eliska2669 přečtené 187

Cujo 1992, Stephen King

Fakt psychický týrání. Úplně vás to natahuje k prasknutí, a furt nic, a furt nic. Příběh je vlastně úplně jednoduchej, líbí se mi, že tam nefiguruje žádný nadpřirozeno ani psychopatický zabiják. King má dobrý charaktery. Vždycky mi dlouho trvá, než se do něj začtu, ale když se mi to podaří, tak nikdy nelituju.... celý text

Ve stínu mafie 2011, Jozef Karika

Depresso jaxviň, kdyby mi někdo potvrdil, že tohle všechno se nějak takhle dělo nebo děje, jdu se asi zabít. Ale spíš bych řekla, že to bude lehce přitažené za vlasy. Nicméně autor mě baví, jeho styl psaní je hrozně jednoduchý na čtení a zároveň u toho čtenář nemá pocit, že by to byl úplný brak. Nejvíc mě na tom bavilo, jak se na sebe vlastně všichni koukali jako na ty hodné, ta myšlenka, jak si každý v hlavě dokáže všechna svá zvěrstva omluvit a ještě je vlastně obrátit ve svůj prospěch jakože "já jsem tady ta oběť" nebo "já jsem přece jiný než ostatní tady", ačkoli se na tom všem podílí stejně, ne - li víc.... celý text

Lovec draků 2007, Khaled Hosseini

Hezký. Moc mě už pak nezajímala ta americká část, a obecně nesnáším, když se traumata schovávají a nikdo nic neříká nahlas a do konce života si to drží pod pokličkou a je z toho v depresi. Ačkoli uznávám, že to byly fakt hrozný věci, pořád když se s ním ten kamarád snažil začít zase bavit, tak nechápu co měl za problém...... celý text

Muž na dně 2014, Iva Procházková

Od třetí stránky až do pár předposledních stran totální zábavná jízda, každá postava je zajímavá, zavražděný je zaplatený do tolika hnusnejch věcí, je strašně napínavý to rozkrývat. Astrologie byla sice divná, ale nějak extra silně jsem ji tam, narozdíl od ostatních komentujících, nevnímala, naopak jsem na ten aspekt už zpětně skoro zapomněla. Co mi ale vadilo byla pointa, která, stejně jako ve všech ostatních pitomých detektivkách, nedává žádný smysl, vůbec dopředu nejde zjistit a jde tady jen o to, aby čtenář na konci dělal "WOW, to jsem teda nečekal." A mě to vždycky akorát tak vytočí.... celý text

Dítě číslo 44 2009, Tom Rob Smith

Zábavná kniha, popisy děsivých reálií Sovětského svazu jsou zajímavé a v rámci detektivek se jedná o vlastně docela originální počin. (Protože kterému detektivovi brání v práci vlastně celý systém, že? Většinou má naopak k dispozici celý Scottland Yard/forenzní oddělení tad. atp.) Má to ale strašně moc problémů na to, aby se to dalo označit za kvalitní literaturu. 1) Je to v Rusku, ale vůbec to není ruský. Neříkám, že jsem nějakej znalec Ruska, ale ruských knížek jsem přečetla celkem dost, od klasiky až po Metro 2033. A všechny měly společný jistý rysy, jistou atmosféru, styl komunikace mezi lidmi. Když jsem četla Piknik u cesty od Strugackých, který se má odehrávat v Americe, rozhodně to nepůsobilo jako v Americe, ale totálně jako v Rusku. No, a tohle je naopak totálně západní. Autor si možná nastudoval reálie, ale samotné Rusy už moc ne. Úplně tam chybí jakékoli filosofické rozhovory, myšlenky o životě, vyprávění, všichni stroze řeknou jen to nejnutnější. Nikdo nepoužívá jméno po otci, což mi taky přišlo zvláštní, já měla pocit, že se někdy používá pomalu častěji než příjmení. 2) I přes autorovu očividnou snahu být originální (v situacích, které obvykle končí stejně podle šablony, se jeho hrdina zachová přesně naopak), to nakonec zas tak originální není. Lev má stejně jako každý druhý hl. hrdina utajený tragický osud, který na konci vyjde najevo, všechno mu zázračně prochází, všichni mu pomáhají (až na zavilého nepřítele, který je strašně zlý) a čirou náhodou je to právě on, Lev, kdo je v celém příběhu ten nejdůležitější. 3) Nevěrohodný přerod Lva z loajálního straníka na revolucionáře. Na začátku se několikrát opakoval, jak kvůli státu všechno, a o pět minut později po zatknutí náhodného veterináře mu najednou dochází, že je to špatně. Jakoby něco takovýho nedělal předtím už stokrát. Taky mi přijde divný, že o všech těch zvěrstvech, co se děly, věděl. Je jasný, že autor je musel nějak zprostředkovat (no, spíš chtěl, nemusel), ale osobně si myslím, že jeden člověk neměl šanci vědět takové penzum věcí, co se děly, i mimo jeho obor. Na druhou stranu, líbil se mi ještě třeba ten vývoj vztahu mezi Raisou a Lvem, ne, že by byl věrohodný, ale bylo to milé.... celý text

Piknik u cesty 1985, Arkadij Strugackij

Jedna z těch knih, kde se vlastně nic neděje, a přesto jsou boží. Nesouhlasím s tím, že by se tam pořád jen kecalo, teda jako, kecá se tam, je to ruský, takže to člověk musí očekávat, ale v tomhle případě to nebylo nějak moc na škodu, nebylo to nijak rozvleklý ani nic. Přišlo mi vtipný, jak se to odehrávalo v Americe, a stejně to bylo tak hrozně moc ruský, šlo to prostě poznat, v každý větě, v každým charakteru. Je to taková ta kniha, kterou bych byla asi schopná napsat - taková ta bez velký pointy, kde jde jen o zamýšlení se v průběhu, atmosféru a náznaky, který nejsou nikdy nikde vysvětlený, a bůh ví, jestli sami autoři měli jasno v tom, co to je náramek, dudlík nebo co bylo se stalkerovou dcerou - asi ne, a to je ten vtip.... celý text

Text 2018, Dmitry Glukhovsky

Dobrý. Hodně dobrý. Nebála bych se říct, že je to zatím Glukhovského nejlepší kniha - asi taky proto, že se tam konečně nevyskytují žádné podivné příšery, lidojedi, mimozemšťani ani apokalypsa. Glukhovsky je srdcovka. Ačkoli kritik by asi vytkl spoustu věcí, a já taky, pořád je to skvělé. Je. To. Realistické. On sní reálné sny. Dělá reálné věci tak, jak by se staly. A teď nemyslím příběh, ale spíš jednotlivé situace. Ilja má zvláštní, někdy fakt divné, někdy úplně reálné myšlenkové pochody. Autorovy slovní obraty zní ze začátku nepřirozeně, dokud si člověk nezvykne, tak je to fakt wtf. Přemýšlím, jestli je to autorem, překladem nebo jestli takhle v Rusku někdo může uvažovat. A myšlenka knihy je taky docela inovativí. Díky, díky moc.... celý text

Inferno 2013, Dan Brown

Jak neočekávané, RL v tvídovém saku, pohledný, čahoun (180 cm je čahoun, jo? Aha), s hustou kšticí, nabalí krásnou blondýnku S VOSÍM PASEM A S IQ 208! To už je parodie sama na sebe. Nicméně je to zábavný, první tři čtvrtiny mě bavily asi víc než Šifra a Andělé, nejspíš proto, jak jim ty útěky hezky vycházely a nikdy nepřišli na nějaký místo pozdě, a nikdo tam nebyl mrtvej... Ale ten konec to rozsekal. Všechno byla jen iluze, Roberte, nebyla to nemocnice a ten doktor neumřel a ten kdo vypadal jako zlej je vlastně hodnej a kdo byl hodnej ten je zlej a pak se to ještě třikrát změní a mor vlastně není mor... Fakt,tyhle konce mě dokážou pohodit. Chcípám. Edit: Když se na to kouknu z druhý strany, tzn. že Brown fakt možná miluje tu historii a psychologie postav je mu úplně jedno a používá je jen jako jakousi formu pro poukázání na své milované ilumináty a další podivnosti, tak je to asi pochopitelný. Ale nevím, jestli tomu tak je. A ještě, myšlenka týhle knihy, jakože už bychom měli ty lidi fakt nějak omezit, je dost aktuální a donutí k zamyšlení.... celý text

Lazar 2018, Lars Kepler

Je to zábavný, ale to je tak asi všechno. Jurek prý není patetickej... a o pět minut později všechny svoje skrýše vytvaruje podle souhvězdí blíženců. Jako vážně? Fakt, geniální práce. Gratuluju.... celý text

Trhlina 2016, Jozef Karika

Zábavnej, dobrej horor - takovej ten "tak akorát", kdy se člověk fakt naladí do tý děsivý atmosféry a fakt se bojí na tom místě, kde zrovna je, ale pak z toho nejsou žádný deprese nebo noční můry do budoucna. Pár věcí bych samozřejmě vytkla, třeba neustálý vyhrožování a.k.a. foglarovky "A to jsem ještě nevěděl, co mě čeká...", "Kdybych jenom tušil, co se stane, nikdy bych to neudělal" a tak, pořád dokola, to je otravný. Taky si myslím, že vykreslení charakterů mohlo bejt zajímavější a věrohodnější. Ale co hodně oceňuju, tak je "psycho" konec, a to, že to nemělo žádnou pointu typu "byl to vlkodlak" nebo "bylo to celý smyšlený" nebo něco, ale vlastně se to úplně nevyjasnilo. Fakt, to bylo dobrý. Protože horory většinou ta pointa zabije, a tady ne, a to se cení.... celý text

Tanec trosečníků 2006, Iva Procházková

Začala jsem to číst bez valných očekávání a pak to přečetla skoro bez přestávky asi tak za tři hodiny. Je to boží, jak je to apokalypsa, ale v Česku, uvěřitelná, blízká. Nemoc moc věrohodná není, stejně jako pár dalších skutečností, ale s radostí to odpouštím, je jasné, že to na tom není to podstatné. Je to zábavné, má to atmosféru jaxviň a sympatického hlavního hrdinu. Přestalo mě to bavit až v momentě, kdy tam byla ta Jesika, nějak jsem myslela, že to bude taky cikánka, její charakter mi moc uvěřitelný nepřišel. Ale jinak geniální. Ty hory. A tak.... celý text

Dva kostely 2017, Sebastiano Vassalli

Nevím, co si o tom mám myslet. Kronika smyšlené vesnice v horách, ale bez jakékoli pointy. Osudy spousta lidí, naprosto obyčejných a nezajímavých, co člověkem moc nepohnou. Přijde mi, že kdyby to bylo podle reálných událostí, je to milé, a vlastně to tak skoro i znělo, jako by se do knihy autor snažil nacpat úplně všechny události z dějin nějaké vesnice, ale když to je smyšlené, tak opravdu nevím, co bylo záměrem. Je to jedna z těch knih, co v nich nic není, ale přesto člověka můžou zasáhnout, nicméně tahle mě příliš nezasáhla. Mezi jednou válkou a druhou.... celý text

Černá hra 2016, Jozef Karika

Boží, boží, boží. Totální hnus, depresso jaxviň. Spoustu věcí jsem ale autorovi nevěřila. Není to takový ten dokonalý styl psaní, který vás donutí věřit, že všichni tohle lidé skutečně žili - spíš pořád přemýšlíte nad tím, jestli by se takhle někdo skutečně zachoval nebo smýšlel - a to člověka dost dekoncentruje. Nicméně silný dojem z knihy a spoustu zajímavých nových informací o devadesátých letech, o Slovensku nebo třeba o Romech ty negativa docela přebily.... celý text

Tady na Jihu 2016, Oles Uljanenko

Podivná kombinace stylu Zbabělců, Na cestě a nějaký My děti ze stanice Zoo nebo něčeho víc sexuálního a úchylnýho. V podstatě jak kdyby Danny ze zbabělců svý sexuální fantazie častěji uváděl do praxe a u toho se zaplétal do drogových či jiných pletich. Občas to mělo dobrou atmosféru, ale nic speciálního mi tato kniha nepřinesla. Bylo mi moc líto, že se nikde neobjevilo jméno hlavního hrdiny.... celý text

Nazí 2009, Iva Procházková

Najdou se tam fakt skvělé a totálně vystihující části, které mi mluví z duše. A taky to má dobrou atmosféru, všechny ty místa na mě působily jako kdybych tam vážně byla. Přišlo mi to docela inovativní, nějakým způsobem - a na poměry českých knih tohoto typu je to určitě dost dobrý.... celý text

Nejdelší den Adama T. 2018, Patrick Ness

Na této knize není absolutně nic zajímavého. Totálně basic teen román - problémy v rodině, problémy s láskou, problémy s kamarády odjíždějícími do zahraničí. A to, že to je o gayích, to vážně už dneska nezachrání.... celý text

Ticho a vřava 2014, Nihad Sirees

Zvláštní styl psaní, takový civilní, člověk má pocit, že to psal nějaký amatér, ale za to že se to fakt doopravdy stalo. Hlavně takový ty dějový odbočky a vyprávění o tom, proč a jak to bylo. Ale bavilo mě to a bylo to vystihující. Vedro a řev odporný a nechutný. Ticho přinášelo úlevu. A moc se mi líbil konec na tý policejní stanici. Škoda, že to potom skončilo, chtěla jsem vědět, jak to bude dál...... celý text

Nejnovější dějiny Ukrajiny 1997, kolektiv autorů

Asi bych to nedočetla, kdyby Ukrajina nebyla mým srdcovým tématem, protože knihy podobného ražení obvykle nečtu. Nejsem si úplně jistá její objektivitou, protože tam armády UPA a OUN byly snad až moc vyzdvihovány, (ne že by jejich zločiny nebyly zmíněny, ale spíše jen tak mimochodem), ale většinou to snad bylo v pořádku.... celý text

Souboj 2012, Anton Pavlovič Čechov

Milá kniha, total ťuťu ňuňu, jak už to ten Čechov umí. Ale nějak hluboce mě to nezasáhlo. Odehrává se na Kavkazu u moře a je tam vedro, lidi jen jezdí na pikniky a posedávají po kavárnách a vedou filosofické rozhovory - je to ruský, co jinýho čekat. Má to happy end, takovej nevěrohodnej, ale asi je tím sledován nějaký záměr.... celý text

Ukrajina v měřítku 1:1 2016, Oleh Kryštopa

Skvělé. Čtivé, objevné, zajímavé. V mojí lásce k Ukrajině mě to ještě utvrdilo, přestože (nebo spíš právě proto) že se tam řeší spíš ty negativní stránky věci.... celý text