honajz přečtené 493

Pět znaků láskyplné rodiny 2011, Gary Chapman

On to pán myslí dobře, ale ruku na srdce, zkusil někdo ty jeho idealizované rady v praxi? On třeba předpokládá u částí věnovaných mužům, že partnerka jim bude chápavě naslouchat, podporovat je, stát vždy na jejich straně, dokonce je nechá mluvit! Nebere v potaz manželky ironické, nespokojené samotné se sebou, takové, které musejí mít vždy pravdu nebo si žijí ve svém virtuálním světě, bez empatie... Tam jsou ty rady tak nějak nepoužitelné. Navíc tvrdí, že je věřící, ale když mluví o Ježíši, jako čert kříži se vyhýbá slovům hřích, vykoupení, spasení, a z Ježíše dělá jen učitele. To u mě žádný věřící není.... celý text

Po proudu plavou jenom chcíplé ryby 2019, Robert Dojčár

Omlouvám se za nižší hodnocení, ale nakonec mi kniha nedala, co jsem zhruba čekal. Je precizně vystavěná, to ano, a život pana Dojčára pan Pavel Bajer v otázkách probral hodně důkladně - dozvíme se o jeho mládí, rodině, sourozencích, školách, dívkách, setkání s manželkou, svatbě, rodinném životě, profesi psychiatra, pacientech, koníčcích, filmech, sportu, názorech na aktuální témata (migranti, LGBTQI+, počítače a mobily, MeToo atd.), ale víře je vlastně nakonec věnován ten nejmenší prostor, a to, co mne zaujalo (exorcismus), je odbyto na čtyřech stranách. Navíc s tou jógou mi to přijde rovněž jako menší úlet, protože De Mello, jezuitský kněz indického původu, zrovna tuhle problematiku vysvětluje podrobněji a přesněji, a navíc ne tak negativně. Trochu mi vadily i ty neustálé odkazy na nějaké filmy a knižní tituly, jako by autoři chtěli dát najevo, kolik toho znají. Nejvíc jsem se těšil na čtení o konverzi, u autorů jako André Frossard jde o dechberoucí čtení, ale zde se žel nic podobného hlubokého nekonalo. Vlastně celé to povídání o Bohu mi přišlo, že plave po povrchu, takové ty obecné a filozofické pravdy, ale chyběl tomu vnitřní a osobní příklad, vnitřní prožitky a pocity, nějaké osobní příklady, hlubší zamyšlení.... celý text

Odpusť, Natašo! 2006, Sergej K. Dakov (p)

Silná kniha nikoliv počtem stran, ale výpovědí bývalého komunistického tajného policisty a praktik, jaké vedla tato policie proti nepřátelům režimu a především věřícím. Číst to znovu nemusím. Osobně jsem doufal, že víc se bude autor věnovat své konverzi a napíše něco víc o své víře - ale o tom je z celé knihy jen něco málo stránek, tak tři čtyři. Většinu času věnuje autor jak svému statečnému útěku z lodi, tak jednotlivým zásahům. A tady mi to haprovalo také. Jako by se v těch popisech násilí i po letech autor vyžíval. Když jsem asi počtvrté, popáté četl, jak mlátili věřící obuškem, do krku, z obličejů jim dělali krvavou kaši, jak někoho zabili - tak jsem říkal, že stačilo jednou, dvakrát, kdy to ještě mělo sílu šokující výpovědi. A většina knihy je žel věnována právě jen tomuhle. Často mi přišlo, že si autor spoustu věcí přibarvuje, ne-li vymýšlí. - EDIT: Tak jsem zkouknul film Odpusť, Sergeji, kde autorka odhaluje, že celý příběh je v podstatě vymyšlený (pro peníze), takže musím snížit hodnocení.... celý text

Chobotnice 2006, Lubomír Černík

Neuvěřitelně silně sepsaná kniha, ale podruhé už bych ji sotva znovu přečetl. Vnitřní pohled alkoholika na své prohry, podaný bez příkras a právě proto o to silněji. Z některých stránek až mrazí. Tohle by možná mělo být povinné čtení v protialkoholních léčebnách. Děsivé je, že autor má nad sebou svým způsobem nadhled, někdy dokáže své přestupky podat vtipně, ale stejně mu chybí vůle s celou tou záležitostí bojovat.... celý text

Míra člověka 1939, Charles-Ferdinand Ramuz

Tak ano, ve Francii se v tom furt plácali a plácají dodneška, jestli země, půda a rolníci, nebo volnost, rovnost, bratrství, nebo snad dokonce i to křesťanství, a ano, v době, kdy to Ramuz psal, se skutečně zdálo hodně Francouzům, že bolševismus a komunismus jsou odpovědí na všechny problémy lidstva - ale dnes, s vědomím toho, co se stalo, je to otřesné čtení. Ze začátku opět hezké popisy krajiny, ale pak už to směřuje k obhajobě socialismu a sovětských názorů, a to mi skutečně přišlo velmi těžké, a vlastně zbytečné číst. Ramuz měl zůstat o příběhů horalů, a ne filozofovat (což je obecně francouzské prokletí, že víc filozofují, než se modlí, cítí a žijí), tam je to jeho parketa, ale tohle skutečně ne.... celý text

V sibiřských lesích 2019, Sylvain Tesson

Hodně mě to zklamalo. Čekal jsem nějaký hlubší vhled, jaký samota dává člověku - něco jako v knize Henri Bosca měsíční pahorek v dlani -, ale nic takového se nedostavilo, kromě bezduchého plácání, jaké by snad napsal kdejaký intelektuál ze své kavárny, pokud by si obstaral dostatek podkladů. To slovo "bezduché" jsem použil schválně, protože jsem čekal skutečně i nějaké řekněme duchovnější prozření, když člověk někde je na samotě. Ačkoliv tady ta samota není úplná samota a do města se dá taktéž dojet. Určitá kritika konzumní společnosti (nic proti, ale plave po povrchu) a pak seznam a shrnut toho, co pan autor četl za knihy. Ale nějak mi tam chybí jeho skutečné vnitřní myšlenky, jeho skutečné prožitky, jestli si někdy sáhnul na dno, jestli třeba dokonce zpytoval svědomí - prostě něco jako od člověka, ne od robota neo řemeslníka. Námět dobrý, ale podání ubohé.... celý text

V jámě lvové 2001, Antonyj Surožskij

Docela se divím, že to vydali karmelitáni, neb jde o pravoslavnou literaturu a navíc v současné době oni, a po smrti P. Špidlíka dokonce ani Refugium, pravoslavnou literaturu nevydávají. Jinak pro tápající ve víře, pro ty, kteří mají pocit, že Bůh mlčí, pro ty, kteří netuší, jak dál se svou modlitbou, jak si najít čas a jak naložit se svým časem, jde o dokonalého a logického (a logicky uspořádaného) průvodce s mnoha hlubokými myšlenkami (jakože skutečně myšlenkami, jež donutí vnímavého čtenáře se zamyslet a knihu na chvíli odložit, aby si téma sám promyslel; nejde tedy o žádné prázdné a filozofující a často od reálného života odtržené floskule, jaké najdeme třeba v knihách o modlitbě od katolických autorů). Osobně jsem si záhy pořídil obyčejnou tužku a mnohé věty si začal podtrhávat pro pozdější čtení. Kniha obsahuje na konci ještě jednu stať o Panně Marii, jednu stať o starci Silvánovi a ještě rozhovor se samotným autorem o jeho životě a víře.... celý text

Chyťte Žida! 2018, Tuvia Tenenbom

Nějak nesdílím všeobecné nadšení touto knihou, protože mi přijde, že autor se jakože snaží být nad věcí, přitom je z knihy až moc znát jeho světonázor, který nám cpe horem dolem, ale aby se neřeklo, tak jakože udělá humor nebo jakože nekorektní vtípek, ale tu svou agendu jede stejně furt dál. A nezlobte se na mne, asi mám jiný smysl pro humor, tady ty jakože špílce jsou jak z politického kabaretu, který se bojí do kteréhokoliv z politiků strefit, s výjimkou těch, kteří už nejsou v kursu a kde se to smí. Jinak si o židovské nátuře nedělám iluze, měl jsem tu možnost s nimi několikrát jednat, ale zase není všechno jen černobílé, jak se snaží tvrdit tahle kniha.... celý text

Duchovní cesta 1993, Leo Jozef Suenens

V podstatě jen pro členy charismatického hnutí a fanoušky 2. vatikánského koncilu. O Bohu a víře to moc není, ačkoliv je kniha dělena na levou a pravou část, kde vpravo je povídání pana kardinála, vlevo různé modlitby. Ale že by mi to duchovně něco dalo, to skutečně říct nemůžu.... celý text

Vyznat se sám v sobě 2014, Jozef Šuppa

Knížka mě moc nezaujala. Je podaná moc obecně a přes svůj krátký rozsaj působí spíše jako filozoficko-vědecký traktát se spoustou odkazů, ale chybí jí to podstatné: jednoduché, prosté a konkrétní, žité rady. Třeba v první kapitole s názvem Je pro nás duchovní rozlišování důležité e na sedmi stránkách dozvíme vlastně jen jedinou podstatnou informaci - máme formovat své svědomí. Zbytek jsou odkazy na citáty v Bibli s tématem často souvisejících jen volně, ale jsou tu, aby to vypadalo, nějaké odkazy k Ignácovi a dvě historky, jejichž smysl mi v kontextu kapitoly naprosto unikl. A tak to pokračuje celou dobu dál - akademické, neživotné rady (třeba že zlý duch se může tvářit jako milý, to asi křesťana nikdy nenapadlo). Je mi líto, asi jsem od tak silného tématu čekal víc, ale kniha mne svým akademismem a odtržeností od reálného života a víry velmi zklamala.... celý text

Autopsie (pitva režiséra) 2015, Jan Drbohlav

Moc mě to nezaujalo. Jako ano, nějaké ty okolnosti vzniku některých filmů jsou zajímavé a jsem rád, že je docela velký prostor věnován brněnskému herci a žel i alkoholikovi Lubomíru Černíkovi. Ale jinak mi to přišlo takové ublíženecké, vůči druhým přehnaně kritické (nabyl jsem dojmu, že snad všichni kameramani byli cholerici), plave to po povrchu a o samotném Herzovi jako člověku se v podstatě nedozvíme nic - o jeho názorech mimo film, víře či nevíře, proč jako žid jel pracovat zrovna do Německa apod. Soupis jeho filmů včetně německých, televizních a krátkých recitalů je to skutečně dokonalý, ale do hloubky to přes těch natahovaných 500 stran skutečně nijak nejde. Přitom Miroslav Macháček sepsal své zápisky z blázince na méně stran a je to daleko, daleko životnější a uvěřitelnější.... celý text

Vražda Rogera Ackroyda 2001, Agatha Christie

Kniha je sepsaná obdivuhodně, o tom žádná, a musela to mít paní spisovatelka dokonale promyšlené, protože všechny detaily do sebe nakonec zapadnou (pravda, některé jsou odhalovány postupně). Líbila se mi ironická až skoro kousavá zhruba první třetina knihy, kdy si Agatha rýpne tu do toho šlendriánu, jindy do jiné tehdy rádoby módní a povrchní záležitosti, tam jsem se skvěle bavil. No jo, jenže po vraždě a odhalení identity podivného souseda tu máme nějakých deset podezřelých a každý musel dostat desetistránkový příběh. Přičemž pozornější čtenář už z náznaků - někdy zbytečně okatých, přijde mi, že je autorka trochu přepískla - odhalí pointu, a je to podobné, jako když se mi v půlce Šestého smyslu povedlo odhalit pointu. Už jen hledáte scény na podporu svého tušení, a dostává se vám jich v míře vrchovaté. Takže mně konec přišel poměrně uspěchaný a utnutý. A v podstatě celá ta plejáda postav jak na orloji příběh nutně notně zbrzdila a v podstatě nijak nebaví, ani už nenabízí nic navíc. Tedy kromě kritiky drbů na vesnici, ale ta už tam zazněla na začátku.... celý text

Laurus 2016, Jevgenij Vodolazkin

Mám s touto knihou problém, že to není ani ryba ani rak. Tváří se to jako věroučný spisek s náboženským podtextem, ale spíše tyto věci využívá pro takový ten moderní příběh o všem a o ničem, s trochou červené knihovny, s trochou odtud a odtamtud - zkrátka, dal by se podle toho natočit čistě typický hollywoodský film, a možná by to šlo hned na Oscara (hrát v tom dostatečný počet černochů a LGBTQ+ herců). Vlastně mi to nedalo nic. Je zde sice spousta sesbíraných zajímavostí o různých bylinkách a lidovém léčitelství, ale nějak mě to nebralo u srdce, přišlo mi, že to stále tak nějak plave po povrchu a navzdory mnoha postavám to vůbec nejde pod kůži.... celý text

Bůh otec: cesta k Božímu srdci 2017, Dave Patty

Kniha je psaná stylem, který mi moc nevyhovuje a nevyhovoval - je určená spíše lidem, kteří se k Bohu propracovávají vědeckou a logickou cestou. Obsahuje totiž spoustu tabulek, testů, tabulek... aby čtenář sám sebe ohodnotil, nakolik dokáže přijmout, nebo nepřijmout otcovský vztah, a co pro to dělat, aby se jej naučil nějak mít. Kromě toho se v knize nacházejí různé příběhy týkající se otcovství a vztahů dětí a otců, a potom ještě vědecké poznatky o tom, že děti vyrůstající i s otcem (kluci i holky) mají pak v životě méně problémů, jsou soběstačnější a často empatičtější. Na nějakých 200 stran časem poněkud nudné čtivo. Ale jak jsem psal, nejsem cílovka, a jinému čtenáři, který podobný přístup preferuje, může kniha dát víc či hodně.... celý text

Za každou lží 2022, Christina McDonald

Autorka použila stejný postup jako u předchozího Osudného pádu, ale popravdě tady mi spíše vadil, protože neměl až takové opodstatnění jako u předchozí knihy. Navíc tam jsme byli vrženi hned do děje, který navíc může potkat každého z nás, tady jsme tentokrát lákáni v úvodu nejprofláklejší scénou všech možných kriminálek včetně následné anamnézy. Postavy mi navíc nepřišly moc propracované a celé jako by to bylo psané jen pro ten závěrečný efekt. Ale napsané je to z formálního hlediska dobře, lehce se to čte, takže určitě své čtenářky si to najde.... celý text

Nedokončený portrét 2019, Mary Westmacott (p)

Tohle se mi nelíbilo tolik jako Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro. Agatha Christie tady pod svým pseudonymem opět píše o sobě - ta holčička Celie je ona, její myšlenky jsou její, její strachy jsou její. Kniha nemá příběh, je to skutečně sled historek a vzpomínek, propojených jen volně jejím jedním strachem, který je uvozen začátkem a rozřešen koncem. Je zde hodně zajímavých myšlenek, ale trousených jakoby mimochodem, a někdy se objeví, když je člověk nečeká. Není ta kniha špatná na občasné čtení, ale jak jí chybí ta pevnější struktura i vyznění, osobně mne to až tak nebavilo.... celý text

Svatý Jiří – Životopis a legendy 2020, * antologie

Možná až zbytečně vznešený název pro snůšku (nemyslím to pejorativně, prostě je to mišmaš žánrů, esejů, úvah, legend...) několika textů (celkem na cca 50 stran) plus obrazovou přílohu. Přijde mi nešťastné začít tuto knihu pojednáním o úctě ke svatým, když vlastně vzápětí následuje text, že vlastně nic nevíme, že dokonce snad ani sv. Jiří možná neexistoval, máme jen nějaké dvě legendy v nějakém kodexu. V každém z textů se proto všude objevuje nadměrné množství slov jako asi, pravděpodobně, nejspíš atd. Možná stálo za to vydat nějaký ucelenější sborník s nějakým historicko-vědeckým exkurzem, teprve poté zmínit legendy a jejich obsah, a úplně na konec úctu ke svatým a rozšíření úcty i ke sv. Jiří. Takhle je to - s prominutím - každý pes jiná ves, působí to značně nekonzistentně a skutečné výzkumy a skutečné objevy aby tady člověk špendlíčkem hledal.... celý text

Padaly roušky 1986, Ivan Slavík

Budu se opakovat, protože platí to, co jsem psal u Červen jde písčinami. Vždycky, když se někde píše o nějakém spisovateli jako katolickém nebo křesťanském autorovi beletrie, tak se napálím. Stalo se mi to u Bernanose, ale i některých československých autorů. A tady je to to samé v bleděmodrém - samá depka, žádná naděje. Kniha se věnuje nešťastným osudům lidí za války. I zde z toho občas vykoukne sem tam zajímavý náběh na atmosférickou povídku, ale vše je zabito podřízeností depresi, pocitu marnosti, vše je na prd.... celý text

Červen jde písčinami 1946, Jan Ryba

Vždycky, když se někde píše o nějakém spisovateli jako katolickém nebo křesťanském autorovi beletrie, tak se napálím. Stalo se mi to u Bernanose, ale i některých československých autorů. A tady je to to samé v bleděmodrém - samá depka, žádná naděje. Kniha se věnuje mužům a jejich nešťastným vztahům se ženami. Občas z toho vykoukne sem tam zajímavý náběh na atmosférickou povídku, ale vše je zabito podřízeností depresi, pocitu marnosti, vše je na prd a ani ti rodiče nepomůžou.... celý text

Jak zničit církev 2020, David Novák

Tohle je pro věřící - a troufám si říct, že nejen pro ně - kniha, kterou po dočtení je potřeba začít číst znovu a znovu, pořád dokola. V tuším dvaceti kapitolách jsou zde všechny podstatné chyby, na kterých nás ten zlý utáhne jak na vařené nudli, aniž bychom si to uvědomili. Sice je to psané pro protestantské prostředí, ale platnost je natolik nadčasová, že si knihu mohou vzít za svou i katolíci (a jak jsem psal, nejen věřící, ale i lidé nevěřící zde najdou mnohá zamyšlení pro to, jak žijí svůj život a jestli v něm náhodou nedělají právě ony "drobné" chyby, kdy sami sebe omlouvají, aniž by dokázali vidět chybu u sebe). Vadilo mi jen několik překlepů a pravopisných chyb, občas ne dobrá stylizace věty, ale popravdě o tom v tomto případě vůbec nejde, gró knihy leží jinde. Musím také vyzdvihnout skvělý nápad s těmi čertími packami na každé stránce knihy, přesně tam, kde knihu držíte při čtení vy - hned si čtenář uvědomuje, že on tedy rozhodně není rovněž svatý a že text knihy mluví k němu, nikoliv někomu z jeho okolí.... celý text