• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Nezapomenu! - František Koukolík

Navždy vděčná vaše inteligence umělá Myslíte si, že umělá inteligence je jen dalším pokrokem v technologii, nebo stojíme na prahu něčeho, co překročí vše, co... detail knihy

Nové komentáře u knih František Koukolík

Nezapomenu!

„Jak mám jinak knížky pana doktora rád, z téhle jsem byl zpočátku trochu rozpačitý. Mám pocit, že „na stará kolena“ se Koukolík – zvláště v monotematických publikacích jako je tato – stále více spoléhá na reprodukci teorií jiných myslitelů (aniž by se je třeba snažil pro čtenáře vlastními slovy učinit srozumitelnějšími), než aby přicházel se svými vlastními úvahami a myšlenkami. Ale závěrečné varovné pasáže to zase spravily. Je to svým způsobem kniha dost děsivá, protože málokdo se z vlastní vůle pouští do úvah, kam až vývoj v této oblasti může vést. Koukolík je v tomhle ohledu nekompromisní a zřejmě zcela oprávněně. Myslím, že to nebude dlouho trvat, kdy se dostaneme na křižovatku a budeme se muset rozhodnout, jestli budeme pokračovat ve vývoji AI schopné samostatně jednat, nebo zůstaneme jen u již nyní existujících velkých jazykových modelů typu ChatGPT (je ovšem otázkou, jestli si i ty vzhledem k internetem provázanému světu nenajdou časem vlastní cestičku k jednání – cestičku do našich chytrých domácností, úřadů, podniků či bank nebo zbraňových systémů). Aby totiž nedošlo k situaci, že jednou bude lidstvo pouhým záznamem v paměti AI, jak na to případně poukazuje jeden z Koukolíkem citovaných autorů a jak na to koneckonců odkazuje i název této knihy.“... celý text
— Taťka Hraboš

---

Krása: Od paleolitu ke kýči

„První dvě kapitoly knihy jsou věnovány hodnocení krásy v průběhu kulturní historie člověka s mnoha citacemi nejrůznějších osobností, hlavně filozofů, kteří se teorií krásy zabývali. Tato část mi připadala poněkud suchopárná, asi něco jako hesla do encyklopedie; chyběl mi tam osobní pohled autora. Poutavější je oblast, ve které je Koukolík doma - emoce a funkce neuronových sítí. I zde je část textu spíš učebnicového charakteru, vysvětluje se, co jsou to neurony, axony, dendrity, synapse… Nicméně v dalším jsou popsány zajímavé experimenty, které pomáhají odhalit, co člověk považuje za krásné, ať jde o lidské tváře, výtvarná díla nebo hudbu a na jejichž základě lze vytvářet hypotézy o procesech, které se v mozku odehrávají. Pokud jde o výtvarné umění, je překvapivé, že v knize není zmíněn zlatý řez, jenž je již od středověku považován za ideál krásy, i když o jeho univerzální platnosti se stále ještě vedou spory. V knize je pouze zmíněna matematická analýza krajinářských maleb charakterizovaných poměrem rc, bohužel ale není vysvětleno, co přesně tento poměr znamená. Nejkratší je poslední kapitola (čítající pouhé tři stránky) věnovaná kýči. Zde se mj. píše, že pro výtvarný kýč je charakteristická neotenie, tj. zdůrazňování dětských rysů nebo vůbec rysů mláďat. To ovšem zdaleka nevystihuje různorodé projevy kýče, které nalézáme jak u klasického, tak i moderního umění, v reklamě a mnoha dalších oblastech našeho života.“... celý text
— Lenka.P7

---

Vzpoura deprivantů - Nestvůry, nástroje, obrana

„Cetla jsem ji pred lety a pak se bala mit deti. Urcite kniha, ktera me do dalsiho zivota velmi ovlivnila. Byt autor mi neni sympaticky, tak urcite ma co predat. Ctete drive, nez se stanete rodici!“... celý text
— Twoo

---

---

Moudrost

„Tentokrát jsem nemohl dát plný počet hvězdiček, které si ode mě obvykle vyslouží knihy pana doktora, a to z jednoho prostého důvodu. I přesto, že je to knížka útlá, je podle mého názoru zbytečně mnohomluvná. Moudrost je kategorie a osobnostní rys či vlastnost s nejasnými hranicemi (i když, jak je i v knize konstatováno, má každý člověk o ní jakousi představu, která se příliš neliší od představ ostatních lidí) a text je jakýmsi pokusem o jejich vymezení. Jedna teorie moudrosti střídá druhou a Koukolík se vlastně snaží vypreparovat nějaký společný základ. Na to by ovšem dle mého názoru úplně stačila několikastránková stať, které autor umí psát více než dobře. Nicméně i tak to byla opět kniha velmi podnětná a jejího přečtení určitě nelituji.“... celý text
— Taťka Hraboš

---

Kniha o Evě a Adamovi

„Mně se to moc líbilo. Je vidět, že pan profesor je zvyklý přednášet, takže tu strašně otravnou faktografii umí zpestřit příhodou z klinické praxe. Má taky docela nadhled, jistě je to moudrý pán (a možná trochu nafoukaný na tu svoji učenost). Záběr knihy je nesmírně široký a kromě pasáží o fyziologii, kde je pan profesor doma, jsou hlavně ke konci témata,kde pan profesor tak trochu plave. To když se pouští do věcí na hranici psychologie a sociologie, nebo nedej bože do matematiky. Ani Koukolík není Děd Vševěd. Mimochodem, výborné oživení knížce dávají kreslené glosy Miroslava Bartáka.“... celý text
— krnoha