Lenka.P7
přečtené 98
Spiknutí: Pravda o pokusu odstranit prezidenta ČR
2024,
Luboš Procházka
odpad!
Spiknutí? Leda tak v pomatené mysli delirantního alkoholika. Pravda? Leda její pravý opak v duchu Orwellova románu 1984. Ale jinak (zřejmě nechtěná) demonstrace charakteru člověka, jehož do značné míry ovládá ješitnost, nenávist a mstivost. Proto bylo třeba se pomstít lékařům z ÚVN, kteří mu v listopadu 2021 zachránili život. Proto ty útoky a insinuance lidí, jež považuje za své nepřátele. Ještě zbývalo do textu zakomponovat onu známou historku o meruňkových knedlících a vinné klobáse, mírně upravenou tak, aby bylo zřejmé, že šlo o pokus spiklenců vyvolat fatální metabolický rozvrat jeho alkoholem poničených jater. Škvár a odpad!... celý text
Voda na radost
2023,
Radkin Honzák
Při vší úctě k Radkinu Honzákovi a jeho psychiatrické erudici a smyslu pro humor, tato kniha mi nepřipadá příliš zdařilá. Ano, jsou tam zajímavé pasáže o emocionálním vývoji dětí, fyziologických aspektech smíchu, klasifikací emocí atd. stejně jako pár dobře vypointovaných humorných historek, ale to vše je překryto balastem, který není zajímavý, zábavný, ani směšný. Třeba asi 15 vyprávěnek o malých chlapečcích/holčičkách, kde o nějakém humoru snad nelze vůbec mluvit a k tématu knihy se ani nevztahují. Nebo rozvláčné povídání o japonských kočkách či čínská legenda o červené niti - souvisí to nějak s tématem radosti? Připadá mi to, jako by autoři sebrali fragmenty svých nepublikovaných textů a namíchali z toho směs, která by vydala na jednu knížku.... celý text
Na okraji rozumu: Život Kurta Gödela
2023,
Stephen Budiansky
Životní osudy geniálního matematika a logika a jeho postupný pád do deprese a paranoie jsou natolik lákavé, že se staly námětem mnoha životopisných knih ( u nás např. "Neúplnost" od Rebeccy Goldsteinové). Budianskyho kniha je jiná v tom, že místo vysvětlování slavných Gödelových teorémů (kterým stejně rozumí jen minimum lidí), je postavena na příběhu muže, jehož život se protnul s politickými a filozofickými převraty v Evropě v první polovině 20. století a který měl to štěstí, že svou vědeckou kariéru započal v předválečné Vídni, jež byla v té době domovem špičkových matematiků, fyziků i filozofů. Budiansky, i když Američan, obohatil svoje vyprávění množstvím hodnověrných dobových reálií ze střední Evropy včetně místopisu Vídně i Brna, kde Gödel až do svých 18 let žil (aniž se naučil česky) a než se přestěhoval do Vídně. Během krátké doby se plně rozvinul jeho výjimečný talent - jeden ze svých nejvýznamnějších objevů zpracoval do své habilitační práce, kdy mu bylo pouhých 26 let! Brzy nato se začala politická situace v Rakousku rychle měnit. S rozmachem nacismu začalo pronásledování intelektuálních elit ať již arijského nebo nearijsého původu a možná v souvislosti s tím se u Gödela projevily první psychické problémy, jež ho pak provázely celý život. Následuje barvitý popis jeho útěku z Rakouska do USA na začátku druhé světové války a jeho činnosti v Institutu pokročilých studií v Princetonu, kde již pracovala početná skupina evropských uprchlíků včetně Alberta Einsteina, jeho pozdějšího nejdůvěrnějšího přítele. Poměrně hodně prostoru věnuje Budiansky rakouské předválečné i poválečné politice. Zpochybňuje přetrvávající rakouské mýty o tom, že Rakousko bylo obětí nacistické rozpínavosti: v plebisctu o připojení Rakouska k Říši hlasovalo pro anschluss víc než 99 % obyvatel! Následovala divoká arizace, propouštění univerzitních pedagogů, ať již Židů nebo liberálů (Gödel byl mezi nimi), šikana, fyzické útoky. Kdo mohl, emigroval, kdo ne, měl smůlu nebo byl rovnou zastřelen jako prof. Schlick, významný rakouský fyzik a filozof. Snad ještě hanebnější byl postoj poválečných rakouských úřadů k emigrantům: nebyl zájem, aby se vrátili zpět na své posty. Budiansky píše: "Rakouský talent dívat se ve správný čas jinam přežil válku úspěšně". A pokračuje výčtem rakouských nacistů, kteří se na univerzitu vrátili na úkor svých oběti. Toto byl zřejmě jeden z důvodů, proč se Gödel do Vídně již nikdy nevrátil, i když o to zpočátku stál. Pro ty, kdo mají zájem, je na konci knihy příloha, která krok za krokem prochází jeden z Gödelůvých důkazů. O jeho pochopení jsem se ani nepokoušela, stejně jako o pochopení valné části doslovu k českému vydání. Ale i tak jsem si knihu užila.... celý text
Tak o co jde?
2023,
Ivan Hamšík
Zajímavá a poutavá knížka našeho předního psychiatra, pojednávající ovšem z větší části o problémech psychologických. Hodně je naznačeno již v úvodní osmistránkové kapitole, kde se vysvětluje, proč nejen u nás, ale i v jiných rozvinutých zemích dochází k hlubokému názorovému rozdělení společnosti, frustraci početných částí populace a nejrůznějším nenávistným projevům. To přesto, jak podotýká Höschl, že objektivně vzato žijeme v nejlepší době, jaká kdy v našich dějinách byla. Ale: "Když jsem naštvanej, tak mi nikdo nebude nebude říkat, že se mám dobře! Já sám vím nejlíp, jak se mám!" Velmi stručně shrnuto, Höschl vidí jako hlavní příčiny tohoto stavu biologicky vrozenou a z evolučního hlediska důležitou potřebu preferovat špatné zprávy před dobrými (vydatně poskytované sdělovacími prostředky), obrovské zrychlení šíření informací se zavedením internetu a jejich shlukování v informačních bublinách, omezenou schopnost mladších generací vnímat smysl obsáhlejšího sdělení v důsledku klipové kultury, chybnou výchovu malých dětí (miminka v kočárku s mobilem) a také, v nejširším smyslu slova, umění odpouštět. V dalších kapitolách se podrobněji probírají jednotlivá témata zaměřená na geneticky podmíněné psychické poruchy, interpersonální vztahy, závislosti, agresivitu atd. V jejich závěru jsou vždy uvedeny "Rady do kapsy", které heslovitě shrnují nejdůležitější poznatky. Pokud jde o vlastní psychiatrii, došlo zde nepochybně od dob Sigmunda Freuda a C.G. Junga k velkému pokroku , ale přesto si troufám tvrdit, že tento obor ještě ne zcela splňuje to, čemu se dnes říká evidence-based medicine. Slibně se rozvíjí objektivní metody mapování mozkové činnosti (např. funkční magnetická rezonance), ale stále toho ještě víme o emočních pochodech v mozku velmi málo.... celý text
Síla viru: Kronika jedné epidemie
2021,
Martina Riebauerová
Knihu jsem přečetla hned jak vyšla, ale tehdy mě zajímala jen situace kolem covidu a předpokládaný další vývoj. Teď jsem se k ní vrátila a zjistila, že jsem dost pominula ty zásadnější problémy vzniku pandemií, jejich prevence a eliminace. Je neuvěřitelné, jak během několika málo dní dokázala světová vědecká komunita virus SARS-CoV-2 izolovat, identifikovat, přečíst jeho genom a posléze navrhnout řadu metod přípravy příslušných vakcin. Méně potěšitelné bylo to, jak obtížně museli profesionální epidemiologové prosazovat běžné zásady prevence šíření viru v populaci. Jak Smejkal píše, mezi odpůrci a dezinformátory bylo i nemálo vzdělaných lidí. Zdá se, že se zde uplatňoval jev, kterému psychologové říkají Dunning-Krugerův efekt: člověk, úspěšný v jednom oboru nabude dojmu, že rozumí i oboru zcela odlišnému. Tak třeba profesor onkologie začne fušovat do virologie a epidemiologie a produkuje tak úžasné blbosti. Smejkal pracuje na část úvazku jako internista v USA a jeho zkušenosti s americkým zdravotnictvím jsou neméně zajímavé. Mě zaujal jeho popis vztahů mezi lékaři a pacienty. Ráda bych věděla, jestli by se třeba v naší nemocnici odvážil nějaký pacient zeptat lékaře, jestli si před vyšetřením umyl ruce... Možná je to tím, že u nás stále přetrvává mýtus, že naše zdravotnictví je "zadarmo". Výborná kniha, jen ten její název moc nevystihuje to, o čem pojednává.... celý text
Velikost
2024,
Václav Smil
První z knih Václava Smila, která mne příliš nenadchla. Jak je jeho zvykem, Smil shromáždil a interpretoval obrovské množství faktů, které se tím či oním způsobem týkají velikosti a jejím měřením, především pokud jde o extrémní hodnoty. Nejzajímavější mi připadají pasáže týkající se biologie, např. jak velikost ovlivňuje rozmnožování a přežití organismů, jak sporný může být vztah mezi indexem tělesné hmotnosti a zdravotními riziky u člověka, proč mají lidé v teplejších oblastech delší nohy a že existuje průkazná korelace mezi tělesnou výškou a výsledky testů u dětí a výší výdělků u dospělých. A pár dalších zajímavostí souvisejích s měřítkem: Jak vám změna velikosti talíře pomůže zhubnout? Co dělá obličej krásným? Je estetika zlatého řezu oprávněná? Samozřejmě vše je doplněno obecnými zákonitostmi normálního rozdělení četností (Gaussova křivka), allometrického růstu, vztahů mezi velikostí těla a energetickým metabolismem atd. Další části knihy jsou věnované technologickým, sociálním a ekonomickým otázkám, jako jsou limity inženýrských projektů, urbanizace, velikosti populace, mezinárodního obchodu atd. Mnohé z těchto problémů již byly diskutovány v jeho nejobsažněším díle Růst a v některých jeho starších časopiseckých článcích. V této knize postrádám nějakou jednotící myšlenku; v podstatě jde jen o volně propojené úvahy o tom, jakou roli hraje velikost a měřítko v přírodě a v lidských záležitostech.... celý text
Muž, který snědl vše
2008,
Jeffrey Steingarten
Vtipné a zasvěcené eseje o jídle a vaření z pera newyorkského food kritika. Ten, finančně podporován časopisem Vogue, cestuje po světě, ochutnává, hodnotí a doma rekonstruuje zajímavá jídla, typická pro danou lokalitu. Rozsah jeho zájmů se pohybuje od zdánlivých banalit jako je chléb, přes jednoduché recepty s minimalizovanou cenou, starobylé recepty, recepty slavných šéfkuchařů až po exkluzivní "haute cuisine". Doma také zkoumá, jakou kulinářskou technologii zvolit, aby se pro daný pokrm dosáhlo optimálního výsledku. Tak např. pro testování nejvhodnější metody smažení hranolků shromáždil 50 kg brambor, 40 litrů oleje a další ingredience, aby na základě mnoha zkoušek shrnul svá doporučení do celkem 13 bodů, zahrnujících odrůdu brambor, velikost hranolů, druh tuku, dobu smažení, jeho teplotní průběh atd. Pro zajímavost, jako jedna z nejlepších testovaných alternativ se ukázalo smažení hranolků ve směsi morku a koňského (abdominálního) loje... Většina kapitol je doplněna recepty, vztahujícími se k pojednávané problematice. Já jsem vyzkoušela jeho recept na alsaskou choucroute (kysané zelí, šunka, uzený bůček, klobásky atd.) a i když jsem nahradila telecí a štrasburské klobásky jinými, výsledek byl velmi dobrý. Řada esejů je zaměřena na kritiku převládajících názorů na to, co je a co není zdravé. V některých případech má pravdu, v jiných, zejména pokud jde o metabolismus živin a účinky antinutričních látek, se totálně mýlí. Jelikož je ale původním povoláním právník, budiž mu to odpuštěno. Další kritika se týká způsobu přípravy jídel: v USA byla v době vydáni knihy více než polovina hlavních jídel připravována na nějakém typu grilu. Totéž můžeme koneckonců pozorovat i u nás - "grilovačka", vydatně podporovaná katalogy supermarketů, je dnes v létě rovněž velmi populární. Steingarten k tomu píše: "...klasické techniky, jako je pečení, smažení, dušení, pošírování, brazírování, vaření, vaření nad párou a zapékání už patří minulosti... (grilování) je způsob přípravy, který nevyžaduje žádné odborné vzdělání, žádnou pohotovost, žádnou předběžnou přípravu. Vše co potřebujete vědět, se dočtete v příručce, kterou vám dodají s grilem". A uzavírá: "Nasaďte si jen nějakou pitomou umaštěnou čepici, na slisované brikety nalejte plechovku benzinu a všechno bude chutnat úžasně stejně - nakyslý smrad pálícího se tuku a černajícího masa, vytrvalý puch čerpací stanice". Knihu dobře přeložila a vlastními poznámkami a vysvětlivkami doplnila Jitka Rákosníková. Zajímavé čtení pro každého, kdo občas rád v kuchyni experimentuje.... celý text
Novinářem v Číně 2: Nezešílet!
2023,
Tomáš Etzler
Skvělá kniha, snad ještě o něco lepší než ta předchozí. Etzler svůj názor na Čínu nijak nezměnil, naopak ji dnes považuje za největší světovou hrozbu. Jak píše, na rozdíl od zaostalého Ruska, které uznává jen sílu, je Čína bohatší, disciplinovanější a střízlivější. A chytřejší a umí čekat. Dokládá to reportážemi o pozvolném čínském pronikání do původně filipinských území v Jihočínském moři nebo ohrožování japonských rybářů ve Východočínském moři. Obojí je možné shlédnout jako TV záznamy pomocí QR kódů - to platí i pro další reportáže (výborný nápad). Etzler se neopakuje, stále nalézá a zpracovává další zajímavá témata. Je přímým svědkem událostí v Abbottabádu bezprostředně po likvidaci Usámy bin Ládína, mapuje důsledky politiky jednoho dítěte, píše o životě lidí na čínském venkově, o prostituci, zpracovává přípravy a průběh světové výstavy v Šanghaji atd. To vše v podmínkách neustálého tlaku čínských represivních orgánů a kontroly jak běžných lidí, tak hlavně zahraničních žurnalistů na každém kroku. V knize se uvádí, že v r. 2023 bylo v Číně v provozu 850 milionů (!) kamer, které ve spojení se sofistikovanými programy pro rozpoznávání obličeje mohou i v takto početné populaci sledovat kohokoliv. V pravém smyslu slova policejní stát. Protože Etzler kromě CNN pracovail i pro Českou televizi, vrací se ve vzpomínkách i k tomuto období. Poněkud nevyjasněné byly příčiny jeho odchodu - on sám podal výpověď, aby se později dozvěděl, že byl již předtím propuštěn - údajně po nátlaku Miloše Zemana. Nicméně se také dozvíme, kdo natočil to světoznámé video, ve kterém "ten senilní dědek Klaus" krade při oficiální návštěvě Chile protokolární pero a jak se podařilo dostat toto video do zpráv ČT. Servítky si nebere ani při charakterizaci dalších veličin, nějakým způsobem spojených s Čínou. Např. Jaroslav Tvrdík je "neschopný gauner" a "hajzl a buran", premiér Nečas "pročínský hňup", primátor Bém "amatérský buran" atp. V knize je hodně dalších expresivních výrazů, ale já je Etzlerovi ráda odpouštím, protože kniha jako celek je opravdu výborná, čtivá i zajímavá. Doporučuji každému.... celý text
