fruitbueno
přečtené 919
Pan Kaplan má stále třídu rád
1987,
Leo Rosten
Vynikající knížka, kterou jsem četla asi pětkrát a dovedu z ní citovat dlouhé i krátké úryvky a pasáže. Překlad Antonína Přidala je skvostný a jak praví přebal, kniha se nepůjčuje, neb hrozí krádež!... celý text
Příšerně nahlas a k nevíře blízko
2006,
Jonathan Safran Foer
Smutný příběh Oskara - chlapce tisíce tváří a talentů. Celou dobu jsem čekala, co z toho vyleze: a vylezl silný příběh o vině, odpuštění, minulosti a terorismu. Mimochodem, linka s dobrovolně oněmělým dědečkem mě dokáže spolehlivě rozsekat i při vzpomínce. To jeho mlčenlivé a přitom křičící ano-ne na dlaních... mrazí mě. Přesto je tahle knížka asi o krůček slabší než prvotina autorova, poněvadž mi asi trochu vadí ten americký patos a vztah k heroickým činům. Ale možná tomu nerozumím :)... celý text
Naprosto osvětleno
2005,
Jonathan Safran Foer
Já bych na tomto místě chtěla vyzdvihnout jednu věc: překlad Richarda Podaného. Nečtu v originále, nikdy jsem nečetla a ani nehodlám, protože čeština je tak krásný jazyk a když ji uchopí schopný člověk (typu Podaného), člověk žasne. Je to překrásná knížka o putování za minulostí, odhalování minulosti, místy obtížně přístupná, ale o to parádnější je celkový dojem. JSF je nadmíru talentovaný autor a od této knížky ho mám v merku a sleduju každý jeho počin. Už zase čekám na něco nového...... celý text
Intimní schránka Sabriny B. (final cut)
2010,
Emil Hakl (p)
Já mám asi s touto tvorbou problém: ono je vidět, že ten autor je šikovný, umí, zná, vyzná se, jenže mě odrazuje ten stereotyp, vlastně jedno jediné žité schéma (ožrat se-s někým se vyspat-ožrat se-nejíst-někam jet-tam se ožrat atd.) a razance, s jakou je to čtenáři předsouváno. Chápu, že jde o určitou životní etapu, o obraz doby, ale asi jsem na to ocenit to moc mladá. Nebo moc normální.... celý text
Želary
2001,
Květa Legátová (p)
Venkovská sonda do duší, myslí a skoro i těl želarských obyvatel. Trochu mi vadila ta roztříštěnost souboru, než jsem se zorientovala, kdo je kdo, měla jsem problém a nechápala jsem vztahy, vazby, unikaly mi jména... Až ke konci se to jakž takž ustavilo a výsledkem je prima oddechová četba autorky, za kterou píše život...... celý text
Jozova Hanule
2002,
Květa Legátová (p)
Na konci jsem brečela, což nebývá zvykem... Spolehlivě rozplakat mě umí jen Babička Boženy Němcové, nyní už i Jozova Hanule Eliška a spol.
Fotr
2000,
Ivan Landsmann
Fotr, Slávek, otec Ivana Landsmanna. Musím uznat, že jsem to přečetla na jeden dech. Ivan Landsmann je talentovaný autor, který mě prostě baví. Kontrast mezi vesnicí a městem, mezi vztahy na venkově a v Praze - ten zachytil tak, že líp by to neuměl ani barvoslepý malíř s největší představivostí na světě.... celý text
Pestré vrstvy
1999,
Ivan Landsmann
Prožila jsem v Ostravě kus života, celý region je mi blízký, protože v něm žiju. První, ostravská hlubinná část, Landsmannova románu byla po všech stránkách skvělá: originálním jazykem počínaje, naprosto neuvěřitelně reálnými historkami konče. Jenže mám trochu problém s druhou, emigrantskou částí. Ostatně jako i s jeho dalšími "exilovými" knihami. Ale Ivan-razič a jeho banda.. nejvíc! :)... celý text
Jan Maria Plojhar
2001,
Julius Zeyer
První knížka, kterou jsem od Zeyera četla a hned jsem věděla, že naprosto ladím jeho vlny. Je to zároveň jedna z nejdojemnějších, nejsmutnějších, ale i nejbouřlivějších jeho knih. Plojhar, vlastně takový suchárek, rozervanec, který celou knížku jenom vzdychá, co by udělal, kdyby to, co by nedělal, kdyby tamto. Jenže je za tím něco bolavého, smutného, něco v pozadí a člověk si do toho promítne cokoli zrovna prožívá. Já jsem se se Zeyerem setkala a protla a jsem za to mimořádně ráda.... celý text