honajz přečtené 506

O zkáze Británie 2023, Gildas

Záleží na tom, co kdo od knihy čeká. O historii je zde velmi málo - tedy nebýt hutné, zhruba 40stránkové předmluvy, která uvede důležitá fakta a data. Samotný Gildasův text se historii moc nevěnuje, je jen nářkem nad pokolením hřešících Britů, s odkazy a biblickými citacemi do Starého i Nového zákona, a dokonce k církevním otcům, třeba Ignáci z Antiochie.... celý text

Kam se ubírá člověk 1998, Hugo M. Enomiya-Lassalle

Filozoficko-vědecké vnější pojednání o tom, o čem vnitřně a duchovně mluví třeba Oblak nevědění.

Bílá paní v Jindřichově hradci 2013, Jan Jůna

Přepis původní legendy, která nemá sice s historickými fakty mnoho společného, ale dobře se čte. Překvapivě to není ani moc patetické a navíc to obsahuje řadu nečekaných detailů, které by člověk od legendy zrovna nečekal. Ke všemu zde chybí zázraky, jak bývá zvykem, bílá paní vlastně jen ukáže cestu k pokladu, ale jinak nejčastějším jejím činem je přežehnání symbolem kříže.... celý text

Staroslověnská modlitba proti ďáblu : nejstarší doklad exorcismu ve velkomoravském písemnictví 2015, Václav Konzal

Precizně zpracovaný vysvětlující a srovnávací aparát ohledně různých podobností s jinými texty, použití perfekt a aoristů, obsahuje i komparační texty - a ano, spíše je to celé pro jazykovědce. Samotný text modlitby má cca 20 stran a oproti podobně laděnému textu Basila Velikého využívá západní vzývání svatých, nesoustředí se tak příliš na Krista a Boha - ačkoliv autorem je kdosi z původně byzantského prostředí.... celý text

Rozprava s řeckými teology 2010, Svatý Tomáš Akvinský

Problém s touto knihou je, že Tomáš Akvinský nereaguje na církevní otce, ale nejčastěji na Epifanovy texty a sem tam něco více z Jana Zlatoústého (který má texty komplikované i v řečtině), a dokonce ani nejde o citace, protože v předmluvě se píše, že „řada citátů je nepřesných a nelze je dohledat jako reálné citáty“, a jeden hlavní problém si uvědomuje samotný Tomáš Akvinský – některá řecká slova prostě těžko překládat do latiny (protože mají i více významů a latina pak jen jeden a navíc nepřesný), takže dochází k nepřesnostem a posunům významů. Kniha má svůj význam v kontextu doby, kdy Evropa začala znovu objevovat řecké dědictví a dokonce církevní otce, ale skutečně jen některé a skutečně poněkud nepřesně a ve velmi nepřesných latinských překladech.... celý text

Atanáš a dnešní církev 2009, Rudolf Graber

Asi takhle - sv. Atanáše si to bere spíše jako rukojmí, ale aspoň jsou zde jeho životopisná data a překlad jeho okružního listu biskupům z roku 340 - žel bez uvedení zavedeného latinského názvosloví. Ale jinak je kniha určena především na obranu církve - myšleno striktně katolické - proti současným modernizačním snahám, kdy je sv. Atanáš brán jako tehdejší obránce čistoty církve.... celý text

Dějiny civilizací Svaté země 2003, Paul Johnson

Nějak nevím. Vypadá to spíše jako jistá adorace předkřesťanských civilizací a jejich dovedností a umu, a také adorace arabského umění. O židech se dočteme, že byli s Řeky snad v neustálém nepřátelství (A že měli židé diaspory po celém helénském světě, to je měli z toho nepřátelství či co?) a Byzanci je věnováno asi 13 nanicovatých stránek z celého díla. Takový rychloposuv, pokud bych to měl přenést na přehrávání videa - tady něco, tamhle něco, dohromady nic.... celý text

Čirá radost 2012, Anthony De Mello

Taková light verze Bdělosti. Hodně věcí se zde opakuje, ale autor se snaží o větší přístupnost řečeného, často opakuje jednotlivá tvrzení z různých úhlů pohledu. Možná je pro začátek tahle kniha pro mnohé stravitelnější než Bdělost. Ale jinak je poselství stejné - za svoje štěstí si můžeme sami, můžeme být šťastní teď hned, stačí se jenom naučit radovat i z maličkostí a nechtít svět přetvářet podle sebe. A podobně se dívat i na druhé lidi, se skutečnou, empatickou láskou.... celý text

Průvodce po židovských Budějovicích 2024, Jan Ciglbauer

Sice je to tenká knížečka, ale nesmírně silná, navíc muselo dát hodně práce poskládat všechny osudy lidí, sehnat materiály o časopise nebo o historii jednotlivých budov. Takové kompendium českobudějovické židovské historie ve zkratce, ale se spoustou silných příběhů.... celý text

Základy teologie 2000, Claude Tresmontant

Přísně katolický pohled na teologii, ovlivněný především teoriemi svatého Augustina. V otázce filioque pak autor neskutečně mlží, když se nejprve snaží určit, jakého Syna máme mít na mysli a srovnává to s Duchem svatým v nás, aby se posléze sice zmínil o textech španělské církve z 5. století, ale aniž by řekl, že tehdy čelila velkému vlivu heretických myšlenek. Učenými slovy, matením smyslu a trochu pokroucením fakt pak dokazuje v kruhu, že má vlastně pravdu.... celý text

Svatý Havel, opat, a farní jeho chrám na Starém Městě Prahy 1925, Karel Lev Řehák

Knížečka vydaná pro farnost kostela sv. Havla v Praze. O sv. Havlovi je zde ale jen 9 stran, o samotném kostele a jeho historii zhruba 20 stran a popisu, spíše seznamu pohřbených v katakombách 5 stran. Zbylý počet stran je věnovaný popisu okolních ulice, názvům domů apod., které pod havelskou farnost patřily. Většina textů je opsaná z tehdejších historických knih, ale ano, má dnes určitou hodnotu týkající se třeba původu některých domů. Ona vlastně celá knížka je takový výcuc tehdy dostupných textů - což má dnes sice danou zajímavost, ale přece jen si to autor trochu usnadnil (ačkoliv tehdy nemohl použít CTRL-C a CTRL-V).... celý text

Bdělost 2004, Anthony De Mello

Tahle knížka se ne každému bude líbit, jak je ostatně vidno i z komentářů již přede mnou publikovaných, protože vyžaduje po čtenáři už určitou formu, náznak, nakročení, směrem k oné bdělosti a probuzení, o čemž je v knize řeč. Nesouhlasím s tvrzením, že si autor odporuje, naopak do sebe vše zapadá, jak má. Jen se to těžko vysvětluje člověku, který dá na to, co o něm druzí říkají. Který chce uznání - od těch druhých. Třeba za odtažení auta. Nebo za to, jak zpívá, nebo hraje, případně jaké má správné politické názory... Kniha neříká nic jiného, než abychom byli sami sebou, abychom si uvědomili, co nám samotným dělá radost bez ohledu na názory (a případná uznání) druhých lidí, a tak abychom pracovali na svém vnitřním světě a jeho rozvoji. Protože knihu napsal kněz, tak samozřejmě směřuje další cestu k poznání Boha. Ale opět - neváhá se otřít o některé praktiky katolické církve jako až přehnané uctívání Panny Marie nebo klanění se v kostelích bez vnitřního zápalu (symbolika s obrazem nad oltářem člověka, který naučil lidi rozdělat oheň, aniž by ti klanějící se stále uměli oheň rozdělat, je velmi trefná). Ale ono skutečně záleží na každém, jestli chce být sám sebou a za sebe (mnozí se toho velmi bojí), nebo se snažit vyhovět všem okolo sebe. Každopádně pro mne kniha, kterou po dočtení můžu začít číst zase od začátku.... celý text

Moudrost volá 2007, kolektiv autorů

Nejde o nijak moc ucelenou knihu, kromě hlavního tématu, tedy že nějaký židovský rabín uvěřil v Krista jako Mesiáše a Spasitele. Ale jinak je to sbírka různě sesbíraných příběhů, většinou z konce 19. století a přelomu z 19. a 20. století, často bez nějakého časového ukotvení každého z příběhů, takže se čtenář neorientuje, v jakém století se daný příběh odehrává. Navíc se střídají i polohy vyprávění od ichformy přes erformu až jakousi kombinaci erformy s ichformou – ano, je to velmi rušivé. U některých příběhů jsem si zkoušel ověřit život daného rabína, ale kromě internetových odkazů na tuto knihu v různých jazycích na webech různých protestantských denominací se nedalo nic dohledat. Asi dva rabíni asi měli nějaký větší věhlas, takže se něco dohledat dá, jeden je dokonce na Wikipedii, ale často jsou údaje o dané osobě matoucí, nepřesné (třeba když se zmiňuje moravské město Helleshan - to je jako kde?). Což zmiňuji proto, že sice je fajn si přečíst, že někteří rabíni uvěřili v Krista a jak, ale otázkou je, nakolik jde o fikci, zbožné přání, určité ohnutí fakt, nebo nakolik jde skutečně o pravdu. Chybí mi tam jakési osobnější poznatky - například v obdobně laděné knize Dvanáct židů nalézá Mesiáše jsou to hodně osobní výpovědi plné podrobností, které nejsou nijak obecné, a tím mi ta kniha přijde více uvěřitelná. Ale aspoň jednu věc jsem se naučil díky této knize - že židovský znak pro Boha má trojjedinou podobu.... celý text

Přítomnost minulosti: Morfická rezonance a zvyky přírody 2017, Rupert Sheldrake

Občas mi přišlo, že autor vidí morfickou rezonanci za každým rohem a občas ji skoro až násilně „procpává“ do všech oblastí nejen vědy. Ale jinak je kniha skvělým souhrnem současného vědeckého poznání, kdy - ve zkratce - zjistíme, že víme, že nic nevíme. A že čím víc víme, tím je věda zmatenější a uchyluje se k teoriím spíše z oblasti víry. Je to zde podáno na mnoha vědních oborech včetně zoologie, kosmologie, geologie, astrologie, evoluce, genetiky a dalších. Autor se nebojí nastínit i křesťanské hledisko, se kterým občas polemizuje, občas přiznává, že nové vědecké pojmy se až moc podezřele blíží právě křesťanským pojmenováním určitého stavu. Ostatně, v poslední větě knihy toto celé stanovisko zopakuje. Ve druhé části knihy se snaží autor vysvětlit některé věci jako intuice, forma a tvary, navigace ptáků apod. právě morfickým polem, které překračuje hranice hmoty. Dokládá to třeba na pokusech s krysami a jejich učení se třeba cestě labyrintem, kdy znalost cesty labyrintem evropských krys jakoby se přenesla i na měřené krysy v USA. Ale stejně - viz ona poslední věta knihy výše mnou zmíněná - dojde nakonec autor k tomu, že stejně nevíme, kdo nebo co naprogramoval i tato morfická pole (stejně jako nic netušíme o gravitačním poli, dědičnosti, černé hmotě ve vesmíru, kreativitě, fantomových končetinách či vzpomínkách). Kniha je napsaná docela přehledně, jde logicky od tématu k souvisejícímu tématu, ale nedá se číst naráz, protože někdy stačí pár stránek a v hlavě to člověku začne tak šrotovat, že si musí dát pauzu, aby všechny pojmy pobral a ujasnil si je.... celý text

O mši svaté podle misálu z roku 1962 2007, Josef Vlček

Hodně dlouho jsem hledal pomocníka pro tradiční mše svaté, abych si jej mohl vzít do kapsy a vyznal se v tom, v jaké části mše se zrovna nacházím. Tahle knížka to splňuje dokonale, včetně popisů toho, co dělá kněz, a co lid.... celý text

Pater Pio - muž bolesti a lásky 2006, Otec Bohuslav

Osobně jsem měl problém tento "životopis" dočíst. Protože on to není životopis. Život otce Pia je pro autora jen odrazovým můstkem k jeho vlastním myšlenkám, čímž si postavu otce Pia bere jako rukojmí svých názorů. Nic proti, některé ty myšlenky jsou zajímavé, aktuální i dnes, jiné neaktuální, obhajoba II. Vaticana je až moc naivní (z dnešního pohledu), ale pořád je to žel víc o otci Bohuslavovi. Škoda, že nenapsal nějakou knížku sám za sebe, bez nějaké velké osobnosti, ale o svých názorech. Každopádně, pokud se knihou prokoušete, tak zhruba 20 - 30 % je vskutku věnováno P. Piovi, ačkoliv se jen shrnují známá obrácení a svědectví, ale pro úvodní seznámení s touto osobností dostačující.... celý text

Muž, který si pletl manželku s kloboukem 2008, Oliver Sacks

Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil styl psaní a vžil se do něj, ale ono to nakonec není tak těžké. A pak jsem se jen fascinovaně nechal unášet neuvěřitelnými příběhy mozku, které byly leckdy napínavější než leckterý thriller. Kniha je členěna na čtyři oddíly - na ztráty, nadbytky, cesty a chudé duchem. Čím víc jsem četl, tím víc mi přišlo zajímavější, že na některé mozkové poruchy nejsou tabulky, takže je potřeba spíše empatie, než nějaké definice. Že sice se snažíme léčit třeba autismus, ale přitom ti lidé jsou dost nejspíš ve svém stavu šťastní a je jen na nás najít si k nim kód, klíč, a pro ně samotné jejich správné využití. Že i když se léčba z našeho pohledu pohledu "podaří" a pacienti jsou pak tak nějak většinově "normální", neznamená to, že třeba nepozbyli něco, čím byli výjimeční a co je samotné obohacovalo. A úplně fantastické je, že mnoha nemocným pomohly v jejich životech naprosto abstraktní věci jako hudba, zahradničení, víra, kreslení, divadlo. Jedna kapitola je dokonce věnovaná vidění svaté Hildegardy. A u části o chudých duchem jsem si nemohl nevzpomenout na Bibli a na jurodivé... Kniha obsahuje odkazy i na další výzkumy v oblasti neurologie, jsou citováni i japonští a čínští vědci, nejen evropští a američtí, a navíc je zde rejstřík s odkazy na další knihy. (Plus slovníček.)... celý text

Velký pátek číhošťského faráře P. Josefa Toufara: křížová cesta 2020, Miloš Doležal

Hodně silné. Pravda, občas mi tam vadily překlepy či nespisovná slova, chtělo to nějakého zkušeného redaktora, ale na obsah a předání emocí to nemá vliv. Člověk si uvědomí, jací sadisté byli komunisté a bolševici (a zamrzí ho, že jeden z nich sedí na Hradě), ale také to, že mučednictví není - s prominutím - žádná legrace. Hodně mi daly promluvy samotného P. Toufara, jejichž úryvky jsou v knize také uvedeny (ačkoliv někdy mi přijdou naroubovány na aktuální dění poněkud násilně), zvláště ta o naší malé vděčnosti za jídlo, vzduch, zdraví, vše, co nám Bůh každý den dává.... celý text

Valašský vojvoda 1957, Bohumír Strnadel

Romány z historie venkova, zvláště moravského, mám rád. Například Skleněnou duhu považuji za jedno z nejlepších děl tohoto žánru. Ale tohle mi moc nesedlo. Zvláštní styl psaní, kdy autor chvilku něco popisuje div ne do detailu, aby následně nějaký důležitý rozhovor podal stylem bum bác, hotovo, čtenáři, domysli si sám, co se stalo. A co jsem vůbec nepochopil, že vedle těch bojůvek, bojů, hospod, mladých lásek, práce na poli apod. zde naprosto, ale zcela chybí jakýkoliv rozměr náboženský. Jako by se autor zcela úmyslně vyhýbal tomu, jak víra formovala i tuto krajinu (jak pohanská, tak křesťanská), takže tomu všemu chybí důležitý aspekt (a tím pádem uvěřitelnost). Asi jako kdybyste si objednali lečo, ale nedali vám do něho papriky a rajčata. Navíc autor sice popisuje hezky, ale chladně, bez emocí. Nakonec jsem si vlastně z románu odnesl jen jednu větu: "Vadilo ti léhat na seně, budeš ležet na tvrdé zemi." Jo, člověk by si neměl porád na něco stěžovat, bo by mohl dostat i to horší.... celý text

Nesvatí svatí a jiné příběhy 2017, Tichon Ševkunov

Neuvěřitelná kniha. Dá se číst pořád znovu, jak ji dočtete, tak začít znovu, a pořád vás něčím obohatí. Autor, původně student moskevské filmové školy, popisuje svou cestu k mnišství v klášteře, ale i lidi kolem sebe, různé starce, ale i jurodivé, popisuje jak temnou dobu komunismu v Sovětském svazu, tak spoustu příběhů lásky a víry. A ano, jsou zde dokonce i mystické zážitky, případy prorokování, ale na nich to nestojí, a navíc se dějí tak jakoby mimochodem. Některé krátké příběhy jsou pojaty občas spíše jako vtip. Především však z té knížky čiší - přes veškeré těžkosti v ní popsané - neuvěřitelně pozitivní nálada a radost.... celý text