lukaso89
přečtené 81
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV
2008,
Jaroslav Hašek
Výtečná dobová reportáž, ve které je hlavní hrdina "pouhým" vypravěčem, jež zachycuje různorodost ostatních postav a společnosti. Místy pobaví, místy zamrazí, ale rozhodně stojí za přečtení. Jen je tedy nutno dodat, že kniha láká na "clickbaitový" název, jelikož o válce to rozhodně není. K textu a celé knize mi vůbec neseděly ilustrace, které jsou dle mého názoru zralé buď na kompletní revizi nebo na vyhození (se vší úctou k jejich autorovi).... celý text
Na západní frontě klid
1967,
Erich Maria Remarque (p)
Nekompromisní obžaloba války včetně jejího definitivního odsouzení. Knížka je nejen výborně čtivá, ale především strhující svým obsahem. Je v ní snad úplně všechno, co by člověk od tohoto žánru mohl očekávat - nadšení zfanatizovaných verbířů, stupidnost příprav a cvičení, nesmyslnost válečného snažení na frontových liniích, omezenost životních ambic válčících účastníků, síla žel bohu vždy pouze dočasného přátelství v zákopech, zvířecí instinkty nutné k přežití včetně fatálního osobního souboje (když nezabiju já jeho, zabije on mě, přestože v bezválečném světě bychom mohli být nejlepší přátelé), nastínění osudů doma opuštěných rodin, občasná malá povyražení a potěšení v přestávkách mezi boji a především absolutní ztráta iluzí a rezignace na hledání hlubšího smyslu života, což ovšem s ohledem na vnější okolnosti není nihilismem, ale jen a prostě zrcadlem dění. Skvělá kniha, která je navíc žel bohu stále aktuální. Kéž by již nikdy nebyla.... celý text
Kdo chytá v žitě
2010,
J. D. Salinger (p)
Po knížce jsem sáhnul kvůli tomu, že jsem ji našel v knihovně v sekci "Povinná literatura pro ZŠ", a po jejím přečtení musím říct, že pokud je toto reprezentativní příklad povinné četby, tak je dle mého názoru nejvyšší čas zvolit pro přitáhnutí mladé generace ke knihám novou strategii. Pozitivem určitě je, že kniha není žádným kolosem a děj zpočátku hezky ubíhá. Nicméně s každou přečtenou stránkou se pro mě text stával větším a větším utrpením. Poměrně originální způsob zpracování a vyprávění není tím hlavním problémem, přestože na atraktivitě nepřidá. Hlavní potíž jsem měl s tím, že vypravěč (tj. hlavní hrdina děje) je tak neskutečně nesympatickou postavou, že trávit "s ním" čas mě téměř fyzicky bolelo. Asi každý teenager si projde obdobím hledáním sebe sama, životního smyslu či třeba vyššího principu mravního, nicméně úroveň odpudivosti přemýšlení hlavního protagonisty přesahuje takřka všechny aspoň trochu pochopitelné meze. Příslušník "zlaté mládeže", který si nevidí na špičku nosu, přičemž má zároveň neustálý pocit, že sežral hned několik Šalamounových výměšků, se ke všem a ke všemu (s výjimkou vlastních sourozenců) vyjadřuje s takovou mírou nesnesitelnosti, že tím nastavuje zrcadlo jen a pouze sám sobě. A to knihu ani náhodou neutáhne, jelikož to je zcela zřejmé po prvních pár stránkách. Zbytek je opakování téhož bez posunu čehokoli kamkoli. Opičí láska k mladší sestře (a mrtvému bratrovi) je sice příjemným oživením jinak totálního odmítání všeho a všech, stálým opakováním je ovšem dotáhnuto až do zbytečného absurdna. Když se k tomu všemu přičte ještě nepříliš povedený překlad (obraty "daly si ke snídani než topinku a kafe" nebo "to mě umrtvilo" jsou možná novátorské, ale z mého pohledu až tak, že je už nikdy nikdo víckrát nepoužije), bylo pro mne dotáhnutí knížky až do konce utrpením. Prosím nahraďme tuto knihu v přehledu povinné literatury něčím jiným. Prosím. Utahané fňukání zlaté mládeže, která se povyšuje nad všechny a všechno, přičemž veškeré její problémy vždy zamázne tatínkova kreditka, není tím správným lákadlem do světa literatury.... celý text
Sedm zákonů: Jak civilizace vznikají, dosahují vrcholu a upadají
2021,
Miroslav Bárta
Hned v úvodu je autorem na rovinu přiznáno, že kniha vznikla vlastně jako zápis opakovaných posezení u piva v hospodě, což pokládám za férový úvod, který do značné míry vystihuje celou knihu. V tomto žánru (tedy ve smyslu "chlapi, já jsem nedávno četl tohle a tohle" a "kluci, loni jsem se byl podívat tam a tam") se jedná o zajímavý soubor pozoruhodných informací, z nichž řada má jistě potenciál na hlubší vysvětlení, resp. zasloužila by si hlubší rozbor a vysvětlení. Nic takového ovšem od této knížky očekávat nelze, protože to jsou zápisky hospodských diskuzí, nikoli pohromadě držící text, který se chce smysluplně dostat od A k B. Přiznám se ovšem, že má očekávání (vyvolané mimo jiné anotací knihy) byla výrazně vyšší. Kniha jako celek nedrží pohromadě, text nesouvisle skáče od jednoho tématu k druhému, nelze v něm najít jakoukoli jednotící či odněkud někam mířící linii a rozdělení kapitol je v podstatě zcela náhodné a nemá hlubší význam. Prostě jako když se několik (inteligentních, sečtělých a zcestovalých) kamarádů sejde v hospodě "na jedno" a povídají si, co je u nich nového, co v poslední době zažili a co je zaujalo. To rozhodně není málo, ale zároveň to zkrátka nenaplňuje očekávání, která čtenář oprávněně na knihu klade.... celý text
Soumrak demokracie
2020,
Anne Applebaum
Pozitivně hodnotím závěrečné zamyšlení a celkovou čtivost. Ale ten zbytek... Jako na sobě nezávislé novinové sloupky jistě dobré, ale jako kniha s kompaktním a smysluplně navazujícím obsahem bohužel nedostačující. Po přečtení knihy vím, že autorka se účastní velkého množství večírků za účasti velkého množství zajímavých lidí, z nichž drtivá většina pro mne ovšem byla zcela "no name" a nesdílím autorčino přesvědčení, že se z chování těchto více méně náhodně vybraných jednotlivců dá usuzovat něco směrodatného o celkovém společenském vývoji a především o jeho příčinách. Zároveň pokládám snahu o spojování různých událostí v různých zemích za zajímavou myšlenku, které ovšem opět chybí jakékoli faktické či objektivní zdůvodnění. Vytknul bych také v podstatě naprostou ignoraci ekonomických aspektů (třeba absolutního či relativního příjmu), které bych u běžné populace tipoval na jeden z významných spouštěčů "blbé nálady" a odklonu od demokracie směrem k autoritářství. Knihu ke čtení nedoporučuji.... celý text
Templářské dědictví
2006,
Steve Berry
Dan Brown na LSD navíc s vydavatelem tlačícím na vydání knihy v nejbližším možném termínu. Pozitivně hodnotím spád děje a konzistentní hon za pokladem, nicméně obsahově mi to přišlo extrémně divoké. Mezi současnými postavami jsem se vyznat dokázal, ale na rovinu se přiznám, že mezi těmi historickými jsme často jen zmateně bloudil. V jednu chvíli jsem navíc nabyl dojmu, že nějaký šifrovaný kód musí být jistojistě schován i v tajemném nápisu WC v šipce na stěně v našem městském kostele, protože proč by tam přeci jinak byl. Byl jsem upřímně rád, že jsem se všemi zakoutími, náznaky a tajemnými nápovědami prokousal až do konce. O pochopitelnosti a uvěřitelnosti znovuzrození ztraceného syna, matčině reakci na něj a spoustě dalších "detailů" se raději zmiňovat nebudu.... celý text