Lenka.P7 přečtené 98

Božská rovnice: Hledání teorie všeho 2022, Michio Kaku

Hledání "teorie všeho". Poutavý výklad historie poznání vesmírných sil od Newtona až po standardní model jsem ještě chápala, ale když došlo na teorii strun, byla jsem v koncích. Nemyslím si, že je vůbec možné jí dokonale porozumět bez dobré znalosti abstraktní matematiky. A je také otázka, zda bude možné její správnost ověřit nějakým pozorováním či experimentem, tak jako v případě Einsteinových teorií. Náročný text, ale určitě stojí za přečtení.... celý text

Tahle kniha vám možná zachrání život 2022, Graham Lawton

"První z knih o zdravé výživě a dobré životosprávě, kterou jsem kdy četl" napsal Petr Koubský a já s ním souhlasím. Proč jsou názory na tuto tématiku tak rozporné, je vysvětleno hned v úvodu. Vzhledem k biologické variabilitě a pomalému vývoji civilizačních chorob vyžaduje posuzování možných negativních či pozitivních vlivů na zdraví člověka sofistikovaný metodický přístup a k vyhodnocení získaných výsledků je nutné použít matematickou statistiku. Jen tak lze odlišit náhodná pozorování od fakt, která budou s vysokou mírou pravděpodobnosti platná. Za nejzajímavější považují první část knihy, týkající se výživy a dietetiky, která podrobně pojednává o vlivu jednotlivých nutričních složek a příjmu potravy na zdravotní stav. Velmi stručně shrnuto, jako optimální lze doporučit středomořskou dietu, zahrnující hodně zeleniny, ovoce a ryby, dostatek vlákniny a málo živočišných tuků, cukru a soli. Současně autor podrobuje kritice nejrůznější nepodložené informace a mýty o potravních doplňcích a dietách, často s použitím poněkud expresivního výraziva. Několik ukázek: Paleodieta - romantická hovadina. Bezlepkové šílenství - vítězství marketingu nad vědou. Pitný režim - voda neodplavuje toxiny z kůže ani nezlepšuje pleť; pijte, jen když máte žízeň. Detox - všechno jsou to nesmysly, detox dieta vás nezbavuje ničeho kromě peněz. Pšeničná tráva jako zdroj kyslíku - blbost a donebevolající nesmysl. Koenzym Q10 - mnoho povyku pro nic. Redukční diety - všechny fungují stejně, podmínkou je, aby byly hypokalorické, tj. příjem energie musí být menší než výdej. (Jak prosté!) Je zajímavé, že v knize není zmíněn glutamát sodný, ještě před nemnoha lety zdroj celosvětové hysterie týkající se jeho neblahých účinků. Lze doufat, že podobný osud budou mít i další sporné produkty. Ne se vším lze souhlasit. O kyselině alfa-linolenové se tvrdí, že je nejdůležitější omega-kyselinou, ale ona pouze slouží jako zdroj pro syntézu eikosanoidů, které jsou důležitou součástí buněčných membrán. Pro zajištění dostatečného příjmu přírodního resveratrolu by údajně musel člověk vypít 1000 litrů červeného vína denně a přitom se neví, jaká je jeho skutečná potřeba. A samozřejmě aspirin nebyl uveden do prodeje v r. 1988, nýbrž 1899. Pasáže týkající se fyzické aktivity, spánku, stresu atd. nepřinášejí mnoho nového. Za zmínku snad stojí jeden fakt, který potěší nepříliš aktivní část populace: Jim Fixx, propagátor joggingu v USA, zemřel na infarkt ve 52 letech během svého každodenního kondičního běhu. Knihu doporučuji každému, kdo má zájem dozvědět se aktuální a vědecky podložené informace o tom, jak žít pokud možno zdravě.... celý text

Anatomie rodu 2023, Simon Mawer

Simon Mawer opět nezklamal. Přestože Anatomie rodu není klasický román, ale spíš románová kronika, je to strhující čtení. Sledujeme genealogii dvou větví Mawerových předků, abychom se teprve v závěru dozvěděli, jak došlo k jejich spojení. Jistě nebylo jednoduché pátrat v matrikách a dalších dokumentech starých témeř 200 let a ne všechno se podařilo bezpečně objasnit, nicméně nespornou výhodou byla pro autora skutečnost, že Británie byla a je stabilní zemí, kde se úřední dokumenty neničily či neztrácely. Kromě záznamů v matrikách nalezl autor také informace v námořních a armádních archivech, protokolech o sčítání lidu i v tehdejším denním tisku. Tak se např. dozvíme, že jeden z Mawerových předků trpěl venerickou chorobou a že jedna z hlavních hrdinek soustavně podváděla při vyplňování úředních záznamů. Kniha také ukazuje, jak ještě během vrcholící průmyslové revoluce byly v britské společnosti obrovské rozdíly v materiální i intelektuální sféře mezi majetnými vrstvami a chudinou. Hodně lidí bylo zcela negramotných, děti rodičů, kteří se z nějakého důvodu octli na mizině, byly posílány do chudobinců a nemalé množství lidí tehdy živořilo bez majetku, zázemí i perspektiv. Mawer znovu ukázal, že psát umí. Přečetla jsem všechny jeho romány a Anatomii rodu bych zařadila do první třetiny těch nejlepších. Nakladatelství Kniha Zlín mělo tentokrát šťastnou ruku při výběru překladatele - kniha je přeložena dobře včetně námořnických a vojenských termínů, jen reprodukce starých záznamů jsou někdy nečitelné, ale možná je tomu tak i v anglickém vydání.... celý text

Peklo a jiné destinace 2020, Madeleine Albright

Při vší úctě k Madeleine Albrightové, tato kniha jejích memoárů mi nepřipadá příliš čtivá. Jednotlivé kapitoly nejsou uspořádány chronologicky ani tématicky, jde spíš o fragmenty vybrané z jejích nesmírně mnohostranných aktivit v průběhu jejího života, od akademické sféry, diplomacie až třeba po sbírku jejích broží. Protože se pohybovala v nejvyšších patrech US politiky a navíc v tak kritických obdobích, jako bylo 11. září, válka v Zálivu atd., čekala jsem, že se dozvím nějaké podrobnosti o tom, jak a na základě jakých informací se americká vláda v té době rozhodovala. Bohužel v tomto ohledu jsem se nedozvěděla o nic víc, než co prošlo běžnými informačními kanály té doby. Kniha je zaměřena na amerického čtenáře a řada pasáží, týkajících se třeba US celebrit, televizních programů a seriálů, společenských událostí atd, je pro nás do značné míry nesrozumitelná.... celý text

Šesté vymírání: Nepřirozený příběh 2018, Elizabeth Kolbert

K této knize jsem se dostala teprve nedávno, když jsem si přečetla na webových stránkách Billa Gatese, že tento titul doporučuje. A nelitovala jsem. Kniha je čtivá, dobře napsaná a přestože jde jen o velmi omezený výčet taxonů, jež jsou na pokraji zániku nebo již zanikly, její poselství je zřejmé: vlivem činnosti člověka (a o tom již nemůže být sporu) biodiverzila na Zemi povážlivě klesá a tento proces akceleruje. Na toto téma by se toho dalo napsat hodně, ale vše podstatné napsal v úvodu k českému vydání Marek Orko Vácha. Jen bych se opakovala. Vřele doporučuji každému, kdo se kromě vlastního blahobytu a růstu HDP zajímá alespoň trochu o svět, ve kterém musíme my i další generace žít.... celý text

Svět ve stínu démonů: Věda jako svíčka v temnotě 2023, Carl Sagan

Přestože kniha vyšla v USA již před 27 lety, je zcela aktuální i dnes. Do jisté míry je poplatná tehdejší době a tehdejším iracionálním postojům a přesvědčením (z nichž některé dodnes přetrvávají), ale na mnoha případech ukazuje, jak se dobrat pravdy; v kostce řečeno, jde o kritické myšlení. Sagan byl vynikající vědec a popularizátor vědy s mnohostrannými zájmy a je to vidět i v této knize. Podrobně např. popisuje středověké procesy s čarodějnicemi, metody, jakými se získávaly "důkazy" a jak probíhaly "spravedlivé" soudy, ať již církevní nebo světské. Je to někdy děsivé čtení. Z doby, kdy kniha vznikala (jde vlastně o sbírku esejů, vycházejích předtím časopisecky) byly např. velmi populární kruhy v obilí, o kterých i vzdělaní lidé věřili, že jsou mimozemského původu. Sagan popisuje, že autory těchto jevů byli dva kumpáni z hospody v Southamptonu, kteří se tímto způsobem potají léta bavili na úkor důvěřivců z celého světa. K obratu došlo až v okamžiku, kdy je přistihla manželka jednoho z nich, která si manželovy noční odchody z domova vykládala zcela jinak. Dlouhá pasáž je věnována fenoménu UFO, prvně pozorovanému někdy v 50. letech minulého století, v jehož existenci podle průzkumů v USA z r. 2022 stále věří 34 - 42 % populace. Podobně 10 % Američanů věří, že Země je plochá a 12 % je přesvědčeno, že Američané na Měsící nepřistáli. V knize je zmíněno mnoho dalších příkladů pseudovědeckého nazírání světa, jen namátkou např. mimosmyslové vnímání, telepatie, teleportace, únosy pozemšťanů mimozemšťany, bermudský trojúhelník, pyramidologie (broušení žiletek v pyramidce z papíru), proutkaření, senzibilové, astrologové (u nás třeba Ant. Baudyš, bývalý vysokoškolský pedagog a ministr obrany!), víra v "psychickou chirurgii" schopnou vyjímat z těla orgány bez poranění kůže, atd atd. Pro nás může být zajímavá pasáž o vlivu ideologie totalitních režimů na rozvoj vědy a prosazování pseudovědeckých teorií. Typický je případ T.D. Lysenka, který zlikvidoval na mnoho let rozvoj genetiky v celém sovětském bloku a postaral se o to, aby jeho kritik, špičkový vědec N.I. Vavilov, byl odsouzen k smrti. Za vůbec nejdůležitější ale považuji kapitolu Vytříbené umění detekovat nesmysly (v originále Baloney Detection Kit). Zde je popsáno, jak rozpoznat falešné a zavádějící argumenty a jak je konfrontovat s fakty; v podstatě jde o nástroje skeptického myšlení. Těchto několik stránek, možná v poněkud zjednodušené podobě spolu s praktickými příklady, by se mělo vyučovat na všech školách. Je důležité, aby se tak stalo brzy, protože jakmile je jednou hodnotový systém člověka vytvořen, je nesmírně obtížné ho změnit - nastupuje to, co se v sociální psychologii označuje jak kognitivní disonance a konfirmační zkreslení. Jak poznamenává Sagan v závěru, věda sice není ani zdaleka dokonalým nástrojem k poznávání světa, ale je tím nejlepším, co máme. Jednoznačně doporučuji.... celý text

Strašlivá závrať 2022, Benjamín Labatut

Na přebalu knihy se uvádí, že "čerpá z dramatických životních příběhů několika vědců, kteří došli na hranici lidského chápání a dali lidstvu moc zničit sebe sama". Trochu mi to připomíná ty frankensteinovské romány z minulých dob o "šílených vědcích", rozhodnutých zničit lidstvo i celý svět. Aby toho autor dosáhl, musel hodně fabulovat a vykreslit vybrané charaktery tak, aby tomuto schematu odpovídaly. Jak sám uvádí v doslovu, mnoho pasáží je fiktivních a jejich četnost se postupně zvětšuje. Zcela reálná je jen úvodní část pojednávající o vývoji bojových plynů a úloze Fritze Habera, fyzikálního chemika, německého vlastence a válečného zločince, ale také nositele Nobelovy ceny. Tady o nějaké "hranici lidského chápání" nemůže být řeči, Haberovy cíle byly ryze pragmatické. Tato kapitola také naznačuje, že Labatut není zrovna kovaný v chemii; mluví tam o "extrakci dusíku ve formě čpavku ze vzduchu", ale procento tohoto plynu ve vzduchu je zcela zanedbatelné. Ve skutečnosti jde o vysokotlakou syntézu čpavku z atmosférického dusíku a z vodíku, získávaného převážně z metanu. Také další kapitola, pojednávající o Schwarzschildově řešení Einsteinových rovnic obecné relativity, víceméně odpovídá skutečnosti, ale při nejlepší vůli tam nenacházím nic, co by bylo dnes pro člověka vzdělaného v matematice a fyzice nepochopitelné. Jinak je tomu u dalších pasáží. Na příkladu života a díla několika osobností, vesměs matematiků a fyziků, vyslovuje autor pochybnosti, zda je vůbec vědecký pokrok pro lidstvo žádoucí. Popis jejich osobního života, který má problematizovat jejich vědeckou činnost a poukazovat na jejich psychickou labilitu, je z velké části (ne-li zcela) fiktivní a snaží se je představit ne zrovna v lichotivém světle. Několik ukázek: "Heisenberg v deliriu cítil, jak se mu mozek štěpí na dvě půlky, každá hemisféra pracovala samostatně. Nechápal sice, jak ke svým vlastním výsledkům došel, ale měl je v sešitě, napsané vlastní rukou... byl tak nervózní, že dělal jednu chybu za druhou.." A také "A tak značkoval okolí jako zvíře, co chvíli podřepl, nesundal si ani boty, výkaly zakrýval kameny". Podobné se opakuje u Schrödingera: "Padl na postel a usnul s botami na nohou. Hlava ho bolela, jako by celou noc propil... vůbec nic nedávalo smysl. Prolistoval pár stránek a zvedl se mu žaludek. Co je to proboha za blábol? Nechápal svoje vlastní dedukce, nevěděl, jak z jednoho kroku odvodil následují. Mrštil sešitem o stěnu. Kopal do nábytku a mrskal okolo sebe knihami, dokud ho nesrazil na kolena záchvat kašle, až sípal s hlavou několik centimetrů od podlahy". Jediný z vědců zmíněných v knize s doloženými psychickými problémy byl francouzský matematik Grothendieck, který se po čtyřicítce vědy vzdal ve prospěch politického aktivismu a v závěru života u něj skutečně propuklo šílenství. Na závěr Labatut ústy svého alter ego píše: "právě matematika - a nikoliv atomové bomby, počítače, biologická válka nebo klimatická apokalypsa - mění náš svět natolik, že nejdéle za pár desítek let zkrátka už nebudeme schopni chápat, co to znamená být člověkem... Stačí nám k tomu hrstka rovnic, čáranic a tajemných symbolů, kterým normální lidé ani nemůžou rozumět". Zajímavá předpověď, ale jak praví známý bonmot, předpovídání je obtížné, zejména pak předpovídání budoucnosti.... celý text

Evoluce všeho 2018, Matt Ridley

Inspirován zřejmě Einsteinovými teoriemi relativity, Ridley razí název "obecná evoluce", přičemž klasickou darwinistickou (biologickou) evoluci označuje jako "speciální" a považuje ji jen za specifickou verzi evoluce obecné. Je přesvědčen, že veškeré dění, ať již v přírodě, společnosti, technice, ekonomice, politice, kultuře, finančnictví atd. atd., podléhá stejnému evolučnímu schématu. Tyto dvě kategorie jsou ovšem nesouměřitelné. Biologická evoluce probíhá již miliony let a je podporována mnoha důkazy, od paleontologických nálezů až po sekvenování genomů. Naproti tomu téměř všechno ostatní zahrnuté do obecné evoluce je časově velmi omezené a důkazy přinejmenším sporné; jak lze např. v období zhruba jedné generace nebo i kratší době vůbec aplikovat myšlenky evoluce? Ridley ovšem zastává názor, že i v těchto případech jde o spontánní, zevnitř vycházející proces, který nemá žádný cíl, děje se formou pokus - omyl, veškeré změny jsou emergentní a lidé či institutce nad ním nemají kontrolu. Jako příklad (nepříliš šťastný) uvádí vznik svého počítače: "Je produktem evolučního procesu; ten jednak propojil práci tisíců vynálezců, prosel nesčetné množství možných návrhů a vybral konečnou verzi avšak jednotlivé složky a stavební části vděčí za svou existenci jiným vynálezcům". Toto je ale popis běžného postupu při výrobě jakéhokoli podobného produktu. Cíl je (na rozdíl od evoluce) předem jasný a využívání předchozích zkušeností naprosto samozřejmé. Pro něco takového existuje slovo pokrok: záměrný pohyb směrem ke zdokonalenému, zlepšenému nebo jinak žádoucímu stavu. Tedy ne evoluce, jak ji chápe většina lidí. Celou knihou se táhne jako červená nit teze, mnohokrát opakovaná, že veškeré zásahy řídících orgánů, tedy "shora dolů" dopadnou špatně, kdežto opačný, spontánní proces (zdola nahoru) bude úspěšný. Hlavní kritika je zaměřena na státem financováné a řízené projekty, která je jistě alespoň částečně oprávněná, ale nějak se zapomnělo na projekty úspěšné (např. urychlovač LHD, teleskopy Webb a Hubble, objev Higgsova bosonu, gravitačních vln, temné energie), které přinesly obrovské množství nových poznatků a které by soukromý sektor nikdy nedokázal financovat a realizovat. Ridley se rovněž zapoměl zmínit o Japonsku, silně centralizovaném státu, v kterém se brzy po válce vytvořila prosperující a bohatá společnost nebo o skandinávských, napůl socialistických, státech, jejichž řízení přineslo občanům jak prosperitu, tak i sociální jistoty. A je tu také rozpor: jestliže všechno podléhá evolučnímu principu, evoluce zrovna tak vytvořila systém "shora dolů". Co s tím? Další, silně kontroverzní téma, které Ridley v knize rozvíjí, je ochrana životního prostředí. Počátky "zelené ideologie" nachází již v Hitlerově Německu: "Také v Německu se ničení lidských životů úzce spojovalo s ochranou přírody Právě zeleně motivovaná snaha obnovit rolnickou společnost vedla nacisty k invazi do Polska. A jejich zelený antikapitalismus a odpor k bankéřům je dovedl k nenávisti vůči Židům". Vskutku pozoruhodné vysvětlení vzniku druhé světové války a holocaustu! Podobně se staví ke změnám klimatu, kde používá stejnou argumentaci jako v předešlých případech: "Stále více vědců se mi svěřuje se svými obavami z toho, že převládající pohled (na globální oteplování) je zkreslený a příliš zaměřený shora dolů". A pokračuje dál, že přesvědčení klimatologů o nebezpečnosti globálního oteplování je "typicky náboženským rysem". Při výběru publikací k danému tématu postupuje bohužel velmi selektivně; to, co nepodporuje jeho názory, jednoduše ignoruje. To nelze charakterizovat jinak, než jako porušení všeobecně uznávaných etických norem vědecké práce. Kniha začíná kapitolou o evoluci vesmíru. Čekala jsem, že půjde o jednu z nejrozsáhlejších pasáží - vždyť v posledních letech došlo k mnoha zásadním objevům, které vedly k vytvoření nových hypotéz a modelů vývoje vesmíru, jako je např. inflační expanze po velkém třesku, teorie superstrun, existence multiverza, úloha temné hmoty, stáří vesmíru atd. Bohužel nic z toho nebylo zmíněno. Pomineme-li obecný historický úvod, Ridley odbyl celou historii vesmíru na necelých dvou stranách, kde se zaměřil pouze na kritiku (dnes již překonaného) antropického principu. Napsal: "Pro kohokoli mimo úzkou kliku kosmologů, kteří tráví příliš mnoho času se svými teleskopy, zní myšlenka antropického principu buď triviálně, nebo přihlouple, podle toho, do jaké míry ji vezmeme vážně". Není jasné, zda měl jako reprezentanty této "kliky" na mysli Johna Wheelera (participativní princip) nebo Stephena Hawkinga (slabý antropický princip), kteří se na základě sofistikovaných matematických modelů pokoušeli začlenit do svých rovnic možný vliv lidské existence na počáteční podmínky i průběh vesmírné evoluce. I když některým kapitolám nelze nic vytknout, posuzováno jako celek jde o špatnou knihu. Vědecká fakta jsou smíchána s ideologií a politikou, výběr podpůrných argumentů je silně subjektivní a to jsou z hlediska vědy smrtelné hříchy. Kniha může sloužit leda jako odstrašující ukázka toho, jak vědecké či odborné pojednání nepsat. Možná si ale Ridley vzal k srdci jeden Einsteinův bonmot: "Vychovávat lze jen vlastním příkladem. A když to nejde jinak, tak špatným příkladem".... celý text

Připraven sloužit 2021, Renata Kalenská

Výborná kniha díky oběma protagonistům - i klást otázky se totiž musí umět. Je to již několikátá kniha rozhovorů s Karlem Schwarzenbergem, ale i v ní se objevuje leccos nového. V každém případe platí, že v kontextu moderních českých dějin představuje Schwarzenberg naprosto výjimečnou osobnost, která může sloužit jako vzor noblesního politika se všeobecným rozhledem a bohatými mezinárodními kontaky, zcela oddaného zájmům České republiky. Díky historii rodu i vlastním pohnutým osudům k tomu měl všechny předpoklady: české dějiny zná hluboko do minulosti včetně jejich evropských souvislostí a během svého života v emigraci se seznámil s řadou významných zahranicních politiků. Jak dokládají vzpomínky některých osobností v druhé části knihy, toto vše uplatnil po návratu do vlasti. Tak např. během svého angažmá na Hradě přispíval k chodu prezidentské kanceláře nejen finančně, ale i praktickými radami stran protokolu, oblečení atd. a také důvěrnými informacemi o osobnostních charakteristikách potenciálních kontaktů. Já bych ještě vyzdvihla jeho smysl pro humor, tak vzácný na naší politické scéně. Pomineme-li humor IV. cenové skupiny, existuje snad u našich současných či minulých politických špiček alespoň zárodek této vlastnosti? Zdá se, že ješitnost a vědomí vlastní důležitosti to vylučují. Dobře charakterizoval povahové rysy K. Schwarzenberga Martin C. Putna: "Zakotvenost v duchovních hodnotách, které kdysi tvořily Čechii i celou Evropu, vznešenost bez snobismu a lidovost bez demagogie a bodrého pitvoření, schopnost být současně doma v Čechách i v celé Evropě“. Takovýto postoj k životu a ono "noblesse oblige" mají nadčasovou platnost a žádné rádoby progresivistické myšlenky či hnutí je nemohou znehodnotit.... celý text

Panské sídlo 1987, William Faulkner

Město 1985, William Faulkner

Prapory v prachu 2004, William Faulkner

Svatyně 2006, William Faulkner

Návrat ke Stromu života – Evoluce a křesťanství 2005, Marek Vácha

Výborná kniha od autora s mnohostrannými zájmy a mnoha profesemi. Vácha je kněz, pedagog, molekulární genetik a spisovatel, ale také cestovatel a svým způsobem i dobrodruh. V této knize se zabývá problematikou evoluční biologie ve vztahu k základním článkům víry, ale hlavní akcent je kladen na fundované vysvětlení evolučních principů, což ovšem u čtenáře předpokládá jisté znalosti překračující úroveň středoškolské biologie. Vácha patří k modernímu proudu v katolické církvi a jeho někdy neortodoxní postoje se pravděpodobně ne vždy setkají s pochopením u starších příslušníků katolického kléru. Vzhledem k jeho nekompromisním občanským postojům a jeho mravní a etické integritě si lze jen přát, aby takových katolíků bylo u nás co nejvíc.... celý text

Spánek rozumu plodí příšery 2020, Aleš Palán

Viry pro 21. století 2011, Jan Konvalinka

Jak svět doopravdy funguje 2023, Václav Smil

Skvělá kniha, podle mého soudu nejlepší, jaká u nás zatím od Václava Smila vyšla. Postihuje to nejdůležitější, co by měl každý vzdělaný člověk o dnešním fyzickém světě vědět. A není to vždy optimistické čtení, zejména s ohledem na budoucnost lidstva jako celku. Smil se ovšem vyhýbá jak kastastrofickým vizím, tak nerealistickému optimismu. Prostě konstatuje fakta, vždy velmi dobře podložená. Na předsádce anglického vydání se o Smilovi praví: "Autor, který nepřipustí, aby fakta byla zpochybněna či zamlžena politiky". Můžeme dodat: nebo ničím nepodloženými zprávami kolujícími na sociálních sítích či názory kognitivně nepříliš mocných "celebrit". Není to kniha, která by se dala číst na jeden zátah, na to je příliš rozsáhlá a mnohovrstevná, vybízí však k přemýšlení a také ke korekci našich myšlenkových stereotypů (např. hodnocení rizik). O důkladnosti zpracování knihy svědčí velice rozsáhlý seznam odkazů a poznámek, celkem je jich víc než 1500! Odkazy se týkají vědeckých prací, monografií, zpráv atd, ze kterých autor čerpal (většina v angličtině), ale také obsahují mnoho jeho podrobnějších (českých) komentářů k probírané problematice nebo bližších vysvětlení, jak ke svým závěrům dospěl. Nepochybuji o tom, že k řadě pasáží se budu vracet. Kniha je dobře přeložena, což nelze říct o všech titulech z nakladatelství Kniha Zlín. Našla jsem jen jeden extrémní případ, kdy o sacharidech (uhlohydrátech) se mluví jako o uhlovodících. Knihu bych doporučila jako povinnou četbu pro maturitní ročníky všech oborů. Je těžko uvěřitelné, že Václav Smil vydává téměř každý rok jednu knihu, navíc vesměs obsáhlou a perfektně zdokumentovanou. O tom, jak to dokáže a zda vůbec spí, není současné vědě nic známo.... celý text

Velké proměny 2022, Václav Smil

Ráda čtu Smilovy knihy, protože se vždycky dozvím něco nového a přitom se mohu spolehnout na to, že má všechny závěry dobře podložené nezpochybnitelnými fakty. Další předností je jeho střízlivé hodnocení jak situace současné, tak výhledů do budoucna, čímž se liší od mnohých populárních šiřitelů nerealistických vizí (většinou ekonomů) proklamujících nekonečný růst všeho, na co si člověk vzpomene. Bohužel smrtelnou ránu této knize zasadil překladatel. Jeho znalosti z oblasti přírodních věd, zemědělství a výživy jsou, velmi mírně řečeno, poněkud problematické a přitom právě dynamika změn v zemědělství a produkci potravin je jednou z hlavních kapitol knihy. Některé přeložené pasáže jsou natolik zavádějící a přímo matoucí, že úplně mění smysl textu nebo znemožňují jeho pochopení. Je těžko uvěřitelné, že si ve sporných případech překladatel neověřil správný český výraz ve slovníku nebo pomocí překladače a místo toho si vytvářel vlastní bizarní novotvary, nikdy předtím nevídané. Nakonec ani ten slovník nebyl zapotřebí - třeba správné české názvy výživových složek lze najít na obalech většiny prodávaných potravin. Stačilo zajít do nejbližší samoobsluhy. Nesprávné překlady se netýkají jen výše zmíněných oblastí, ale i technických oborů, prostě reprodukční věrnost překladu je u této knihy ubohá. Nakonec už jsem jen obtížně vnímala vlastní text a hrozila se toho, jaký další nesmysl na mne vyskočí. Závěr je jasný - před koupí knihy si ji prolistovat, přečíst pár stránek nebo kapitolu a podívat se na jméno překladatele a nakladatelství. Jinak lze koupi této knihy doporučit jen masochistům.... celý text

Bílá Voda 2022, Kateřina Tučková

Drazí zesnulí 1996, Evelyn Waugh

Skvělá britská satira na některé, nám poněkud vzdálené, aspekty amerického pohřebnictví a pohřebních zvyklostí včetně pohřbívání domácích mazlíčků. Kniha neztratila nic na aktuálnosti ani po 60 letech a s chutí jsem si ji přečetla znovu v novém vydání. Sice to trvalo dlouho, ale i u nás už existují krematoria a pohřebiště pro pejsky a kočičky a možná i menší zvířátka, jen si nejsem jistá, jestli je součástí příslušných obřadů také bohoslužba. Nic naplat, přejímáme americké kulturní vzorce, i když spíše ty méně žádoucí. Chtělo by to nového Evelyna Waugha, aby se po svém vypořádal s genderově neutrálním newspeakem, přepisováním klasických děl včetně pohádek, stresujícím efektem binárních záchodků pro LGBT komunitu, odstraňováním "nevhodných" soch a řadou dalších "progresivistických" idejí, které se snaží učinit náš život plnější a krásnější. Toto vše člověka napadne při čtení této knihy.... celý text