jopp přečtené 145

Pačinko 2019, Min Jin Lee

Četlo se mi to dobře, jen ve srovnání s jinými podobnými knihami na mě tento román působil trochu povrchně - zajímavý příběh, ale ne strhující, který by ve mně zanechal hluboký dojem. Něco mezi 3 a 4 hvězdami.... celý text

Smršť 2002, James Clavell

Zhruba do tří čtvrtin knihy jsem si pletla piloty i jejich manželky či milenky a kniha mi přišla zbytečně dlouhá. Poslední čtvrtina mě bavila hodně. Období 70. let 20. století v Íránu mě až tak nenadchlo,přestože šlo pro danou oblast samozřejmě o důležité revoluční události. Islám - masakr jako vždy, pro mě nepochopitelné, úplně jiná kultura. Život člověka podle něj nemá vlastně žádnou cenu, v tomhle se naše a jejich kultura nikdy nemůžeme srovnat.. A práva žen, úplná katastrofa. Za mě od autora zatím nejlepší Šógun.... celý text

Letištní klinika 1995, Heinz Günter Konsalik

Taková oddechovka - nenadchne, neurazí. Postavy trochu nereálné, popis letištního prostředí docela povedený.

Konec civilizace 2011, Aldous Huxley

Sci-fi není můj top žánr, ale tohle se mi líbilo. Je libo štěstí a pohodlí, nebo raději pravda a krása? Je lepší zažívat bolest a osamění, nebo dát přednost životu v neustálé společnosti lidí, kde bolest je něco naprosto nevhodného? Preferovat odříkání a zásady, nebo jednoduché uspokojování svých potřeb? Docela by mě zajímalo, kolík procent populace by se přiklonilo na jednu nebo druhou stranu :-)... celý text

Divoké labutě 1996, Jung Chang

Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Jedinečnost tohoto díla spočívá podle mě v tom, že autorka pochází z daného prostředí, navíc z jedné z mála intelektuálních rodin v tehdejší Číně, prožila tam většinu života, poté emigrovala, byla schopná se časem oprostit od toho, co jí v Číně vtloukali od narození do hlavy, našla si potřebné a hlavně objektivní historické a politické souvislosti a za pomocí manžela, jehož rodným jazykem je angličtina, sepsat velmi čtivou, velmi dobře jazykově zpracovanou a poutavou knihu. Připadalo mi to jako nějaké katastrofické sci-fi o tom, jak může dopadnout společnost, která se podřídí a zcela podlehne kultu osobnosti. Bohužel to ale byla realita, u knihy jsem často nevěřícně kroutila hlavou. Na popis té neuvěřitelně tíživé a dusivé atmosféry, před kterou nebylo nikde a nikdy úniku, hned tak nezapomenu. Z internátních školek se mi dělá mdlo ještě teď. Po pravdě řečeno nechápu, jak se to celé mohlo stát, že z toho obrovského počtu Číňanů se nenašla opozice, která by mohla Maa svrhnout, a hlavně jak to mohlo celé vydržet tak dlouho?! Co do důsledků byl proti Maovi Hitler jenom slabý odvar. Je mi moc líto všech těch stovek milionů Číňanů, kteří byli nuceni žít desítky let ve všudypřítomném strachu o holý život, bídě a všemožném utrpení a samozřejmě těch, kteří při tom přišli o život. Jako poučení jsem si z toho vzala to, že demokracie je nejlepší způsob uspořádání společnosti (i když zdaleka ne dokonalý), že je nesmírně důležité, aby se lidem dostalo vzdělání, aby si mohli udělat objektivní obraz o stavu věcí, a také že není dobré žádnou zemi na světě izolovat od ostatních zemí.... celý text

Vepsáno krví vlastního srdce 2020, Diana Gabaldon

Kdo přečetl i tento, už ani nevím kolikátý díl série Cizinka, musí být fanda :-) Druhá polovina knihy mě pohltila, první mi přišla slabší. Každopádně jsem i s tímto dílem prožila několik zábavných a napínavých i romantikou ovoněných večerů, mnohdy jsem četla až do noci :-) Paráda :-)... celý text

451 stupňů Fahrenheita 2001, Ray Bradbury (p)

Fajn scifárna. Líbil se mi námět, který je zajímavý a nadčasový. Trochu ale pokulhává provedení - zdá se mi, že kniha je "šitá horkou jehlou", přijde mi škoda, že tak zajímavé téma není rozpracovano víc do hloubky a pečlivěji. V úvodu ale sám autor říká, že píše živelně, hodně rychle a nemá tendenci o textu hloubat. Takže to odpovídá :-)... celý text

Maurův poslední vzdech 2013, Salman Rushdie

Nic naplat, přečtením této knihy, v pořadí třetí od Salmana Rushdieho, se stávám velkým obdivovatelem jeho díla. Nebudu psát, o čem tato kniha je, protože mi připadá, s trochou nadsázky, že obsah snad ani není tak důležitý. Pro mě je Rusdie spisovatelský génius, opravdu neznám jiného autora, který by uměl používat jazyk tak krásným způsobem. Co odstavec, to nějaká metafora, hříčka, vtipné přirovnání. To, co by jiný napsal v jedné holé větě, Rushdie mistrně rozepíše do květnatého souvětí s takovou lehkostí a obratností, že jsem některé odstavce četla dvakrát, abych si to náležitě užila :-))) Pokud mám napsat aspoň něco málo k obsahu, musím ocenit, že Rusdie nepodsouvá čtenáři jeho interpetaci historických událostí, nejmenuje viníka historických zvratů, doslova vybízí čtenáře, aby si vybral verzi, která je mu bližší. V otázkách náboženství je neutrální. Jediná věc, která mi v této knize (ve srovnání s ostatními od Rushdieho, které jstem četla) chyběla, byl nějaký magický prvek, který mě nadchnul např. v knize Děti půlnoci, která je dle mého názoru nejhodnotnějším Rusdieho dílem a právem si zaslouží udělená ocenění. Nakonec musím vyzdvihnout překlad Pavla Dominika. Nečetla jsem sice originál, ale i tak je mi jasné, že tímto způsobem může přeložit knihu jenom někdo, kdo fakt umí! Takže můj dojem z této knihy se dá shrnout jako čtenářský zážitek nejvyšší úrovně.... celý text

Idiot 2004, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Dostojevského jsem četla před 20 lety, na vysoké, když jsem měla mezi zkouškovými houby co dělat :-) Přečetla jsem skoro celé jeho dílo asi za dva semestry. Jak tady někdo píše, že k Dostojevskému se musí dospět, tak u mě to bylo tak, že mi Dostojevského knihy dospět pomohly. Pravda je, že jsem po přečtení X té jeho knihy začala být trochu depresivní a mimo realitu :-))), ale to se nakonec srovnalo a Dostojevský mě posunul ve vnímání lidské povahy, společnosti, prostě přispěl k poznání sebe sama i okolí v období cca kolem 20 let věku, kdy se člověk většinou tak nějak hledá. Nevím, jestli by mě dnes, jako matku dvou dětí s poměrně náročnou prací a už získanými životními zkušenostmi, Dostojevský takto okouzlil. U psychologických románů už narážím na to, že postavy v nich řeší věci, které já už mám vyřešené :-) Asi si toho Idiota budu muset znovu přečíst a uvidím, jestli a co mi může teď přinést, na to jsem vlastně docela zvědavá :-)... celý text

Sicilský román 2019, Ann Radcliffe

To byla ale ptákovina :-)) Červená knihovna, nesmyslné postavy, stěží uvěřitelné náhody (těch bylo opravdu požehnaně) a nezbytný happyend. No ale asi lepší než čučet na "zábavné" pořady v TV :-)... celý text

Netrpělivost srdce 2006, Stefan Zweig

Moje druhá kniha od Zweiga. Jde o psychologický román. Zapůsobila na mě vnímavost autora a jeho spisovatelský um, který mi imponoval už v první knize. Nevím přesně proč, ale trochu mi připomněl knihy Dostojevského, asi kvůli těm psychicky vypjatým situacím a stavům, které zažívá mladý muž v rámci hledání morálně správného řešení nejednoduchych životních situací. Už jsem ve věku, kdy mi toto tápání mladých není zas tak blízké, ale tím u mě kniha neztrácí na hodnotě.... celý text

Pastvina zmizelých 2005, Václav Erben

Průměrná detektivka. Chvílemi jsem se neorientovala v množství postav. Moc jsem nepochopila, jak detektiv vraha s takovou jistotou odhalil, podle mě k tomu moc indicií neměl.... celý text

Duha 1999, David Herbert Lawrence

Zvláštní dílo, nikdy jsem nic podobného nečetla. Předně mě překvapilo, že knihu napsal muž na počátku 20.stol. ve věku 30 let. Čekala bych starší ženu o několik desítek let později. Psychologické postřehy autora k jednotlivým postavám jsou pozoruhodné. Dokázal zachytit křehkost dětské duše, zmatenost a bloudění v období dospívání, pochybnosti a chybování dospělých, vyrovnanost stáří. Z čeho autor ve svém věku a době čerpal tak rozsáhlé a hluboké znalosti o lidské duši ve všech jejích životních etapách, je mi trochu záhadou. Hlavně mě opakovaně překvapovaly znalosti ženského pohledu na svět. S některými pocity a jednáními postav jsem se nedokázala ztotožnit, ale většině postav jsem rozuměla. Občas těch vnitřních bojů na mě bylo ale moc, autor se vyžíval v rozsáhlém popisu pocitů a pohnutek, to mě pak kniha trochu přestala bavit. Líbila se mi osudovost - že někteří lidé k sobě patří, přestože jsou naprosto rozdílní. A v jedné části knihy mě pořád napadalo, že kdyby spolu lidé více otevřeně a upřímně komunikovali, vyřešila by se spousta problémů. Kniha se nečte úplně sama a s lehkostí (četla jsem ji poměrně dlouho), ale je v ní spousta podnětných myšlenek, takže bych ji doporučila těm, kdo jsou ochotní číst pomaleji a přemýšlet :-)... celý text

Knihomol 1957, Stefan Zweig

Moje první kniha od Zweiga a určitě ne poslední. Autor umí, resp. uměl, psát. Je smutné, co lidé v zájmu nějaké ideologie dokáží napáchat na nevinných lidech, kteří chtějí jen žít svůj život a nikomu neubližují. To byl asi můj největší dojem z této povídky.... celý text

Zápisky mladého lékaře 1987, Michail Bulgakov

Moc se mi líbila atmosféra hlavně v té první části knihy, kdy byl doktor hned po škole přidělen do zapadakova kdesi v Rusku, aby dělal, co může. Klasika - zima, tma, jednoduší vesničané, nikdy nekončící práce... Znám ten pocit, když vám někdo přidělí větší zodpovědnost, než na kterou máte a vy pak děláte možné i nemožné, abyste nedostatek zkušenosti aspoň částečně vyvážili odhodláním to dokázat. Knihu určitě doporučuji.... celý text

Myši Natálie Mooshabrové 2004, Ladislav Fuks

Musím říct, že vůbec nechápu kladné hodnocení hnihy. Dočetla jsem zhruba do poloviny a nevím, proč pokračovat dál. Ve stručnosti můj názor: Děj: nezáživný. Postavy: Hloupé nebo zlé (často obojí). Styl psaní: Jednoduchý, často opakující se pasáže jsou pro mě nudné a říkám si, že opakovat se umí každý. V knize nevidím žádnou "přidanou hodnotu" - myšlenku, hezké slovní obraty (jde o českého autora, takže na překlad to svést nejde), napínavý děj.. No asi prostě preferuju jiný typ knih.... celý text

Slepá mapa 2017, Alena Mornštajnová

Mornštajnová umí hezky vyprávět. I tato kniha byla pro mě čtivá, jen některé reakce postav mi přišly nepochopitelné a nedokázala jsem se s nimi ztotožnit. Jako by v tomto příběhu nebyl nikdo "normální" a když už se někdo jevil jako normální, tak udělal něco, co jsem vůbec nechápala :-) Takže pro mě od autorky zůstává nejlepší kniha Tiché roky.... celý text

Ledový dech 2019, Diana Gabaldon

Všechny knihy jsou extrémně čtivé. I když je to v podstatě celé přitažené za vlasy - cestování časem, charakter postav (superman Jamie a superwoman Claire), člověk těm postavám musí fandit. Je to romantika zabalená ve stravitelné podobě i pro čtenářky ne-červené knihovny :-) Těším se na další díl.... celý text

Pohádka máje 1965, Vilém Mrštík

Tuto knihu zpětně hodnotím jako nejhorší věc, kterou jsem kdy dočetla do konce :-) Tak naivní, tak o ničem. Vím, že kniha je poplatná své době, žít tehdy, viděla bych to asi jinak. Ale v současnosti nechápu, proč se o ní děcka na střední učí :-)... celý text

Poslední kabriolet 2008, Anton Myrer

Skvělá kniha. Jednou se k ní určitě vrátím.