Lily96
přečtené 438
O myších a lidech
2004,
John Steinbeck
Ke knížce jsem se dostala díky povinné četbě. Už kdysi dávno jsem viděla stejnojmenný film, což mě teď docela mrzelo, protože jsem se tak připravila o tu závěrečnou pointu, ale co se dá dělat. I tak rozhodně nelituju, že jsem si knížku přečetla. Příjemně mě překvapilo, jak rychle děj ubíhal. Steinbeckův styl mi naprosto vyhovoval, žádné zbytečně dlouhé popisy, vše tak akorát, abychom si mohli všechno barvitě představit, ale aby zase popis nepřevládal nad dějem. Čekala jsem něco mnohem...lyričtějšího, ale jsem ráda, že tomu tak nebylo. Novelu jsem přečetla asi za tři dny a docela mě překvapilo, že už jsem na konci. Bohužel na mě "překvapivý" a silně vypointovaný závěr nezapůsobil tak silným dojmem, jaký by asi vyvolal nebýt již zmíněného filmu, i tak ale hodnotím pěti zaslouženými hvězdičkami a Steinbeckovu novelu si určitě zařadím jako jednu ze svých maturitních otázek.... celý text
Já a pan Darcy
2012,
Alexandra Potter
Tahle knížka mě poněkud zklamala. Od autorky jsem četla knížku Kde je ta holka?, která se mi docela líbila, a jako velká fanynka Pýchy a předsudku jsem čekala, že Já a pan Darcy bude ještě lepší. Bohužel. Děj nezajímavý, pan Darcy podán velmi nelichotivě, což jsem brala tak trochu jako osobní urážku a ani hlavní mužský hrdina nijak nazaujal. Jediné, co knížku zachránilo, byl opravdu úžasný styl Alexandry Potter, díky kterému jsem se paradoxně vůbec nenudila a dokonce jsem se při čtení bavila. Líbí se mi její humor, který se vždy projevuje v myšlení hlavních hrdinek, to, jak si dokážou dělat legraci samy ze sebe a vše brát tak trochu s nadhledem. Je to docela nepochopitelné, ale stále mám chuť pustit se do dalších jejích knížek. Snad překonají knihu Já a pan Darcy, a kdyby náhodu ne, autorčin zábavný styl to jistě zachrání. Myslím, že jako oddychovka na dovolenou nebo odpočinutí jsou tyto knížky ideální!... celý text
Medaile za ztraceného Boha
2012,
Anna Markowitz
Tak tahle knížka byla hodně netypická. Žádnou podobnou jsem asi nikdy nečetla... Na můj vkus zde bylo trochu moc politiky, ale chápu, že politika byla důležitou součástí příběhu a bez jejího vylíčení by bylo asi vše nepochopitelné. Nicméně jsem čekala, že se příběh bude více točit kolem Erny a Dmitrije. Místo toho to byl spíše takový "životopis" Ernina otce. Konec mě hrozně překvapil, lépe řečeno mi vyrazil dech. Po přečtení jsem musela jít za svým taťkou (který mi knížku doporučil), abych se ujistila, že jsem tomu dobře porozuměla, že to tak opravdu skončilo. Rozhodně nelituju, že jsem si knížku přečetla - jednak mi objasnila lecos z historie, jednak z ní mám celkově dobrý pocit a jsem ráda, že jsem četla taky něco z trochu jiného soudku. A moc se mi líbil styl, jakým byla napsána - teprve postupně jsem zjišťovala, jak to vlastné všechno bylo, postupně byly odhalovány jednotlivé skutečnosti a fakta...... celý text
Přímo do srdce
2013,
Bill Condon
Bohužel mě tato kniha trochu zklamala. Podle nádherné obálky (samozřejmě z nakl. CooBoo) a takového....poetického názvu jsem očekávala nějaký srdcervoucí příběh, který mě zasáhne "přímo do srdce". Bohužel, ta knížka se podobala obyčejným dívčím románům. Bez hlubší myšlenky, málo rozvinutá a lehce odhadnutelná, naprosto ničím nepřekvapující. Ovšem za tu obálku, název a ukrácení času - dvě hvězdy.... celý text
Jedu dál
2011,
Blanka Matragi
Druhá knížka od Blanky Matragi mě příjemně překvapila, rozhodně se mi lbíbila více než první díl. Přišlo mi to takové čtivější, zajímavější. Asi je to tím, že mě více zaujalo líčení její práce, její projekty, prostě celý ten svět módy, šatů, vyšívání. První díl byl takový spíše o jejím dětství a životě. Tohle mě zaujalo víc.... celý text
Terapie láskou
2013,
Matthew Quick
Zajímavá kniha, kterou stojí za to si přečíst - jednou. Hrozně se mi líbil styl, kterým to Pat celé vyprávěl, připomínalo mi to Forresta Gumpa, kterážto kniha se mi taky moc líbila, takže asi proto mě to zaujalo i v Terapii láskou. Ovšem čekala jsem od toho něco víc. Myslela jsem, že mě to nějak....strhne, více zaujme, že se začtu a už nebudu moct přestat. Ano, knížka se čte dobře, ale není to nic extra, co vás donutí jenom číst a číst a číst, najíst se a zase číst. Není na ní zajímavý ani tak ten příběh, jako spíše ten Patův pohled a jeho vyprávění. Hrozně moc se mi líbí Patova teorie o "černých mracích se stříbrným lemováním"!!! To je na celé knížce to nejlepší a moc mě mrzelo, že i název není přeložen úplně přesně z originálu - The Silver Linings Play Book. Byla jsem moc ráda, že tato myšlenka prostupuje celým románem a v určité podobě se objevuje téměř v každé kapitole. Pata jsem si opravdu oblíbila, ale Tiffany mě bohužel moc nezaujala. Naopak Jake si mě získal. Líbilo se mi, jak stál za svým bratrem prakticky v každé situaci, i když to pro něj nebylo vždy jednoduché. Bylo hrozně zajímavé sledovat, jak se Pat vyvíjí, jak přemýšlí, jak si pomalu začíná zvykat na život venku a snaží se smířit s realitou. Strašně se mi líbily jeho názory na klasické knížky, protože s ním naprosto souhlasím - taky nesnáším špatné konce u nádherných knížek. Opravdu nejsem fanouškem amerického fotbalu, ale ty scény tam prostě byly důležité, bez nich by asi celý příběh neměl smysl, takže mi vůbec nevadily. A závěr? Ten mě taky nezklamal - bylo fajn, že autor neudělal typický americký happyend (myšleno - Pat je vyléčený, Tiffany je vyléčená, oba jsou naprosto normální a koná se velká svatba), protože Pat a Tiffany prostě byli divní - a to na nich právě bylo to krásné a zajímavé... Takže celkově - jediné, co mě mrzelo, bylo, že jsem se do té knížky nedokázala pořádně začíst, přestože byla velmi čtivá. Za originalitu, nádherné myšlenky (mraky, literatura), některé postavy (Pat, Jake) a hlavně celkovou reálnost (opravdu, je to příběh, který se klidně může stát vám nebo někomu ve vašem okolí) a uvěřitelnost, dávám zasloužené čtyři hvězdy.... celý text
Intriky
2011,
Anna Godbersen
Bohužel mě tento díl narozdíl od prvního trochu zklamal. Čekala jsem, že druhá část série bude spíše kvalitnější, ale právě naopak. U prvního dílu jsem se nudila jen první čtvrtinu, tady jsem musela čekat snad do poloviny knížky! Ale vyplatilo se! V tomto díle si mě konečně získala i Elizabeth (snad je to tím, že dostala více prostoru projevit se) a samozřejmě taky Henry. Kolikrát jsem si ale říkala: "Panebože, jak může tohle udělat?" Ovšem nemůžu soudit, když jsem v takové době nežila... Bohužel mě vůbec nebavily kapitoly o Lině (vlastně mě úplně bavily hlavně jen části o sestrách Hollandových), takže tady už byly delší pasáže, u kterých jsem se trochu nudila. Uvítala bych taky trochu více romantiky, které zde bylo (oproti prvnímu dílu) opravdu poskrovnu. Ovšem stále přetrvává ten skvělý celkový pocit - konečně nějaký jemný, milý a nenáročný román. Pro tento díl 3 hvězdy a doufám, že už se někdy konečně dozvím, jak to celé dopadne!... celý text
Luxus
2011,
Anna Godbersen
Tuhle knížku mi doporučila kamarádka, ale musím se přiznat, že první čtvrtinu jsem myslela, že ji zaklapnu a nedočtu. No, naštěstí jsem vydržela, pak už mě to hrozně chytlo a nemohla jsem se čtením přestat! Co se týče postav, nejvíce jsem si oblíbila asi Dianu, Elizabeth mě zas tak moc nezaujala a Penelopa mi byla vyloženě nesympatická. Willa jsem měla ráda už od začátku, jako symbol takové té jistoty, věrnosti, stálosti... Naproti tomu Henryho jsem hned odsoudila, i když na konci knížky jsem si začínala říkat, jestli jsem nebyla příliš ukvapená. No, uvidíme, jak se vybarví v dalších dílech. Co se týče děje, ze začátku mi připadal hrozně nudný, rozvláčný, ale pak už se to konečně rozjelo a bylo to jen lepší a lepší. Škoda, že tam byly některé podle mě zbytečně nudné a nezajímavé popisy, které už jsem ke konci rovnou přeskakovala. Romantických scén tam bylo tak akorát a líbilo se mi, že všechny byly takové...něžné. Konec byl tak nečekaný a překvapivý, že jsem se hned den nato vydala do knihovny pro druhý díl (tím to bohužel také nekončí...). Celkově vždycky hodnotím knížku hlavně podle toho, jaký ve mě zanechá dojem. A přestože v anotaci na tuhle knížku jsou slova jako lži, tajemství, skandály, faleš,..., mně ta knížka připadala hlavně taková milá, něžná, jemná, půvabná. Takže dávám 3,5 hvězdy, abych měla rezervu pro další díly.... celý text
Pravidla moštárny
2008,
John Irving
K této knize jsem se dostala přes školu. V povinné četbě máme Irvingův Svět podle Garpa, ale na konci roku jsme se dívali na film Pravidla moštárny a já jsem si říkala, že bych mohla začít s Irvingem nejdřív něčím jiným než rovnou složitým Garpem, a tak jsem se o prázdninách vrhla na tohle. No, nebyla jsem zklamaná. První asi tři kapitoly jsem se musela do čtení nutit, ale jakmile Homer trochu vyrostl, děj začal být mnohem zajímavější. Hrozně obdivuju Irvingovu schopnost naprosto odběhnout od tématu, třeba i na pět stránek nebo víc, ale vždycky se vrátit tam, kde začal. Přesto děj není nijak extra složitý, ale zato neskutečně bohatý, se spoustou dějových linií a postav. Samozřejmě jsem se nemohla ubránit srovnání s filmem. Abych pravdu řekla, filmový Homer se mi líbili víc, byl mi sympatičtější než ten knižní (to se mi stalo asi poprvé). Vůbec mi ale nevadilo, že jsem už film viděla, protože knížka je prakticky o něčem úplně jiném a celá hlavní zápletka včetně rozuzlení se vyvíjí úplně jinak. Co mi v knížce chybělo? Naprosto úžasná závěrčná filmová scéna, kdy se Homer vrací do sirotčince a děti mu nadšeně běží vstříc. U toho jsem měla slzy v očích. V knížce ta scéna chybí. Škoda... Nicméně - mé první setkání s Irvingem rozhodně neproběhlo špatně a už se těším na další... pravděpodobně Svět podle Garpa.... celý text
Chvíle před koncem
2011,
Lauren Oliver
Bohužel se musím přidat k těm pár ojedinělým komentářům, jejichž pisatelům se knížka vůbec nelíbila a hrozně je zklamala. Já jsem se na ni hrozně těšila a zklamání pro mě bylo opravdu velké, protože o knize s tak vysokým hodnocením jsem opravdu nepředpokládala, že mě vůbec, ale vůbec nezaujme a ještě se při jejím čtení naštvu. MOŽNÉ SPOILERY!!! Tak především - Sam nemá vůbec perfektní život. Kdybych žila jen jeden den z jejího života, po zbytek svého(!) života se zahrabu pod zem a stydím se vystrčit hlavu. Kam dala proboha rozum? Jo, možná je opravdu život na americké střední škole těžký a být něčím výjimečná se možná jednodušeji řekne než udělá, ale jak se někdo může chovat jen podle toho, jak se na něj ostatní budou dívat? Jak může dělat věci, které se mu nelíbí, za které se hrozně stydí, které mu připadají špatné, jen proto, aby ho ostatní chválili a aby vypadal dobře? V knize je prakticky popsán jediný den jejího života - a jen se podívejte, kolika lidem za ten jediný den ublížila... Celý její život je vlastně jedna velká přetvářka. Ta dobrá holka, která tam snad někde v hloubi duše byla, byla úplně odstrčená a zadupaná nefalšovanou středoškolskou mrchou (omlouvám se za ten výraz). Navíc několik dnů z těch sedmi promarnila tím, že dělala pořád stejně hnusné věci, chovala se stále naprosto odporně k ostatním lidem, stále někoho zraňovala nebo někomu ubližovala - jenom aby nebyla zraněná ona sama. Byla opravdu hrozně sobecká. Pak se teda začala chovat o něco lépe, ale to mám ještě podezření, že se začala chovat jinak jen proto, že věděla, že se jí nic nemůže stát a že ať udělá cokoliv, další den si to stejně nikdo nebude pamatovat. No a nakonec? Rozhodně se nedá říct, že by zemřela jako jiný člověk nebo že by napravila své chyby. Prostě jenom pár věcí udělala jinak (a já bych rozhodně neřekla, že lépe). Jak už tady v jednom komentáři bylo, nejsmutnější na tom nebylo to, že zemřela, ale to, že zemřela a neopravila většinu svých chyb, i když k tomu měla příležitost... Teď něco k samotné knize. Ten nápad opakovat jediný den několikrát je úžasný a je hrozná škoda, že ho autorka nedokázala dostatečně využít. Takže jsem se u druhého dne začala docela nudit a jen s přemáháním jsem celou knížku dočetla (utěšovala jsem se pouze tím, že to přece takhle nemůže jít všech sedm dnů - marná naděje). Každý den se sice děl trošičku jinak, ale prakticky stejně. Sam pořád stejně uvažovala a to její rádoby filozofování - omlouvám se, ale to prostě nebylo vůbec uvěřitelné... KONEC SPOILERŮ!!! S opravdu velikým překvapením jsem přečetla všechny nadšené komentáře a jen maličko mě uklidnilo, že můj negativní není jediný... Je možné, že jsem to vůbec nepochopila, ale pro mě je tato kniha opravdu velikým zklamáním a myslím, že dlouho zůstane jedním z největších. Dvě hvězdy jsou za skvělý nápad, nádhernou obálku a zajímavý název knihy (jak v originále, tak v českém překladu).... celý text
Modrá jako safír
2012,
Kerstin Gier
Po Rubínu jsem se nemohla dočkat, až se vrhnu na druhý díl této série. Nebyla jsem zkamaná - druhý díl se mi líbil ještě více než ten první. Gwendolyn jsem si oblíbila ještě více, naproti tomu Gideon mě stále ještě nepřesvědčil. Nejlepší "postava" z celé knížky? Rozhodně Xemerius. Jakkoliv se mi to zdá nemožné, u tohoto dílu jsem se smála ještě mnohem více než u prvního. V každé kapitole se našlo něco, u čeho jsem se prostě musela nahlas rozesmát. Jednak to byly Xemeriovy poznámky, které mě rozesmály téměř všechny, a pak taky některé věty, které si Gwendolyn pomyslela. Tento díl mi přišel tak o 100 % vtipnější než Rubín. Velmi se mi líbily citáty na začátku každé kapitoly. Ty výňatky z deníků nebo proroctví už mě tolik nebavily, ale ty citáty stály za to. Taky mě mile překvapil prolog a epilog, protože (jak už jsem psala v komentáři u Rubínu) Lucy a Paula jsem si hrozně oblíbila, i když zatím nedostali moc prostoru. Co se týče velmi překvapivého závěru...no, překvapivého. Vlastně jsem tomu ani nevěřila, bylo mi jasné, že se to ve třetím dílu vysvětlí. Ale pořád jsem nemohla uvěřit, že je to opravdu konec knížky. Otočila jsem stránku a tam - epilog. Nějak mi to nesedělo, bylo to takové...neukončené. Asi to tak bylo schválně, abychom se těšili na poslední díl, ale mně se to moc nelíbilo. Vůbec jsem nepoznala, že už to končí. Bylo to jako konec kapitoly a pak jsem najednou zjistila, že žádná další už není... Naštěstí už jsem měla doma z knihovny půjčený i třetí díl, takže jsem na nic nečekala a rovnou jsem se na něj vrhla. ;-)... celý text
