1. Domů
2. Autoři
3. Robert Silverberg
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 27
• Bazar 20
• Životopis
• Citáty 17
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 27 knih

Nové komentáře u knih Robert Silverberg

Strážci lebek

„„Odlož svůj sebevědomý odmítavý postoj k nepravděpodobnému a připusť, že existuje možnost, že by mohlo existovat Bratrstvo, mohla by existovat Zkouška, mohl by existovat věčný život. Jak bys mohl popírat něco, co jsi ještě neprozkoumal? Můžeš si dovolit mýlit se?“ „Věřte v Lebky, věřte v jejich Strážce. Věřte. Věřte. Věřte. Učiňte skutek víry a život věčný vám bude odměnou.“ Na knihu bych pravděpodobně nenarazil, kdyby nebyla součástí řady „SF Masterworks“. Děj zde byl již popsán, nicméně pro úplnost, jde o příběh čtyř přátel, čtyř mladíků, vysokoškolských studentů, kteří se rozhodli, na základě zmínky v mysteriózním rukopisu, pátrat po tajemstvím opředeném místě, mystickém klášteře, Chrámu lebek. Zde, uprostřed pouště, v sídle tajemné sekty, bratrstva Strážců Lebek, lze po absolvování hrozivé Zkoušky údajně získat nesmrtelnost. Vyprávění začíná jako roadtrip, cesta z východního pobřeží do arizonské pouště. Jednotlivé kapitoly jsou vyprávěny pohledem jednotlivých mladíků, homosexuála Neda, nesmělého filozofa, učence a mnicha Eliho, sebevědomého farmářského syna Olivera a konečně bohatého a bezstarostného dědice Timothyho. Výprava je v to v jedné rovině filozofická, psychologická a introspektivní, tím vším probleskuje trochu horror a mysticismus očekávaného cíle. Charakter textu se mírně změní v druhé polovině, kde se do popředí dostává zmíněné bratrstvo Strážců lebek, klášter a samotná Zkouška. Druhá část mi přišla výrazně zajímavější, jakkoliv je možná ještě hloubavější. Samotný chrám strážců lebek zaujme starobylostí, pseudokřesťanským sektářstvím spolu s předkolumbovskou kultickou mystikou. V klášteře děj směřuje k předvídatelnému závěru – tedy předvídatelnému alespoň do jisté míry. Přiznejme si na rovinu, kniha rozhodně nepředstavuje vrchol jakékoliv tvorby, rozhodně zde nehledejme nic výjimečného nebo dech beroucího. Příběh přesto dokáže zaujmout, psychologie postav je uvěřitelná, introspekce hluboká, mnohé nápady jsou originální, je to čtivé, zábavné, mysteriózní, místy téměř horrorové a dohromady to vlastně celé funguje docela dobře. Zaujalo mě to, byť to není pro každého. Za zmínku ještě stojí (neproměněné) nominace Hugo, Nebula i Locus.“... celý text
— thorir

---

Umírat v nitru

„Opravdu skvělá kniha, ale trochu těžší na čtení. Já osobně jsem si ji nesmírně užil a hltal ji plnými doušky od začátku až do konce. Napsaná je velmi čtivě a mísí se zde hned několik stylů vyprávění, což mi přišlo osvěžující. Jediná výtka se týká pasáží, kde autor popisuje jiná díla, respektive kde David Selig píše semestrální práce. Přišlo mi to spíše jako části z odborné literatury, které sice hezky kontrastují s osobitým stylem zbytku díla, ale přišly mi až rušivé. Brání mi to tak dát knize plné hodnocení. Navzdory tomu se jedná a mistrovsky napsané dílo, které doporučuji všema deseti. Je to pecka.“... celý text
— hrubec:

---

Dítě času

„Říkají o tobě, že jsi ošklivý a bude jich mnoho, co se podiví, když jim všem řeknu, že miluji tě. Spolu nemáme z ničeho strach, drahé dítě :-). Kritizovala jsem klasika, že píše suchopárně, ale tak jsem to při čtení Ocelových jeskyň opravdu cítila. Ovšem, nevím, zda při čtení komentářů, či kde, narazila jsem tam na zmínku o Dítěti času... Tak proč to nezkusit přečíst? Cestování časem, to je totiž moje! Nesmím spoilerovat, tak jen napíšu, že kniha mě naprosto nadchla. Vědecké-fantastické záležitosti jsou podané stravitelně. A ty lidské, no to nemá chybu! Jak dění v současnosti, tak v pravěku - nezapomeňme, že se pohybujeme v čase! Je to tak nádherná kniha, tak dramatická a tak potěšující, a to díky lásce dvou bytostí... které se hledaly, až se našly. Přála bych si dozvědět se, jak to bylo dál, ale to už by si ani dva renomovaní autoři nejspíš určitě netroufli popsat, takže tento vskutku neobyčejný příběh zůstává navždy otevřený...“... celý text
— alekis

---

---

Pozitronový muž

„Krásné, smutně hořkosladké. Pomalé ale neodmítavě plynoucí tempo nás vede v průběhu 200 let k nezvratnému konci. Sledovat Andrewův růst mi pomohlo podívat se sama do sebe.“... celý text
— TaNya_

---

Dolů k Zemi

„Stará klasika je prostě stará klasika. Kde jsou ty časy, kdy autoři bez jediného výstřelu blasteru dokázali napsat kvalitní sci-fi, které vás nutí k zamyšlení a zůstane vám v hlavě nějakou dobu. To prostě nové scifi neumí.... Musím říct, že po celou dobu četby jsem měl pocit, že se tímto příběhem dost inspiroval Gene Wolf se svou Knihou nového slunce. Rovněž putování hrdiny mystickým světem za s různě podobnými prvky či příběhy.... Za mě kvalitní sci-fi a proto zasloužené 4 hvězdy!“... celý text
— Sitth