Edice
přečtené 186
Prokletý sníh
2019,
Barbora Žampachová
Konečně fantasy, odpočinkové, ale čistokrevné! Jak já jsem za tuhle knížku ráda. Ještě než vyšla, tak jsem si trošku prošmejdila web autorky a neplánovaně jsem se tak seznámila s Deabartem, který mě už v té době poměrně nadchl. Autorka navíc píše lehkým a čtivým stylem, kdy děj příjemně utíká a opakovaně láká ke čtení. Knížka pro mě byla osvěžujícím překvapením. Opravdu jsem si ji užila. Nic složitého, žádná roztahaná rádoby epická sága, jen jedna čtivě napsaná kniha. Pro mě značka ideál. Předložený svět i s jeho zákonitostmi mě bavil. Zvláště jsem si oblíbila příběh o jeho stvoření, který jsem našla na autorčině webu ještě před vydáním knihy. Hrdinové mi byli po chuti, i když nad jejich věkem mi visí drobný otazník, ať už kvůli mé nepozornosti nebo absenci jeho zmínění (ne, že by to v něčem nějak překáželo). Všimla jsem si, že tu někteří čtenáři zmiňují, že jim Tara přišla příliš ufňukaná. Mně přišla "ufňukaná" přiměřeně k dané situaci. Vy byste snad "jásali", kdyby Vás někdo pokusem o utopení vytrhl z Vašeho světa a vhodil mezi bandu cizáků a jejich problémy kdesi v zapadákově, jak jednou zmínila Tara, na druhém konci světa, ať tam laskavě vyřešíte jejich problémy se sněhem? No já bych to teda moc nefeelovala. Tara na některé možná působila ufňukaně proto, že byla napsaná lidsky a jako člověk se také chovala. To je alespoň za mě velké plus. :) Na autorku si ode dneška více posvítím. Už před Prokletým sněhem jsem ji mlhavě znala díky Aldormě (nad kterou bych si taky konečně mohla sednout a trochu ji prostudovat, že). Jsem ráda, že "koulovačkou s běsy" zvládla upoutat moji pozornost o to víc. :)... celý text
Illuminae
2016,
Amie Kaufman
Mám toho tolik, čím bych se k Illuminae mohla vyjádřit. Ale než bych to zvládla sesmolit do stravitelné verze, dozajista by mě z toho rozbolela šiška. A tak nenapíšu nic věcného, škoda snahy. (/*•*)/... celý text
Sunstone 1
2019,
Stjepan Šejić
Komiksy čtu spíše výjimečně, jen když mě některý kousek skutečně zaujme. A tohle karmínové dílko mě zaujalo. A já si ho docela užila. Bylo to lepší, než jsem čekala a než se mi na počátku zdálo. Holky mi rychle přirostly k srdci a Alana jednoduše žeru. Svět BDSM je nám představován sympatickým způsobem, velmi vkusně. Člověk se u čtení vůbec nemusí ošívat nebo upadat do rozpaků. Tedy alespoň mě se to nedělo. Řekla bych, že je tomu spíše naopak. Kresba je totiž oku lahodící a tak se Vám může velice jednoduše stát, že zůstanete k jedné jediné stránce přišpendlení X minut a budete si užívat veškerou tu záplavu odstínů rudé, odlesků latexu, zrzavých kštic, kterých tu vystupuje požehnaně, spletitých smyček všemožných úvazů a především mistrně vyvedených výrazů tváří. Výrazy obličeje, to je to, co bych chtěla vyzdvihnout především. Byla jsem autorovou schopností zachytit nekonečné množství rozličných výrazů každé postavy naprosto uchvácená. Teda ještě pořád jsem. A taky žeru Alana, samozřejmě. Takže jo, bylo to dobrý. Byla to zábava. A já chci další díl. A Vy si ho taky běžte nějak obstarat. Vaše oči si smlsnou. ;)... celý text
Faja
2017,
Petra Stehlíková
Bacha, možná můj koment bude zavánět mírnými spoilery! Druhý díl mě bavil, ale dokázal mě i rozčarovat. Akce střídá klidnější pasáže v skoro až přesném intervalu, takže jsem si s úsměvem na rtech brzy dokázala říct "a teď se to podělá, drahá Ilan" a ono se skutečně vždy něco stalo. :) V tomto díle jsem ale měla problém vyznat se v některých scénách nebo popisech, které mi přišly krapet neohrabaně napsané, což se mi normálně nestává. A u některých scén jsem si říkala, že to snad ani není fyzicky možné (naposled, když se polomrtvý kapitán snažil vyškrábat ven z hořícího dolu). A někdy mi kniha přišla zmatená (když se Ilain snažila vypařit z palatulu a zachránit zadek pětadvacítce na Otortenu, tak názvy měst lítaly na všechny strany, až to vypadalo, že je Ilain snad ve 3 městech naráz). A někdy mi to přišlo až moc o šťastné náhodě. Proto si tentokrát nechávám jednu hvězdu v kapse. Ale ty zbylé čtyři sem s chutí plácnu, protože v žádném případě nepopírám, že jsem se při čtení bavila, že k téhle knížce čichám stejně jako k prvnímu dílu, že miluju svět, který nám paní Stehlíková po částech předkládá, a že Duvalské pohoří bude mému srdci vždycky blíž než nížiny s těmi jejich udělátky... A kdybych měla vypsat všechno, co mám na téhle sérii tak ráda, bude to chtít otevřít soubor ve wordu. ;) A teď jsem ráda, že jsem Faju četla tak dlouho, protože čekání na Nastereu bude o to kratší. ^^... celý text
Všechno, úplně všechno
2015,
Nicola Yoon
Viděla jsem film. Přečetla si knížku. A teď si jdu pustit ten film. Znovu. Příběh se mi líbil, i když jsem věděla, jak skončí. Co se mi nelíbilo, byla často nešikovně zvolená forma češtiny. Tím myslím, že mě neskutečně iritovalo např. neustálé používání výrazu "mně" místo "mi". Věčné "jseš" mi občas dopomohlo k mrzutému tikání v oku. A o více či méně povedených překlepech se ani nezmiňuji - ty už jsou dnes v knihách tak časté, že kdybych se nad nimi měla pokaždé veřejně rozčilovat, můžu si to rovnou hodit... Stejně to dělám (ještěže vázání pevných smyček nikdy nebyl můj obor). Suma sumárum i přes více či méně zpatlanou stylistiku textu se to četlo snadno a lehce, takže jsem knížku zvládla během 3 dnů i ve svém momentálním stavu ochoření. Navíc jsem si mohla "tématicky" měřit teplotu. Wau. Moc hezký bonus. Lepší jak 5D kino. A za to všechno Maddy uděluji 3*! (Mezi námi děvčaty, min. jednu hvězdu jsem vyhodila z okna za tu neohrabanou češtinu... ^^)... celý text
Jak blafovat o sexu
2016,
Sarah Brewer
Bylo to zábavné, bylo to mnohdy poučné, mělo to styl a báječně trefný překlad a postrádalo to gramatické chyby a překlepy všeho druhu. No já jsem spokojená. :)
Jarní touhy: Svatební blues / Kovboj se nevzdává
1996,
Anne McAllister
Každou povídku jsem ohodnotila zvlášť a napsala k ní krátký komentík. Byla to má první Harlequinka v životě. V knihovně jsem ji otevřela spíše ze srandy a taky trochu pro ukojení své zvědavosti, co v sobě tyto kultovní knížečky vlastně skrývají. Beru to jako průměrné ozvláštnění své obvyklé četby a neskrývám svou radost z dočtení. ^^... celý text
Skvrna
2017,
Gillian Flynn
X měsíců jsem se vozila na židličce na kolečkách okolo stolku v knihovně, kde na hromádce knih ležela i tahle Skvrna. A pořád jsem si říkala, co s touhle knížkou všichni pořád mají? Ne, že bych o ní kdy slyšela někoho mluvit. Ale zdála se mi známá natolik, že jsem dokonce věděla, že její autorka toho napsala víc. Tak či onak mi to včera nedalo a vzala jsem ji do ruky. Pak jsem ji otevřela. Pak jsem přečetla uhoněnou první větu. Usmála jsem se a přečetla tu větu znovu, jestli mě náhodou nešálí zrak. A pak jsem najednou byla v půlce a uvědomila si, krom toho, že tohle vůbec není můj obvyklý žánr, že tahle knížka mě baví a postupně tvoří nějakou atmosféru a že prostředí, ve kterém ji čtu (prosluněná knihovna s fajnovou knihovnicí za stolem a rádiem hrajícím veselé hitovky) je pro ni naprosto nevhodné. Tak jsem ji zaklapla se slovy, že si ji beru domů jako rukojmí. Jsem posera. Fakt děsnej posera. Takže, když jsem knížku v noci doma dočítala, měla jsem nepříjemný pocit. Říkala jsem si, že prosluněná knihovna a denní světlo vlastně nejsou tak špatná varianta. Nakonec jsem se pochlapila a povídku dorazila až do konce. Sláva mi!... Jsem si jistá, že s většinou lidí tenhle krátký příběh ani nehnul, heh. A co jsem cítila na konci téhle útlé knížečky? Jedno nepodstatné "meh". Konec mi přišel takový... prázdný. Vím, že to byla jen povídka a ty často naschvál končí obdobně. Takové to, aby měl čtenář pocit, že tam toho mohlo být víc a že chce víc. Jo, jasně, cítila jsem to taky. Ale ještě předtím pocitem stepovalo ono "meh". Povídka se mi líbila. Jsem ráda, že po tolika měsících, kdy jsme se s knížkou v knihovně navzájem poměřovaly kradmými pohledy, jsme to konečně dotáhly do zdárného konce. Možná si od autorky přečtu něco dalšího. A možná zůstanu jen u téhle osvěžující jednohubky.... Mám totiž ráda útlé knihy... a velká písmenka.... celý text
Skrýš
2018,
Masasumi Kakizaki
Fajn hororovka na jedno dopolední posezení. Příběh ušel a je dobře, že ho autor prokládal vzpomínkovými pasážemi. Kresba byla špičková a rozhodně je to hlavní tahoun téhle mangy. Ráda bych se podívala i na další autorovu tvorbu.... celý text