Judy24
přečtené 70
Budeš tam?
2007,
Guillaume Musso
Nebudu vám lhát - jsem nadšená z nově objeveného autora, který evidentně ví, co chce, ale nejsem si tak docela jistá, jestli jsem nečekala, že bude chtít něco jiného. Ten nápad s vracením se zpět prostřednictvím pilulek a jenom na určitou neovlivnitelnou dobu (atd., nechci vám kazit překvapení) je moc hezký a propracovaný, obdivuju autorovu schopnost popsat postavy během poměrně krátké doby tak, že si je stihnete oblíbit, poznat i pochopit, o co jim jde, kam kráčí a můžete jim tak napjatě fandit po pár stránkách. Skvěle to funguje, právě tohle vás totiž ponoří naplno do příběhu, že z něj nedokážete vystoupit a prostě musíte vědět, co bude dál a to hned a hned a hned. Je to, jako když po detoxikační kůře konečně znovu ochutnáte čokoládovou bonboniéru. Začnete a nepřestanete, dokud není konec. K dokonalosti k tomu pro mě chybí jenom pár maličkostí a jelikož tu nikdo žádnou nezmínil, neodolám... Prostě mě trošku zklamalo, že si autor nedal pozor na detaily. Aby mohlo přesouvání v čase na čtenáře fungovat, nesmí tam být chyby a já jednu našla (tetování). Zdá se to jako drobnost (v porovnání s klady je to drobnost, proto neklesám víc než o hvězdičku), ale když je knížka takhle krátká, zamrzí a taky jsem čekala trochu jiný konec. Zjednodušeně řečeno - ta kniha je doopravdy skvělá, nečekaná a originální, ale vždycky si dávejte pozor, ať si neuděláte o knize zbytečně vysoká očekávání, která by nemusela splnit tak, jak se to stalo mně.... celý text
Medvídek Pú (20 příběhů)
1978,
A. A. Milne
Naposledy jsem Púa četla, když mi bylo kolem šesti let, tehdy jsem jím byla posedlá. Do školy jsem šla jako ta holčička, co má s Medvídkem aktovku, penál, peněženku i tužky. Teď jsem se k němu po dlouhých deseti letech vrátila a byla jsem znovu okouzlená. Medvídek Pú je dokonalý právě tím, že si ho můžete číst znovu a znovu, v různém věku a stále si tam najdete to svoje. V téhle knížce se skrývá hromada metafor, hloubavých myšlenek a psychologických jevů, stejně tak jako dětských vtipů a zábavných rčení. Je jedno, jestli vám je pět, dvacet, padesát nebo sto, ten tlusťoučký, hloupoučký, chlupatý a hladový medvídek si vás skoro určitě omotá kolem prstu dřív, než stačíte říct: Stokorcový les. Nelze však ani zapomenout na jeho přátele: ustrašené Prasátko (miluju, jak v českém překladu používají v jeho přímých řečech střední rod), zachmuřený Ijáček, moudrý Kryštůfek Robin, přemoudřelá Sova, ctižádostivý Králíček, uskákaný Tygr, roztomilý Klokánek i maminkovská Klokanice. Dohromady jim to náramně klape. Hrozně se mi líbí právě ta jedinečnost jednotlivých postaviček. Poznáte je dokonale, kdybych chtěla, mohla bych udělat podrobný psychologický rozbor každého z nich a vyšlo by to na další knihu. Medvídek Pú je totiž ten nejinspirativnější pohádkový chlupáč ze všech. Příběhy přátel ze Stokorcového lesa jsou jedinečné a nadčasové, kdybych si mohla vybrat, jakou postavou z jakékoliv knihy bych chtěla být, byla bych Medvídkem Púem...... celý text
Pýcha, předsudek a namlouvání
2010,
Sybil Grace Brinton
U Pýchy, předsudku a namlouvání u mě opadl jeden rušivý element a sice, že psala autorka knížku jenom aby vydělala na Austenovském odkazu. O tom dost pochybuju už jenom proto, kdy se narodila. Ale k věci... Sybil G. Brinton přišla s krásným nápadem, proplést víc postav z knih Jane Austen v navazující příběh a jsem mile překvapená tím, jak se jí to povedlo. Je totiž vážně prima, navázat v příběhu téměř okamžitě po skončení Pýchy a předsudku (a vlastně i ostatních knih), jestli jsem to správně pochytila, je tam časový rozdíl cca 3 roky. Na druhou stranu jsem měla občas pocit, že je potřeba přečíst si kromě Pýchy a předsudku zejména Mansfieldské panství. Já ho četla už strašně dávno a nepamatovala si ho a občas jsem si říkala, že jsem si měla děj aspoň nějak připomenout. V první části knihy jsem se také dost špatně orientovala v postavách. Pýcha, předsudek a namlouvání je hezká knížka, obvzlášť pro fanouška Jane Austen, která má ale i pár svých much.... celý text
