Janule164
přečtené 291
Bílá Voda
2022,
Kateřina Tučková
Kniha, na kterou jsem dlouho čekala. Od autorky mám přečteno vše, patří k mým oblíbeným. Asi proto bylo očekávání tak velké (laťku si nastavila hodně vysoko). A proto tentokrát jen čtyři hvězdy. Je to skvělý román, který vás nutí číst pořád dál a občas i nakouknout trochu dopředu, což normálně nedělám, ale tady mě přemohla zvědavost! Výborně vybrané téma - už jen za jeho zpracování si zaslouží ocenit. Mám ráda i střídání vypravěčů, pohledy z různých perspektiv, koláž příběhů, vzpomínek, dokumentů. Jediné, co mi vadilo, byly až příliš velké “náhody” v ději a ve vztazích mezi postavami. Některé momenty už byly opravdu moc a ubíraly příběhu na uvěřitelnosti. Přesto doporučuji, rozhodně to je čtenářský zážitek. Ale lehké čtení to není.... celý text
Dědina
2018,
Petra Dvořáková
Skvělé prázdninové čtení! Chtěla jsem zkusit pro mě novou autorku a nelituji. Vyprávění postavené na dialozích a myšlenkových pochodech jednotlivých vypravěčů. Bavilo mě sledovat, jak stejnou situaci vnímají různí lidé. Jen škoda, že slovo nedostali i ti ostatní, o kterých se mluví. Postavy opravdu jak vystřižené z dědiny. A ten jazyk! Sice to není přesně od nás, jsme kousek vedle, ale ano, velmi podobně se u nás mluví. Přečteno jedním dechem.... celý text
Vyhnání z pekla
2013,
Robert Menasse
Tři dějové linie (Mané, Viktorovo dětství a mládí, večer po třídním srazu v současnosti) se střídají zcela bez upozornění, v dalším odstavci jsme prostě někde jinde. To mě na tom právě bavilo - nečekané přechody, ale také nečekané paralely - co se stane Manému, stane se v jiné podobě i Viktorovi o staletí později, případně naopak. V závěru se všechny linie propojí, ale ne najednou, spíše jako když vložíte do mozaiky poslední kamínek. A najednou vidíte celek. Mě osobně víc zajímal příběh Maného a situace židů v Portugalsku, jejich útěk. Ale bez příběhu Viktora by to nebylo ono. Zase jeden autor současné německojazyčné literatury, kterého jsem pro sebe objevila.... celý text
Na Větrné hůrce
1993,
Emily Brontë
Klasický román, zaujal mě až na podruhé. Vypravěčsky velmi dobré dílo - paní Deanová vypráví opravdu živě, dokážu si představit, že sedím u krbu a celý večer poslouchám, zatímco ona plete nebo zašívá. Příběh pana Lockwooda je velmi jednoduchý, ale hezky rámuje vlastní děj. Mistrná psychologie postav, zvlášť jejich negativní vlastnosti (a že jich tam je!) jsou skvěle vykresleny. Sledujeme vliv prostředí, výchovy, dobových konvencí, narušených vztahů, ale i alkoholismu, týrání, nenávisti na duši hlavní postavy, která se zatvrdí tak, že to vše oplácí další generaci v mnohem větší míře. Ale happy-end přece bude! Jediné mně sympatické postavy byly paní Deanová a mladá Katka (ačkoli ta jen někdy, taky byla pěkně rozmazlená). Zpočátku jsem se trochu ztrácela v postavách, opakují se zde jména Kateřina a Linton, příbuzenské vztahy mezi obyvateli Drozdova a Větrné hůrky jsou pěkně zamotané. Pomohlo mi jednoduché zakreslení jejich vztahů, pak už nic nebránilo v tom, abych si příběh vychutnala. Určitě stojí za přečtení.... celý text