Malarkey přečtené 795

Letka 307 2012, Pavel Fritz

Jestli má nějak vypadat deník mezigalaktického stíhače během mezihvězdné války, tak pak by to mělo být nějak, jako v této knize, protože tady je to ztvárněné naprosto precizně. Pavel Fritz si na svojí prvotinu vychystal jednoduchý námět duchem, ale neskutečně čtivý svým obsahem. Vypráví tu příběh hlavního hrdiny od jeho rozhodnutí stát se hrdinou, až po série akčních scén, kdy ve vesmíru bojuje o holé přežití. Napsáno je to chytlavě, mnohdy i docela technicky vybroušeně určitě se nezapře, že autor je výzkumník a biolog. Po psychologické stránce to také nemá chybu a závěr, ten byl pro mě osobně výslovnou třešničkou na dortu. Kdyby bylo pokračování, vůbec bych se nezlobil, ale i takto se mi to finále vysloveně líbí. Letka 307 je tak pro mě jedna z nejlepších military sci-fi, která tu u nás vznikla. Spolu s Robertem Fabianem se Pavel Fritz pro mě okamžitě stal spisovatelem, od kterého si moc rád přečtu všechno, co napíše.... celý text

Valkýry 2018, Robert Fabian

Po dlouhé době jsem měl chuť na něco od Roberta Fabiana a když už jsem měl ty Valkýry, tak proč si nezkusit přečíst něco, co tu nemá tak pozitivní hodnocení, abych zjistil, kde je zakopané jádro pudla. Nakonec to tak jednoduché čtení věru nebylo. Valkýry totiž obsahují dvě samostatné novely, které se odehrávají před apokalypsou a po apokalypse. Nicméně u ani jedné to nic nemění na skutečnosti, že jsou dost depresivní a bez vidiny naděje. To je podle mě asi největší kámen úrazu této knihy. O to víc, že dvě tyto novely se sešly v jedné knize, na kterou je té temnoty pohromadě více než dost. Možná i proto ten obal. Těžko hodnotit, který z příběhů mě bavil víc. Nemůžu ani jednomu upřít skutečnost, že je to napsáno tradičně Fabiánovsky, takže čtivě. Jenže když bych se měl rozhodnout, tak slabší by byla hned ta první Den skoro jako každý jiný. Tam se totiž plácáte od ničeho k ničemu a nakonec to tak i dopadne. To ta druhá s názvem Černé slunce má alespoň nějaký konstantní děj, který náladu sice nezvedne, ale alespoň víte, kam to všechno spěje.... celý text

Ostravský páter 2023, Marek Skřipský

Na pokračování Ostravských mystérií jsem se vysloveně těšil. Musel jsem si počkat, ale výsledek stál za to. Pokračuje se totiž tam, kde se skončilo a to je zároveň to nejlepší, co autor mohl udělat. Jen s jedním rozdílem a to tím, že tu do hlavní role vměstnal akorát Josefa Bronského kněze a tajného agenta Opusu Dei a z hlavních postav předchozí knihy neudělal mnohdy ani vedlejší. Prostě to celé nalepil na Josefa a ve všech těch příbězích ho nechal dost intenzivně vykoupat. Nakonec to ale nevadí, protože kniha dál pokračuje s jednotlivými příběhy, které se odehrávají ve 30. letech, a které je vysloveně radost číst. Detail na historii, na atmosféru doby, s odkazy na existující místa, podniky, prostředí. To všechno dokazuje, jakou práci autorovi tato kniha musela dát a i když je to vlastně poměrně oddechové čtení, já jsem si ho neskutečně užil.... celý text

Prázdnota 2023, Michaela Merglová

K Míše Merglové jsem se dostal přes trilogii Píseň oceli a tak mě dost zaujala její další kniha, o které jsem na první dobrou vůbec nevěděl, co si mám myslet. A bylo to dobře, protože mě překvapila decentním kyberpunkem, který neklade důraz na technologie, jako spíš na prostředí a vztahy mezi lidmi v Metropoli zvané Evropa. Hlavní postava Rebeka mi okamžitě sedla a její družné hovory s Cilkou mi připomněly, jak dobře Míša umí dialogy. To je totiž vysloveně radost číst. Na druhou stranu se ale musím přiznat, že jsem se trošku ztrácel v tom prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Nedokázal jsem si ho k ničemu přiřadit, dokud jsem neuznal, že je naprosto jedinečný a tak ho prostě začal i brát. Prostě jako takový náhled na budoucnost mladé autorky, která do něj vměstnala téma, co by mohlo rezonovat klidně i současnou společností, ale s logickým budoucím přesahem. No a ve výsledku musím říct, že se mi to líbilo. Prázdnota je zajímavá, nápaditá a naprosto odlišná od toho, co jsem od autorky znal. Což mě vlastně překvapilo ještě o to víc.... celý text

Hvězdy, můj osud 2011, Alfred Bester

V rámci sebevzdělávání v rámci stařičkých sci-fi jsem si střihnul další z legendárních románů Hvězdy, můj osud. I když, legendární, jak se to vezme. Já jsem po přečtení tak nadšený nebyl. Musím říct, že mi chvíli trvalo, než jsem se do příběhu dostal, což, pravda, podobné jsem měl i s Nadací. U hlavní postavy knihy - Gullyho Foyla - můžeme polemizovat, zdali je hrdina nebo ne. Minimálně je to hlavní postava, která se hned od první stránky vyvíjí, byť jeho životní záměr je zřejmý mstít se a nejsem si jist, že by jeho jednání komukoliv sedlo. Zajímavé ale je, jak se tu jeho postava vyvíjí a postupem času ho začínáte i chápat a nechci říct, že mu fandit, ale minimálně jeho jednání i trošku ospravedlňovat. Příběh má hodně zajímavých momentů, u kterých dokážu pochopit, že ve své době musely zaujmout. Autor do románu vepsal mnoho myšlenek v rámci vzdálené budoucnosti, telepatie, chování jedince, cestování v čase a dalších bodů, že v jedné knize toho na svojí dobu muselo být mnoho nového. Zároveň je ale děj dost komplikovaný, náročný na čtení a ani dnešnímu čtenářovi nedá nic zadarmo. Hodnotím nakonec třemi hvězdami ne proto, že bych hodnotil román z 50. let, ale proto, že dnes už jsem na podobná témata četl zajímavější tituly. Za zájem ale určitě tato kniha stojí. Přeci jen má v sobě řadu prvenství, které by neměly být ignorovány.... celý text

Zvláštní operace Z 2022, Gavin Grant Smith

Poslední dobou se dostávám ke knihám nakladatelství Planeta9 a musím říct, že jsem se zatím od nich nesetkal s knihou, která by nebyla pěkná zvenku, ale i zevnitř. Zvláštní operace Z jsou toho dalším důkazem. Hned od obálky je totiž patrné, co dostanu. A to jsem také dostal. Měrou vrchovatou. Tady se totiž čtenář poměrně záhy vpraví do naprosto ryzího akčního béčka, kde prim hrají na jedné straně armádní pěchoty a na straně druhé zombíci. Ti se tu ale chovají mnohdy inteligentně, až civilizovaně. A tak do celé té mytologie přináší poměrně vkusné oživení. Celé čtení je to ale jeden velký nářez. Akce, která nebere konce, sem tam i dobré hlášky. V rámci děje klasické postupy, i když mnohdy ne úplně logické, které ale ke konci dost překvapují a vůbec bych se nedivil, kdyby jednou došlo k nějakému pokračování.... celý text

Rezistence 2016, Veronica Roth

Do pokračování této série jsem šel okamžitě, moc neváhal. Když tu knihu mám doma, tak proč ne, že? Kór, když první díl skončil tak, že Vás hned láká na čtení druhého. Druhý díl mě ale trošku zklamal. Jsou tu momenty, které se vlečou. Děj se nikam neodvíjí, vlastně se toho nic moc neděje. A tyto momenty jsou poměrně dlouhé a neberou konce. Navíc je z toho pořád cítit to young adult, takže je tu stále kladen důraz na city, který je mnohdy až přes čáru. Bylo zajímavé nicméně sledovat, jak se tento dystopický román odvíjí a docela jsem zvědavej, jak rozdílný bude ve filmovém provedení. Na třetí díl si nicméně dám nějaký čas odstup.... celý text

Stříbrná laň z Visby 2018, Andrzej Pilipiuk

Přiznám se, že jsem se trošku bál, jak se bude druhý díl této série odvíjet. Druhý díl ze sérií většinou určí, zdali si kvalita příběhu udrží svůj kvalt a nebo půjde směrem, který čtenáře úplně nenadchne. Andrzej Pilipiuk ale vše zvládl se ctí a i druhý díl rozjel v naprosto epickým pozdně středověkým rozměru. Děj se odvíjí dál, šmodrchá, komplikuje, hlavní postavy se nám rozdělují, Lasice stále plní rozkazy a rozčiluje svojí neznalostí lidské rasy všechny, kteří s ní promluví. Jakákoliv filozofická diskuze tu ale je naprosto na místě a opět jsem se dostával do fáze, že jsem potřeboval číst dál a dál. Excelentní práce! Popravdě mě hodně mrzí, že další díly série nejsou přeložené. Tato série by si to podle mě jednoznačně zasloužila. Určitě je zajímavější, než kdejaké jiné série, které se tu dočkají dokončení. Třeba jednou?... celý text

Cesta do Nidarosu 2015, Andrzej Pilipiuk

Po dlouhé době kniha, která mě tu zarazila zdejším hodnocením, ale o to více mě nadchla během čtení. Série Oko jelena totiž vůbec není špatná, jak by se na základě hodnocení prvního dílu zde mohlo zdát. Zdaleka ne! První díl - Cesta do Nidarosu - otevírá originální svět, ve kterém se z konce světa v současnosti přenášíme do 16. století. Na povel hlavní hrdiny má nějaká mimozemská lasice, vkládá jim úkoly do jejich poutě a sleduje, jak těžce v počátku novověku, který ještě žije se středověkými standardy, se snaží její úkoly splnit. Kniha je hodně rozvláčná, dobře. Nicméně autor neustále porovnává současný svět se 16. století nebo filozofuje a mě to jeho zamýšlení děsně bavilo. Během toho se pak odvíjí příběh, který je prostě a jednoduše výborný. Hlavní postavy si oblíbíte, jste s nimi za jedno a sledujete jaký je krutý život v Nidarosu, nebo v rámci dnešního pojmenování, v Trondheimu. Konec je pak utnut přesně tak, jak bych si představoval, že skončí, když vím, že mám několika dílnou sérii a budu v ní pokračovat. Okamžitě jsem neváhal a hned se do druhého dílu pustil.... celý text

Divergence 2016, Veronica Roth

K tomuto světu jsem se dlouho neměl. Film mě před lety zaujal, ale potřeboval jsem asi odstup od knihy, abych na něj trošku pozapomněl a kniha mi ho pak s chutí připomněla. Po letech ten moment nadešel a já můžu říct, že jsem během čtení nelitoval. Výborná dystopie, temná, krutá, ale stále v hranicích Young Adult. Čtivá, zábavná, hlavně s náměty, které Vás nutí číst stále dál. Co víc pak od podobného příběhu chtít, pokud Vám je -náct. U mě snad jen, že místy bylo dost znát, že je to cílené především pro mladé. Některé pocity hlavní postavy byly dost naivní. Ale i to k tomu patří. Povedený kousek a jsem zvědavý na druhý díl.... celý text

Kolejmoří 2013, China Miéville

Poslední kniha, kterou jsem od autora v knihovně měl, byla Kolejmoří. Moc se mi do ní nechtělo, co Vám budu povídat, ale po poslední pročtené povídkové sbírce jsem usoudil, že by to přeci jen úplně špatně dopadnout nemohlo. No, ale opět jsem se vrátil k tomu pocitu, že autor má neuvěřitelnou představivost, neskutečné nápady, ale popisuje fantaskní svět s takovou samozřejmostí, že abyste se do něj vpravili, musíte být asi hodně zhulení a na vlně FM, která přesahuje všechny vesmírné hranice. Je to zajímavé, originální, nápadité, kombinující něco, co bych si vůbec nedovedl představit, že je zkombinovatelné. A také je to natolik ulítlé, že pojem New Weird je zde jednoznačně na místě.... celý text

Nejlepší den 2005, Vladimír Šlechta

Příběhově první kniha ze světa Krvavého pohraničí, i když zde zařazena v rámci Likarijské trilogie. No a já jsem si konečně odpověděl na řadu otázek k postavám, o kterých se v nadcházejících knihách především mluvilo, jak v legendách, a tady se jejich příběh přímo udával. Hlavní postavou této knihy je půlelf Thompson. Litý rek a hrdina světa Pohraničí. Kniha se navíc skládá v podstatě ze čtyř větších povídek, které jsou proložené různými faktickými články z onoho fantastického světa - mapy, články, příspěvky o magii, básně. Celé je to hodně originální a nápadité a vůbec se nedivím, proč se mi svět Pohraničí tak líbí. Autor nejenom, že umí vyprávět řádně epické náměty, on do světa umí vpravit i jistou legendu, popisné události doby, recitály, cokoliv, co z jeho světa dělá živoucí celistvost, ke které se vždycky budu moc rád vracet. Jen už pro příště vím, že Nejlepší den bude první kniha, kterou z tohoto světa začnu číst.... celý text

Jiný kraj 2023, * antologie

Sborník povídek Jiný kraj je tak trošku jiná povídková sbírka. Přináší neobvyklá témata, neobvyklé světy, různé pohledy na věc. A možná i proto je tak zajímavá. Během čtení jsem se popravdě nemohl zbavit dojmu, že sbírka je i povídkami cílená spíše na ženskou čtenářskou populaci. Převládají hlavní hrdinky nad hrdiny, témata jsou mnohdy sociálního rázu. Nicméně bylo hodně zajímavé sledovat povídkové náměty spisovatelů a spisovatelek, ke kterým jsem si za ta léta vytvořil vztah prostředím jejich románů. Mezi nejlepší tři povídky z této sbírky bych určitě zařadil Křídla od Veroniky Saláškové. V partnerském vztahu početí dítěte je mnohdy velkým tématem, mnohdy i na dlouhé lokte. Autorka to zde pojala trošku jinak, originálně a závěrem mě dost překvapila. Druhá, která mě hodně zaujala, je povídka Trable s kuřaty od Lukáše Vavrečky. Ten do této sbírky přidal regulérní horor o mladém zamilovaném páru, do kterého se nám vkradla nechuť ke zpracování masa. A jako třetí mě nejvíce zaujala Sen o poupatech a trní od Terezy Matouškové, která připravila skvělý fantasy svět, super postavy a po skončení mi tak nějak bylo líto, že už to skončilo. Klidně bych si z tohoto světa přečetl vícero.... celý text

Orcigard 2002, Vladimír Šlechta

Pustit se do knihy Vladimíry Šlechty ze světa Krvavého pohraničí snad nemůže být nikdy chyba. I Orcigard mě o tom už několikrát a opakovaně přesvědčil. Nádherné fantasy vyprávění, kde hlavní postavou je šlechtična Sylvia. Ta není úplně tou klasickou sexbombou, kterou si na první dobrou zamilujete, ale má pár vlastností, kterými se krásně odlišuje. Její příběh nicméně v této knize na mě působí přesně tak fantasticky, jako když jsem před mnoha lety poprvé spustil Baldurs Gate. Prostě řádně epicky. A co víc, autor touto knihou otevírá, ale i uzavírá její příběh. V mezičase se pak během čtení setkáváte s různými postavami, o kterých jste už v minulosti během čtení předchozích knih slyšeli, ba co víc, jejich příběh jste už někde i přečetli. Jediné, co se mi děje u této fantasy série je, že v tom mám, čím víc knihy z tohoto prostředí čtu, v rámci časového harmonogramu dost zmatek. Asi i proto, že autor každou knihou přeskakuje do různého časového období tak, jak ho to zrovna napadne. S tím se ale nedá v celkovém kontextu nic dělat a asi až budu mít všechny knihy z tohoto světa pohromadě, se na to budu muset podívat ještě jednou důkladněji.... celý text

Cesta hněvu 2014, Antoine Rouaud

Na tuto knihu jsem narazil náhodou ve výkupu a vzal jsem ji za pár korun čistě jenom proto, že jsem viděl nakladatelství Fantom Print. Proč nedát šanci něčemu, o čem vůbec nic netuším, že? Výsledek pak nebyl úplně špatný. Čistý a přímočarý příběh, zajímavý svět, adekvátní množství akce, ale i přesto pocit, že další díl tu nikdo nepřeložil. To je podle mě vůči této knize škoda a myslím si, že i to je důvod, proč ve výsledku zapadla do totálního průměru.... celý text

Jednou ranou 2021, ONE (p)

Hodně ulítlá záležitost, i na poměry komiksy řádně ztřeštěné. Také chápu, že tomu někdo dá i punc jedinečnosti vzhledem k tomu, jak je to nakreslené a mnohdy i s minimem textu. Mě to ale jako nečtenáře komiksu prakticky vůbec nezaujalo.... celý text

Ďáblova obrazárna 2017, Leonard Medek

Po přečtených třech předchozích knih dobrodruha Franty Franty jsem tušil, do čeho jdu a musím říct, že to všechno se bez problémů splnilo. Nicméně i tak je tento čtvrtý díl opět v některých detailech odlišný od předchozích dílů. Autor tuto knihu pojal originálně. Střídá příběhy Franty Franty s příběhy jeho známých a přátel. Takže tato kniha více působí jako sbírka povídek z prostředí 20. let 20. století. Pravda ale, že příběhy, které se monsieur Franty týkaly mě ze začátku bavily výrazně méně, než samostatně uzavřené příběhy. Ty nicméně postupně a nenápadně splývaly i s děním Franty Franty v Jižní Americe a tak to ke konci pěkně gradovalo. Krásné odpočinkové čtení s českým Indym.... celý text

Nepohádka 2004, Pavel Renčín

Autora už nějaký ten pátek vídám kde se dá, minimálně teď je hodně vidět coby spoluautor české verze Comic-Conu, na který se od prvního ročníku rok co rok neskutečně těším. Knihu jsem od něj ale ještě žádnou nečetl a tak když se mi do ruky dostala Nepohádka, moc jsem neváhal a ihned se do ní pustil. No a musím říct, že toto je opravdu taková nepohádka. Pohádkový svět se prolíná se světem reality, kde hlavní roli hraje malý klučík, který je onkologický pacient a táta se snaží dělat všecko pro to, aby mu jakýkoliv způsobem zvedl náladu. Třeba i vyprávěním fantastických příběhů. Postupem času se ale dvě naprosto odlišné příběhové linky protnou a dokáže to zaujmout. Leč celá ta kniha působí spíše takovým povídkovým, zkratkovitým dojmem a hlavně čtete něco fantastického a zábavného, ale zároveň cítíte, že to jádro příběhu je daleko temnější a smutnější, než u čeho zrovna jste. I tak ale musím říct, že je to hodně zajímavý a neobvyklý počin. Ne pro každého, ale koho nadchne, ten na něj jistě nezapomene.... celý text

Pátrání po Jakeovi a jiné příběhy 2006, China Miéville

Prokládám si knihy povídkovými sbírkami a Pátrání po Jakeovi a jiné příběhy mi tady ve skříni už docela dlouho strašily. Nota bene, když mě při prvním setkání China Miéville moc nepřesvědčil. Bylo tedy třeba podívat se mu řádně na kloub a doufat, že moje vnímání na něj se změní. To se nakonec docela i podařilo. Tato povídková sbírka mě totiž poměrně mile překvapila. Některé z povídek jsou sice docela úlet, což je třeba předpokládat. Pořád je to China Miéville. Ale některé dokázaly na první dobrou okamžitě zaujmout. Hlavně asi proto, že námět je poměrně čistý, jednoduchý, jednoznačný a nevadí, že protipól tedy zlo nebo nějaká nejasnost je úlet. I to se musí v rámci povedené povídky od China Miéville předpokládat. Nejlepší z povídek pro mě byla Míčkovna. Tam ten strach a zlo z té místnosti přímo čišelo. Pak mě ještě dost zaujala povídka Odlišná nebe o oknu, skrz které je možné nahlížet do jiných míst. A třetí nejzajímavější pak byla Konec hladovění, která vyprávěla příběh jednoho ztřeštěného hackera, který se naboural do webovek jedné organizace.... celý text

Není nebe nad Mexikem 2023, Michal Březina

Michal Březina to je takový mistr pulpových románů. Pokaždé, když se do jeho příběhu pustím, tak jak kdybych před sebou viděl českého Quentina Tarantina z knižního sektoru. Není nebe nad Mexikem je opět v podobném duchu. Tedy kvalitka. Během čtení jsem měl pocit, že s příjezdem Karly do Mexika okamžitě narazila i na Roberta Rodrigeze, který celé to její počínání natáčí na příruční kameru, aby z toho udělal za pár šupů další svůj legendární brak po vzoru Od soumraku do úsvitu. Klára se totiž od ztráty všech dokladů dostane až k nadpřirozeným jevům Mexiku podobným a celé to její počínání Vás coby čtenáře bude neskutečně bavit. Autor sype jednu hlášku za druhou. Kolikrát si říkám, která holka by takový hlášky z fleku vysypala, protože bych ji okamžitě chtěl potkat a pozvat ji na pivo. Jedno nebudu psát, u jednoho by to stejně neskončilo. Čistě ze zájmu. Nicméně všechno je psáno ryze chytlavou formou a tak Vás tento ani ne dvě stě stran dlouhý příběh vtáhne tak rychle do děje, že nestihnete ani mrknout a budete ho mít za sebou. O chlup spokojenější, než když jste ho poprvé otevřeli.... celý text