Judy24
přečtené 70
Deník Bridget Jonesové
1998,
Helen Fielding
Četla jsem, že důvodem proč je ta kniha tak populární, je fakt, že se v ní každá žena může najít. Ne, není mi třicet, nejsem moc tlustá, ani nemám depresi, že pořád nevím, s kým budu chodit (no dobře...to poslední možná občas trochu). A stejně jsem se v Bridget našla. Její problémy jsou totiž všem ženám na celém světě dobře známé, je normální mít občas prostě špatnou náladu, něco neskutečně zvorat, stydět se za sebe a pak to všechno zapít. A Bridget se nad všechny tyhle drobné nezdary umí povznést a ještě tak, že jsem se tomu musela nekonečně dlouho smát. Začátek každého dne, kdy píše, kolik zhubla/vypila/přibrala/vykouřila tomu dodává ten správný rytmus a pravidelnost. Zřejmě to taky dost ulehčovalo a zpříjemňovalo čtení v novinách, když to ještě vycházelo jako sloupky na pokračování. Helen Fielding dodala hromadě žen na světě naději, že v tom vážně nejsou samy a že i ony se mohou dočkat svého happyendu. A to i-když je jim třicet, mají zadek jako parní lokomotivu, mastné vlasy a neví, co se děje v Čečensku. A teď mě omluvte, jdu si pustit scénu z Pýchy a Předsudku, kde leze pan Darcy s mokrou košilí z fontány.... celý text
Bridget Jonesová – S rozumem v koncích
2004,
Helen Fielding
Znáte to - někdo něco napíše jen tak pro radost, protože prostě chtěl, strhne se okolo toho mediální vřava, všichni si to zamilují a autora nenapadne nic lepšího, než napsat druhý díl. Ten má pochopitelně také velký úspěch, ale protože nebyl psán spontánně a "jen tak", skončí většinou kvalitativně o moc hůř. A Helen Fielding se přesně tohle stalo. Znovu se potkáváme s naší milovanou Bridget, která je stále stejně trhlá, tlustá, nejistá a zmatená, ale už to není ono. Celá knížka je taková křečovitá, mám pocit, že z ní hrozně křičí: "Když jsem na tom vydělala jednou, vydělám na tom podruhé!". A tak jsem si její čtení neužila zdaleka tak jako čtení prvního deníku. Není to špatné, ale už to není tak bezstarostné a dobré, jako první díl. P.S. To samé platí i u filmu.... celý text
Borcův kodex
2010,
Barney Stinson
Ono je to vážně docela hloupé, dát téhle "knize" bezhlavě 100%, tak jsem nakonec o stupeň klesla. Není to žádná složitá literatura, je to prostě snaha přivydělat si na úspěchu seriálu. Ale na druhou stranu - měl to být jenom bonus - jenom malinká knížka pro pobavení všech, kteří si zamilovali postavu Barneyho Stinsona. A přesně tím nakonec je. Opravdu mě mile překvapilo, jak moc měli tvůrci nápadů a jak je dokázali sesumírovat v něco tak připitoměle zábavného, jako je Borcův kodex (díky za uveřejnění apologie překladatele - ledacos mi osvětlila). Pravidel je tam hromada a jedno je divnější než druhé. Dočkáte se těch, na která se narazilo v seriálu i spousty nových a pokud Barneyho považujete za svěží seriálovou karikaturu a ne divného trapného floutka, pravděpodobně se budete smát a za břicho popadat. Borcův kodex plní to, co slíbil. Na nic si nehraje, nesnaží se být příliš složitým a funguje to.... celý text
Barneyho příručka
2011,
Barney Stinson
Nemohla jsem tomu uvěřit, ale Barneyho příručka mě pobavila ještě o něco víc, než Borcův kodex. Ty triky jsou prostě neskutečné! Neříkám, že jsem se otřásala v základech pořád (viz. hodnocení), ale skoro pořád. Počínaje úvodem a rozdělením, přes dámskou příručku (asi to budu muset vyzkoušet...) a konče u triků pro největší borce, všude se najde něco pro pobavení. Nemá podle mě cenu, se do tohohle pouštět, pokud nejste aspoň průměrný fanoušek How I met your mother, respektive Barneyho. Je tam pár opravdu trefných narážek přímo na seriál a ty mě, musím přiznat, většinou rozesmály nejvíc. Pokud neznáte ten zbytek, je příliš snadné sklouznout k realistickému pohledu, který tu podle mě vůbec není na místě. Celé roky tvrdím, že umí Britové nejlíp pracovat s nadsázkou - autor téhle knihy mi ale sebral argumenty. Na té je to totiž celé postavené. Nemám ráda, když si muži dělají srandu z žen, zvlášť pokud to neumí. Barney Stinson to ale umí. Hezky si vyseparoval ta největší klišé o ženách (ženy milují - peníze, čokoládu a slávu...), ještě to zveličil a postavil na tom hromadu triků. Když se nad tím tak zamýšlím, Barney dělá s žen naprosté blbky. A já mu to zvesela žeru, i-když si nemyslím, že by víc než dva triky z celé knížky mohly doopravdy fungovat (třeba jsou američanky úplně blbé - co já vím). Nicméně - vážení pánové, nezoufejte. Třeba budete mít štěstí a až někdy vybalíte na osamocenou blondýnu v minisukni u baru Dědečka Wonku, sežere vám to dost možná už jenom proto, že zná Barneyho Stinsona...... celý text
Dcery pana Darcyho
2009,
Elizabeth Aston
Mám Jane Austen hodně ráda, nemluvě o mém vztahu k Pýše a předsudku a zjevně nejsem jediná... Dcery pana Darcyho jsou hezká knížka. Autorka se docela úspěšně drží stylu, který nastolila Jane Austen a celkem mile popisuje příběh nadcházející generace Darcyů. Jenže... Jenže mně nedá u Elizabeth Aston spát jedna podstatná věc. Připadá mi to trochu jako u revival kapel - jsou dobří, uvěřitelní, ale jak moc dobří by asi byli, kdyby museli hrát něco vlastního? Já vím, že to není to samé a že si Elizabeth Aston musela celý příběh vymyslet, správně ho zasadit do historického prostředí a napsat tak, aby se líbil fanynkám jejího vzoru. To ale nic nemění na tom, že knížka by se mnohem hůře prodávala, kdyby neměla na obálce slovo "Darcy". Kdyby Elizabeth pojmenovala postavy jinak a prodávala to jako samostatný příběh - jak slavný by asi byl? Podle mě moc ne. A to mě hrozně štve. Knížka to není špatná, pokud si odmyslím to, co už jsem popsala. Příběh je hezký, romantický a přitom ne moc, stylem se Jane Austen celkem úspěšně blíží, ale podle mě to není dost.... celý text
