Dějiny sexuality I. - Vůle k vědění

Musím říct, že moje čtenářské zkušenosti v textech tohoto typu nejsou příliš rozsáhlé. A tudíž některé pasáže knihy pro mne byly poněkud obtížné.
Nicméně se jedná o velmi zajímavé dílo představující působení moci - vytváření diskurzů/pravd/vědění/... na něco tak obyčejného jako je lidská sexualita.

07.01.2020

Zajímavé myšlenky, dost možná i pravdivé, ale psané (pro mě) obtížně srozumitelným, zbytečně vědeckým jazykem - měl jsem s tím dost co dělat...

1 26.10.2019

Dlouho jsem se styděla za nepřečtení klasiky, teď mohu odškrtnout přečtení a samozřejmě ukládám k dalšímu použití, protože je to jedna z knih, kterou člověk může použít jako pramen k mnoha oborům.

8 09.11.2016

Hlavní téma? ... fenomén moci ...
Foulcault ukazuje na podmíněnost všech činností, které člověk vykonává. Pravda (v rámci určitého diskursu) se vytváří prostřednictvím různých forem přinucení, každá společnost si vytváří určitou všeobecnou „politiku pravdy“, ... jinak řečeno, mechanismy, které pomáhají rozlišit pravdu, prostředky na její potvrzení a instituce, které jsou oprávněné říci, co je a není pravdou.
Podle Foulcaultových slov jde především o to: „zkoumat případ společnosti, která se už více než století hlasitě pranýřuje za své pokrytectví, mluví dokola o svém mlčení, zálibně vypočítává vše, co neříká, odsuzuje moc, kterou vykonává, a slibuje, že se osvobodí od zákonů, které zajišťují její funkci“.
Foulcault ukazuje, že se vůle k vědění, resp. systém moci, který určuje pravidla, nezastaví ani před společenským tabu, jakým je sex. „Pravda“ o sexu se historicky prezentovala v podstatě dvěma rozšířenými přístupy, první, praktikovaný v Asii, především v Číně, byl založený na „umění erotiky“, zaměřený na slast, zkušenost a sexuální praxi, oproti tomu druhý (náš) Západní, praktikuje „vědu o sexu“: „… na Západě se člověk stal živočichem, který se doznává“ ... Sexualita se stala záležitostí pravdy, „doznání“ pak našim způsobem, jak vytvořit pravdivý diskurz o sexu.
Foulcault za jeden z nejdůležitějších úkolů dneška považuje ukazování a odhalování ne těch zřejmých, ale všech těch skrytých vztahů moci. Moc je dneska vykonávána (kromě těch zřejmých institucí, jako je administrativa, státní aparát, policie, atp.), také prostřednictvím mnoha institucí, které vypadají jako by s mocí neměly nic společného, jako např. vzdělávací systémy, které pouze zdánlivě šíří vědění, jsou vytvořeny k tomu, aby udržely u moci určitou společenskou třídu. Je podle něj dost zjevné, že i instituce jako lékařství, vědění, aj. pomáhají udržovat moc, proto říká, že je možná velkým úkolem kritizovat fungování takových institucí, které se zdají být neutrální a nezávislé a demaskovat jejich způsoby zapojení.

... jak aktuální :-) ... rozhodně se jedná o zajímavé čtení ...

1 10.01.2014

Foucault, který se spletl. Ač myšlenkově brilantní, toto dílo je příliš ovlivněné Foucaultovou životní zkušeností, zahleděné samo do sebe, zacyklené, v mnoha místech nesrozumitelné, v rámci daného diskurzu neobhajitelné.