JP

Příspěvky

FízlFízlPetr Placák

Za komančů byl tata taky problémová osoba (Černí baroni), ale Placákův 'Fízl' je přeci jen kniha spíše faktografická, dokument doby... i když náš stát stále řídí bývalí členové StB. Nevím. Čekal jsem něco úplně jiného, než výčet toho co, kdo, komu, jak a za kolik. Ta forma mi jednoduše nesedla.

12. ledna


KruhKruhK. Suzuki (pseudonym)

Film ždímá námět přeci jen o dost lépe, i když se Suzuki snaží tam dělat spoustu chytrých hororových kliček a střihů. Ale nebylo to špatné.

08. ledna


TatitatitatiTatitatitatiTamás Jónás

Tamás Jónás je talent. Je to rázné, upřímné a má to přesně ty momenty a věty, co hledám. Autobiografická próza 'Tatitatitati' je prodchnutá ambivalentním vztahem nejen s otcem, ale i se zbytkem rodiny. Sociální dno a člověk, který se chce vypracovat pryč, jinam a nebýt stejný, jako to dno. Me likey.

08. ledna


Z deníku vlastizrádceZ deníku vlastizrádceMiroslav Jirásek

Zápisky a vzpomínky Miroslava Jiráska na dekádu života, kterou strávil jako politický vězeň. Informativní především. Komunismus nebo Druhá světová jsou vždy vděčná a hutná témata k zamyšlení (nejen) nad lidskostí.

07. ledna


Na počátku bylo mořeNa počátku bylo mořeTomás González

Hispanoamerická rozplizlá nuda o ničem, jak je tomu ostatně zvykem u této hemisféry. Nemá to jasno, čím to vlastně chce být. Jedním uchem tam, druhým ven. Lo siento.

07. ledna


Toulky skriptoriemToulky skriptoriemPaul Auster

Hommage Samuelu Beckettovi, ve které se Auster vychyluje ze své tradiční role, což, mimo jiné, dělá z 'Toulek skriptoriem' asi jeho nejslabší práci, ale i tak jde pořád o literaturu v pravém slova smyslu. Takové vratké tři hvězdy.

07. ledna


CikádaCikádaShaun Tan

Na první pohled si říkáte: "...", ale 'Cikáda' nese zvláštní překrásný minimalismus a až kafkovsko-orwellovskou beznaděj na svých pár stránkách. Vzpomněl jsem si na Gilliamův 'Brazil', je tam toho hodně, pod povrchem... Shaun Tan mě neumí zklamat.

06. ledna


MilenecMilenecMarguerite Duras

Intimní zpověď, na které mě bavila zasněná atmosféra a nálada, spíše než příběh samotný. Taková Lolita naruby, z perspektivy francouzské patnáctky, která se dá dohromady s třicetiletým mužem z Číny.

05. ledna


Višňový sadVišňový sadAnton Pavlovič Čechov

Banda ruských postaviček se přetahuje o 'Višňový sad'. Některé klasiky se stanou klasikami, aniž by vlastně měly co nabídnout... už fakt, že je to tu tak dlouho neustále svádí k novým divadelním interpretacím a jsem si jist, že na prknech to zcela určitě funguje lépe. Ale samo o sobě mi to absolutně prosvištělo hlavou, aniž bych z toho něco měl, nebo pochytil.

04. ledna


LeviatanLeviatanPaul Auster

Stejně jako Nabokov v 'Bledém ohni' i Auster buduje obdobně postavu Benjamina Sachse skrze hlavního vypravěče Petera Aarona a určitě by se našlo i několik dalších paralel. Link k postavě Sachse je Theodore Kaczynski, takže je jisté, že jde o klasické snoubení reality a fikce.. a co je vlastně co a je to vůbec? "Klasický Auster", míchající svůj koktejl a hrající si s tolika motivy a tématy, které dokáže chytlavě pojit dohromady a rozvíjet nečekanými způsoby - jak jsem psal u 'Knihy iluzí': spirála, ve které se necháváte rádi ztrácet. Na Austerovi je nejlepší, že něco tak postmodernistického dokáže být zároveň tak čtivé a díky svému nádechu mysteriózna, obdobně jako u krimi / thrillerů od Davida Lynche, i poutavé. Sám příběh mě ale tentokrát až tolik nechytil.

03. ledna


Slyším v noci tikat hodinkySlyším v noci tikat hodinkyJiří Wolker

Korespondence mezi Wolkerem a rodiči, prodchnutá krátkými verši v zajímavém grafickém provedení. Čte se to "jedna báseň", i když to v určitých sekvencích začne být poněkud stereotypní (taky jsem se nejednou bál o to, aby se mi hřbet knihy nezlomil, hardback by nebyl na škodu). Wolker řeší primárně, co mu chybí a co potřebuje, jak jde studium, život a později jak mrzne a zápasí se svojí nemocí... a jeho máti, která je svým "Apollónem" až nezdravě posedlá se pro něj snaží udělat první poslední. Je to trochu zvláštní, číst si tuhle korespondenci, protože člověku nějaký výraznější náhled do duše samotných chvil nedává. Spíše se řeší: "je mi dnes lépe, je mi hůře, teplota je tolik a tolik, prosímtě pošli mi med a makovky". Velmi praktické čtení. Ale verše samotné se mi moc líbily, Wolker bez debaty měl neuvěřitelný talent komponovat jednoduché věci dohromady poutavým způsobem.

"...Západní mé smutné hory
nebe krví postříkaly."

01. ledna


UndergroundUndergroundF. Kotleta (pseudonym)

Výplach. Obálka zaujala. Subžánr taky. Párkrát jsem se zasmál, ale knihu nedělá jen pár průpovídek. Rozhodl jsem se dát Kotletovi druhou šanci. Ale: No más, señor. Adiós. Siempre.

31.12.2020


SkořápkaSkořápkaIan McEwan

Není to špatný. Jednohubka, stejně banální jako plán hlavní dvojice záporáků. Asi nejvíc mě pobavil moment během sexu, kdy se vypravěč, dítě v děloze, vyjadřuje k dění okolo sebe: "Málokdo ví jaké to je, když vám sok vašeho otce strká penis přímo pod nos." A dobré připomenutí toho, že někdy prostě nejste dost dobří, i když jste lepší, než člověk, co je na vašem místě. 6/10

29.12.2020


Kadiš a jiné básněKadiš a jiné básněAllen Ginsberg

Anotace to zase nafukuje, ale v momentech to není špatné, líbilo se mi to segmentování básní, kdy konec jedné navazuje názvem druhé. Jinak jde o hodně intimní poezii (a která není, že?), která je v mnoha chvílích možná až příliš nepřístupná "víš jak jsme tehdá tam dělali to" - to bez kontextu člověk prostě tápe ve tmě. Ale nebylo to špatné, nicméně, já když už čtu poezii, jsem asi rozežranější, takže spíš průměr.

18.12.2020


Odpověď na JóbaOdpověď na JóbaCarl Gustav Jung

Jung je gangster. Osobně si ty jeho diktáty užívám. Je to jako kdyby nakráčel do budovy, přistoupil k nejvyššímu představenému arcidiecéze a dal mu čelo. A zatímco se dotyčný svíjí na zemi v krvi, Jung vysvětluje proč formou rap songu. Jeho samotný postoj "z pozice laika", jak říká, ale staví křesťanství, myšlenku Boha, pod neuvěřitelný zatěžkávací test, protože Jungova inteligence vskutku je až děsivá. Svým způsobem si myslím, že tahle kniha dobře zhodnocuje křesťanský dogmatismus a slepé přijímání myšlenek (což je to, co mě od víry s jinak sympatickými základy a morálkou vždy odrazovalo). Jungovo "kritického myšlení tázajícího se člověka" vyžaduje vaše plné soustředění a trpělivost a zaujetí pro to, co čtete... je to sice obtížné ale zároveň sdostatek srozumitelné a přístupné. A ještě jedna věc: než se pustíte do téhle publikace, doporučil bych si přečíst Knihu Jóbovu a Zjevení Janovo.

09.12.2020


Muž, který se smějeMuž, který se smějeVictor Hugo

'Položil chlapci na ramena obě ruce, vzal jeho hlavu do dlaní, obracel ji na všechny strany, znovu si pozorně a se vzrůstajícím pohnutím prohlížel jeho tvář.
"Přesťan se smát."
"Nesměju se."
"Odkdy máš ten smích?"
"Vždycky jsem byl takový."

Vyobrazení Gwynplainea, ať už jde o filmové zpracování, nebo předlohy k jiným postavám (Joker) ani nesahají po kotníky tomu, jak musel doopravdy vypadat a že jsem si jistý, že se podobné věci jednu dobu definitivně děly běžně. V knize se píše, že měl smích protáhnutý až k uším a dásně odhalené. 'Comprachicos' rovněž, mají základ minimálně ve zvěstech a tím pádem skutečnost - ta bývá obvykle ještě horší. V kontextu toho vrhá Hugova ponurá předloha na všechny navazující díla stín svojí syrovostí, ale taky nekončícím humanismem. Je v ní celou dobu přítomna i jistá naděje, pro hrdiny, kteří se snaží kráčet nelehkým životem, do něhož byli uvrženi. Člověka to nutí přemýšlet nad všema svinstvama v historii - v tomhle ohledu mi přijde k smíchu, s čím mají dnešní liberálové dennodenně ve zprávách problém. Nicméně, Hugově rozmáchlosti by z dnešního pohledu slušelo výraznější editorské osekání textů - ale ani ten rozsah neubírá na poutavosti a síle.

07.12.2020


MédeiaMédeia Eurípidés ze Salamíny

Hodina češtiny kdesi na Moravě, cca 2010:
Učitelka: "Kdo to byla Médeia?"
student: "No, byla to žena..."
Učitelka: "...to jsi mě teda překvapil, Roberte, já jsem myslela, že to byl hermafrodit."

06.12.2020


Rozpoznání vzorůRozpoznání vzorůWilliam Gibson

Zpočátku jsem si to užíval. Cayce. To noření do jejího virtuálního světa propojeného s tím skutečným, s její poruchou, s osamělým životem a prací - řada lidí se asi dokáže identifikovat. Skoro jsem si říkal, tohle jsem očekával a nedostal od Pynchonovy poslední knihy (*Bleeding Edge), ale pak se to okolo poloviny zlomí a vy už tušíte, že půjde jen o takové to pachtění a zamotávání se do rozpracovaného tématu a vše se to nakonec nějak rozmotá, ale vlastně už nemá čím překvapit. V tomhle ohledu bych chtěl říct, že knihy se dají i s relativně podobnými zápletkami zpracovat literárně lépe, jako třeba Austerova 'Kniha iluzí', nicméně Gibson není spisovatel, jako Auster, Gibson je spíše takový sociologicko-technický vizionář, kterého baví se zamýšlet nad blízkým vývojem lidstva v oblasti např. virtuální reality a psaní jako takové je pro něj až hra na druhé housle, což jeho 'Rozpoznání vzorů', alespoň pro mě, sráží dolů. Druhá polovina mě vyloženě nebavila. I tak, fajn koupě z LK za 69, ke které bych se určitě jinak nedostal. A design obálky je taky parádní, od vydání z roku 2011 jsem okolo toho kroužil.

05.12.2020


Boss BabišBoss BabišJaroslav Kmenta

Svým způsobem mě k této knize po pár letech váhání dovedla a dokopala až nedávná smrt mého dědy. Ten se rád zabýval, mimo jiné, kriminalistikou, jelikož byl sám bachařem. A od Kmenty měl hodně knih. Na Bosse Babiše jsem se tak chystal celkem dlouho a jediné, co mohu říct je, že pokud člověk dokáže číst mezi řádky, dávat si věci do souvislostí a trošku používat mozek, tak musí pochopit, že okolo téhle figurky se děje až moc "fishy" (*podezřelých, podvodných) věcí. Ale tohle já už vím dlouho a o tom je ostatně celá mocenská politika, která mě nikdy nebavila ani nezajímala. Kmenta dává velice zdařilé podklady k tomu, aby si člověk udělal dostačující obrázek.

02.12.2020


TrainspottingTrainspottingIrvine Welsh

Celej "choose" monolog tak dokonale vystihuje náladu příběhu. Je to zoufalé zklamání z reality... drogy z nudy a útěk z téhle reality. Ale pořád to hledí do budoucnosti s tím, že bude líp. Myslím, že proto se stala tahle záležitost tak populární, protože hodně lidí se cítí podobně. Jejich život není v žádným případě ideálem toho, co chtějí, ale naděje, že bude líp, tu je. Jako kluk jsem znal a viděl především film, hádám, že v nějakých pěti, šesti, možná sedmi letech, na VHS, kde bylo tuším ještě 'Sbal prachy a vypadni' a sledoval na staré bedně, kterou měl strejda v pokoji, kde v té době snad ještě choval fretku, ale myslím si, že tenhle film docení až trochu starší a životem zkrouhlejší divácto, čtenářstvo, protože pro mě je v tomto případě film nedostižně vepředu před knihou, která definitivně nebyla špatná, ale myslím si, že důvod proč kniha tak funguje v Británii je slang, v jakém je psaná, překladatelsky prakticky těžko zvládnutelná... no, taková sebevražda, překladatelské seppuku. Není to nemožné (Mechanický pomeranč), ale v případě některých děl to zkrátka nejde. Takže, stejně jako nemůžu docenit Célina, protože francouzskej originál je opět nepřeložitelnej, tak je na tom i Welshův Trainspotting, ke kterému jsem se navíc dostal mnohem později, než jsem původně chtěl (až vydání z roku 2013). A tak je ta vizuální, hudební a životní klasika v mé hlavě zafixovaná především jako magnetizující film.

28.11.2020


Tisíc tváří hrdinyTisíc tváří hrdinyJoseph Campbell

Za oponou mýtů a lekcí, které si z nich můžeme vzít. Mít Campbella jako učitele muselo být zjevení, protože se moc dobře poslouchá. Ale po čtení Junga mi jeho limitace čistě na mýty (a monomýtus), připadá přeci jen příliš učebnicová, jednodimenzionální. Vezmete si příběh, zanalyzujete jej, přišpendlíte na něj možnou definici a voilá. Je ne sais pas. Tak nějak pořád dokola. Sem tam nějaká informace, nebo myšlenka. Nejvíc ze všeho mi tahle kniha připomněla Blyova 'Železného Jana'. Je to taková ta analýza, která vás musí ze srdce zajímat, abyste se do knihy ponořili. Není to tak, že by mi kniha vadila, nebo bych ji chtěl kritizovat, ale aktuálně mě příliš nebavilo se tímhle textem zabývat.

21.11.2020


Červená kniha – čtenářská ediceČervená kniha – čtenářská ediceCarl Gustav Jung

Tomuhle říkám 'sexy'. Dávám to po troškách, ale už teď (jsem na straně 312) se chci s něčím podělit. Pokaždé, když knihu otevřu, přenese se koncentrace jen na ni, protože vím, že tenhle Jungův tarotovej výklad ("nechápat doslovně, opakuji, nechápat doslovně") bude něco jinýho a už jsem od něj něco málo četl a studoval ho... tahle kniha byla klasifikována jako nebezpečná a kolega v práci (křesťan) my o Jungovi říká, že "moc přemýšlí a plácá tam ty svoje nesmysly, jak tam začal mluvit o tomhle, Honzi, tak jsem hned věděl která bije" - vnímám to jako dobrou srandu z mojí strany, že jsem mu knihu vnutil, protože číst ji a pak o ní sem tam hovořit s člověkem, co má prakticky anti-jungovský postoj, i když uznává jeho inteligenci, tomu dodává to pravé koření) ale o tom je celej Jung. Berte to jako takovej trailer na 'Červenou knihu'. Jde o soupis citací z knihy a několika poznámek a hesel, co jsem si chtěl vyhledat. Přepis:

Liber Novus
Cítím magnetizující sílu knihy, jak ji čtu.
*následují dva s knihou nesouvisející zápisky, vize, předtím, než jsem usnul, zní trochu mimo mísu, popravdě*
str. 151 - význam
str. 152 - kolektivní nevědomí, kolektivní vina, - Odstavec "Vy všichni..."
str. 153
str. 160 (2) "Žijeme..."
str. 164. "Jestliže bůh je absolutní krása a dobro, jak může obsáhnout plnost života, který je přece krásný i odporný, dobrý i zlý, směšný i vážný, lidský i nelidský? Jak může žít člověk v lůně božstva, jestli božstvo přijímá jen jednu jeho polovinu?"
sestup do podsvětí (descendus ad infernos)
coniunctio (sjednocení)
Salomé
Deus Leontocephalus
Soror, filia mystica
"Když jsi popuzen proti svému bratru, pak mysli na to, že jsi popuzen proti bratru v sobě, tzn. proti tomu v tobě, co se tvému bratru podobá." (str. 195)
"Slovo se stalo doslova naším bohem a zůstalo jím (str. 237, Přítomnost a budoucnost)
str. 240 "Podá ti..."
"Slovo se ti stává bohem, protože tě ochraňuje před nespočetnými možnostmi výkladu."
gnosticismus, helionismus
str. 295/296 "Ale tím, že vyšel..."
"Neboť naše síla pak zůstává ve zlu. Musíme tedy zlo plně přijímat, bez lásky a bez nenávisti, s uznáním toho, že je a že musí mít svůj podíl na životě. Tím mu vezmeme sílu, kterou nás přemáhá."
"Ten, kdo zlo nechce, tomu chybí možnost zachránit svou duši před peklem."
"Umírání nezastavíš."
"Humani nihil a me alienum esse (Jsem člověk, nic lidského mi není cizí) je přímo má povinnost."
Kurevsky náročné, ale přitom i přístupné čtení, definitivně velmi bohaté.

20.11.2020


Básně / PoèmesBásně / PoèmesSamuel Beckett

Beckettova poezie je stejně (u)jetá jako jeho próza a úplně stejně v ní mísí bahno absurdna s lehkým komičnem. Není to lehké čtení, ale když ho neberete vážně, dokáže pobavit a zaujmout. Čteno v anglicko-francouzském vydání. Za mě dvě pasáže:

"I am sick with hearing the words of bliss
The love I endure is like a syphilis"

"Live and clean forget from day to day
Mop life up as fast as it dribbles away"

10.11.2020


Drasticky děsivý DexterDrasticky děsivý DexterJeff Lindsay

Vyloženě jsem byl jen zvědavý srovnat předlohu Jeffa Lindsayho se seriálovou adaptací (čistě z nostalgie) a jak jsem předpokládal: Zatímco TV show prodává vlastně vše - černý humor, herecké výkony, hlavní premisu, magickou atmosféru ("Tonight's the night.") bezstarostného léta v Miami s mentalitou a kodexem hlavního antihrdiny, trefné vedlejší postavy - u knihy si člověk říká, že je to okleštěno o všechny ty drobné detaily, co to dělají právě tím, co na tom milujete nejvíc - médium TV vítězí nad médiem literatury. Kniha působí velmi velmi staticky, přímočaře a postrádá šmrnc a inteligenci, vlastně jen posloucháme Dextera a vnímáme jeho okolí z pohledu jeho bubliny, což třeba anuluje komičnost scén, kdy se Dexter snaží chovat "casual", aby splynul s davem a působil jako normální člověk... je to jako kdybychom zbavili určitý příběh, který má mnoho mnoho vrstev a ponechali mu pouze dvě. Ve své podstatě se jen lehce dotýkáte toho, na co jste zvyklí, 'Drasticky děsivý Dexter' tak je spíš jen koncept, který byl následně lépe rozpracován. Působí to hodně jako béčkové knihy, které jsou napsané na základě populární předlohy, čistě jako produkt, ne jako originální myšlenka, která má ambice být něčím víc. Nemělo mě to čím ohromit. 5/10

30.10.2020


Město & městoMěsto & městoChina Miéville

Snažil jsem se tu premisu, koncept knihy popsat dvěma lidem. Není to úplně jednoduché, ale právě to je na tom tak zajímavé, snažit se vysvětlit zápletku knihy, která sice zápletku má, ale vůbec o ní není. Miévilla znám a vím o něm už hodně dlouho, ale za ty roky jsem pořád nebyl schopný se k němu dokopat. 'Perdido' skončilo rozečtené na osmdesáti stranách, kde je doteď. A Miéville sám je pak master ve world buildingu. Každá jeho práce jde cítit svojí žánrovou rozličností, odlišným pohledem a přístupem k jednotlivému specifickému motivu. Spousta jeho knih je pojmenovaná po lokaci, spíše než po hlavním hrdinovi, nebo aktu toho, co se v knize děje, takže genius loci vyniká nad zápletkou a postavami. Zvláštní literatura, u které nemůžu říct, že bych cítil napojení a úžas, ale upřímné zaujetí nad jakousi sympatickou pošahaností a vůlí jít jinudy, než po vyšlapaných cestičkách, určitě.

27.10.2020


Králíčkovy sebevraždyKrálíčkovy sebevraždyAndy Riley

Černý humor, cynismus, ok, ale osobně nepochopím, z čeho a proč se lidi dokážou tolik nadchnout nad sérií stripů, z nichž pár je, řekněme, kreativních, ale zbytek absolutně o ničem (speciálně, když to srovnám třeba s 'Red Meat' Maxe Cannona nebo Hugleikurem Dagssonem). Ať "tito lidé" (Pavle) kouřili cokoliv, chci to taky.

26.10.2020


A každé ráno je cesta domů delší a delšíA každé ráno je cesta domů delší a delšíFredrik Backman

Jednohubka, kterou jsem si pustil během rutinního uklízení bytu namísto soundtracku k DOOM Eternal. Civilní a lidské, ale taky s notnou dávkou kýče. Pokud jste viděli svoje starší lidi odcházet, oceníte tenhle krátký text asi o trochu víc. Jinak spíš průměr, co nenabízí nic víc, ale ani nic míň, než od něj očekáváte.

25.10.2020


DoživotíDoživotíLuboš Xaver Veselý

Někteří žijí v přijmutí pravdy, někteří žijí v jejím absolutním popření. A někteří balancují chytře na pomezí, radou právníka. Justiční omyl sem, justiční omyl tam. Spousta fabulování ve vzduchu, ale nemůžete vědět nic, protože jednotlivé případy neznáte. A paradoxně se z rozhovorů dozvíte, že skutečně minimálně jeden člověk z těchto 18 je zavřený na doživotí, odsouzený křivým svědectvím dalšího, který se ve svém vlastním rozhovoru ke všemu otevřeně a bez obalu přiznává. Takže, velmi komplikované. Spravedlnost má tendence být velmi přímočará... ale když se člověk podívá na stav naší země, obecně, může si udělat obrázek o našem justičním systému. "Civilizovanost společnosti se dá posoudit podle chování jejích vězňů." -Dostojevskij

21.10.2020


Návrat králeNávrat králeJ. R. R. Tolkien

Člověka to nemá čím ohromit, pokud se s tím neseznámil, když byl mladší... trilogie jako jedna kniha, jak ji Tolkien viděl, dělá mnohem lepší dojem a to díky právě celému tomu budování ve Společenstvu. Závěrečný díl je tak pohádka, co zestárla a která ve filmové podobě dostala značně lepší dynamiku, protože druhý a třetí díl jsou přeci jen více o akci, zápolení ať už Froda se Samem nebo ostatních členů v bitvách... není to tolik podmanivě kouzelné, i co do psaní, jako třeba a právě Společenstvo. Opět musím vyzdvihnout, do jaké podoby svoji vizi přetavil Peter Jackson... ale já čekal od knihy přeci jen popisnější a velkolepější pojetí, možná vinnou právě celkové epičnosti filmové adaptace, kterou je člověk odkojený.

17.10.2020


Proměna krveProměna krveGustav Meyrink

Fragment, zamýšlený jako část Meyrinkovy klíčové práce 'Styx', k jejímuž dokončení se ale nedostal. Okultismus, jóga, trans, "mezi nebem a zemí", Meyrinkův zájem o všechen esoterismus je až fanatický, ale zároveň v mnoha detailech skutečně uhodil hřebíček na hlavičku, třeba že ústní či písemná tradice nejsou jedinou formou zachování určité nauky, ta zůstává "v krvi" a může vybublat na povrch i o staletí později. Možná proto se tak vehementně snažil jakkoliv, nějak, předat věci, ve které věřil a kterým se naučil, nebo alespoň jakou zkušenost s nimi měl. Věřím, že jsou věci mezi nebem a zemí, které nelze jakkoliv racionálně vysvětlit, patří do jiné sféry. Rovněž mě zaujalo, protože vím, že Jung Meyrinka četl, tak i Meyrinkovo pojetí toho, čím se sám Jung zabývá na řekněme, značně odbornější a sofistikovanější úrovni - Stín. A v tomhle ohledu je opět zajímavé, že se oba dopracovali k témuž, ale z úplně jiných základů.

13.10.2020


1 ...