JP
přečtené 1005
120 dnů Sodomy
2006,
Donatien Alphonse François de Sade
Nedivím se lidem, co tuhle knihu odsuzují jako prachobyčejné porno, pro mě je však pravda někde ve 3/4 a to spíš ve prospěch de Sada. Přijde mi, že o čem tenhle zazobaný rebel psal bylo na svou dobu vizionářské, průkopnické, velkolepé (a ne ani až tak, ale zkrátka a dobře, bořilo to zdi, když jste z červené knihovny, kde si dávají sotva hubičky skočily rovnou do tvrdýho análu, kterej slouží jako rozjezd, aby se lidi hned nevyplašili... zároveň mě lidská sexualita, coby symbol nadvlády nad podvědomím fascinuje) a jde vůbec o první studii svého druhu, ač to jistě markýz dělal i pro své potěšení - tady je ta 1/4 toho porna. A mám dojem, že spousta lidí tohle odsuzuje skrz svůj vlastní slabý žaludek. Chce to rozhodně zkušenější čtenáře. Tomu rozporuplnému přijetí knihy se ovšem nelze v žádném případě divit - incest, anál (noblesněji sodomie), homosexualita, násilí, fekál, voyeurismus, úchylky a všechny možnosti sexuality jako takové - tak neomezené a tak rozmáchlé veškerých experimentů - to vše dnes ještě stále mnoho lidí odsuzuje a pohoršuje. Donatien-Alphonse-François, markýz de Sade se nebál uvolnit a dát průchod svým představám a chutím a uskutečnit je a sepsat je (a to v době, kdy se lidé zavírali do vězení nebo cvokáren za drobnější věci). Neocenit tohle, nebo alespoň symbol tohohle se rovná neocenit filozofii, neocenit člověka, neocenit literaturu jako takovou. Pokud jste spokojení se svými limonádami, prosím, neberu vám je. ____ A zvrhlá prasata jsme všichni, nechápu, proč si někdo v komentářích zase hraje na dámy a gentlemany (tihle lidé jsou buď nudně konzervativní a veskrze bez šťávy a nebo v sobě potlačují svoje fantazie, což se nakonec obrátí proti nim). Kdyby už nic, tak minimálně aristokratické pojetí některých výrazů a spojení vás musí pobavit.... celý text
Justina a Julietta
2010,
Donatien Alphonse François de Sade
Brak, který nemusí nic řešit a přitom umělecký kus, který chce být zcela svébytně chápán. Prima knížka. De Sade rozhodně nezaškobrtnul, ani nezvolnil, De Sade je prostě svůj. Rád jeho tvorbu popisuju jako 'aristokratické porno', jeho neuvěřitelná slovní hravost v oblasti sexuality byla definitivně nejednou zdrojem smíchu. Je mi líto slepiček, které ho nejsou schopny pochopit a tak ho jen kritizují a odsuzují a přitom pořád čtou obdobné výplachy, s větším nádechem faleše, stejně jako jsem rád za lidi, kteří se u toho prostě a jednoduše baví, občas zamyslí a víc neřeší. Neřešme porno, nehřešme porno.... celý text
Alenka v kraji divů… a za zrcadlem
2007,
Lewis Carroll (p)
Jedna z věcí, co dobře uvidíte, je, jak se promíchá imaginace s matematickou logikou a uvažováním Lewise Carolla, když si dá trávu. Ale něco víc? Vlastně ani ne. Zveličili to lidé, co nemají absolutně žádnou představivost. Poměrně průměrná pohádka. Nechci ji ovšem naplno kritizovat, protože je přecijen plná imaginace a přinesla spoustu dnes neoddiskutovatelných symbolů - viz. bilý králík a Kloboučník. Docela rád bych viděl verzi s ilustracemi Ralpha Steadmana, která u nás bohužel nevyšla a evidentně ani nikdy nevyjde.... celý text
Snuff
2009,
Chuck Palahniuk
Je to Palahniuk, to bezesporu... ale roztěkanější. Jakoby ho štvalo, že sice má o čem psát, ale nedokáže knize vtisknout význam. Tahle ulepená novela je totiž jen průměrná exhibice. Nenudilo to a místy i zaujalo, ale nechápu to nadšení z názvů pornofilmů, vezměte si jakýkoliv drama a předělejte v něm jedno slovo s narážkou na sex... jakoby to každej nedělal už v první třídě (nehledě, že je to fakt všude, namátkou třeba film Zack a Miri točí porno, tam je taky scéna, kdy se přesně tohle dělá) - to vám to připadá tak originální? Ale jinak, téma bezesporu (pro mě), které láká a Chuck ho zpracoval více než dobře.... celý text
Zničený muž
2009,
Alfred Bester
Zčásti to zestárlo a zčásti je to dodnes neuvěřitelně originální a aktuální. Námět pro sci-fi thriller jak vyšitý, co zřejmě bude chtít přečíst znovu, mimo trochu několika zastarale vykreslených věciček mi vadilo především, že magnátův plán byl na budoucnost přecijen nepromyšlený, chci říct, už dnes jsou nájemné vraždy takřka nevypátratelné, i obyčejný člověk ví jak ji zamasakovat a má dost velkou šanci, že ho nevypátrají, takže v budoucnosti člověk s velikou mocí nepřijde na nic lepšího, než na tohle? Sice souhlasím, že člověk, je člověk, chybující tvor a o tento prvek tam asi šlo a že díky oněm telepatům je vražda prakticky nemožná, ale nějak mi to celé není pochuti. Když však v příběhu zmizely hvězdy, měl jsem z toho zvláštní nepopsatelný pocit, jen z té představy, to Bester vážně trefil. Nicméně příběh muže, který se rozhodl prosadit svou vůli navzdory celé společnosti - no nezní to mocně? Někdy se k tomu určitě zase dostanu, ale na plný počet to nevidím, palce jsem držel záporákovi.... celý text
Chvalozpěv na Leibowitze
2007,
Walter M. Miller
Náboženský pohled je přítomen jednak pro samotné sdělení, ale i proto, že Miller byl věřící. Potom je kuriózní, že spáchal sebevraždu. Věřící člověk napíše takovouhle knihu, něco s nadějí, a pak se zabije. Znám několik křesťanů a proto mi to nejde do hlavy. U takového Huntera S. Thompsona jsem sebevraždu chápal, byla zcela konkrétně opodstatněná, ale netřeba se v tomhle dál hrabat, kdo ví, jaký život Miller měl a co ho k čemu vedlo. Kniha se dělí na tři části, tři etapy - nejvíc mě samozřejmě bavila ta první a ta poslední, ale buď jsem to zhltnul příliš rychle, nebo mi něco zásadního uniklo, protože 'Chvalozpěv na Leibowitze' je obdobně filozoficky obsáhlý jako třeba filmové Vláčilovo Údolí včel, Markéta Lazarová, Bergmanova Sedmá pečeť či Tarkovského Andrej Rublev, až na ty sci-fi kulisy. Jde o dílo velmi symbolické a hluboké. Kdyby tak každý spisovatel mohl napsat jen jednu knihu, myslím, že by vše hned bylo lepší, protože ta kniha by byla autorem samotným, ve své podstatě.... celý text
Umírat v nitru
2009,
Robert Silverberg
Něco málo postřehů, co mě zpětně napadly ohledně 'Dying Inside': Identifikace s hlavním hrdinou Davidem nebyla v době čtení tak silná, ale teď je, jelikož strávil celý život nevyužitím svého potenciálu, spíše držením se stranou a přežíváním... něco s čím sám silně zápasím. Většina dobré sci-fi, pro mě, je psychologická studie, něco hluboce lidského, zasazené do pouhých žánrových kulis, skoro jako kdyby ani nebyly nutné, jen to autorům přišlo příhodné a to jim svého času naroubovalo nálepku béčkového žánru (a tenhle text je toho nejlepším příkladem). A ještě jedna věc... eventuelně bych k němu našel cestu, ale jde o to, že jsem ji k němu našel ve správný čas - tahle kniha mě přivedla ke Kafkovi.... celý text
Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě
2009,
Cormac McCarthy
Kniha mi připomíná stav, kdy vás rozpálené Slunce přivádí k šílenství. Motiv řádění gangu na texasko-mexické hranici v letech 1849-1850 hlásá skrze násilí a brutalitu pravdu o podstatě lidského druhu. McCarthy tomu dává doslova biblické rozměry, jeho výjevy jsou apokalypsou. Syrové a živé, bez debaty násilím nejvíce prošpikovaná kniha, jakou jsem kdy četl. Co by ostatním zabralo několik stránek, McCarthy zvládne v jednoduchých větách a i tak je to relativně dlouhá kniha. Soudce Holden je definitivně jedna z nejvíce fascinujících postav literatury, na kterou jsem narazil, ale trochu mě mrzí, že v jejím stínu stojí vůdce gangu, Glanton, který mi místy připadal snad ještě šílenější (a na rozdíl od soudce skutečně existoval a má reálný předobraz). Banda vraždících mašin a nespoutané zabíjení, čekejte spousty krve, skalpování, vraždění (připomnělo mi to, když jsme zabíjeli krávy a ovce na Islandu, všude bylo tolik krve, vnitřnosti, hlavy, člověk začne vidět rudě, začně být zvláštně hypnotizovaný a posedlý, pokračovat v tom dál). Ohromně se těším, až si tohle budu číst v průběhu let znovu a znovu, protože nevěřím, že tohle autor u mě čímkoliv překoná. Tohohle McCarthyho bych doporučoval číst velmi pomalu. A samozřejmě nemůžu nezmínit už roky odsouvanou filmovou adaptaci, mezi jejíž ideální sestavu by patřil Sam Peckinpah na režijní sesli, za kamerou bratři Coenové, kteří by se snažili nenásilně ovlivňovat Peckinpahův úsudek, v roli Holdena Marlon Brando a v roli Glantona Tom Hardy. No, sakra, to by bylo něco. Vážně něco. 'Blood Meridian' je definitivně McCarthyho opus magnum a kdybych od něj měl doporučit jednu jedinou knihu, byla by to tahle.... celý text
Dítě boží
2009,
Cormac McCarthy
Něco jako předzvěst Krvavého poledníku. Vše v knize si můžete vyložit různě, ale fakta máte před sebou daná. Některé pasáže jsou doslova úžasné, magické, ale protože to je McCarthy, jsou tam obsáhlé i ty násilné a surové (ty mě fascinují), jako obvykle líčeny dost nezaujatě a chladně, to z mě neznámého důvodu u autorových próz nepůsobí špatně, ba naopak. Moc se mi líbilo, že skoro každý jiný spisovatel by tenhle příběh určitě pojal děsně dramaticky (ne-li to napsal rovnou v ich formě) a gradoval to do finále přitaženýho za vlasy, ale McCarthy si v klidu napsal svoji "smyšlenou nudu a fakta" a podle mě to funguje daleko lépe. Rozhodně se k tomuhle dílku budu hodně vracet, už jen proto, že McCarthy nebyl na začátku kariéry tak průhledný, jako je teď v pozdějších dílech (a tím myslím 'Cestu' a 'Tahle země není pro starý', kde jakoby musel lidem na ostro říkat, co tím myslí, protože to jinak nepochopí) a taky protože si myslím, že Dítě boží je klíčem, příručkou, k určitému druhu psaní. Představuju si celý ten příběh jako takový nezávislý experimentální film. A nakladatelství Argo si zasluhuje minimálně jehlou za nehet. Cena 260 kč za 180 stran, z nichž je textem vyplněno při zbytečném vynechávání tak 120, to je pro mě zlodějina.... celý text
Asfalt
2009,
Štěpán Kopřiva
Nadšení nesdílím, protože ve výsledku je to jen něco, co by napsal každý druhý zvrhlejší filmový fajnšmekr a to myslím zcela vážně. Trocha znalosti popkultury a jeden námět nedělají kultovní knihu. Místy zábavná hříčka, speciálně pokud se vyznáte ve světové kinematografii. Ale přeceněná, až běda. Škoda, že jediná šance tuzemských autorů na úspěch u nás je psát tohle.... celý text
Vrána
2007,
James O’Barr
Asi neexistuje dílo prodchnuté větší dávkou deprese. Svého času jsem se o Vránu dost silně zajímal, jednak proto, že mě zmagnetizoval sám příběh (film jsem viděl první), ale jednak taky proto, že jsem sám kreslíř. James O'Barr na díle pracoval deset let, šlo o formu autoterapie, během které ze sebe doslova "vykresloval" bolest nad ztrátou své přítelkyně Bethany, kterou srazil opilý řidič. Nikdy svůj příběh nezamýšlel publikovat. Bral drogy, pil, chtěl spáchat sebevraždu, plánoval dokonce onoho řidiče po jeho propuštění z vězení zavraždit, jenže muž zemřel předtím, než ho propustili. Řekl bych, že tohle je dost důležitá informace pro pochopení celého příběhu a o co v něm jde. On tento příběh není drásavý sám o sobě, ale hodně i díky všemu okolo něj, co většina lidí neví a to právě doporučuji nastudovat. Jako zásadní se tu jeví nešťastná náhoda, při níž zemřel na place Brandon Lee, který hrál hlavní roli v první filmové adaptaci někdy během 1993/1994 a byl nejen velkým fanouškem Vrány, ale také O'Barrovým blízkým přítelem. Velmi hluboké, velmi těžké. A rozhodně i těžko docenitelné, pokud jste někdy neztratili někoho vám velmi blízkého a neprošli si ohavností té prázdnoty. Začít můžete tady, jde o asi 40 minutový O'Barrův monolog z roku 2000 u něj doma, přímo u stolu, kde kreslí a vypráví o svém životě a o všem okolo Vrány, myslím si, že je to vůbec nejzajímavější nahrávka, kde toho řekne o sobě věru hodně, ne-li vše: http://www.youtube.com/watch?v=xqIcWNHFDok&feature=relmfu... celý text