kitja
přečtené 520
Návrat z pískoviště
2021,
Marie König Dudziaková
Tohle byla veliká radost. Přesný a vtipný postřehy ze života rodiče, kterej je vyjukanej z prvního dítěte a i sám ze sebe, ale dokáže ty svý radosti i prohry i trapný situace i veselý příhody popsat a nakreslit s geniální zkratkou a nadhledem. Rád to sleduju u autorky na sockách a stejně rád jsem si to dal v přenádherně udělaný knížce. Doporučuju všem. Mladejm rodičům to vysvětlí, že v tom nejsou sami a starejm to připomene dobu jejich začínajícího rodičovství.... celý text
Sedmikostelí
1999,
Miloš Urban
Zatím to nejlepší, co jsem od Miloše Urbana četl a hned rozumím tomu, proč někdo říká, že jeho novější knihy jsou slabé. Podle mne nejsou, bavila mne i jednoduchá a přímočará “Závěrka”, jen prostě tohle je hodně jinde a dál. Asi nejvíc mne na “Sedmikostelí” bavilo, jak tu je do děje zapojené město a jak tu ta Praha hraje vlastně hlavní roli. Ještě jsem se po přečtení nebyl na ten Karlák a Apolináře a Emauzy a okolí podívat, ale jsem si jist, že na ně teď budu koukat úplně jinejma očima. Ale díky tomu, že to v těch místech docela znám, všechno čtené se mi krásně odehrávalo před očima. Krásná práce s fakty a historií, skvělá argumentace a logické chování postav a velmi dobře postupné odkrývání pointy celého příběhu, i když ji čtenář tuší, jistej si ničím není až do konce. A taky krásná objevná práce s časovou osou. Prohození staré za nové a dobrá argumentace, proč to má být naopak. Bylo o čem přemejšlet, bylo se čím bavit, bylo co objevovat a bylo čím bejt napnutej. Výtečná kombinace.... celý text
Kosmogoniály
2021,
Hyacinthus (p)
Kosmogoniály aneb stručný průvodce naukami o zrození vybírá a kompiluje antické texty Ovidia, Homéra, Orfea, Aristotela, Euripida a mnoha dalších a v šesti kapitolách přibližuje zrození světa od Nebes až po Nestvůry. Ty texty jsou tu psané dvojjazyčně - řecky/latinsky a česky a nejen že jsou velmi dobře vybrané a pospojované, navíc jsou geniálně doplněny ilustracemi od Hyacinthuse. Výsledkem je neobvyklý a krásný komiks, kterej z abstraktních a nekonkrétních světů roste a evolvuje do světů se zřetelnými obrysy a to jak zvenku, tak zevnitř.... celý text
Gordon
2004,
Edith Templeton
Gordon je prezentovanej jako skandální a erotická kniha, která vyšla právě kvůli tomu nejdřív, v roce 1966, pod pseudonymem a je fakt, že autorka Edith Templeton se ke knize přihlásila až v roce 2003. A jo, je to popis nevyváženého submisivně / dominantního stavu, kde ona je opakovaně znásilňovaná a ponižovaná, ale mnohem víc než o erotice je to o psychologii obou dvou hlavních postav. A to se autorce povedlo skvěle. Člověk tak přemejšlí proč ona na tu celou hru přistupuje, proč ji vyhledává a zda je nebo není obětí. Jestli on ji svým chováním třeba naopak nepomáhá. Protože ji vlastně vede jako sice svérázný, ale prakticky psycholog a terapeut a pomáhá jí otevírat její třinácté komnaty a uvědomovat si, co a proč jí vlastně trápí a po čem touží. Velmi zajímavé čtení a rozhodně ne pornografie, ke které řada anotací odkazuje.... celý text
URaNovA
2020,
Lenka Elbe
Bylo to čtivý, nápaditý a příjemně svěží. Dokonce jsem při četbě hledal na webu fotky Jáchymova, kde jsem nikdy nebyl a zajímalo mne, jestli je alespoň něco pravdy na té atmosféře, která je tu popisovaná. Lenka Elbe moc hezky vymyslela celou tu konstrukci příběhu a oživuje ho svěžím psaním, v němž se čtenář dočte i co se nestalo nebo mohlo stát, kdyby se ta která postava zachovala jinak. A tak je to hravý a milý a i když se některý postavy občas chovají z mýho pohledu nelogicky, tak jim to nezazlívám. A jo, pár tajemnejch věcí nebylo vysvětleno a pokud bylo, tak já si tam to vysvětlení nenašel. Našel jsem ale dost překlepů. Ty mne vždycky píchaj do očí jak jehly. Každopádně skvělá a vtipná Lenka Elbe a kniha, která je otevřená asi nejširší čtenářský obci a přitom není blbá nebo vlezlá. Doporučuju všem co to ještě nečetli.... celý text
Moc hezky nakreslenej komiks, s neotřelou myšlenkou (po každém orgasmu se hlavní hrdinka promění v muže / ženu) ale celej sklouzne jen do té nejjednodušší vrstvy. Do té smyslné eroticko pornografické bez další hlubší myšlenky, takže jde jen o jednoduchej a nenáročnej příběh. Škoda. Kdyby se to nechalo jak je a kniha se rozšířila o dvě další stejně obsáhlé části jako je ta stávající, kde první by řešila ten psychologický rozměr a druhá homosexualitu z mnoha pohledů, mohla to bejt výborná provokativní i hluboká věc. Takhle to zůstalo jen v mezích červenejch knihoven a erotickejch filmů. A jo, je to fajn, a je to odvážný, ale je to prostě jen komiks pro dospělý a nic víc.... celý text
Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech
2016,
Miloň Čepelka
Od Miloně Čepelky jsem přečetl asi půlku jeho knih a moc mne baví. Je to i můj oblíbenej cimrmanolog. A tenhle rozhovor s ním je dokonalej. Miloň je tu upřímnej, poctivej, zdravě pochybuje o sobě a svých činech a rozhodnutích. Skromně a s pokorou představuje svůj život a v mnoha ohledech si je mile nejistej. Jak ale jde o jeho vášně, meziválečnou českou literaturu, dechovku a další, má krásně vyhraněnej názor na věc. Silnej. A i když někdy jakoby zastaralej, vůbec to nevadí. A kromě toho upřímně a bez zábran a otevřeně vypráví o sobě, o spoustě věcí z pozadí divadla Járy Cimrmana a vypráví to svým dokonalým a květnatým a poctivým jazykem. Tohle byla velká radost číst, obrovská inspirace a dovolím si tvrdit, že i souznění. Jediná pidihnida byly občas se opakující odpovědi, které by se daly vyškrtat. Ale to je fakt minidrobnost.... celý text
Byl jsem dobrej: Rozhovory s Ondřejem Bezrem z let 1999, 2006, 2017, 2020
2021,
Ondřej Bezr
Je trochu ostuda, že jsem se dostal až ke čtvrté verzi této knihy, ale aspoň to mám hezky komplet. Teda snad. První část knihy - rozhovory s Vladimírem Mišíkem jsou skvělý. Čtivý, rychle odsejpaj, maj svůj rytmus. Byla radost je číst. I strukturování na krátký kapitoly bylo fajn. Ondřej Bezr jakoby přesně věděl, co chce a Mišík mu to tak dal. Sám bych ale uvítal ještě větší detail, hlubší povídání si, další historky a dobovej kontext. Příkladem budiž k poslední desce chybějící souvislosti o tom, jak těžko se scháněly peníze na nahrávání, jak Mišík zlusil oslovit Prazdroj (kde ho osoba z PR nebo marketingu ani neznala) a jak tedy dal svou píseň do reklamy a za to tu desku nahrál. To tak nějak hezky kontrastuje s těma Andělama. Vlastně si myslím, že ta Mišíkova cesta je mnohem víc hořkosladká, než z těch rozhovorů vychází. Ty tomu dávají takovej Oliverovsko Stonovskej nádech (ale co, člověka to pak baví možná víc). A dost možná, že kdyby to bylo podrobnější a “poctivější” ztratí to tu lehkost a jiskru a četlo by se to hůř, podobně jako Prokop. Další část - rozhovory s nejbližšími - už tolik neodsejpala a vlekla se. Dost se to opakovalo a vlastně mne tolik nebavila. S výjimkama jako Ostrouchov, Nejezchleba nebo doktor Zamrazil. Ale je skvělý, že ta kniha pak ještě pokračuje. Jsou tu Mišíkovy texty a rychlá časová osa jeho života a pak i výběr z recenzí ke všem řadovkám. To mne bavilo dost a četl jsem to až do posledního písmenka. CD jsem ještě neslyšel, vzal jsem si to na dovolenou, kde ho nemám jak přehrát. Celý to beru, jako fajn dokument, kterej potěší jak člověka zasvěceného a znalého, tak i toho, kdo se chce s Mišíkem jen rychle seznámit (a toho možná víc).... celý text
Děda jménem Nuel
2019,
Miloň Čepelka
Dnes jsme to s Alicí dočetli. Moc hezkej příběh pro děti, kterej Miloň Čepelka pojal hodně realisticky. Děda Nuel (Emanuel) vypráví vnukovi Mánkovi (Emánek), který u něj je na návštěvě, nad starým albem fotek příběhy ze svýho dětství. A jsou v tom různý lumpárny, ale i válka a taky smrt a komunisti, ale i záhadný věci, který se dědovi staly a dodnes je nedokáže vysvětlit. Moc hezký čtení to bylo. Opravdový, nepřikrášlený, ze života a přitom vhodný pro děti. S Alicí (6 let) jsme si to užili, krásně to vše pobrala. Můžeme to doporučit.... celý text
Vnější tma
2011,
Cormac McCarthy
Amerika, přelom 19. a 20. století. Ona porodí dítě, které má s bratrem. Ten dítě odnese do lesa s tím, že zemřelo. Dítěte se ujme dráteník a ona se vydává ho hledat, zatímco on bloudí po kraji a tvrdí, že hledá ji, ale sám netuší kam a proč vlastně jde. Je to cesta (jo, paralely s postapokalyptickou Cestou tu jsou jasně vidět) drsnou krajinou v drsné době, kde oba dva jako by byli psanci, smůla se jim lepí na paty a i když čas od času potkají někoho srdečného, mnohem častěji se dostávají vlastně omylem a shodou okolností do nepříjemnejch a hnusnejch limitních životních situací. Nihilismem protkaný příběh, kde vše spěje k jistému a neurčitému konci jakoby popisovalo lidský chyby a vinu člověka, která směřuje k trestu a zatracení. Stroze a jednoduše, ale jazykem, který čtenáře hned jasně zasadí do dané doby a místa i lidských vzorců a charakterů, psaný příběh s biblickými odkazy a opravdu hnusnými a nepříjemnými situacemi dokonale vtáhne člověka do podobných hnusů. Cormac McCarthy mistrně vykreslí nejtemnější stránky lidský duše. Kniha, od který se těžko odtrhnete, ale člověk dosrane silnou nálož bolesti a nespravedlnosti. Pohled na člověka, kterej žije jen aby přežil. Se zvířecími instinkty. Hnanej osudem, kterej si zasloužil.... celý text
Hebká mašinka
2019,
William Seward Burroughs
Kecal bych, kdybych napsal, že Burroughsovi vždycky rozumím. Ale baví mne s jeho texty bojovat, ztrácet se a tápat, aby pak člověk nečekaně z toho slizu vyplaval a najednou chápal a zjistil, že není ztracenej. Že se chytnul. Hebká mašinka je zase změť drogových fantazií, orgasmů a nechutností, gay pornografie, mystických obřadů a neuvěřitelných rituálů, ale je tu i láska i veliká něha. Ale člověk si je musí najít. A jsou tu zase lemuři, stejně jako v Ohyzdném duchovi a zcela otevřená a bezbřehá fantazie, která člověka zavede do halucinogenních světů protkaných magií i všemi druhy tělesných tekutin. Fakt náročný čtení, který nelze doporučit každýmu. Ale když to zkusíš a v tom zápasu s knihou uhraješ i třeba jen pár bodů, tak si toho svéráznýho génia, kterým Burroughs bezesporu byl, musíš oblíbit.... celý text
Co jsem nezapomněl aneb Z deníku potulného písničkáře
2021,
Jan Burian
Cestou z Kodaně jsem přečetl půlku a za tři dny dočetl zbytek vzpomínkový knihy Jana Buriana. Soustředí se v ní na svých prvních 40 let života, takže je to čtení o trpké a komplikované době, která ale pro písničkáře burianova stylu a nátury ani po té revoluci nepřinese nový příliv posluchačů, čímž ale já ani on netvrdíme, že by to za komunistů bylo lepší, to dá rozum. Burian je skvělej v tom, jak věcně, kriticky, upřímně a nezkresleně (i když titul knihy “Co jsem nezapomněl” vlastně říká, že je to subjektivní pohled tak, jak si to autor pamatuje) ty mizerný roky popisuje. Jak neláme hůl, nikoho si neidealizuje, ani sebe a prostě poctivě popisuje co se dělo, kdo se nechal zlomit a kdo ne, kdo ho bavil a překvapil a kdo ho nebavil. A to vše s jiskrou, schopností vypointovat situaci, napsat čtivou a fakticky správnou zkratku. Celá kniha je protkaná úryvky z denníků, které si autor píše, ukázkama písňových textů a básní nejen burianových, výňatky z recenzí. Celou tu náladu 80. a začátku 90. let, tedy dobu, kterou jsem jako ročník 76 aspoň nějak zažil a vnímal jsem si rád připomněl a doplnil souvislosti a pohledy z jiných stran. A fakt moc mne to bavilo. A protože je Burian moudrej fejetonista a ještě k tomu slušnej člověk, je pořád o čem přemejšlet a porovnávat socialistické paralely s rokem 2021. Lidé pořád jedou v podobných vzorcích a stále je na co navazovat a z čeho se poučit. Navíc je dobrý si uvědomit, že ty příhody a situace, co dnes vypadají absurdně a tragikomicky potřebovaly ve své době taky odvahu a rovnou páteř. Poslední 4 dny díky této knize poslouchám staré desky Buriana, Skoumala, Vodňanskýho a Hutky a asi v týhle partě ještě nějakou dobu zůstanu. Je radost se k tomu vracet. A i když je titul knihy minimálně v jednom místě zavádějící (Burian tu píše o schůzce s Olgou Sommerovou, na kterou ale zcela zapomněl, že se stala), vůbec to nevadí a já se těším na to, na co Burian nezapomněl z druhé třetiny svého života a mělo by vyjít ve druhém díle.... celý text
Kdo rozváže pás Orionu
2021,
Aleš Rozehnal
Tohle jsem si koupil na základě rozhovoru v DVTV. A teda - je to hrozně rozporuplná kniha. Aleš Rozehnal se snažil napsat tak trochu něco jako Šifru mistra Leonarda v kulisách Prahy. A to, jak do toho zatáhl pražský památky a dějiny, jak to propojil s matematikou, fyzikou, filozofií, teologií a co já vím čím dalším, je skvělý. Navíc vše, co tu píše, fakt v té Praze i vědě existuje a já při čtení hledal a dohledával další zdroje a tím se z knihy stal hrozně dobrej průvodce po Praze i zapomenutých matematických a fyzikálních principech. Ale pak je tu příběh, kterej jako by nebyl. Je tu jen jako co nejjednoduší pojítko těch historicko - vědeckejch faktů a kromě toho, že to není thriller, tak to není ani dobrá literatura. Bohužel. A ani extra čtivé to není, chybí lepší schopnost pracovat s jazykem, chybí cit pro rytmus. Chybí i lepší typografie té knihy, to je taky škoda. Přesto mne to dost obohatilo. Jsem rád, že jsem to četl, ale chtělo by to teď celé dát nějakému spisovateli, aby tam nechal všechna ta fakta, ale přidal tomu napětí, čtivost a to, co dělá dobrou knihu dobrou knihou. Dal tomu tu literaturu. Ale i tak, tyjo, bych to ke čtení doporučoval.... celý text
