Kattie
přečtené 567
Komisař Vrťapka a prokletí zubu moudrosti
2010,
Petr Morkes
Četla jsem dětem 4 a 2 roky. Malá díky obrázkům celkou knížku vydržela, staršímu synovi se líbila, ale je to tak na zapůjčení z knihovny, vracet se ke knížce nebudeme. Ale na to jedno přečtení to byl celkem zábavný detektivní příběh pro děti. Ocenila bych, kdyby tam bylo více stop nebo napětí, aby mohly děti pátrat, to jsem trochu od knihy čekala. Ale nevadí.... celý text
Doba ledová. 4, Země v pohybu
2012,
neznámý - neuveden
Pokud ke knize existuje film, tak jsme ho neviděli. Hodnotím tedy knihu samotnou. Ilustrace neodpovídají přímo aktuálnímu ději, jen ho lehce dokreslují. A text je zmatečný, popisuje pouze útržky nějakého příběhu. Já si asi umím představit, jak to asi bylo myšleno, vzhledem k tomu, že už mám nakoukané nějaké filmy, ale pro děti to bylo nesrozumitelné. Obecně mám problém s tímto typem knih z knihovny Disney. Přijdou mi odfláknuté, útržkovité a nelogicky poskládané. V krajské knihovně jich máme tolik a mně to skoro přijde plýtvání papírem. Přitom by s ten potenciál dal využít a mohly by vznikat krásné knihy.... celý text
Jak vyzrát na duchy?
2015,
Roland Garrigue
Asi dost záleží na podání rodičů :) Já třeba řekla synovi, že to s tím čmáráním do knihy je legrace a je to myšleno jako sranda a vážně to nebere :) . A docela ta knížka má vtipnou pointu. Je zvláštní, ale nám se líbila.... celý text
Speedy, závodní autíčko: Napínavý závod
2015,
Nadja Fendrich
Syna, který miluje auta to samozřejmě bavilo. Navíc má rád všechny knihy, kde jsou postavy na začátku na prvních stránkách vyzobrazeny se jménem a on si je tak lépe zapamatuje. Mně se trošku špatně četl text. Vždy měním hlasy a u některých knih mi je jasné, kdo co bude povídat, ale tady jsem to nějak nezvládala předvídat a i ten slovoslet mi nějak nelezl přes pusu :). Příběh takový průměrný, typický, jakých už bylo napsáno hodně, ale dětem se zavděčí. Je to jen na půjčení z knihovny - domu si ji určitě nekoupíme, ale další díly si půjčíme rádi.... celý text
Procitnutí v nové realitě
2021,
David Wilcock
Kniha je čtivá. Pozor, má minimálně dva díly. O druhém se dozvíte v závěru knihy a nečekejte tedy v tomto prvním díle všechno, co je slíbeno v popisu na zadní straně. Opět, jako u knihy "Klíč zvaný synchronicita" mi přišlo, že autor tu synchronicitu vidí úplně ve všem a spojí si všechno se vším. Čímž netvrdím, že synchronicita neexistuje. Některé sny jsou zajímavé a četla jsem to opravdu spíše jako oddechové vyprávění. Ale jestli tomu všemu věřím? Nepopírám to, že se Wilcockovi ty věci dějí, ale skeptikovi zde nepředloží nic, co by ho přesvědčilo. Je to kniha o mladém klukovi, který je přesvědčený, že je mimozemšťan. V minulé knize si zas myslel, že je inkarnací známého může. Zkrátka mi přijde, že si moc přeje, aby byl něčím výjimečný a hledá symboly, které ho v tom utvrzují. A jeho minulost, kdy nikdy nikam nezapadal a ještě kouřil marihuanu, jeho fňukání, když odchází z domu a musí pracovat, to mu moc na sympatiích nepřidává. Respektive to zapadá do skládanky, že si v životě přišel nedoceněný a proto se snaží cítit se lépe skrz to, že si myslí, že je něco výjimecneho. Třeba je výjimečný a má pravdu. Ale třeba se jen snaží sám sebe o tom přesvědčit. V knize stále opakuje, že přečetl přes třista knih o UFO a stále hovoří v superlativech, že učinil velkolepý objev a podobně, přitom většinou cituje objevy jiných badatelů z knih. V knize má prý podle popisu na zadní obálce odhalit své spojení s božím principem. V prvním díle se všechno odehrálo pomocí snů, které se mu zdály. Na konci knihy se hovoří o druhém díle. Takže jsem nepochopila, zda to navázaní komunikace s mimozemšťany už mělo být to jeho snění o mimozemšťanech nebo jestli ještě něco bude v druhém díle knihy.... celý text
Max a Viki ve světě záhad
2021,
Magdaléna Turnovská
Holčička Viki má maminku ze Slovenska a tatínka z České republiky - hovoří dvěma jazyky. V knize jsou pak na skoro každé stránce slovenské věty a pod čarou je český překlad. Jako nápad seznámit děti se slovenštinou - palce nahoru, je to první taková kniha, na kterou jsem narazila. Ale pokud to byl autorky cíl, děti seznámit se slovenštinou, nerozumím tomu, proč to dělá takovým stylem, že hned v počátku knihy chlapecká postava Max říká Viki, aby mluvila česky, když je v Česku. Pak se mu zdá sen o tom, jak je ta slovenština těžká a v průběhu knihy opakovaně Viki opravuje s vykřičníky, aby mluvila česky. Zkrátka to tam je podáno tak, že Maxovi slovenština vadí. Proč prostě nemohli říct na začátku, že holčička raději mluví slovensky, nechat to být a Max ji mohl v pohodě rozumět, protože spolu tráví dětství, když je takový rozumbrada a velký kluk, narozdíl od trdla Viki. Také jsem od knihy čekala více pátrání a složitější zápletky. Pamatuji si z dětství dobrodružné knihy, kdy děti byly opravdu bystré, vydávaly se do přírody a zažívaly opravdu tajemné záhady. Tady se všechno odehrává doma nebo na zahradě. SPOILER: Například první záhadou je hovínko na vstupních schodech. Max je náhodou doma a vyfotí pejska mobilem. V další kapitole v noci slyší tajemné kroky a pak, když jim kuna překouše kabely v autě, tak to zhodnotí tak, že to asi byla kuna. A když zas v jiné kapitole najdou mrtvého ptáčka ve zbořené budce, tak jim vysvětlení podá pán, který jim montuje novou budku - řekne jim, že to byl strakapoud. Pro sedmileté čtenáře to už dle mého názoru tak velké záhady nebudou.... celý text
