1. Domů
2. Autoři
3. Klára Smolíková
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 105
• Bazar 10
• Životopis
• Citáty 8
• Diskuze 5

Nová kniha Kláry Smolíkové

Kurýr z planety Země

Jediný Pozemšťan na Intergalaktickém srovnávacím úřadu zpacká převzetí podezřelé zásilky, na níž visí osud Země. Pro kosmické gildy jsou pozemské trable pod roz... detail knihy

Populární knihy

/ všech 105 knih

Nové komentáře u knih Kláry Smolíkové

Osiřelo dítě

„Pěkná sbírka povídek. Nelíbil se mi jen Paskřivec, ta mi přišla ošklivá. Určitě si je poslechnu v zimě nebo za podzimních plískanic, to mají teprve tajemné příběhy tu správnou atmosféru.“... celý text
— nai.ivka

---

Vesmírná zásilkovna

„Skvělé dobrodružství se zajímavými a jemně zapracovanými odkazy na historii, kulturu i vědu. Perfektní ilustrace.“
— misme

---

Osiřelo dítě

„„Na nedávném školení se podpraporčík Hrablo dozvěděl, že slouží lidu a měl by být lidu nablízku. A taky se dozvěděl, že dělnická třída je nejprogresivnější společenská třída a nikdy se nemýlí. Hrablo byl dalek tomu tuto pravdu zpochybňovat, i když poznatky pracujícího lidu – jak včera seznal – se nedaly považovat za projev materialistického světonázoru, jenž má být vlastní rozvinuté socialistické společnosti. Což dal jasně najevo i poručík Suk: ‚Čarodějnice?‘ “ (Michal Sýkora. Kletba Doroty Kaprálové) K antologiím mám nedůvěru, jakkoli jsem již narazila na počiny, na které nedám dopustit. Tuto povídkovou sbírku bych sice proti kritikům nebránila ani zuby ani nehty, ale nějaké to slovo na její obranu bych utrousila. Má hned dva klady. Výraznou převahu kvalitních, nadprůměrných povídek. (Za vyloženě nečitelnou pokládám pouze Paskřivce Zuzany Říhové – já vůbec nevím, co jsem to vlastně četla.) A medailonky autorů. Kdo si mezi českými autory hledá ty „své“, pro první orientaci poslouží. Nejlepší povídky. U mne stupně vítězů obsadila následující trojice. O druhé a třetí místo se dělí počiny. Vesnicky nevybíravě drsně a pověrčivě laděné vyprávění: „Šest neděl“ od Kateřiny Šardické. Neviditelná, většině lidí skrytá strana světa a její lidé; originální variace na „nesmrtelnost“: „Pan řídící“ od Jiřiny Moravcové. První místo patří Kateřině Surmanové (ty dvě knihy, „Zvedá se vítr“, Tři sekery“,co jsem od ní četla mne nadchly, zbylé si šetřím) a její povídce „Sirotek“, třebaže mne rozhodně nenaladila optimisticky (já ty Erbenovy verše od dětství nenávidím) literárně uchvátila, pointou potvrdila originalitu své autorky. V závěsu za vítězi se těsnají: „Karmen“ od Kláry Smolíkové, jejíž děj se točí kol opeřenců, však otázkou je, zda jsou to oni, koho se máme obávat. A „Kletba Doroty Kaprálové“ od Michala Sýkory, vtipné a svižné povídání z dob reálného socialismu, u kterého jsem se spíše bavila na vrub vyšetřovatelů, než vyšetřovala. Nadprůměr představují: „Zelený Jura“, Daniela Mičanová (folk-detektivka, česká variace na severský filmový „Slunovrat“), „Kousáček“, Lukáš Vavreček (léčba osamělosti pro jednoho starého pána a pro lidstvo, pro ně to bude něco jiného). Zbylé povídky se drží kolem průměru.“... celý text
— brigita1501

---

---

Osiřelo dítě

„No, já mám u každé sbírky povídek takový ten moment falešné naivity, kdy si říkám: „Tentokrát určitě budou všechny povídky perfektní.“ A pak samozřejmě přijde realita. Tahle sbírka pro mě byla přesně ten typ knihy, kdy některé povídky tě fakt extrémně baví… a jiné, tě prostě moc nebaví, předvídatelnost a tak… Ale jako celek to mělo přesně takovou tu tíživou atmošku se kterou jsem počítala. Některé povídky mě chytly okamžitě a nepustily, zatímco u jiných jsem trochu čekala něco víc. Nebo možná něco jiného. Těžko říct. Prostě ten pocit, kdy celou dobu čekáš, že přijde nějaká rána na závěr… a ono nic. Jen konec a ty tam sedíš s výrazem „aha, tak jo“. Nejvíc mi ale v hlavě zůstali Kousáček a Šest neděl. A upřímně? Nejlepší povídky z celé knihy. Kousáček měl přesně tu divnou, nepříjemnou atmosféru, co mám ráda. Takový ten pomalý pocit neklidu, kdy víš, že něco není v pořádku, ale nedokážeš přesně říct co. A čím dál čteš, tím víc ti to leze pod kůži. Žádný zbytečný přehánění, jen dobře napsaná tíseň a zvláštní pocit, který tě neopustí ani po dočtení. A Šest neděl? Ta mě zlomila úplně nejvíc. Bylo to syrové, smutný a strašně lidský. Přesně ten typ povídky, po které potřebuješ chvíli koukat do stropu a nedělat nic, protože tě to prostě zasáhne víc, než jsi čekala. Pak tam ale byly i povídky, od kterých jsem asi čekala větší emoce nebo silnější pointu. Některé měly super nápad, ale přišlo mi, že se z toho dalo vytěžit mnohem víc. A párkrát jsem měla pocit, že autor buduje atmosféru k něčemu obrovskému… a pak to vyšumí tak zvláštně do prázdna. Což mě možná štvalo hlavně proto, že potenciál tam fakt byl. Nikdy nám nesedne všechno a každý si tam najde svoje favority. Já mám jasno v tom, že kvůli Kousáčkovi a Šest neděl stálo za to tu knihu přečíst. Jen jsem od některých dalších povídek čekala, že mě rozbijí minimálně podobně.“... celý text
— kniznisvetsjiri

---

Osiřelo dítě

„Vydařená povídková kniha, která obsahuje celkem 11 povídek od českých autorů s temnějším námětem... musím říct, že mě z celé sbírky nezaujala tak jen jedna až dvě povídky... jinak ostatní byly fajn počteníčko...“... celý text
— Ronnie68