Benjamín Labatut

Brzy vyjde

MANIAC - Benjamín Labatut

Nejnebezpečnějším vědeckým vynálezem 20. století byla atomová bomba, nyní jí šlape na paty umělá inteligence. Když sledujeme příběhy těchto dvou objevů dostateč... detail knihy

Populární knihy

Strašlivá závrať

MANIAC

Nové komentáře u autorových knih

Strašlivá závrať

„Když vidím nějaké umělecké dílo, nebo čtu dobrou knihu, tak mě napadá, jak na něco takového mohl autor přijít. Jaké myšlenkové pochody ho přiměly, aby umělecké dílo mělo právě takovou podobu, hraničící s genialitou, a ne jinou. Tato kniha vlastně poukazuje na to, že vědci při svých výzkumech a tvorby různých teorií mohou procházet různými peripetiemi a vymýšlet zvláštní věci. Dokonce se může stát, že někteří sami nevědí, jak ke svým poznatkům došli, ale vědí, že jsou správné. Zajímavé také je, že jejich práce je může přivést na samotnou hranici šílenství, což dobře popisuje tato kniha. Zajímavé je, do jakých podrobností autor popisuje některé události, ale předpokládám, že se našlo dostatek zdrojů a svědků, které tyto události popisují. Dodatek na závěr: Pokud chcete alespoň rámcově pochopit, co to je kvantová mechanika, doporučuji si přečíst tuto knihu.“... celý text
— petr_

Strašlivá závrať

„Chilský autor Benjamin Labatut se se svým románem Strašlivá závrať dostal do finále Man Bookerovy ceny za rok 2021, ačkoliv mu označení román tak úplně nesedí. Více se jedná o povídky, které vzájemně propojuje téma existenciální krize nejvýznamnějších světových vědců 20. století (z oblasti chemie, fyziky a matematiky) a jejich myšlenek. Propagační text ke knize se táže, zda světu díky vědě lépe rozumíme, nebo ho naopak ztrácíme. Od velkých objevů je totiž vždy jen krůček k jejich zneužití a absolutní destrukci. Kniha je vystavěná právě na protikladech pokroku a zkázy, geniality a šílenství, biografický přístup se mísí s fikčními prvky, které se postupně zahušťují. První polovina knihy mě bavila jako dlouho nic a zároveň ve mně probouzela silné pocity zoufalství Když ho totiž prožívají největší mozky v dějinách lidstva, co si pak máme počít my ostatní? V druhé polovině pak ale vyprávění ztratilo jiskru, nebo jen možná autor téma vyčerpal dříve, než si připustil a zamýšlel. Kniha nicméně rozhodně stojí za vaši pozornost a rozšíří vám obzory. No jen považte, jak často se vám naskytne příležitost přečíst si prózu z Chile? :)“... celý text
— charlizee

Strašlivá závrať

„Na přebalu knihy se uvádí, že "čerpá z dramatických životních příběhů několika vědců, kteří došli na hranici lidského chápání a dali lidstvu moc zničit sebe sama". Trochu mi to připomíná ty frankensteinovské romány z minulých dob o "šílených vědcích", rozhodnutých zničit lidstvo i celý svět. Aby toho autor dosáhl, musel hodně fabulovat a vykreslit vybrané charaktery tak, aby tomuto schematu odpovídaly. Jak sám uvádí v doslovu, mnoho pasáží je fiktivních a jejich četnost se postupně zvětšuje. Zcela reálná je jen úvodní část pojednávající o vývoji bojových plynů a úloze Fritze Habera, fyzikálního chemika, německého vlastence a válečného zločince, ale také nositele Nobelovy ceny. Tady o nějaké "hranici lidského chápání" nemůže být řeči, Haberovy cíle byly ryze pragmatické. Tato kapitola také naznačuje, že Labatut není zrovna kovaný v chemii; mluví tam o "extrakci dusíku ve formě čpavku ze vzduchu", ale procento tohoto plynu ve vzduchu je zcela zanedbatelné. Ve skutečnosti jde o vysokotlakou syntézu čpavku z atmosférického dusíku a z vodíku, získávaného převážně z metanu. Také další kapitola, pojednávající o Schwarzschildově řešení Einsteinových rovnic obecné relativity, víceméně odpovídá skutečnosti, ale při nejlepší vůli tam nenacházím nic, co by bylo dnes pro člověka vzdělaného v matematice a fyzice nepochopitelné. Jinak je tomu u dalších pasáží. Na příkladu života a díla několika osobností, vesměs matematiků a fyziků, vyslovuje autor pochybnosti, zda je vůbec vědecký pokrok pro lidstvo žádoucí. Popis jejich osobního života, který má problematizovat jejich vědeckou činnost a poukazovat na jejich psychickou labilitu, je z velké části (ne-li zcela) fiktivní a snaží se je představit ne zrovna v lichotivém světle. Několik ukázek: "Heisenberg v deliriu cítil, jak se mu mozek štěpí na dvě půlky, každá hemisféra pracovala samostatně. Nechápal sice, jak ke svým vlastním výsledkům došel, ale měl je v sešitě, napsané vlastní rukou... byl tak nervózní, že dělal jednu chybu za druhou.." A také "A tak značkoval okolí jako zvíře, co chvíli podřepl, nesundal si ani boty, výkaly zakrýval kameny". Podobné se opakuje u Schrödingera: "Padl na postel a usnul s botami na nohou. Hlava ho bolela, jako by celou noc propil... vůbec nic nedávalo smysl. Prolistoval pár stránek a zvedl se mu žaludek. Co je to proboha za blábol? Nechápal svoje vlastní dedukce, nevěděl, jak z jednoho kroku odvodil následují. Mrštil sešitem o stěnu. Kopal do nábytku a mrskal okolo sebe knihami, dokud ho nesrazil na kolena záchvat kašle, až sípal s hlavou několik centimetrů od podlahy". Jediný z vědců zmíněných v knize s doloženými psychickými problémy byl francouzský matematik Grothendieck, který se po čtyřicítce vědy vzdal ve prospěch politického aktivismu a v závěru života u něj skutečně propuklo šílenství. Na závěr Labatut ústy svého alter ego píše: "právě matematika - a nikoliv atomové bomby, počítače, biologická válka nebo klimatická apokalypsa - mění náš svět natolik, že nejdéle za pár desítek let zkrátka už nebudeme schopni chápat, co to znamená být člověkem... Stačí nám k tomu hrstka rovnic, čáranic a tajemných symbolů, kterým normální lidé ani nemůžou rozumět". Zajímavá předpověď, ale jak praví známý bonmot, předpovídání je obtížné, zejména pak předpovídání budoucnosti.“... celý text
— Lenka.P7

Strašlivá závrať

„Zpočátku mi to připadalo zajímavé, ale postupně mě to přestávalo bavit. Už jsem asi i dost přečetla o některých zmiňovaných matematicích a fyzicích, že to nebylo pro mě nijak překvapivé ani mi nepřipadají nějak revolučně převratné fiktivní nápady. Jako jo, dalo se to číst, je to krátké, takže nestačí nudit, ale nijak zvlášť to na mě nezapůsobilo.“... celý text
— jaroiva

Strašlivá závrať

„Jak pravil Friedrich Schiller, od dob osvícenství dochází k takzvanému odkouzlení světa. Věda přebírá hlavní roli ve vykládání jevů, náboženství a pověry ustupují do pozadí. Za pár století se lidstvu podařilo udělat obrovský pokrok - vyléčit mnohé nemoci, překonat dlouhé vzdálenosti pomocí dopravních prostředků, letět do vesmíru. Ale nepřibližujeme se také díky vědě vlastnímu zániku? Benjamín Labatut kombinuje fakta s fikcí, aby vyprávěl příběhy několika vědců a jejich objevů. Poukazuje na paradoxy, které věda nabízí, když jedním objevem můžete milióny lidí zachránit, abyste jím jiné milióny po letech zavraždili. Vědecký svět tak neustále musí žít s vědomím, že to, co je dnes záchranou, může být zítra zkázou. A tuto tíhu, tuto strašlivou závrať, ne každý vydrží. Kniha nabízí mnoho zajímavých souvislostí, vytváří pozoruhodné paralely, které nejsou na první pohled zřejmé. Bohužel však po určité době přestane překvapovat, uplatňuje stále stejné vzorce a vy už často vlastně víte, k čemu autor směřuje, což je při ne příliš rozsáhlé knize škoda. Příběhy vědců jsou sice v něčem zajímavé, ale nejsou zajímavé natolik, aby utáhly neměnnou, dopředu známou významovou premisu - věda nás může zachránit i zničit. Postupem času vás tak sbírka zajímavostí (někdy až trochu bulvárních) přestane bavit.“... celý text
— juanito39

Přejít na knížky autora