Přečtené 62

Kniha nenadchla, neurazila. Oddechové čtení. Spád má dobrý. Iritovala mě až příliš hovorová čeština a i hrubka, která se u toho samého slova opakovala (nešlo tedy o překlep).

Jako smysl cesty popisuje autorka: "Poselstvím mého běhu Íránem je důvěra, touha poznávat a otevřenost." Rozhodne se bořit předsudky k jiným národům a přeběhnout zemi na vlastní pěst. I když se jí kuráž upřít nedá, ve skutečnosti zase tolik důvěry po cestě nemá. Je chráněna svými pomocníky, spí v domluvených domácnostech... Je to logické, svět a lidé na něm nejsou jen pozitivní, ale jsou tu i tací, kteří mohou ublížit. To mi na celé myšlence ale stejně trochu nesedí. Nicméně svým během dokáže čtenáři odhalit srdečnost lidí, se kterými sotva kdo tady máme možnost mluvit a přátelit se. Poznat je. Kniha je psána stylem zápisníku. Tak trochu sterilně na můj vkus. Chyběla mi třeba jakási sebeironie, humor, něco navíc. Autorka mi neuměla předat pocit, že putuji krajinou s ní a co vidí, i když se snažila. Kniha ale určitě může být dobrým pomocníkem pro ty, kteří sami chtějí podniknout podobný přeběh/přechod území, které se vymyká naším středoevropským standardům.

Autor je vypsany a je to znat. Velmi dobre se cte a jak bylo nize jiz napsano, kniha krasne plyne. Nakouknuti do sveta behu, spousta zajimavosti a stripku. A nakouknuti do duse a nazoru jednoho bezce.

Sonda do duší různě smýšlejících lidí. Jde to do hloubky a v tom je ta výjimečnost knihy. Skvělé, že to někdo uměl zachytit!

Poutavě psaná kniha o práci neurochirurga, jeho oddanosti práci, bez které by ji vykonávat nemohl, ale i emocích, které vyvolává velká odpovědnost. Vše je umocněné tím, že je kniha psaná dle skutečnosti. Doporučuji.

"Mami, ty to ještě čteš? " Nojo, i tak tenká knížka může dát zabrat, když chce člověk plně vychutnat její hloubku... Doporučuji!