Judy24
přečtené 70
Hledači mušlí
2006,
Rosamunde Pilcher
Tak jsem to dokázala. Popravdě řečeno - ani nevím jak, ale nakonec jsem se Hledači mušlí skutečně prokousala. Přemýšlela jsem, proč mi to dalo tak zabrat a pak mi to došlo. Té knize totiž chybí jedna podstatná věc - děj. Hledači mušlí jsou prostě příšerně nudná kniha. Rosamunde Pilcher stráví spousty odstavců a stránek jenom hloupým popisováním všeho. Krajinou a oblečením počínaje a závěsy u oken konče. To by mi až tak nevadilo, kdyby to mělo nějaký výsledek, kdybych si mohla říct, že to mělo svůj důvod, ale já žádný nenašla. Prostě mě to jenom hrozně otravovalo a snažilo se to držet schovaný prostinký děj, jako tlustá deka na nohách. Kdybych měla popsat děj, stačila by mi na to tak jedna stránka. V podstatě se tam vážně nic neděje. Hledala jsem pečlivě "hlavní linku", která by všechno spojovala a někam vyústila - není tam. Samozřejmě trochu přeháním, něco se tam děje, ale žádné zásadní zvraty se neodehrávají, nejsou tam příliš rozlišené charaktery, je tam spíš spousta postav, které se dají rozdělit na otravné a nesympatické a otravnější a nesympatičtější a pár těch dokonale kladných. Jeden by čekal, že to bude aspoň příšerně romantické, ale i-když jsem nějakou romantiku vyhrabala, pořád mě to neuspokojilo. Hledači mušlí jsou prostě nudným příběhem rodiny, která se v příběhu tváří mnohem výjimečněji, než ve skutečnosti je. Asi proto je to tak hrozná otrava číst.... celý text
127 hodin: Na hraně smrti
2011,
Aron Ralston
Přemýšlím pořád, jestli mám dát čtyři, nebo tři hvězdičky. Teď končím na čtyřech. Příběh Arona Ralstona je bezpochyby neuvěřitelně silný a rozhodně netvrdím, že by ho sám autor nějak zkazil. Sama jsem byla až překvapená, jak plná knížka je a jak podrobně, ale zajímavě popisuje (téměř) minutu po minutě jeho dobrodružství, které ho dostalo až na samotnou hranici lidství. Jenže...Aron na jednu stranu chytře rozdělil knihu na části o své nehodě, kterou chronologicky popisuje a na části o své minulosti, o svém životě a hlavně o svých předchozích dobrodružstvích, která ho nakonec dovedla rukou pod kámen. Obě části se pravidelně střídají. Ten nápad je fajn, jenže já nejsem outdoorový sportovec a vlastně nejsem sportovec vůbec. Takže mě části o lezení na skály a hory, prodírání se kaňony a sjíždění divokých řek moc nebavily a častokrát jsem se musela přemlouvat, abych si stránku přečetla pořádně. Je to škoda, protože je to spíš moje vina, než autorova. Jinak jsou ty části vlastně pěkně napsané, to musím uznat. Jestli aspoň občas někam lezete a rádi riskujete pro trochu adrenalinu, budete 127 hodinami nadšení. A pokud jste na tom s extrémním sportem jako já, rozhodně nebudete zklamáni. Příběh Arona Ralstona je totiž natolik neuvěřitelný, ale zároveň poučný, že nejde odejít od knihy s prázdnou hlavou.... celý text
Madisonské mosty
2008,
Robert James Waller
Ach jo, tak já teda budu první a zlá. Co je na tom sakra tolik úžasného?! Já to nechápu, ta knížka je tlustá jako pohádka pro děti, které se sotva naučily číst a podle toho to taky podle mě vypadá. Já snesu lovestory, někteří mí přátelé by pravděpodobně řekli, že jsem schopná se do červené knihovny až obdivuhodně zažrat (i do harlekýnky od babičky), ale tohle mi prostě nesedlo. Přeslazené lovestory se musí dát uvěřit, jinak se nedá číst. A já Francesce a Robertovi nevěřila. Bylo to bum! - přijel; bum! - zamilovali se na první pohled a pak hromada stránek popsaná jen množstvím slovních obratů, jakým lze snad popsat skutečnost, že k sobě dva lidé naprosto patří. Viděli se pár dní a pak už nikdy, ale nikdy na sebe nezapomněli a celý život trpěli odloučením, ach ach ach. Myslím, že si dám pár měsíců odstup, pustím si film a pak to zkusím znovu, uvidíme, jestli změním názor. Musím přiznat, že místní hodnocení, mě trochu vyplašilo. Buď už totiž neumím v knize najít pravou lásku, anebo jí na papír akorát neumí přenést Robert James Waller ve stravitelné podobě.... celý text
