Anglické listy

Přečetla jsem si Anglické listy po přečtení knihy Lišky pod Big Benem.
Psány 100 let po sobě, každá jiná, ale obě dobré.

Platí stále to stejné. Nejvíc si tyto fejetony vychutnáte, pokud jste Británii navštívili. Zatímco Italské listy tvoří krátké a rychlé imprese a postřehy, Anglické listy jsou více popisné a rozvláčné. Ale zase jsou opatřeny autorovými obrázky, takže si jeho postřehy můžete buď sami připomenout, nebo aspoň představit.
Některé obklopující vlastnosti země jsou zde krásně vystiženy, zdá se, že i Čapkovi se Skotsko a Skotové líbili stejně jako mně i přes určitou ponurost skotské krajiny. Zato skotské ovečky se zase líbí dětem.
Na konci knihy je dobře vystižena zvláštnost anglické národní povahy. Tohle všechno oceníte, pokud máte s Anglií a Angličany vlastní zkušenost.

Hledala jsem knížku do čtenářské výzvy a tak padla má volba na Anglické listy od pana Čapka, ale bohužel jsem jí četla jen jako eknihu z MLP, kde nejsou obrázky a tady bych asi raději volila papírovou knížku. Šlo to, ale úplně mně to nesedlo, není to vyprávění na které bych se těšila a nemohla jí odložit.

Ač tedy byla tato kniha vydána již před 100 lety, mnohé na dnešní Anglii, chcete-li Velké Británii sedí i dodnes, tedy i přes mohutné změny ve složení obyvatelstva. Takže se Karlovi povedlo dokonale zachytit anglická města a rovněž i anglický venkov. Některé vyobrazení či samotný popis Angličanů je vyloženě vtipný a čtenář se zasměje. A souhlasím, přístav v Plymouthu je opravdu krásný. Každopádně spíše doporučuji si knížku přečíst po tom, co Anglii navštívíte.

Karel Čapek charakterizuje anglickou povahu, upozorňuje na kulturní rozdíly a vyjadřuje svůj respekt k britským tradicím. Podle mě by to žádný spisovatel nenapsal lépe.

Nemusíte nikam jezdit, jen si sednete na zahradu, přikryjete se dekou, popíjíte černý čaj, čtete a procestujete celé království.

Tento žánr já moc ráda nemám, ale tato knížka mě vskutku zaujala a naučila něco nového o historii.
Vybrala jsem si ji, protože jsem chtěla přečíst něco od Karla Čapka a měli jsme číst cestopis. Velmi mě zaujala forma psaní knížky, jak je celá knížka rozdělena do několika částí. Každá část vypovídala o tom, kde byl a co tam zažil. I když už nečtu knížky s ilustracemi, tak pro tentokrát jsem ráda, že tam byly. Přiblížili mi jak to v té Británii vypadalo a vtáhlo mě to více do děje.
Asi bych si jí i klidně někdy zase přečetla a také bych se jela podívat do Velké Británie, abych viděla všechnu tu krásnou přírodu i města, která tam popisuje.

Kniha pojednávající o cestě Karla Čapka po Anglii, Skotsku a Walesu, kdy popsal své pocity z těchto zemí, měst, přírody, chování místních či jejich kuchyně. Přijde mi, že města a jejich památky jej extra neuchvátily a ostrovní kuchyně už vůbec. Je zajímavé číst jak to tam vypadalo skoro před 100 lety. Nádherně zde popisuje místní přírodu a je poznat, že Čapek byl opravdu mistr slova ....

Ben Nevis, nejvyšší štít této země hor, zavalitý a mračný chlapík
nad mořským fjordem, protkaný bílými vodopády
ze sněhových polí tam na vršku a dále hory a hory, gleny a jezera,
údolí stínů, strže černých vod, země, kterou Bůh hnětl z tvrdé látky ....

Celkově z knihy mám tak trochu rozpačitý pocit, ale je na každém jak se kde cítí a kde se mu co líbí. A tahle kniha je vypovídající o tom, jak tuto ostrovní zemi viděl Karel Čapek.

Knihu jsem četla v letadle, když jsem letěla z Londýnského Heathrow a nejspíš i to přispělo k tomu, že se mi líbila. Ačkoliv ne vše je stále aktuální, byla jsem překvapená, kolik věcí zůstalo nezměněných. Mnoho popisů je naprosto trefných a několik faktů jsem si i díky knize uvědomila. Sice to není úplně žánr, po kterém pravidelně sahám, ale přesto nelituji, že jsem ji přečetla. Doporučuji ji zejména těm, kteří se do Anglie chystají, a nebo se z ní čerstvě vrátili.

Při čtení téhle výborné knížky se mi stala následující příhoda: Bylo mi asi 16, seděla jsem pozdě večer v kuchyni (protože jsem se nemohla odtrhnout a ponocovala jsem) a musela jsem občas odbíhat do koupelny, abych hlasitých neudržitelným smíchem nebudila přes dveře rodiče, co spali hned vedle. A zase hned jiné odstavce (ty všechny o anglické odtažitosti) na mě působily tísnivě a vyvolávaly obavu, aby se něco podobného nevyvinulo postupně i u nás. Protože jsem určité příznaky pozorovala, a to přitom je to už dávno, přes 40 let. Tak třeba:

"... Anglická kuchyně je dvojího druhu: dobrého a prostředního. Dobrá anglická kuchyně je prostě francouzská kuchyně; prostřední kuchyně v prostředním hotelu pro prostředního Angličana vysvětluje do velké míry anglickou zasmušilost a zamlklost. Nikdo nemůže zářit a trylkovat, žvýkaje pressed beef potřený ďábelskou hořčicí. Nikdo se nemůže nahlas radovat, odlepuje si od zubů třesoucí se pudink z tapioky. Člověk hrozně zvážní, dostane-li lososa politého růžovou škrobovinou; a má-li k snídani, k obědu i k večeři něco, co zaživa je rybou a v melancholickém stavu poživatelnosti se jmenuje fried sole, vydělal-li si třikrát denně žaludek černou čajovou jirchou a napil-li se zasmušilého, teplého piva, požil-li univerzálních omáček, konzervované zeleniny, custardu a muttonu, nuže, vyčerpal snad všechny tělesné požitky průměrného Angličana a počíná chápat jeho uzavřenost, vážnost a přísné mravy. Proti tomu topinky, opékaný sýr a pečený špek jsou jistě dědictví veselé staré Anglie. Jsem přesvědčen, že starý Shakespeare se neproléval čajovým tříslem a starý Dickens se netěšil ze života nad hovězí konzervou; pokud se týče starého Johna Knoxe, nejsem si tím tak jist.

Anglické kuchyni schází nějaká lehkost a květnatost, radost ze života, melodičnost a hříšné rozkošnictví. Řekl bych, že to schází také anglickému životu. Anglická ulice není rozkošnická. Obyčejný a průměrný život není prosypán veselými hluky, pachy a podívanými. Obyčejný den nejiskří pěknými náhodami, úsměvy, poupaty událostí. Nemůžeš se sdružit s ulicí, lidmi a hlasy. Nic na tebe nemrkne přátelsky a sdílně.

Milenci se milují v parcích těžce, zahryznutě a beze slova. Pijáci pijí v barech, každý pro sebe. Průměrný člověk jede domů a čte noviny, nekoukaje napravo ani nalevo. Doma má krb, zahrádku a nedotknutelné soukromí rodiny. Mimoto pěstuje sport a weekend. Víc jsem o jeho životě nemohl zjistit..."

Skvělý Čapek, jako vždy. Moc pěkný popis přírody, staré Anglie, památek i Angličanů...Z jeho cestopisů se mi zatím asi líbila nejvíc.

Čapek byl bezesporu génius, ale musím říci, že anglické listy mi zase tolik "nesedly". Nabídly sice skvělý jazyk, perfektní vyjadřování, skvělé slovní obraty, jaké jsou autorovy vlastní, a navrch se jedná o cestopis, který je v jednadvacátém století navíc zajímavě historický a popisující Velkou Británii v první polovině 20. století - tedy jinou, než ji můžeme zažít dnes, jesště se zachovalými tradicemi jednotlivých míst a krajů, ale na mne působil Čapkův pohled až možná moc negativně, mrzutě a nespokojeně.

Anglické listy Karla Čapka sú pútavou a tak trošku melancholickou sondou do života Veľkej Británie medzivojnového obdobia.
Autor si nekladie servítku pred ústa, jeho postrehy sú vskutku trefné - vtipné, ale často i britké, kritické.
Je neskutočné to uvedomenie si, ako sa celý svet od roku 1924 radikálne zmenil.
Zaujímalo by ma, ako by popísal p. Čapek Veľkú Britániu v súčasnosti. Takýto vzdelaný spisovateľ, ktorý vníma situáciu vo svete reálne ale i láskavo, proste chýba...

"U nás, v Itálii, ve Francii je ulice jakási velká hospoda nebo veřejný sad, náves, shromáždiště, hřiště a divadlo, rozšířený domov a zápraží; tady je něčím, co nepatří nikomu a nikoho nesbližuje s ostatními; tady nepotkáváte lidi a věci, zde je jenom míjíte."

"Tady si lidé vždy dovedou navzájem pomoci, ale nikdy si nemají co říci, ledaže je to o počasí. Proto asi Angličané vynašli všechny hry, protože se při hrách nemluví. Jejich zamlklost je taková, že ani nenadávají veřejně na vládu, na vlak nebo na daně; je to celkem neveselý a uzavřený lid. Místo hospod, kde se sedí, pije a povídá, vynašli bary, kde se stojí, pije a mlčí."

"Pozoroval jsem, že Angličané mají krásný smysl pro přátelství; ale zdá se, že jsou přáteli jen mezi sebou. Je krajně snadno je milovat, pokud žijeme v Anglii nebo čteme anglické knížky, to jest, pokud stojíme fyzicky nebo duševně na britské půdě; ale je jaksi těžší se s nimi skamarádit, pokud stojíme na stanovisku kteréhokoliv jiného národa této planety: už proto, že oni sami, jak se zdá, o to nestojí."

Četla jsem už před lety, myslím že na gymplu. Čapkovy cestopisy se mi vždy líbily, všechny. Nyní jsem je četla, protože jsme navštívili Skotsko a chystáme se do Londýna. Mám moc ráda Čapkovy kresbičky, vlastně se k němu dnes mnoho lidí vrací a je to dobře :-).

Čapek nám prostě nepřestane nikdy chybět.

Karel Čapek popisuje Anglii z dob, kdy byla ještě anglická. A popisuje ji stylem, se kterým můžu z vlastní zkušenosti, ač o víc jak devadesáti letech později, jen a jen souhlasit. Na Anglii (a Angličanech) mám rád přesně to, co Čapek, a stejně to samé na ní (na nich) rád nemám. Styl a užitý jazyk pohlazení po cestovatelově duši.

Je to pro me zazitek, porovnat dojmy a poznatky pana Capka s dnesni Britanii. Leccos je stejne, leccos jine... dovolim si pouze poopravit, ze Skotsko nebylo vzdy jen kameni a vres, ale byval to obri Kaledonsky prales. To se vedelo uz tehdy. Jinak me popisy prirody potesily, uplna zvukomalba. Take "heads up" na konci, kde nadcasove pripomina, jak narod male zeme nemusi byt maleho vyznamu;)

Moc pěkné vyprávění a k tomu nádherné ilustrace. Mám chuť vydat se na cestu po Anglii po stopách Karla Čapka. Jen škoda, že už nezaziju tu atmosféru 20. let minulého století. Dnes už je mnohé jinak a i ti Angličané jsou trochu jiní.

Knižka ma prekvapila nielen obsahom, ale aj kresbami, ktorých sa majstro Čapek chopil. Chytila ma za srdce
Vytvořil nádherné dílo, které dýchá Anglií.