hrdlickova_61
přečtené 203
Červená karkulka - moje malá loutková knížka
2021,
Marion Billet
Knížka je hezky ilustrovaná a je i technicky vtipně vyřešená. Vykukování z okýnek a schovávání, to přesně mají děti rády, přitom papír je dostatečně zpevněný a připravený na přiměřeně nešikovné zacházení. Klasická pohádka je podána klasicky, i když je hodně zjednodušená. Jen závěr je trochu jiný, ale také víceméně v duchu původní předlohy. A zvlášť pěknou vlastností knížky je to, že autorka nezapomněla na milé detaily, například na obrázek vnučky Karkulky nad babiččinou postelí : o)... celý text
Jeden kluk z vesničky Květušín
2022,
Robin Král
Knížka vyšla jakožto čtení pro děti, ale zrovna tak se hodí pro dospělé. Ti mají limeriky možná ještě radši. A tyhle jsou jeden nápaditější než druhý. Třeba: Jeden pán z městečka Mělníka / si na všechno najímal dělníka. / Běžte za mne na oběd. / Knedlíků si dávám pět / a kávu vždy popíjím bez mlíka! Jeden pán z vesničky Třemešné / měl kadeře fešné, leč falešné. / Když sluníčko vyjít mělo, / říkal: Sviť si na mé tělo, / jen laskavě, prosím tě, na pleš né! Jeden kluk z vesničky Bořetín / se navracel domů už potřetí. / Ještě mobil. Čapku. Boty. / Co ten zažil za trampoty, / a to šel přitom jen se smetím 15 Jeden pán z vesničky Veveří / tak dlouho snídá, až večeří. / Každý, kdo kdy zvoní u něj, / cítí, jak se line vůně / z kuchyně vždycky až ke dveřím. A jeden pán z vesnice Řitka / byl tenký jak vlásek, jak nitka. / Malé děti se ho bály, / přestože ho vídávaly / jen velice, velice zřídka. Jeden pán od Horní Plané / říkal, že vše už je dané. / Čas je prý jako list, / jen ho tak umět číst, / a pochopíš vše, co se stane. A jedna slečinka z Vidova / bývala velice lidová. / Užívala různá slova, / která nelze opakovat. / Ach, kdo ji tak strašlivě vychoval? Jeden pán z městečka Zlína / prý deset dní nevyšel z kina. / Dostal ho ven až můj známý, / když mu slíbil autogramy / obou dvou medvědů od Kolína.... celý text
Byl jeden pán
2016,
Jiří Slíva
Knížka Robina Krále obsahuje jak limeriky s klasickým opakováním slov z prvního řádku, tak i takové, kde je pouze dodržené pravidlo rýmů aa bb a. Některé jsou myslím opravdu pozoruhodné. A za prohlédnutí stojí i obrázky Jiřího Slívy. Chuligán z městečka Brémy / je velice sprostý ač němý / Na všechny ječí / znakovou řečí / ten chuligán z městečka Brémy A jedna šlechtična z Konopiště / toužila přinutit sviště pištět / Ty pódifnej svišť / ty póď sem a pišť! / říkala šlechtična z Konopiště A jeden pán odněkud z Bosporu / se jednoruč vytáhne do vzporu / Křižmo zvedne závaží / a soupažně rozpaží / (Ač je to vzájemně v rozporu) Jeden pán odněkud od Mýta / popřel, že koně maj kopyta / I když byl tento pán / od koní pokopán / kopyta připustit odmítá Jeden pán z městečka Phoenixu / se domníval, že žije v komiksu / Kdykoli se chystal k činu / počíhal si na bublinu / kterou mu poslali z matrixu Jeden pán z oblasti Pankráce / všechno co koupil, tak poztrácel / Z této hmotné perspektivy / se mu asi nelze divit / že přestal docházet do práce Ech, když jsou tak rozdány karty / řekl pán z městečka Sparty / dojedu si pro tu svoji / třeba do tý blbý Tróji / a zase ji políbím na rty A jeden pán z dánského hradu / vždy za vším čul prohnilou zradu / Posedlý běsem / pak za závěsem / propíchl státního radu... celý text
O čertíkovi vykopnutém z pekla
1947,
Bohumil Říha
Knížku jsem si přečetla asi tak ve druhé třídě ve školní družině. Přilákalo mě jméno Bohumila Říhy, kterého jsem už znala, líbily se mi obrázky Vojtěcha Cinybulka i čertíkovo jméno Ali. Děj jsem časem zapomněla, ale hezký dojem z četby zůstal. Udělalo mi radost, když jsem čertíka jednoho dne objevila náhodně v antikvariátu. Hned jsem jeho příběh přelouskla znova a zaujalo mě hlavně to, že B. Říha použil později při psaní Honzíkovy cesty znovu motiv snu o drakovi. To jsem si dřív neuvědomovala.... celý text
Podivné příhody ochránce přírody
2022,
Mojmír Vlašín
Předslov Aleše Máchala (kolegy ze státní ochrany přírody, z dávného TISu a z ČSOP) mluví o ochranářské nesmlouvavosti Mojmíra Vlašína a o tom, že některé historky působí až neuvěřitelně. A zároveň jsme ujišťováni, že si autor (až na pár drobností) nic nevymyslel. To je zřejmě určeno té části veřejnosti, která je dobrovolnickými aktivitami nedotčená - protože všichni, kdo se něčím takovým někdy zabývali, vědí své. Znají smutek z toho, jak málo se toho na tomto poli daří, ale i radost, že se daří vůbec něco. Mojmír Vlašín se v knížce zaměřil hlavně na to, co je radostné a veselé, a tak přispívá k dobré náladě a k optimismu. Odmítá dodržovat "zdvořilou mlčenlivost" vůči nešvarům: "Vyhrazuji si právo, které je dané ústavou, abych mohl protestovat všemi formami občanského protestu a občanské neposlušnosti (vyjma násilí) proti akcím, o kterých se vzhledem ke své erudici mám plné právo domnívat, že jsou to prasárny a že jsou v rozporu se zákonem. Protože pokud to neudělám teď a tady, za chvíli nebude co chránit." Jeho knížka je takových rozhořčených slov plná, ale je to vyvážené historkami vysloveně milými, například o železničáři, který na opatrnou otázku ohledně vzácných plazů v okolí nádraží vstřícně odpověděl: "Užovka stromová??? Výhybka č. 6!", načež netečně pokračoval v psaní svých poznámek. Stejně vzorně se zachovali vojáci, když se při zavážení jedné z moravských pískoven snažili pomocí dělbuchů vyplašit břehule, aby tam tentokrát nezahnízdily. Samotné zavážení se odvrátit nepovedlo, ale armáda slyšela aspoň na to, že se má brát na ptačí obyvatele pískovny ohled. Představa, že bude snadné břehule odradit, je úsměvná, ale to je vedlejší. Hlavní je, že když umíněně mířily na obvyklá místa, odložila se akce na podzim. Velmi jsou v knize chváleni také pracovníci britského ministerstva obrany pověření ochranou přírody ve vojenských prostorech, ale i mimo ně: "Plukovník mínil, že britská armáda žije z peněz daňových poplatníků a musí jim tudíž svou existenci a výdaje řádně zdůvodnit. Pochopitelně na prvním místě je to obrana vlasti a hned na dalším ochrana přírody." Je to radost, číst o takovém přístupu k životnímu prostředí, zvlášť když jsou uvedeny tak pěkné příklady, jako je ochrana hnízd mořských orlů, tvorba ostrůvků k hnízdění rybáků (ze starých pontonů s nasypaným štěrkem) nebo vystřelování tůněk pro obojživelníky v rámci likvidace zásob dnes už zakázaných nášlapných min. U nás v tom tak daleko nejsme, a tak jsou zkušenosti z Británie z podivných příhod ochranáře těmi nejpodivnějšími. Můžeme za to být panu Vlašínovi vděční, že se o ně (i o ty další) podělil. A ovšem i za všechny ty starosti a za práci, které ochraně přírody už tolik let věnuje!... celý text
Šimek a Grossmann v divadle Semafor
2022,
Lubomír Červený
"Kdo již vlastní knihu Historie klubu Olympik, pojednávající o začátcích Šimka s Grossmannem a vzniku první pražské beatové scény, může nyní sledovat další uměleckou etapu započatou přesunem celého souboru ze Sluníčka do Semaforu..." Tahle slova z úvodu knížky už dneska možná znějí obyčejně, ale pamětníci vědí, co to tehdy znamenalo. Dostat se do Semaforu! A pokud jde o beatovou vlnu, k té se tehdy vyjádřil Jiří Grossmann těmito slovy: "Svět byl fakticky plný rámusu a tempa, a tak mě napadlo, že lidi by měli dostat nějakou protiváhu, vrátit se k melodičnosti, k citu, k básnickému slovu, ale aby to přitom bylo moderní, aby se z toho neztratil rytmus a tep." Začátkem roku 1966 se začal rýsovat Country Beat Jiřího Brabce, v roce 1967 přišel spolu s Š+G na prkna naší tehdy nejžádanější malé scény - a i to samo bylo vlastně něčím převratným. Naštěstí tomu fandil i zakladatel Semaforu Jiří Suchý: "Ten humor měl styl, cílil na určitý druh publika s přesností snipera a každý jeho zásah znamenal bouři upřímného smíchu." Brzy se Š+G dostali i do televize a jejich hvězda stoupala tím rychleji. Knížka to vše dokumentuje s velkou pečlivostí. Velkým přínosem je podle mě například to, že se autor nezalekl nesrovnalostí v označení Návštěvních dnů (liší se ty, které byly na jevišti, v TV a na deskách) a zjednal v tom jasno. Kdo je znalec, ten sice určitý přehled měl, ale rozhodně neškodilo na tom ještě zvlášť zapracovat, doplnit málo známé fotografie, atd. atd. Dvojice Š+G nepobyla na jevišti Semaforu ani celých pět let, ale i tak v naší době snad nebylo nikoho, kdo by ji aspoň trochu neznal. Určitě si to tedy zaslouží, aby byla její činnost podrobně zdokumentována. A my, kdo ji máme rádi, jsme za to vděční : o)... celý text
Anglické listy
1934,
Karel Čapek
Při čtení téhle výborné knížky se mi stala následující příhoda: Bylo mi asi 16, seděla jsem pozdě večer v kuchyni (protože jsem se nemohla odtrhnout a ponocovala jsem) a musela jsem občas odbíhat do koupelny, abych hlasitých neudržitelným smíchem nebudila přes dveře rodiče, co spali hned vedle. A zase hned jiné odstavce (ty všechny o anglické odtažitosti) na mě působily tísnivě a vyvolávaly obavu, aby se něco podobného nevyvinulo postupně i u nás. Protože jsem určité příznaky pozorovala, a to přitom je to už dávno, přes 40 let. Tak třeba: "... Anglická kuchyně je dvojího druhu: dobrého a prostředního. Dobrá anglická kuchyně je prostě francouzská kuchyně; prostřední kuchyně v prostředním hotelu pro prostředního Angličana vysvětluje do velké míry anglickou zasmušilost a zamlklost. Nikdo nemůže zářit a trylkovat, žvýkaje pressed beef potřený ďábelskou hořčicí. Nikdo se nemůže nahlas radovat, odlepuje si od zubů třesoucí se pudink z tapioky. Člověk hrozně zvážní, dostane-li lososa politého růžovou škrobovinou; a má-li k snídani, k obědu i k večeři něco, co zaživa je rybou a v melancholickém stavu poživatelnosti se jmenuje fried sole, vydělal-li si třikrát denně žaludek černou čajovou jirchou a napil-li se zasmušilého, teplého piva, požil-li univerzálních omáček, konzervované zeleniny, custardu a muttonu, nuže, vyčerpal snad všechny tělesné požitky průměrného Angličana a počíná chápat jeho uzavřenost, vážnost a přísné mravy. Proti tomu topinky, opékaný sýr a pečený špek jsou jistě dědictví veselé staré Anglie. Jsem přesvědčen, že starý Shakespeare se neproléval čajovým tříslem a starý Dickens se netěšil ze života nad hovězí konzervou; pokud se týče starého Johna Knoxe, nejsem si tím tak jist. Anglické kuchyni schází nějaká lehkost a květnatost, radost ze života, melodičnost a hříšné rozkošnictví. Řekl bych, že to schází také anglickému životu. Anglická ulice není rozkošnická. Obyčejný a průměrný život není prosypán veselými hluky, pachy a podívanými. Obyčejný den nejiskří pěknými náhodami, úsměvy, poupaty událostí. Nemůžeš se sdružit s ulicí, lidmi a hlasy. Nic na tebe nemrkne přátelsky a sdílně. Milenci se milují v parcích těžce, zahryznutě a beze slova. Pijáci pijí v barech, každý pro sebe. Průměrný člověk jede domů a čte noviny, nekoukaje napravo ani nalevo. Doma má krb, zahrádku a nedotknutelné soukromí rodiny. Mimoto pěstuje sport a weekend. Víc jsem o jeho životě nemohl zjistit..."... celý text
Dcerka: O poznání cesty pravé k spasení
1995,
Jan Hus
Jsem moc ráda, že jsem si našla čas a přečetla si během let leccos nejen o J. Husovi, ale i od něj. Dcerku a dopisy mám z toho všeho nejradši. Myslím, že žádná doprovodná literatura tohle nemůže nahradit. I kdyby se Jan Hus při psaní přetvařoval (na tohle to ale rozhodně nevypadá!), už sama krása jazyka mi byla velkým potěšením. A rady pro mě, dcerku, také, protože tak jsem se u toho cítila, jako milovaná dcerka poslouchající někoho moudrého a zkušeného: "... Člověk má se varovati svědomí příliš širokého i svědomí příliš úzkého. Neb svědomí široké často má zlé za dobré, hřích za nehřích... A slove široké mínění, že jakož velký pytel slove široký, že velké věci v se béře, neb dům široký neb vrata široká, jimiž bez zavazení velký kůň, velbloud neb vůz projede, též to svědomí béře v sebe veliké hříchy. Také se má člověk varovati svědomí příliš úzkého, neb to vede člověka k zoufalství, neb dí člověku, že jest příliš zlý, že se hříchů právě nekaje neb nezpovídal, že nic dobře nečiní, a tak že dobré položí člověku za zlé.... Běda těm, jež říkají zlému dobré a dobrému zlé... A tak zřiď své žádosti, myšlení a skutky, abys nic ohavného se nedopustila. Postav se sama před sebou, jakobys jiného postavila, a vidíš-li co nehodného, žel sebe, jakobys jiného želela a ještě více... To slyš, dcerko, a važ důstojenství duše své, a chovej ji čistě... To slyš, dcerko, a viz, a přichyl ucho své: slyš uchem, viz rozumem, přichyl pilností, abys rozuměla, pamatovala a naplnila. Neb co by bylo platno toto, co jest psáno, bude-li od tebe čteno, rozuměno, a nebylo-li by naplněno?"... celý text
