jatox
přečtené 39
Elementární bytosti - Paralelní světy kolem nás
1999,
Marko Pogačnik
Pogačnik podrobně vysvětluje fungování elementárního světa, tak seriózně a srozumitelně, jak to jenom jde.:))) Popisuje svoje zkušenosti a zážitky, komunikaci, léčení a řešení problémů elementárního světa. Není překvapivý, že to čtení je hodně o krajinným léčení, protože to je to, co autora dostalo blízko elementárnímu světu, a díky čemuž zřejmě daleko snáz pochopil jeho fungování. V knize se snaží vysvětlit úlohu jednotlivejch elementálů, dál píše systematicky a podrobně o struktuře a hierarchii elementálů. Dotkne se i zajímavýho tématu pohádek. A samozřejmě z knihy plyne i to, co elementárnímu světu ublížilo nebo ubližuje. Občas je to blbě uchopitelný, takový řekněme moc teoretický, což prostě plyne z toho, že ty procesy nemůžeme vidět, neznáme je, nerozumíme jim pořádně, ale zdá se mi, že se to autor snaží vystihnout vždycky co nejpřesnějc, přitom ale citlivě, a překlad se mi zdá rovněž povedenej, že to prostě... sedí. Hodně zajímavá je i kapitola o evoluci elementárního světa, zvlášť v souvislosti s tím, v čem žijeme dneska my, a co by mělo nastat, a s tím taky spojenej doporučenej způsob komunikace v podstatě - jeho slovy "stupeň vnímání elem. světa". Je mi to vlastně blízký, tak aspoň mám k tomu krásnej teoretickej okec, proč... :D Trošku mě zklamalo, že způsob komunikace není moc přesně popsanej. Zmínky o konkrétních způsobech léčení problémů elementárního světa jsou taky bohužel většinou jen heslovitě vyjmenovaný, a inspirovat se tím jako lze, ale nutně asi ve svým vlastním pojetí. Dál mi taky vrtá hlavou několik otázek, na který jsem v knize bohužel nenašla odpověď, a přijdou mi celkem podstatný. (Třeba, jestli každá kytka, strom, šutr.. má zcela jistě svou elementární bytost, jak to případně poznám, jestli je problém pomoct přesunout elementála třeba na místo, kde už je jinej, než aby nemoh dělat nic, protože jeho ohnisko už není aktuální, a tak podobně.) Možná autorovi napíšu:) Knížka by celkově mohla bejt o něco víc praktická, i když pár tipů a nápadů se přeci jen dočtete, tak si je během čtení nezapomeňte zaznačkovat nebo vypsat. :o) A co dodat závěrem... Snad, že je zkrátka škoda, že tohle je něco, co je pro drtivou většinou lidí v kategorii směšný pohádky. Ale věřim, že nás, který víme a vidíme to jinak, je čím dál víc. Tak mi klidně o svejch zážitkách a zkušenostech napište.:) Je to potřeba.... celý text
O stromu, který dával
1999,
Shel Silverstein
No, tak úplně nevim... Možná to mělo bejt o tom, jak přírodu nevděčně vykořisťujeme, a jak nám příroda zadarmo dává, co jen může, i když sobě nechává ubližovat. A ještě je za to ráda, že může posloužit. Tahle varianta ale nedává úplně smysl. Není v tom vlastně žádnej závěr. Strom se nechá dokonce porazit, aby člověku vyhověl, a ještě se mu pak pomalu omlouvá, že už nemá, co by mu dal. Jenže v člověkoj nenastane žádný uvědomění, obrat. Neřekne ani promiň ani děkuju. A to je prostě divný. Takže o tom to spíš nebylo. A i tak mně tam ty slova omluvy a poděkování velmi chyběj! Ať už mělo bejt sdělení jakýkoliv... Nebo to měl bejt vzor nezištný lásky? To jako doufám, že ne... Takže spíš je to asi o tom, že v dětství v sobě máme ty zdravější touhy (no, relativní:D), a prostě jsme v přítomnosti. A pak dospějem, a furt máme pocit, že něco chceme a potřebujeme, a přitom i když to získáme, stejně to štěstí nenacházíme. Že nám život pro samý chtění a pachtění se za něčím proteče mezi prstama. Ani tahle varianta mě v tom celku, jak je kniha napsaná, nějak neuspokojila a neuchvátila. Pro děti si myslim, žel, nebude moc zajímavá, natož srozumitelná, rozhodně ne pro mladší, než puberťáky. Tématem mi to trošičku připomnělo Horskou cestu od Marianne Dubuc, a to mi teda přijde mnohem líp a víc říkající.... celý text
Píšťalkou mě zavoláš
2023,
Lucia Grejtáková
Autorka to jaksi myslela dobře, chtěla do knížky nandat spoustu mouder seberozvoje, jenže to je vlastně tak nějak všechno.:/ Jo, ještě autorčiny ilustrace jsou krásný vlastně. Jenže knížka nemá absolutně děj, resp. vývoj, zápletku. (To, že holka jde do školy a ze školy, a pak jde na kopec s kámošem, a pak zase domů, a pak lítá po světě a kouká shora na různý kraje, nepovažuju moc za děj jako takovej.) Napětí má knížka jen mírně, když vás autorka napíná, kdo že to je ten zvláštní kluk, kterej holku tahá do kopců. Podle mě to není kniha pro děti, nemůže je prostě bavit číst o vnitřních monologách, což vlastně kniha je, takovou sbírkou vnitřních monologů, případně rozhovorů, kde se autorce zvědomujou objevný myšlenky. (A upřímně, z nereálnosti rozhovorů mi bylo občas trapně.) Sice vyhledávám knížky pro děti, který maj nějakou myšlenku, mluvěj o důležitejch hodnotách... Když jsou ty myšlenky z oblasti duchovna, filozofie, tak tím líp, ale zas nelze udělat PRO DĚTI knížka, kde jsou JENOM tyhle myšlenky. A jako hodně myšlenek, takže z toho neplyne nic jako zásadního, co by vám po přečtení utkvělo v hlavě. Nutně to je takový dost na sílu, prostě dá se to podle mě číst jen jako rozvojová literatura. A to bych si zas teda vybrala zase spíš jinou knihu, protože... tak moc objevný věci tam zase nejsou. To by tak odpovídalo těm dětem jako jediný. No nevim, tak zkuste to, no. Asi ne u dětí mladších 10 let, a i u těch starších nevim, jestli je možný, aby je to chytlo. Ale třeba jo, no. Nejspíš se najdou i lidi, pro který to bude pohlazením pro duši. Tak ty 3 hvězdy teda dám, ale spíš pro snahu o zobjektivnění. :)))... celý text
Záhady experimentální psychologie
1998,
Denise Dellarosa Cummins
Tak tohle je pecka. Velmi doporučuju všem, který se zajímaj o fungování psychiky i člověka ve společnosti. Kniha je velmi dobře napsaná. Není to odpočinková četba, nicméně je to napsáno dost srozumitelně a stravitelně. Co je důležitý uvýst, tahle část psychologie vlastně není tolik zpopularizovaná, a je to škoda, protože má jakejsi punc exaktnosti, nebo o to alespoň velmi usiluje. A z jejího zkoumání plyne nemálo zajímavejch závěrů. Publikace začíná pěkně zostra. To ostatní je většinou „jen“ zajímavý, i když mnohdy i podnětný, ale ta úvodní kapitola je fakt mazec. To by si měl přečíst opravdu každej. Aby si byl vědomej toho, co může způsobit takovej - na první pohled nevinnej - sklon lidí ke konformitě. Přečtěte si to a mějte to na paměti při výchově svejch dětí. A jinak je to opravdu slušná sbírka vlastně všech možnejch zajímavostí, který se týkaj toho, jak funguje naše psychika. První kapitola je o zmíněný konformitě, nebo chcete-li, jak druhý ovlivňujou naše chování, následuje kapitola o mozku, dál o tom, proč se nám věci jeví tak, jak se nám jeví, následujou kapitoly o paměti, o vědomí, o emocích, o dvou důležitejch adaptivních mechanismech, o řeči a o myšlení. Kdybych se k napsání komentáře dokopala hned po dočtení, asi bych se rozepsala víc. Ale ono to vlastně asi ani moc nejde. Vypsala jsem si nahusto namačkanejch 12 stran ve wordu poznámek. A tak se spíš jen pokusim vás trochu nalákat ((: Pokud jste si někdy kladli otázku, jak je možný, že se našlo/najde tolik lidí schopnejch páchat totální zvěrstva, např. v koncentračních táborech, i když to jsou jinak v zásadě „normální a slušný“ lidi, přečtěte si to. Ale nemusíme jít ani do žádnejch extrémů. To, co plyne z Milgramovejch experimentů popsanejch v první kapitole, se dotýká každý lidský bytosti a běžnýho života. Neučte děti „poslušnosti“. Ne, to opravdu není nic, co by světu pomohlo. A co se ještě třeba dozvíte? - proč se vyplatí před zkouškou se pořádně dospat a kdy je nejefektivnější se učit - jak funguje anestezie, a že může bejt zotavování pacientů po operaci velmi ovlivněno tím, co si říká lékařskej tým během provádění zákroku - co za bizarní následky působěj různý dílčí poškození mozku v určitým místě - proč je důležitý, aby si dítě budovalo s někým silný emoční pouto plynoucí i z tělesnýho kontaktu - co by společnost měla dělat v usilování o redukci zločinnosti nebo konkrétně násilí na ženách - proč se chováme agresivně - na jakým základě „funguje“ drogová závislost a tolerance, a proč dochází k předávkování, i když je dávka většinou obvyklá - jak během vedení lidí/dětí nakládat s odměnama vzhledem k motivaci - jak jsme schopný si třeba snížit krevní tlak a zkrátka že umíme svý těla ovlivňovat ve skutečnosti mnohem víc, než si myslíme - jak se učíme řeči (celý plný zajímavostí) - jakou má evoluční exploze souvislost s rozvojem řeči - jak se tenkrát stalo, že lidi začali znázorňovat množství abstraktníma symbolama Fakt skvělý. A i kdyby se vám do toho zas tak moc nechtělo, udělejte službu lidstvu i sobě a přečtěte si aspoň tu první kapitolu.... celý text
U všech čertů
2010,
Jiří Kahoun
To jsem snad četla něco úplně jinýho, ne? To byl zase provar... Fakt nevim, na čem bych měla frčet, abych se u čtení smála. Je to obří nuda. Příběhy s čertama jsou zajímavý především tím, když je čert v interakci s někým jiným, jako třeba s lidma. To je jeden z hlavních problémů týhle knížky. Je to jen nudnej popis pár dnů čertů v pekle. Zápletka téměř nulová. Co z toho vyčnívalo, bylo věčný vzájemný nadávání, hádání a mlácení. Korunovat to může leda postava koktajícího čerta, kterej nikdy neřekne nic normálně, a následně to za něj dořekne jinej čert. Už v první kapitole jsem ty jeho "promluvy" přeskakovala, samo dítě mě k tomu nabádalo. Podívala jsem se na konec knihy a hodila oči v sloup, že to autorovi fakt nebylo blbý takhle valit v celý knize. Úplně zbytečný řádky buzerace mejch nervů. Co by na to asi řekli rodiče dětí, který maj třeba s koktáním problémy... Takže třeba, v první kapitole se čerti probuděj a chtěj si hrát s kostkama, načež si místo toho vyčarujou koule a divěj se, že jim to nejde. Pak jim vrchní čert vynadá, že jsou úplně blbý, a protože věž jim nejde postavit ani z kostek, vrchní čert vyčaruje plyšovýho medvídka, o kterýho se začnou čerti přetahovat, a kterej pak uhoří v ohni pod kotlem. Ha ha, umírám smíchy, fakt. To je furt "já tě uškrtim, jsi mamlas, nemehlo, ťulpas, roztrhávám vás na cucky, přerazím tě vejpůl" a podobně. Kromě nastražování různejch nepřístojností třeba v jedný "pohádce" čert popadne malýho čertíka za ocas a zametá s ním jako s koštětem, v další se zas čert napřahuje se sekyrou a chce tím fláknout babku do hlavy (i když je to taky nakonec jen převlečenej čert, ale to je detail).... no normální děj do dětský knížky... Kapitola čertovské zápasy je taky neskutečně nedobrá. Takže místo toho, aby čerti jímali duše a snažili se je polepšit, nebo teda potrestat, nebo, jak se v knize na konci zmíní, že byl prej jejich úkol v minulosti, pokoušet duše, aby získali pro peklo vůbec nějaký, páč se do nebe všichni nevejdou, tak každej den vstanou, něco jdou dělat, pohádaj se u toho, a pak jdou spát. Protože na světě jsou prej už všichni hříšníci, takže se nemusej snažit dělat svou původní práci. Jen sem tam se najde nějakej mamlas, kterej chce bejt dobrej, a ostatní ho stejně naučej, že se to nevyplácí. Takže jako co výchovnýho a hezkýho z týhle knížky má pro dítě vyplývat? To je celej "příběh". Knížku jsem dočetla sama, ani dítě to nechtělo už poslouchat. Večer 5.12. to zachránil krásnej čertí příběh od Pavla Čecha, ještěže ho doma máme.... celý text
