Judy24
přečtené 70
Věnečky
2010,
Blandine Le Callet
Nejdřív to vypadalo moc hezky, začetla jsem se a těšila na ten úžasný velký zvrat, který měl přijít na konci knihy (minimálně mě na něj navnadily věty z recenzí, co byly otištěné na zadní obálce). Autorka vážně skvěle popisuje charaktery, ale asi v polovině se člověk nemůžu zbavit dojmu, že to nemá žádný vysoký cíl, který by to všechno nějak změnil, je to prostě jenom spousta kvalitně rozepsaných charakterů a víc ani ťuk. Orientovat se ve všech jejich jménech a vztazích je navíc prakticky nemožné. Závěrečné "odhalení" pak absolutně nefunguje. Nemá to tu pointu, na kterou jsem se těšila. Ze začátku to není špatné, ale otázka je, jestli to stojí za to dočítat...... celý text
Vzpomínky na zítřek
2010,
Cecelia Ahern
Když jsem knížku četla, docela mě pobavilo, že jsem tou dobou byla přesně ve stejném věku, jako její hlavní hrdinka, takže pro mě nebylo nijak těžké se do postavy vžít a obdivuju Cecilii Ahern za to, jak dokonale ty pocity a myšlenkové pochody holky v tomhle nijak zvlášť specifickém věku popsala. Líbil se mi docela i děj, jak všechno tak plynulo, navazovalo, sem tam se objevilo něco nového, co změnilo kurs příběhu a byla jsem vážně zvědavá, jak to celé dopadne, ale právě ten závěr mě nakonec docela zklamal. Nějak se mi k celé náladě předchozích stránek nehodil, byl tam jaksi uměle nalepený, celou dobu jsem si myslela, že vím, o čem ta knížka je a najednou přišel závěr, který by seděl dobře k úplně jiné knížce. Ten příjemný klidný pocit (který mám u této autorky tak ráda) najednou zmizel a přišla jakási hořkost, protože se prostě nemůžu zbavit dojmu, že Cecilia chtěla nějaký překvapivý závěr, který ale podle mě vůbec nebyl potřeba.... celý text
Nové povídky
2011,
Zdeněk Svěrák
Dám vám jednu radu - pokud máte silnou vůli, pokuste se přečíst si každý večer vždycky jenom jednu povídku na usnutí, jako když vám maminka četla pohádku. Ty povídky mají totiž tu specifickou (a skvělou) vlastnost, že potřebují čas na to, aby se "rozležely". Báječně se nad nimi přemýšlí tak, že se těmi myšlenkami sami ukolébáte k spánku. Zdeněk Svěrák je génius, to je známá věc, ale u jeho Nových povídek se mi hrozně líbí, že si ho dokážu jasně představit, jak tu knížku píše, přemýšlí a líbí se mi i jak k těm příběhům přišel. Přiznává to na obálce, že "občas zaslechl větu v restauraci, nebo mu někdo vyprávěl historku...", takže jsou to povídky ze života, ale přitom obohacené o ten jemný Svěrákovský humor a nadhled, pro který ho národ tak zbožňuje. Na rovinu přiznávám, že jsem se vlastní radou ze začátku tohoto komentáře neřídila, nedokázala jsem to, protože jsem se začetla do první a už jsem chtěla vědět, jaká je ta další atd. atd. Přečetla jsem celou knížku za dva dny, ani jsem nemrkla. Všechny ty povídky jsou totiž šíleně čtivé, různorodé, ale mají něco společného, asi právě ten humor a nadhled a zároveň nutí člověka k zamyšlení, úsměvu, jednou mě dokonce pan Svěrák šíleně rozesmál (poslední povídka - sjezdovky ;)) a měla jsem z toho v hlavě takový příjemný klid. Myslím, že se k Novým povídkám zase brzo vrátím...... celý text
Borec v akci
2011,
Barney Stinson
Docela ráda jsem se zastávala Barneyho příručky i Borcova kodexu, ale Borec v akci mě zklamal. Podařilo se mu to i přesto, že jsem k němu přistupovala značně skepticky - dost mi vadí, že je to knížka "navíc", přimyšlená se snahou dalšího přivýdělku na známém seriálu. Na přechozích dvou knížkách mě hrozně bavily narážky na skutečné zápletky ze seriálu a několikrát jsem se kvůli tomu nahlas smála, až jsem se za břicho popadala, ale ty tu (logicky) chybí, kromě jedné, která je okopírovaná z jednoho z předchozích "dílů". Borec v akci mě rozesmát nedokázal ani jednou. Je pravda, že Barneyho vtipy jsou do jisté míry pořád stejné, ale v seriálu si toho nevšimnete, nevadí vám to, protože sledujete vývoj postavy i z jiných úhlů, jenže když dostanete jenom ty samotné vtipy v papírové podobě, potřetí už to prostě nefunguje. Párkrát jsem se usmála (Borec na baletu...), ale jinak velká nuda a zklamání. Škoda, Barney.... celý text