kramver přečtené 227

Prázdniny v Česku 2021, Ladislav Zibura

Ladislav udělal geniální tah, když dal svým knihám jednotný neotřelý půvab plný nádherných ilustrací. Zajistil si tak, že jeho knihy nechcete jenom číst, ale chcete je vlastnit. Prázdniny v Česku jsou více faktografické, jelikož ostřílený cestovatel Česko zná a ví, na co se zaměřit. Ale neubylo na zábavných postavičkách ani příbězích, jen je to kniha již do jisté míry asi více vyzrálá. Já stále podléhám kouzlu jeho prvotin, kde si to prostě tak nějak víc sedlo. Ale na druhou stranu je vidět, že autor se vyvíjí a jeho knihy nejsou stejné pouze se změnou lokace, ale liší se. A to je dobře. Těším se, kam se spolu vydáme příště. Na mé poličce už je krásných malovaných 5 knih a ráda přidám další.... celý text

Děti nade vše 2021, Delphine de Vigan

Delphine se definitivně zapsala mezi mé nejoblíbenější autorky. Tentokrát předkládá příběh, který je varujícím prstem dnešní doby s detektivním nádechem. Jsem z generace, která má sociální sítě spíš k pasivnímu využití. Nikdy jsem nechápala, proč by někoho mělo zajímat, že jsem zrovna na dovolené nebo jím skvělou zmrzlinu. Ale ani opačně nechápu, proč by to mělo zajímat mě u někoho jiného. Kam může ztráta soukromí a neustálé sdílení vlastního života vést u těch nejmenších, kteří si o tom nemohli ani rozhodnout, je možná trochu přehnané, ale možná také ne. A myslím, že pár příkladů máme již i u nás u bývalých mladých youtuberů. Delphine opět otevřela téma, o kterém je potřeba mluvit. Její knihy tak mají přesah, pro který je stojí za to číst. Nemluvě o jejím literárním stylu.... celý text

Arabské jaro 2015, Miloš Mendel

Od pana Mendela jsem kdysi četla knihu Islámská výzva a odnesla jsem si z ní mnoho poznatků a vědomostí. Tentokrát jsem se však neubránila pocitu, že autor už se vzdálil od objektivity a kope tzv. za svůj tým. Opět jsem se hodně dozvěděla, ale tentokrát i s výhradami. byť jsem pouhý laik.... celý text

Život na Zemi 1986, David Attenborough

Nádherné čtení, úžasné fotografie, spousta informací. Nelze než doporučit.

Mezi světy 2020, Lucie Výborná

Spousta krásných fotografií, slov tak akorát, adrenalin, radost ze života, život osekaný na to nejdůležitější, nepohodlí vykoupené štěstím a Lucie a její vnitřní svět, do kterého stálo za to nahédnout. Obzvlášť v době vánočních svátků. A kdo nemá chuť vyrazit aspoň na turistickou stezku do hor, tak se nechal málo vtáhnout a měl by začít znova od začátku :-)... celý text

Smrt v rodině 2016, Karl Ove Knausgård

Tuhle knihu jsem kdysi rozečetla a nedočtenou odložila. Po čase jsem se k ní vrátila a vzala to znovu od začátku. Svého času se jednalo o fenomén, který ale ne každému sednul. Vyzdvihovala se autenticita, zdánlivě banální příběhy, na kterých autor odhaluje sám sebe. Pro někoho nuda, pro někoho zásah do černého. Já osobně jsem se nechala strhnout až v druhé části knihy. Takhle popsanou smrt jsem zatím skutečně v žádné knize neobjevila. Autor nic neskrývá a detailně popisuje vše, co bývá v běžných rodinách pro okolí skryto. Mám tu ještě druhý díl Zamilovaný muž a určitě si ho přečtu, dle hodnocení je na tom i čtenářsky lépe, tak uvidíme.... celý text

Ke dnu 2017, Anna Bolavá (p)

Předchozí kniha Do tmy se mi líbila víc, protože byla soustředěná na jednu hrdinku. Tady jich z listopadové mlhy vystupuje hned několik. Opět jsem vhodně zvolila období pro čtení a letošní listopadové počasí se rozhodlo, že mi vytvoří autentické kulisy. Ani ty močály tak úplně nechyběly, kousek za domem mám přírodní meandry i to bláto se tam našlo. Atmosféra je to, co opět hraje prim. Anna Bolavá zde tu životní bolest a depresi vykreslila opět neskutečně dobře. Všechny postavy se s ní potýkají. Někteří ještě možná mají naději, jiní se v ní utopí jako v močálu. Nechybí trochu mysteriózní zápletky, která do té husté mlhy tak nějak patří. Spousta vlhkosti, vlezavé zimy a trochu té plísně. Přitáhnout deku až ke krku, srkat horký čaj, zapálit svíčky a nechat se tím unést...... celý text

My proti vám 2018, Fredrik Backman

Je to jako druhá série úspěšného seriálu na Netflixu. Medvědín se povedl, získal si spoustu fanoušků svou autentičností, propracovaností postav a skvělým příběhem. A tak se k němu Backman celkem logicky vrátil. Jenže začal až moc tlačit na pilu. Schématičnost postav bije do očí. Nespoutaný Benji, u kterého je neustále zmiňované, jak je nebezpečný, byť nikdy nic zlého neudělá. Chuligáni, kteří by mohli klidně dělat pro armádu spásy, trochu autistická trenérka a smutná malá holčička, co neváhá utíkat ze školky, aby mohla hrát hokej a příliš mnoho dalších. Nebyl by to možná špatný příběh, kdyby ho autor nenapsal tak pateticky s důrazem na drama. Zajídalo se mi to věčné napovídání, vystupňované drama, kdy máme přestat dýchat, protože tušíme, že se něco stane, abychom po pár řádcích vydechli, že se nic nestalo a za dalších pět řádků opět ztratili dech, protože se to stalo, jenom někomu jinému. Překvapení na druhou? Těžko. Mám ráda, když se mnou autor manipuluje, ale musí to dělat chytře, nesmím to vědět. Ano, v knize je spousta skvělých hlášek i moudrých postřehů, ale nedrží to pohromadě. To kouzlo, které měl Ove je pryč. A zdá se, že série pokračuje. Obávám se, že další díl už mě mine, i když kdo ví, možná si Backman vzpomene, v čem je geniální. A pak si s radostí opět stoupnu na tribunu.... celý text

Podle skutečného příběhu 2016, Delphine de Vigan

Kdo je tajemná L.? Je skutečná? Je skutečný ten příběh nebo je to celé fikce? Delphine si se čtenáři celou dobu hraje. Vtahuje nás do příběhu, který se zdá být syrovou autobiografií, aby nám zakrátko došlo, že je to přeci jenom fikce, nebo se to opravdu stalo? Myslím, že přesto, že tato kniha není tak čtivá, jako jiné autorčiny knihy, je to pozoruhodný námět, kdy podrobuje čtenáře otázce, jak moc touží po autentičnosti oproti fikci. Co je to, co nás vtahuje do příběhu a zanechává v nás nesmazatelné stopy? Tento literární rozpor sledujeme díky dialogům L. a hlavní postavy. Je tedy L. jenom jakési Delphinino alter ego (mockrát jsem měla při čtení před očima Klub rváčů) nebo mistrná manipulátorka, která vede Delphine k stále většímu rozkladu? Názor si udělejte sami. Mě kniha bavila díky mistrovskému stylu DdV. Dokázala bych od ní číst i nákupní seznam a měla z toho povznášející pocit. Jen škoda, že jsem zatím nečetla Noc nic nezadrží, na kterou příběh často odkazuje, ale aspoň vím, na jakou knihu se vrhnu příště.... celý text

No a já 2011, Delphine de Vigan

Přečteno za 1 den. Nešlo to jinak. Delphine de Vigan je nesmírně talentovaná autorka, jejíž poměrně útlé knihy se do mě četbou jednoduše vsáknou. Tentokrát jsem se nechala trochu zmást názvem kniny. "No" je jméno postavy z příběhu. Hlavní postava Lou pro mě představovala dětsky čistý možná až naivní pohled na svět, který se střetává s "dospěláckou" realitou. Co je na knihách de Vigan pro mě naprosto úžasné je to, že popisuje život takový, jaký je a ne takový, jaký si ho přejeme. Závěry knih většinou nepřinesou úlevu ani prvoplánovité povzbuzení. V knize No a já ale naděje nechybí, jen je potřeba ji objevit.... celý text

Můj grónský rok 2020, Eva Kollerová–Střihavková

Můj grónský rok je ještě o fous lepší než Opička na gumě a já opět nadšeně tleskám. Najít autorku, která umí psát bez patosu, zbytečného melodramatu a vyhýbá se obvyklým klišé, je tak vzácné, že objevení Evy Kollerové Střihavkové je pro mě trochu zjevení. Příběh se velmi dobře čte, vyznívá uvěřitelně ale ne obyčejně a hlavní hrdinka je prostě žena z masa a kostí. Není dokonalá, ale ani vyloženě nesympatická. Někdo už zde podoktnul, že je kniha psaná velmi malým písmem. Ano i já se přidávám k této kritice, jelikož mám trochu víc dioptrií a chvíli jsem se s tím prala. To je spíš výtka na nakladatelství. Jinak se rozhodně těším na další knihy z pera této autorky, určitě stojí za přečtení.... celý text

Úzkosti a jejich lidé 2020, Fredrik Backman

Je to groteska s notnou dávkou sentimentu. Fredrik Backman hřejivý humor a psychologii lidí umí. Tady se však dostáváme do roviny, která je trochu víc absurdní než jak jsem na to byla zatím u autora zvyklá. Vlastně jsem se bavila přesně po vzoru konceptu několika nesourodých postav, zavřených v jednom bytě se svými osudy a bolístky, kdy všechny postupně vyplouvají na povrch, aby se díky této mimořádné události v podstatě vyřešily a k tomu dva ukázkoví policajti ve vztahu otec a syn, kteří jsou komediální třešničkou na dortu. Stále nemůžu zkousnout ty doslovné konce, na kterých Backman prostě ujíždí. Na druhou stranu je cílem a úkolem knihy pohladit a ukázat, že život je a bude v pořádku a všechno se zvládne, i když si to někdy trochu zašmodrcháme a zkomplikujeme.... celý text

Probudím se na Šibuji 2018, Anna Cima

Mezipřistání 2020, Matěj Hořava (p)

Nechce se mi opakovat vše, co už tu bylo zmíněno. Vše je pravda. Napsat dobré povídky je sakra těžké a ty Matějovy jsou jedny z nejlepších, co jsem kdy četla. Utéct od bolesti se nedá. Odložit tuto útlou knížku, dokud není dočtená, také ne.... celý text

Opička na gumě 2021, Eva Kollerová–Střihavková

Snažím se úplně nezakrnět na poli současné české literatury, a tak když jsem viděla rozhovor s dcerou mého oblíbeného zpěváka, a přečetla si zde nadšené ohlasy čtenářů, řekla jsem si, že to zkusím. A tak jsem se zařadila do řad fanoušků nejen tatínka, ale i talentované dcery. S úlevou jsem zjistila, že čtu oddechový román, u kterého neskřípu zuby, jak je to plytké a zápletka hloupá. Naopak bylo to svěží, tematicky nečekané, hlavní hrdina nebyl stoprocentní sympaťák, milostná zápletka by v červené knihovně neobstála a jako bonus navíc nešlo o žádnou idealizaci malého města (Frýdek-Místek jistě promine) ani jeho obyvatel. Rozhodně milé překvapení, již se chystám na Grónský rok.... celý text

Rozsypaná slova 2020, Martin Daneš

Och! Díky Pett za tvůj komentář, bez kterého by se kniha nikdy nedostala až do mých rukou, protože bych o ní nevěděla. A to by byla převeliká škoda. Martin Daneš se s velkou pokorou a úctou přiblížil svým vypravěčským stylem jemnému humoru, který dnes už není tolik v módě, a přesto umí stále dojmout, pohladit a přiměje čtenáře k velkému úsměvu. Žel vzhledem k tématu se úsměv brzy vytratí a nahradí ho neodbytná bolest a lítost, kterou jsem si prožila již mnohokrát, a přesto se občas znovu uchýlím k četbě dalšího příběhu o nešťastně ztraceném životě v té nejkrutější době naší historie.... celý text

Medvědín 2017, Fredrik Backman

Po zralé úvaze jsem přeci jenom odebrala jednu hvězdičku. Fredrikovi se nedaří ty závěry, alespoň z mého pohledu. Ta kniha je úchvatná a já už jsem dlouho u ničeho takhle nechrochtala blahem. Čekala jsem něco po vzoru Oveho, ale ocitla jsem se uprostřed fiktivního města, procházela se jeho uličkami, mrazivým lesem i uličkou na tribuně hokejové haly a všechny obyvatele, všechny hráče, jsem zřetelně viděla. Nechala jsem se překvapit vážností tématu, všemi drobnými detaily v životé každé postavy, které toho tolik vypovídají o životě, snech, rodičovství a k tomu se bavila humornými hláškami, které nevyznívají křečovitě, ale mají šťávu. Jen poslední třetina na mě byla příliš doslovná, příliš dotažená a také jsem náhle tápala, o čem tedy ten hokejový patriostismus byl, když náhle nebylo nutné být Medvědem z Medvědína. Ale to bych prozradila moc. Fredrik Backman si touto knihou vydobyl pozici mého oblíbeného autora. Už si dělám zálusk na další jeho knihy a s překvapením jsem zjistila, že sám Medvědín má pokračování. Tak to asi u hokeje ještě chvíli zůstanu.... celý text

Chrám divů 2016, Leslie Parry

Příběhy v Odeonkách bývají často překvapivé. Od této knihy jsem čekala něco úplně jiného, možná i díky obálce, kterou tu už pár lidí také zmiňovalo. Zvláštní, spletitý, detektivní příběh o lidech, kteří se pro svou jinakost ocitají na okraji společnosti mě zvláštním způsobem vtáhnul. Schopnost přežít, touha po vlastní identitě, utrpení, špína, krev a bolest. Ale i láska a pouto dvou sester, okamžiky, které změní běh událostí navždy i propletenec osudů, který byste nečekali. Celé by se to skvěle vyjímalo na filmovém plátně. Nepůsobí to jako reálný příběh, spíš taková pohádka pro dospělé. Hodně drsná pohádka s přesahem o svobodě, rovnosti a právu na to, být jiný. Stále nejsme tak daleko, abychom neměli vlastní chrám divů, přestože už se moc není čemu divit.... celý text

Rez & záře hvězd 2020, Tammy Greenwood

Autorka se pustila do oživení příběhu, který se skutečně stal, mnohými otřásl a Nabokova nejspíš inspiroval. Jedná se z části o fikci, kdy postavy, které postupně zaplňují linii příběhu jsou převážně smyšlené. Situace, se nejspíš nestaly přesně takhle, ale je to jedno. Na stránkách knihy Rez a záře hvězd ožívá bolest a strach malé naivní holčičky a to, čím si prošla si stejně nikdo z nás nedokáže tak úplně představit. Příběh mě zaujal, literární fikce o malinko méně. Je to kniha, která se čte pro svůj styl lehce, ale s těžkým srdcem. Někdo se narodí s přetěžkým osudem, kterému se nelze vyhnout. Nebo možná jedno vede k dalšímu. Vždy je to ale smutné.... celý text

Elementární částice 2013, Michel Houellebecq

Po přečtení Serotoninu jsem si říkala, co všichni na tom Houellebecqovi mají a chvíli mi trvalo, než jsem mu dala další šanci a pustila se do Elementárních částic. A dostala jsem odpověď. Chápu rozhořčení a znechucení některých čtenářů ani jsem nezažívala pocity, že by mi autor tzv. mluvil z duše. Ale co jiného přežije věky a dostane se do učebnic literatury za pár desítek let, když ne kniha, která je ostrou kritikou společnosti, nepříjemnou analýzou dnešních vztahů, poukazuje na fyzický i psychický rozklad a nebojí se být značně nechutná či perverzní a ještě se u ní občas zasmějete? Neříkám, že mé vždělání stačilo na pochopení všeho, co kniha obsahuje a cítím, že bych to měla vzít ještě jednou od začátku. Na co ale mé mozkové buňky stačily, bylo uvědomění, že tohle dílo převyšuje mnohou současnou literaturu, byť není třeba s autorem ve všem souhlasit. Autor, který se nebojí dnešní hyperkorektnosti (přestože Elementární částice vznikly ještě v době, kdy slovo korektnost živořilo někde na okraji) se jednou zařadí na poličku vedle Alberta Camuse a jemu podobných. Nestal se ze mě Houellebecqův fanoušek, na to s jeho názory příliš nesouhlasím, ale za přečtení Elementárních částic jsem vděčná a snad se k nim ještě někdy vrátím a pochopím zase o kousek víc.... celý text