OnlineJP

Přečtené 655



Zmatky chovance Törlesse
24. leden 2021
Zmatky chovance Törlesse 2011, Robert Musil

Na internátě vojenské školy bylo za Musila asi pěkně divoko. Ale nebudu se pouštět do rozborů o tom, že něco bude na tom, když vás přitahují uniformy. Sexuální eskapády bandy chovanců střídají morální eskapády a sebereflexe ve stylu: "Nechal si to tam strčit... 'a líbilo se ti to? a jak se ti to mohlo líbit?! Přemýšlej! Předkloň se! Víc!' Vykřikl bolestí." V tomhle ohledu mi to připomnělo 'Tajnou historii' Donny Tartt, taková skupinka lidí, co se dopouští přečinů a reflektuje se jak morální to je nebo ne. Na dvaadvacet let slušné dílo (a na rok 1906 i provokativní, doslova vidím jak tohle čte nějaká panička u polívky a zaskočí jí u toho), podobně jako 'Rumový deník' Huntera S. Thompsona, ten ho taky napsal ve dvaadvaceti, ale tam až takový strkání věcí sem a tam, pokud si pamatuju, nebylo. 'Zmatky' jsou dobrou ukázkou toho, že Musil má nesporné literární kvality, ale ty teprve vybublávají napovrch, takže tohle není nic, co by člověku vytřelo zrak. I tak se těším na 'Muže bez vlastností', soudě z těch několika kapitol, co jsem zatím četl, to je úplně jinej level.


Říše letního měsíce: Vzestup a pád národa Komančů
leden 2021 (20.-24.)
Říše letního měsíce: Vzestup a pád národa Komančů 2019, S. C. Gwynne

Mapování konfliktu mezi původním obyvateli Ameriky a anglosaskými osadníky, kteří je postupně vytlačili (jak je řečeno v závěru, z lavičky dolů) - kniha je do značné části zaměřená nejen na desítky let trvající krvavý konflikt, ale i na postavu prozíravého Quanaha Parkera, posledního a největšího náčelníka kmene Komančů, který byl sám o sobě magnetizující. ____ Spousta násilí. Spousta nenávisti, touhy po mstě ve vzduchu.... ale i touhy po tom udržet svoji hrdost, udržet svoji kulturu a to, co je nejlepší v zájmu lidí. Tuhle knihu nedělá ani tak přehršel informací, jako spíš spousta drobných malých detailů, které člověk možná měl vlivem popkulturních obrazů vryté do paměti jinak, než jaká byla skutečnost.


Noc věrnosti a ctnosti
? - leden 2021
Noc věrnosti a ctnosti 2017, Louise Glück


Miss AmeriKa
20. leden 2021
Miss AmeriKa 2018, Miřenka Čechová

Tu nadsázku chápu, ten czenglish bych i ocenil, protože sám v psaní oba jazyky mísím, ale ne tímhle stylem. 'Miss AmeriKa' je ekvivalentem "Easy peasy japanesey (Bob's your uncle)".


Půlnoční pacient
? - leden 2021
Půlnoční pacient 1997, Egon Hostovský

Slušná záležitost, která mi asi nejvíc připomněla 'Nevinného' od Iana McEwana. Nenadchne, ale ani neurazí. Spíš jde o to, jestli vás tohle tématicky zajímá. U mě průměr ve všech ohledech.


Hrdí žebráci
19. leden 2021
Hrdí žebráci 2016, Albert Cossery

Náladou typický Cossery. Káhira. Žebrák spící na novinách, nevěstinec, mrzák, vražda prostituky, vše zahalené kouřem hašiše. Je něco sympatického na tom číst o "hrdinech", co jsou ospalí a pomalí, líní, bez ambicí. Taková ta sympatická špína. 7/10


Život lidí, zvířat, rostlin, včel
16. leden 2021
Život lidí, zvířat, rostlin, včel 2018, Pavel Kolmačka


Tkaničky
leden 2021 (13.-14.)
Tkaničky 2019, Domenico Starnone


Fízl
leden 2021 (11.-12.)
Fízl 2007, Petr Placák

Za komančů byl tata taky problémová osoba (Černí baroni), ale Placákův 'Fízl' je přeci jen kniha spíše faktografická, dokument doby... i když náš stát stále řídí bývalí členové StB. Nevím. Čekal jsem něco úplně jiného, než výčet toho co, kdo, komu, jak a za kolik. Ta forma mi jednoduše nesedla.


Červená kniha – čtenářská edice
prosinec 2020 - leden 2021
Červená kniha – čtenářská edice 2013, Carl Gustav Jung

Tomuhle říkám 'sexy'. Dávám to po troškách, ale už teď (jsem na straně 312) se chci s něčím podělit. Pokaždé, když knihu otevřu, přenese se koncentrace jen na ni, protože vím, že tenhle Jungův tarotovej výklad ("nechápat doslovně, opakuji, nechápat doslovně") bude něco jinýho a už jsem od něj něco málo četl a studoval ho... tahle kniha byla klasifikována jako nebezpečná a kolega v práci (křesťan) my o Jungovi říká, že "moc přemýšlí a plácá tam ty svoje nesmysly, jak tam začal mluvit o tomhle, Honzi, tak jsem hned věděl která bije" - vnímám to jako dobrou srandu z mojí strany, že jsem mu knihu vnutil, protože číst ji a pak o ní sem tam hovořit s člověkem, co má prakticky anti-jungovský postoj, i když uznává jeho inteligenci, tomu dodává to pravé koření) ale o tom je celej Jung. Berte to jako takovej trailer na 'Červenou knihu'. Jde o soupis citací z knihy a několika poznámek a hesel, co jsem si chtěl vyhledat. Přepis: Liber Novus Cítím magnetizující sílu knihy, jak ji čtu. *následují dva s knihou nesouvisející zápisky, vize, předtím, než jsem usnul, zní trochu mimo mísu, popravdě* str. 151 - význam str. 152 - kolektivní nevědomí, kolektivní vina, - Odstavec "Vy všichni..." str. 153 str. 160 (2) "Žijeme..." str. 164. "Jestliže bůh je absolutní krása a dobro, jak může obsáhnout plnost života, který je přece krásný i odporný, dobrý i zlý, směšný i vážný, lidský i nelidský? Jak může žít člověk v lůně božstva, jestli božstvo přijímá jen jednu jeho polovinu?" sestup do podsvětí (descendus ad infernos) coniunctio (sjednocení) Salomé Deus Leontocephalus Soror, filia mystica "Když jsi popuzen proti svému bratru, pak mysli na to, že jsi popuzen proti bratru v sobě, tzn. proti tomu v tobě, co se tvému bratru podobá." (str. 195) "Slovo se stalo doslova naším bohem a zůstalo jím (str. 237, Přítomnost a budoucnost) str. 240 "Podá ti..." "Slovo se ti stává bohem, protože tě ochraňuje před nespočetnými možnostmi výkladu." gnosticismus, helionismus str. 295/296 "Ale tím, že vyšel..." "Neboť naše síla pak zůstává ve zlu. Musíme tedy zlo plně přijímat, bez lásky a bez nenávisti, s uznáním toho, že je a že musí mít svůj podíl na životě. Tím mu vezmeme sílu, kterou nás přemáhá." "Ten, kdo zlo nechce, tomu chybí možnost zachránit svou duši před peklem." "Umírání nezastavíš." "Humani nihil a me alienum esse (Jsem člověk, nic lidského mi není cizí) je přímo má povinnost." Kurevsky náročné, ale přitom i přístupné čtení, definitivně velmi bohaté.


Kruh
? - leden 2021
Kruh 2004, K. Suzuki (pseudonym)

Film ždímá námět přeci jen o dost lépe, i když se Suzuki snaží tam dělat spoustu chytrých hororových kliček a střihů. Ale nebylo to špatné.


Tatitatitati
? - leden 2021
Tatitatitati 2019, Tamás Jónás

Tamás Jónás je talent. Je to rázné, upřímné a má to přesně ty momenty a věty, co hledám. Autobiografická próza 'Tatitatitati' je prodchnutá ambivalentním vztahem nejen s otcem, ale i se zbytkem rodiny. Sociální dno a člověk, který se chce vypracovat pryč, jinam a nebýt stejný, jako to dno. Me likey.


Z deníku vlastizrádce
? - leden 2021
Z deníku vlastizrádce 1990, Miroslav Jirásek

Zápisky a vzpomínky Miroslava Jiráska na dekádu života, kterou strávil jako politický vězeň. Informativní především. Komunismus nebo Druhá světová jsou vždy vděčná a hutná témata k zamyšlení (nejen) nad lidskostí.


Na počátku bylo moře
? - leden 2021
Na počátku bylo moře 2019, Tomás González

Hispanoamerická rozplizlá nuda o ničem, jak je tomu ostatně zvykem u této hemisféry. Nemá to jasno, čím to vlastně chce být. Jedním uchem tam, druhým ven. Lo siento.


Toulky skriptoriem
leden 2021 (05.-07.)
Toulky skriptoriem 2010, Paul Auster

Hommage Samuelu Beckettovi, ve které se Auster vychyluje ze své tradiční role, což, mimo jiné, dělá z 'Toulek skriptoriem' asi jeho nejslabší práci, ale i tak jde pořád o literaturu v pravém slova smyslu. Takové vratké tři hvězdy.


Cikáda
? - leden 2021
Cikáda 2018, Shaun Tan

Na první pohled si říkáte: "...", ale 'Cikáda' nese zvláštní překrásný minimalismus a až kafkovsko-orwellovskou beznaděj na svých pár stránkách. Vzpomněl jsem si na Gilliamův 'Brazil', je tam toho hodně, pod povrchem... Shaun Tan mě neumí zklamat.


Milenec
05. leden 2021
Milenec 2006, Marguerite Duras

Intimní zpověď, na které mě bavila zasněná atmosféra a nálada, spíše než příběh samotný. Taková Lolita naruby, z perspektivy francouzské patnáctky, která se dá dohromady s třicetiletým mužem z Číny.


Višňový sad
? - leden 2021
Višňový sad 2005, Anton Pavlovič Čechov

Banda ruských postaviček se přetahuje o 'Višňový sad'. Některé klasiky se stanou klasikami, aniž by vlastně měly co nabídnout... už fakt, že je to tu tak dlouho neustále svádí k novým divadelním interpretacím a jsem si jist, že na prknech to zcela určitě funguje lépe. Ale samo o sobě mi to absolutně prosvištělo hlavou, aniž bych z toho něco měl, nebo pochytil.


Leviatan
leden 2021 (01.-03.)
Leviatan 2002, Paul Auster

Stejně jako Nabokov v 'Bledém ohni' i Auster buduje obdobně postavu Benjamina Sachse skrze hlavního vypravěče Petera Aarona a určitě by se našlo i několik dalších paralel. Link k postavě Sachse je Theodore Kaczynski, takže je jisté, že jde o klasické snoubení reality a fikce.. a co je vlastně co a je to vůbec? "Klasický Auster", míchající svůj koktejl a hrající si s tolika motivy a tématy, které dokáže chytlavě pojit dohromady a rozvíjet nečekanými způsoby - jak jsem psal u 'Knihy iluzí': spirála, ve které se necháváte rádi ztrácet. Na Austerovi je nejlepší, že něco tak postmodernistického dokáže být zároveň tak čtivé a díky svému nádechu mysteriózna, obdobně jako u krimi / thrillerů od Davida Lynche, i poutavé. Sám příběh mě ale tentokrát až tolik nechytil.


Slyším v noci tikat hodinky
prosinec 2020 - leden 2021
Slyším v noci tikat hodinky 2020, Jiří Wolker

Korespondence mezi Wolkerem a rodiči, prodchnutá krátkými verši v zajímavém grafickém provedení. Čte se to "jedna báseň", i když to v určitých sekvencích začne být poněkud stereotypní (taky jsem se nejednou bál o to, aby se mi hřbet knihy nezlomil, hardback by nebyl na škodu). Wolker řeší primárně, co mu chybí a co potřebuje, jak jde studium, život a později jak mrzne a zápasí se svojí nemocí... a jeho máti, která je svým "Apollónem" až nezdravě posedlá se pro něj snaží udělat první poslední. Je to trochu zvláštní, číst si tuhle korespondenci, protože člověku nějaký výraznější náhled do duše samotných chvil nedává. Spíše se řeší: "je mi dnes lépe, je mi hůře, teplota je tolik a tolik, prosímtě pošli mi med a makovky". Velmi praktické čtení. Ale verše samotné se mi moc líbily, Wolker bez debaty měl neuvěřitelný talent komponovat jednoduché věci dohromady poutavým způsobem. "...Západní mé smutné hory nebe krví postříkaly."


Underground
prosinec 2020 (21.-31.)
Underground 2020, F. Kotleta (pseudonym)

Výplach. Obálka zaujala. Subžánr taky. Párkrát jsem se zasmál, ale knihu nedělá jen pár průpovídek. Rozhodl jsem se dát Kotletovi druhou šanci. Ale: No más, señor. Adiós. Siempre.


Skořápka
? - prosinec 2020
Skořápka 2017, Ian McEwan

Není to špatný. Jednohubka, stejně banální jako plán hlavní dvojice záporáků. Asi nejvíc mě pobavil moment během sexu, kdy se vypravěč, dítě v děloze, vyjadřuje k dění okolo sebe: "Málokdo ví jaké to je, když vám sok vašeho otce strká penis přímo pod nos." A dobré připomenutí toho, že někdy prostě nejste dost dobří, i když jste lepší, než člověk, co je na vašem místě. 6/10


Kadiš a jiné básně
? - prosinec 2020
Kadiš a jiné básně 2020, Allen Ginsberg

Anotace to zase nafukuje, ale v momentech to není špatné, líbilo se mi to segmentování básní, kdy konec jedné navazuje názvem druhé. Jinak jde o hodně intimní poezii (a která není, že?), která je v mnoha chvílích možná až příliš nepřístupná "víš jak jsme tehdá tam dělali to" - to bez kontextu člověk prostě tápe ve tmě. Ale nebylo to špatné, nicméně, já když už čtu poezii, jsem asi rozežranější, takže spíš průměr.


Odpověď na Jóba
listopad - prosinec 2020
Odpověď na Jóba 2015, Carl Gustav Jung

Jung je gangster. Osobně si ty jeho diktáty užívám. Je to jako kdyby nakráčel do budovy, přistoupil k nejvyššímu představenému arcidiecéze a dal mu čelo. A zatímco se dotyčný svíjí na zemi v krvi, Jung vysvětluje proč formou rap songu. Jeho samotný postoj "z pozice laika", jak říká, ale staví křesťanství, myšlenku Boha, pod neuvěřitelný zatěžkávací test, protože Jungova inteligence vskutku je až děsivá. Svým způsobem si myslím, že tahle kniha dobře zhodnocuje křesťanský dogmatismus a slepé přijímání myšlenek (což je to, co mě od víry s jinak sympatickými základy a morálkou vždy odrazovalo). Jungovo "kritického myšlení tázajícího se člověka" vyžaduje vaše plné soustředění a trpělivost a zaujetí pro to, co čtete... je to sice obtížné ale zároveň sdostatek srozumitelné a přístupné. A ještě jedna věc: než se pustíte do téhle publikace, doporučil bych si přečíst Knihu Jóbovu a Zjevení Janovo.


Muž, který se směje
prosinec 2020 (07.-08.)
Muž, který se směje 2014, Victor Hugo

'Položil chlapci na ramena obě ruce, vzal jeho hlavu do dlaní, obracel ji na všechny strany, znovu si pozorně a se vzrůstajícím pohnutím prohlížel jeho tvář. "Přesťan se smát." "Nesměju se." "Odkdy máš ten smích?" "Vždycky jsem byl takový." Vyobrazení Gwynplainea, ať už jde o filmové zpracování, nebo předlohy k jiným postavám (Joker) ani nesahají po kotníky tomu, jak musel doopravdy vypadat a že jsem si jistý, že se podobné věci jednu dobu definitivně děly běžně. V knize se píše, že měl smích protáhnutý až k uším a dásně odhalené. 'Comprachicos' rovněž, mají základ minimálně ve zvěstech a tím pádem skutečnost - ta bývá obvykle ještě horší. V kontextu toho vrhá Hugova ponurá předloha na všechny navazující díla stín svojí syrovostí, ale taky nekončícím humanismem. Je v ní celou dobu přítomna i jistá naděje, pro hrdiny, kteří se snaží kráčet nelehkým životem, do něhož byli uvrženi. Člověka to nutí přemýšlet nad všema svinstvama v historii - v tomhle ohledu mi přijde k smíchu, s čím mají dnešní liberálové dennodenně ve zprávách problém. Nicméně, Hugově rozmáchlosti by z dnešního pohledu slušelo výraznější editorské osekání textů - ale ani ten rozsah neubírá na poutavosti a síle.


Rozpoznání vzorů
listopad - prosinec 2020
Rozpoznání vzorů 2011, William Gibson

Zpočátku jsem si to užíval. Cayce. To noření do jejího virtuálního světa propojeného s tím skutečným, s její poruchou, s osamělým životem a prací - řada lidí se asi dokáže identifikovat. Skoro jsem si říkal, tohle jsem očekával a nedostal od Pynchonovy poslední knihy (*Bleeding Edge), ale pak se to okolo poloviny zlomí a vy už tušíte, že půjde jen o takové to pachtění a zamotávání se do rozpracovaného tématu a vše se to nakonec nějak rozmotá, ale vlastně už nemá čím překvapit. V tomhle ohledu bych chtěl říct, že knihy se dají i s relativně podobnými zápletkami zpracovat literárně lépe, jako třeba Austerova 'Kniha iluzí', nicméně Gibson není spisovatel, jako Auster, Gibson je spíše takový sociologicko-technický vizionář, kterého baví se zamýšlet nad blízkým vývojem lidstva v oblasti např. virtuální reality a psaní jako takové je pro něj až hra na druhé housle, což jeho 'Rozpoznání vzorů', alespoň pro mě, sráží dolů. Druhá polovina mě vyloženě nebavila. I tak, fajn koupě z LK za 69, ke které bych se určitě jinak nedostal. A design obálky je taky parádní, od vydání z roku 2011 jsem okolo toho kroužil.


Boss Babiš
listopad - prosinec 2020
Boss Babiš 2017, Jaroslav Kmenta

Svým způsobem mě k této knize po pár letech váhání dovedla a dokopala až nedávná smrt mého dědy. Ten se rád zabýval, mimo jiné, kriminalistikou, jelikož byl sám bachařem. A od Kmenty měl hodně knih. Na Bosse Babiše jsem se tak chystal celkem dlouho a jediné, co mohu říct je, že pokud člověk dokáže číst mezi řádky, dávat si věci do souvislostí a trošku používat mozek, tak musí pochopit, že okolo téhle figurky se děje až moc "fishy" (*podezřelých, podvodných) věcí. Ale tohle já už vím dlouho a o tom je ostatně celá mocenská politika, která mě nikdy nebavila ani nezajímala. Kmenta dává velice zdařilé podklady k tomu, aby si člověk udělal dostačující obrázek.


Tisíc tváří hrdiny
listopad 2020 (15.-21.)
Tisíc tváří hrdiny 2018, Joseph Campbell

Za oponou mýtů a lekcí, které si z nich můžeme vzít. Mít Campbella jako učitele muselo být zjevení, protože se moc dobře poslouchá. Ale po čtení Junga mi jeho limitace čistě na mýty (a monomýtus), připadá přeci jen příliš učebnicová, jednodimenzionální. Vezmete si příběh, zanalyzujete jej, přišpendlíte na něj možnou definici a voilá. Je ne sais pas. Tak nějak pořád dokola. Sem tam nějaká informace, nebo myšlenka. Nejvíc ze všeho mi tahle kniha připomněla Blyova 'Železného Jana'. Je to taková ta analýza, která vás musí ze srdce zajímat, abyste se do knihy ponořili. Není to tak, že by mi kniha vadila, nebo bych ji chtěl kritizovat, ale aktuálně mě příliš nebavilo se tímhle textem zabývat.


Básně / Poèmes
listopad 2020 (09.-10.)
Básně / Poèmes 1999, Samuel Beckett

Beckettova poezie je stejně (u)jetá jako jeho próza a úplně stejně v ní mísí bahno absurdna s lehkým komičnem. Není to lehké čtení, ale když ho neberete vážně, dokáže pobavit a zaujmout. Čteno v anglicko-francouzském vydání. Za mě dvě pasáže: "I am sick with hearing the words of bliss The love I endure is like a syphilis" "Live and clean forget from day to day Mop life up as fast as it dribbles away"


Město & město
říjen - listopad 2020
Město & město 2009, China Miéville

Snažil jsem se tu premisu, koncept knihy popsat dvěma lidem. Není to úplně jednoduché, ale právě to je na tom tak zajímavé, snažit se vysvětlit zápletku knihy, která sice zápletku má, ale vůbec o ní není. Miévilla znám a vím o něm už hodně dlouho, ale za ty roky jsem pořád nebyl schopný se k němu dokopat. 'Perdido' skončilo rozečtené na osmdesáti stranách, kde je doteď. A Miéville sám je pak master ve world buildingu. Každá jeho práce jde cítit svojí žánrovou rozličností, odlišným pohledem a přístupem k jednotlivému specifickému motivu. Spousta jeho knih je pojmenovaná po lokaci, spíše než po hlavním hrdinovi, nebo aktu toho, co se v knize děje, takže genius loci vyniká nad zápletkou a postavami. Zvláštní literatura, u které nemůžu říct, že bych cítil napojení a úžas, ale upřímné zaujetí nad jakousi sympatickou pošahaností a vůlí jít jinudy, než po vyšlapaných cestičkách, určitě.


Drasticky děsivý Dexter
říjen 2020 (26.-30.)
Drasticky děsivý Dexter 2010, Jeff Lindsay

Vyloženě jsem byl jen zvědavý srovnat předlohu Jeffa Lindsayho se seriálovou adaptací (čistě z nostalgie) a jak jsem předpokládal: Zatímco TV show prodává vlastně vše - černý humor, herecké výkony, hlavní premisu, magickou atmosféru ("Tonight's the night.") bezstarostného léta v Miami s mentalitou a kodexem hlavního antihrdiny, trefné vedlejší postavy - u knihy si člověk říká, že je to okleštěno o všechny ty drobné detaily, co to dělají právě tím, co na tom milujete nejvíc - médium TV vítězí nad médiem literatury. Kniha působí velmi velmi staticky, přímočaře a postrádá šmrnc a inteligenci, vlastně jen posloucháme Dextera a vnímáme jeho okolí z pohledu jeho bubliny, což třeba anuluje komičnost scén, kdy se Dexter snaží chovat "casual", aby splynul s davem a působil jako normální člověk... je to jako kdybychom zbavili určitý příběh, který má mnoho mnoho vrstev a ponechali mu pouze dvě. Ve své podstatě se jen lehce dotýkáte toho, na co jste zvyklí, 'Drasticky děsivý Dexter' tak je spíš jen koncept, který byl následně lépe rozpracován. Působí to hodně jako béčkové knihy, které jsou napsané na základě populární předlohy, čistě jako produkt, ne jako originální myšlenka, která má ambice být něčím víc. Nemělo mě to čím ohromit. 5/10


Králíčkovy sebevraždy
? - říjen 2020
Králíčkovy sebevraždy 2008, Andy Riley

Černý humor, cynismus, ok, ale osobně nepochopím, z čeho a proč se lidi dokážou tolik nadchnout nad sérií stripů, z nichž pár je, řekněme, kreativních, ale zbytek absolutně o ničem (speciálně, když to srovnám třeba s 'Red Meat' Maxe Cannona nebo Hugleikurem Dagssonem). Ať "tito lidé" (Pavle) kouřili cokoliv, chci to taky.


A každé ráno je cesta domů delší a delší
25. říjen 2020
A každé ráno je cesta domů delší a delší 2018, Fredrik Backman

Jednohubka, kterou jsem si pustil během rutinního uklízení bytu namísto soundtracku k DOOM Eternal. Civilní a lidské, ale taky s notnou dávkou kýče. Pokud jste viděli svoje starší lidi odcházet, oceníte tenhle krátký text asi o trochu víc. Jinak spíš průměr, co nenabízí nic víc, ale ani nic míň, než od něj očekáváte.


Doživotí
říjen 2020 (18.-21.)
Doživotí 2010, Luboš Xaver Veselý

Někteří žijí v přijmutí pravdy, někteří žijí v jejím absolutním popření. A někteří balancují chytře na pomezí, radou právníka. Justiční omyl sem, justiční omyl tam. Spousta fabulování ve vzduchu, ale nemůžete vědět nic, protože jednotlivé případy neznáte. A paradoxně se z rozhovorů dozvíte, že skutečně minimálně jeden člověk z těchto 18 je zavřený na doživotí, odsouzený křivým svědectvím dalšího, který se ve svém vlastním rozhovoru ke všemu otevřeně a bez obalu přiznává. Takže, velmi komplikované. Spravedlnost má tendence být velmi přímočará... ale když se člověk podívá na stav naší země, obecně, může si udělat obrázek o našem justičním systému. "Civilizovanost společnosti se dá posoudit podle chování jejích vězňů." -Dostojevskij


Návrat krále
říjen 2020 (09.-17.)
Návrat krále 2007, J. R. R. Tolkien

Člověka to nemá čím ohromit, pokud se s tím neseznámil, když byl mladší... trilogie jako jedna kniha, jak ji Tolkien viděl, dělá mnohem lepší dojem a to díky právě celému tomu budování ve Společenstvu. Závěrečný díl je tak pohádka, co zestárla a která ve filmové podobě dostala značně lepší dynamiku, protože druhý a třetí díl jsou přeci jen více o akci, zápolení ať už Froda se Samem nebo ostatních členů v bitvách... není to tolik podmanivě kouzelné, i co do psaní, jako třeba a právě Společenstvo. Opět musím vyzdvihnout, do jaké podoby svoji vizi přetavil Peter Jackson... ale já čekal od knihy přeci jen popisnější a velkolepější pojetí, možná vinnou právě celkové epičnosti filmové adaptace, kterou je člověk odkojený.


Proměna krve
říjen 2020 (09.-13.)
Proměna krve 2017, Gustav Meyrink

Fragment, zamýšlený jako část Meyrinkovy klíčové práce 'Styx', k jejímuž dokončení se ale nedostal. Okultismus, jóga, trans, "mezi nebem a zemí", Meyrinkův zájem o všechen esoterismus je až fanatický, ale zároveň v mnoha detailech skutečně uhodil hřebíček na hlavičku, třeba že ústní či písemná tradice nejsou jedinou formou zachování určité nauky, ta zůstává "v krvi" a může vybublat na povrch i o staletí později. Možná proto se tak vehementně snažil jakkoliv, nějak, předat věci, ve které věřil a kterým se naučil, nebo alespoň jakou zkušenost s nimi měl. Věřím, že jsou věci mezi nebem a zemí, které nelze jakkoliv racionálně vysvětlit, patří do jiné sféry. Rovněž mě zaujalo, protože vím, že Jung Meyrinka četl, tak i Meyrinkovo pojetí toho, čím se sám Jung zabývá na řekněme, značně odbornější a sofistikovanější úrovni - Stín. A v tomhle ohledu je opět zajímavé, že se oba dopracovali k témuž, ale z úplně jiných základů.


Hudba ticha
říjen 2020 (05.-07.)
Hudba ticha 2015, Patrick Rothfuss

'Coraline' Pata Rothfusse. Problémem je, že tohle se dalo zpracovat do povídky, nebo dokonce kapitoly... Rothfuss se to snaží uhrát do autu, že kniha je "zkrátka divná a možná není pro vás a možná kdybyste si ji přečetli znovu, lidem se víc líbí moje knihy, když je přečtou znovu a blablabla". Není divná. Je úplně normální. Jen mám ten dojem, jako kdyby Patovi došla esence, šťáva, protože tráví víc času dissováním svých fanoušků online, než psaním. Kratičká novelka o Auri nabízí snad jen záblesk specifické atmosféry jejího života... ale vlastně krom toho nic nepřináší, Kronika královraha je zkrátka jinde a možná, že 'Jméno větru' byl Patův 'Dragostea Din Tei', jeden hit... a konec, protože, ruku na srdce, jeho editorka tvrdí, že poslední roky ani nepíše (ale hrozně rád sám sebe poslouchá, jak je těžký pochopit jeho knihy a jejich provázanost - chápu, těžká cesta k srdci pravýho fantasy geeka, dlážděná nepředstavitelnou bolestí)... Pat de facto píše trošku nápaditější fantasy pro děti, ale sám sebe vidí jako Friedricha Nietzscheho 2.0 - nicméně, tahle knížka si svých pár fanoušků určitě najde. A epub jistí pofidérní investice do podobných projektů.


Nesmrtelnost
září - říjen 2020
Nesmrtelnost 2000, Milan Kundera

Nesmrtelnost = IDDQD. A přesně takhle Kundera svůj román hraje. Číst ho teď začíná být děsná nuda. A je zajímavé, jak můj zájem o něj, nebo lépe řečeno dojem, jaký na mě dělá, s časem čím dál víc upadá a klesá, do šedi průměru. 'Nesmrtelnost' je meditace na různá témata, ale hlavně z toho cítím Kunderu, jako člověka co se opájí svým pojetím románu (pojetím, která nikdo kromě něj samozřejmě netuší *irony*) a že to, že napsal experimentálněji laděnou prózu je najednou událost roku. Je to takový ten bod, kdy si autor řekne, že už toho napsal příliš ve stejném duchu a tak se rozhodne pro divočinu. A Kundera umí spoustu skvělých literárních kliček, aby čtenáře od začátku do konce tahal za nos. Cpe do románu přehršel odkazů, spojuje se s velikány, aby se držel v jejich světle, hraje si. Ale já tyhle hry nehraju. Vidím to. Kundera nikdy nenapíše a nevydá dílo, u nějž by plně nevěřil, že bude veřejností opěvováno a v určitém rozměru viděno jako "veliké", ale jeho záměr sám mi přijde pokřivený a špatný (pak samozřejmě řekne, že to napsal, aby zachránil delfíny nebo tak něco). Ale teď mluvím o dojmu a přijde mi, že Kunderův problém je právě v jeho sebeopájení, které konstantně prozařuje skrze jeho text a trefně tak zabíjí jeho 'Nesmrtelnost'. Možná proto je Kundera tak populární u žen, ta tendence znít ladně, ale přitom nemít žádnou přidanou hodnotu (jako když se chováte slušně a příjemně, ale ne upřímně), je to úplně totéž, jako když se nějakej borec snaží dostat ženskou do postele a vy víte, že je to absolutní dement, ale zároveň, že ona se s ním stejně vyspí... v poslední době jsem začal být silně alergický na tenhle egocentrismus lidí, protože zjišťuju, že jsou to ti největší idioti, což zpět ke Kunderovi, jej může činit geniálním idiotem, a to je next level, v negativním slova smyslu, je to ještě hlubší propast. Společně s tímhle čtu 'Červenou knihu' od Junga, u kterého vím, že jeho záměr vůči čtenářům není falešný a který tuhle knihu v mých očích degraduje do pozice leporela v mateřských školkách - leporela o superhrdinech, co mají na kápi MK a nikdo není lepší, než oni. Kunderův záměr mi přijde falešný... a velmi sebestředný. Ale třeba je to jen můj dojem... ale já dám hodně na svoje dojmy. Možná to i sám Kundera ví a uznává: „Když tě slyším, bojím se, aby tvůj román nebyl nuda.“ A to jsem okolo 'Nesmrtelnosti' kroužil tolik let, abych nakonec zjistil, že je to jen jedna veliká nudná onanie. Tím končím s mušlemi, uvidíme se za chvíli.


Časotřesení
září - říjen 2020
Časotřesení 2008, Kurt Vonnegut Jr.

Vonnegut bilancuje a už vlastně nemá moc co říct. Jeho triky jsou ohrané. Zápletka slouží k tomu, aby prodala knihu jako román a přitom jde jen o formu zápisků a ohlédnutí na (jak jinak a opět) vše možné. Kurt mě celkem bavil, když mi bylo tak 15-18 let, ani ne tolik tématicky nebo humorem, ale čistě díky struktuře, jakými své knihy komponoval. Dnes už mi připadá jako dost sešlá "uplifting" literatura instruktorů jógy a pozitivních "new age" středoškoláků, co si myslí, že jejich sarkasmus a pseudointelekt přebije realitu života. Na mě příliš laciné, příliš naivní.


Dvě věže
září 2020 (16.-24.)
Dvě věže 2006, J. R. R. Tolkien

Asi jako většina jsem se ke knihám dostal okolo boomu, který způsobila filmová adaptace trilogie (2001-2003), tehdy jsem dostal a přečetl pouze první část, takže dokončení trilogie je pro mě prakticky dvacetiletým restem. Věřím že pochval se tu knize dostalo přehršel: "Tolkien - otec moderní fantasy", "můj děda ho ve skutečnosti potkal v Londýně", "nikdo nedokáže pochopit, co cítím, když to čtu" apod. A proto bych se rád spíš zaměřil na negativa, i když mi kniha připadá solidní i s odstupem času, koneckonců nikdo nemůže popřít její vliv na žánr moderní fantasy, ale: Nelíbila se mi přítomnost určité teatrálnosti, hlavně v dialozích "Legolasi, příteli můj, podej mi to mýdlo," řekl Aragorn a elf už se pro něj shýbal..". Chci říct, jediný důvod proč to nepůsobí jako křeč je fakt, že je to epická fantasy, které se určitá teatrálnost odpouští, protože se odehrává v jakémsi paralelním mýtickém středověku, zároveň mě ale tahle teatrálnost iritovala a to i s přihlédnutím ke všemu. Myslím si, že Tolkienovu universu není co vytknout, protože to inspirovalo a ovlivnilo generace žánrových autorů, kteří jej bez ostychu a konstantně napodobují a kteří přišli se stovkami a tisícovkami podobných vizí a tenhle vliv mu zkrátka upřít nelze. Některé části, speciálně oproti filmu sice skvěle prohlubují kontext a dodávají scénám jiný rozměr, protože postavy mnohem více tápají v nevědomosti, váhají... zatímco ve filmu všichni hned ví vše. Jen hned jedna z úvodních částí, kde Aragorn, Gimli a Legolas potkají Éomera je co do dialogu velmi odlišná od knihy, ale chápu že pro kontinuitu a tempo filmu musela být část přepracována. Tady už se naráží spíše na médium vs. médium. Některé pasáže jsou ve filmu ale i lépe podané, třeba samotná smrt Boromira, jeho poslední slova s Aragornem jsou definitivně lepší ve vizuální podobě. Navíc bych z dnešního pohledu zařadil literturu i přes její kontext jako fantasy pro náctileté. Má to jistou naivitu a prostoduchost i přes fakt, že tam Tolkien vměstnal symboliku ke skutečnému světu apod. Takže abych to shrnul, pro mě to bylo spíš prohloubení dobře známého děje a že Peter Jackson odvedl setsakra dobrou práci v tom, jak tuhle trilogii převedl na plátno, ale já jako teenager četl Kingova Zabíječe, takže co do epičnosti už tohle má dnešní generace čtenářů problém více oslovit. Je to takový lehký a dobrý, jak Mozart, ale když má člověk radši Rachmaninova... Moje očekávání od literatury jsou už mnohem výše a jinde, takže ti, co Tolkiena dissují, dokážu je pochopit stejně tak, jako dokážu pochopit ty, co jej naprosto žerou.


1 ...