jaryn
přečtené 162
Tiché město
2016,
Ivan Wernisch
Poněkud netradičně jsou zde převážně prózy, avšak prózy spíše lyrické, kde příběh jaksi jen zdánlivě hraje hlavní roli, pochopitelně plné typického Wernischovského humoru a poetiky s mnoha výrazy již (téměř) zapomenutými a poetickými tedy již svojí podstatou.... celý text
Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy
2013,
Tim Burton
Obsahově jsou to pitominky, formálně (mluvím o českém překladu) to je velmi neumělé: verše by podle všeho měly být vázané, ve výsledku jsou však spíše volné s použitím rýmů. A ani ty rýmy se pohříchu nevyvedly - když nejsou gramatické, tak se zase "rýmuje" mužské a ženské zakončení... no jako by to překládalo děcko.... celý text
Pátá dohoda
2010,
Don Miguel Ruiz (p)
Tak si říkám, že by namísto užvaněné knihy stačilo vydat jenom její záložku, protože tam je vše. Kniha to všechno už jenom natahuje jako opravdu grandiózní žvejku. Je to pořád dokola to samé: Jaký si to uděláš, takový to máš! Navíc mě vyloženě iritoval autorův zcela abstraktní styl. Máme zrušit špatné dohody, které jsme se sebou uzavřeli, ale jak to máme v praxi provést, když většina oněch "dohod" byla uzavřena nevědomě? To by musel být každý z nás přinejmenším C. G. Jung! P.S. Nemohu zde ještě nevzpomenout Duškovo představení. Ten je sice konkrétní a hodně názorný, avšak lidé (nebo spíš poněkud hysterické mamky) se na něj chodí, jak vidno, vychlamat a myslím, že nějaké dohody mají "někde". Nevím, dělá-li to Dušek vědomě nebo nevědomě, ale každopádně z toho dělá akorát prču. P.P.S. Takže co říci závěrem? Nevím, jak dalece může bandě zapřísáhlých ateistů pomoct guláš (stále je řeč o Duškovi), ve kterém se míchají východní filozofie s Toltéky... Raději si uvědomme odkud jsme a modleme se Otčenáš!... celý text
Moji milí bratři
1962,
Helena Čapková
Popravdě, zaujaly mě pouze kapitoly o Březinovi a Janáčkovi. Zbytek mi přišel jako takové bodré tlachání jedné tetky.
Rothschildova flaška
2015,
Petr Šabach
Jestli se ten autor nechce jenom vykecat... navíc jednotlivé pasáže jsou poněkud nesourodé a humor trošku troškovský.
Mlýn na mumie
2014,
Petr Stančík
Komisař Durman je vpravdě gurmán, a to jak v rámci pražských restaurantů, tak i bordeláků. Skvělá kniha, která jde nekompromisně kupředu a je napsaná svěžím a bohatým (básnickým) jazykem.... celý text
Hříchy rodu Borgiů
2012,
Sarah Bower
odpad!
Tak tohle bylo zklamání!!! Naivně jsem se domníval, že to bude kniha o rodu Borgiů, o jejich eskapádách všeho druhu, o světě a myšlení zvrhlých papežů, o renesanční "Itálii"... avšak autorka si udělala radost a napsala si dívčí románek (jakkoli je tlustý, je to pořád jenom románek). Jsou tu dvě hlavní postavy (ona a on), které jsou tak žalostně ploché, až se musíte smát.... celý text
Život ve staletích - 12. století
2009,
Vlastimil Vondruška
Autor není žádný spisovatel, jenom jakýsi zapisovatel. Jeho knihy jsou v podstatě nezáživné, a ani těmi úžasně zajímavými informacemi to zrovna nepřetéká.
Idiot
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
odpad!
Hluboké sondy do charakterů? Prdlačky!!! O co jde? Ten miluje tu, jenže ta miluje jiného, a ten jiný se pochopitelně souží pro zase úplně jinou... Zpracovat to nějaký angličan, mohla to být dobrá konverzační komedie... Tady jsou všichni hysteričtí, a to doslova pro nic! Nikomu se vlastně nic - ale opravdu VŮBEC NIC - nestalo, nicméně každá postava je zralá pro Bohnice či Opavu (ruské cvokhauzy neznám); a na každé stránce to vypadá, že apokalypsa přijde nejpozději zítra! Navíc tak zbytečně užvaněný, jako Dostojevskij, není snad žádný jiný autor na světě. Takže: ne, ne a stokrát ne!... celý text
Byl jednou jeden svět
2009,
Ivan Wernisch
Nádherná kniha pro každého, koho dojímají staré fotografie, resp. fotografie z doby Rakousko-Uherského mocnářství - a to od školních dítek v zimnících až po slečny, které se ještě nerozhodly, co si obléknout - a kdo navíc miluje poetiku a humor Ivana Wernische. Petra Hrušku jsem doposud neznal, ale jako by Ivanu Wernischovi (literárně) z oka vypad.... celý text
Příliš hlučná samota
1989,
Bohumil Hrabal
Věčně přiožralý Haňťa (resp. B. Hrabal) dal Kantovi, Hegelovi nebo Lao c´emu teprve to pravé kouzlo.
Měsíc nad řekou
2006,
Fráňa Šrámek
Romantika v tom nejlepším smyslu toho pojmu! Dnešní homo cynicus by tohle už nenapsal - naše myšlení je nenávratně jinde... a tak, už i proto, si to zaslouží nejvyšší hodnocení!... celý text
Zmoudření Dona Quijota
1937,
Viktor Dyk
Říkal jsem si, proč se do tohoto "remaku" Dyk pouštěl, ale v závěru mi to došlo, resp. katarze stála za to!
Záhady literárního světa
2009,
Radko Pytlík
Vedle spíše notoricky známých příběhů (Hrabalův pád - či skok - z nemocničního okna; Kafka a Felicie; Máchův hanbatý deník; Nezval alias Robert David) jsou tu i osudy, alespoň pro mě, neotřelé: český dandy Artur Breisky; Jiří Mordechaj Langer, tzv. rabi z Belzu; Artur Longen, autor dobových hitů "To neznáte Hadimršku" nebo "Anton Špelec", který (paradoxně) tvrdil, že "Umění bylo degradováno na civilizační prostředek, kterým buržoazie zaslepuje davy a krmí jejich lačnost po zábavě." Úhrnem tedy: obstojná kniha.... celý text
Cikáni
1930,
Karel Hynek Mácha
Téma otcovraždy nedalo Máchovi evidentně spát... Už jenom vzhledem k jeho věku je to úžasné dílo, a to jak strhující atmosférou, tak důmyslnou kompozicí.
Malý princ
2005,
Antoine de Saint-Exupéry
Je mi líto, ale Malý princ mi nepřijde ani tolik moudrý jako spíše skepticky přechytřelý. A taky si myslím, že kdyby jej většina jeho milovníků poznala v reálném životě, musela by ho mít jen za suchopárného chytrolína a nudného patrona. Ten kluk (Malý princ) je případ pro psychiatra! Všechno vidí černě, popř. černočerně, a i když mluví o lásce nebo přátelství, zní to jako nekrolog. P.S. Nikdy jsem taky nepochopil konec knihy! Chtěl Malý princ zemřít, protože poznal, jak je svět špatný? To by bylo ovšem krajně negativní! Co všechny ty děti - resp. jejich milé mamky - uchvácené tímto dílem? Ví vůbec, co je tak uchvacuje, potažmo, co je na tom uchvacovat má? Tím si opravdu nejsem jist.... celý text
