahy jsou málo propracované a to, co z nich vidíme, je velmi nesympatické. Doufala jsem, že půjde o vtipnou, příjemnou knížku, u které se budu usmívat. Ale místo toho jsem dostala nesympatické hlavní postavy, které mi neuvěřitelně lezly na nervy, podivné a nerealistické chování a zápletky a ani trochu humoru. Jsem ráda, že jsem to vůbec dočetla.... celý text
Lucreziino srdce
2016,
Petra Karasová
odpad!
Tahle kniha mě naprosto zklamala. Mám ráda knihy odehrávající se na pozadí historických událostí, knihy, na nichž je vidět, že autor opravdu zná období, do nějž děj knihy zasadil, a případné historické postavy, které do ní začlení. Tohle ale není ten případ. Mám pocit, že si autorka vypůjčila pouze jména, hlavní postavy, skutečné historické osobnosti, se nechovají ani trochu tak, jak by měly. Skutečná Lucrezia byla silná, chytrá, prohnaná žena, zdatná intrikánka, ale tato kniha nic z její osobnosti a vnitřní síly nezachycuje, Lucrezia působí jako naivka, která myslí jen na manželství. Nemám nic proti romantice ani historickým romancím, ale jak říkám, musí to aspoň trochu odpovídat skutečnosti.... celý text
Posedlá láskou
2016,
Petra Karasová
Tato kniha mě zaujala hlavně svou psychologickou stránkou; dostala jsem od ní, co jsem chtěla, jen částečně, některé děje a zápletky a další dění týkající se duševní nemoci bych uvítala rozepsanější. Mám trochu pocit, jako by se to autorka rozhodla ukončit v nejlepším a nejzajímavějším, což je škoda - u této knížky bych naopak uvítala třeba dvojnásobnou délku, s trochu osekanými pomalejšími pasážemi a rozepsanějšími zajímavými pasážemi. Kniha je každopádně hodně čtivě napsaná, nedala se odložit a opravdu jsem cítila potřebu vědět, jak to dopadne, což jsou kvality, které spousta současných delších knih nemá.... celý text
