hojkas hojkas přečtené 250

☰ menu

Dlouhý sprint s ozvěnou

Dlouhý sprint s ozvěnou 2009, Miroslav Žamboch
3 z 5

Musím říct, že od knihy odcházím s dosti rozpačitým dojmem. Téma samotné mě ze začátku nadchlo, a i když nebylo zpracováno špatně, ke konci ztratilo na celistvosti i kouzle. Příběh připomínající detektivku byl poutavý. Prostředí bylo vykresleno dokonale, jak křivolaké uličky a průchody Vegaše, tak princip fungování životě v městě i Hradu samotném. Magie už ovšem trochu pokulhávala, měla sice pravidla a omezení, ty se však zdály různorodé a ke konci se víceméně setřely. Bylo to právě posledních asi 5 stránek, co mě zklamalo. Překvapivý zvrat se ztratil v uspěchaném, dosti rozmazaném zakončení, které by si rozhodně zasloužilo nejméně třikrát víc prostoru. Povídka Ozvěna pak znovu nabrala ztracený potenciál... a zas ho uspěchala. Rysy postav zde byly vykresleny dost narychlo a ne vždy zapadaly, prostředí opět neobyčejně poutavé, avšak přehlušeno přílišnou rychlostí. Celkově mě spíše než obsah velmi zklamala forma, pořád však smekám za podmanivé prostředí.... celý text


Neobyčejní

Neobyčejní 2017, V. E. Schwab (p)
5 z 5

Nenechte se ukolébat zdáním superhrdinů. Možná mají superschopnosti, ale hrdinové to nejsou ani náhodou. Vítejte do dalšího neobyčejného světa Veroniky Schwabové, kde nic není černobílé a kde naivita a dobrota nemají co dělat. Možná je to temnější svět, ale jeden z nejpoutavějších, jaké jsem měla to potěšení spatřit. Děj je svižný, proložený krátkými pohledy do minulosti, které jsou více než výmluvné. A taky nepředvídatelný, což je vlastnost, která se často podceňuje. Postav zde potkáme méně, zato jsou však vykresleny velmi zdatně a uvěřitelně, a i přes jejich chyby (nebo snad právě pro ně) je těžké se s nimi zase rozloučit. Zajímavá je zde i právě otázka dobra a zla. Nečekejte, že najdete stranu klaďasů a záporáků. Spíš budete celou dobu na vážkách, co vše je ještě ospravedlnitelné a co už šílenství, až nakonec zjistíte jedno - není tu ta "špatná" strana, jen "větší zlo". A o to je to působivější. Jednoduše temná akcí nabitá pecka. Vřele doporučuji.... celý text


Tři tváře

Tři tváře 2014, Brandon Sanderson
5 z 5

Tři novely v jednom svazku, každá s jiným námětem a částečně i stylem. První novela, Císařova duše, je něco neskutečně okouzlujícího a promyšleného. Taková ta novela, u které litujete, že nemá nejméně dvakrát více stránek, u které přemýšlíte, jestli je autor skutečně jen smrtelník. I na menším prostoru je však brilantně vykreslen svět, opět s dokonale fungující magií i způsobem, jakým je používána (a zneužívána). Postavy nejsou zanedbány, stejně jako děj, který plynul přirozeně a donutil přemýšlet ještě dlouho po jeho konci. Druhá novela mi přišla nejslabší. Ne špatná, vlastně pořád spíše nadprůměrná, ovšem přeci jen z autorových slabších. Možná mi jen nesedl děj na motivy hry. Třetí novela byla podmanivá svým vlastním způsobem. Opět tleskám za originalitu, s jakou autor vytváří nová a nová prostředí, všechna do detailu fungující a promyšlená. A tentokrát i bez fantastického světa. Protože kdo říká, že psychická porucha musí být jen na škodu? Celkem vzato, kniha se vyplatí koupit už jen kvůli Císařově duši. Další dvě novely jsou příjemný bonus.... celý text


Finální říše

Finální říše 2008, Brandon Sanderson
5 z 5

Rčení "Nesuď knihu podle obálky" zde platí dvojnásob. I když se tato kniha tváří jako béčková fantasy, patří ve skutečnosti k vrcholu dnešní fantasy tvorby. Brandon Sanderson zde totiž, jako ostatně ve všech svých knihách, vytvořil zcela unikátní svět s do detailu propracovanou magií s funkčním logickým principem, která je jedinečná a fascinující, přitom však ne všemocná. Postavy jsou přirozené, dialogy plynou lehce a po chvíli je nemožné knihu odložit. Za mě dokonalé, už dlouho jsem nečetla tak dobrou knihu.... celý text


Renesance

Renesance 2010, Oliver Bowden (p)
4 z 5

Rychlý děj, podmanivé prostředí renesanční Itálie, utajený řád sloužící lidské svobodě a také honičky v starých uličkách. Zní to stejně dobře, jak se to čte, ale (a to ale muselo přijít) kdo kdy zahlédl hru Assassin's creed II, ví, že jde o pouhý přepis jejího děje. Kniha sama bohužel nepřináší nic moc nového. Tím není špatná, příběh takovéhoto kalibru si určitě zasloužil i jiné zpracování, a toto je více než zdařilé. Ale pokud jste zmíněnou hru už hráli, můžete knihu s klidným svědomím vynechat. A pokud ne, radím vám to ihned po přečtení knihy napravit. Příběh za to stojí a vychutnáte si ho více, když budete moci v rámci videohry skákat s Eziem po střechách sami.... celý text