Edice
přečtené 186
Vítr z hor
2019,
Andy Wildwood
!POZOR: Spoiler v posledním odstavci tohoto komentáře! Na prvotinu to je dobrý výkon, řekla bych. Rozhodně je to jedno z těch lepších děl, která od začínajících autorů dostávám k přečtení a po dlouhé době jsem v něčem takovém viděla i potenciál. Při čtení jsem se i celkem bavila, i když to pro mě tentokrát ještě nebylo stoprocentní. Ale věřím, že když autor bude v psaní pokračovat, pilovat své spisovatelské schopnosti a dolaďovat nedostatky, že bychom si od něj v budoucnu mohli přečíst moc pěkné literární kousky. Snad od úplného začátku četby jsem se nemohla zbavit pocitu, jak se kniha podobá těm starým a dnes již klasickým fantasy příběhům. Napovídal mi k tomu i nám všem velmi dobře známý příběhový vzorec dobra a zla, kdy láska musí zvítězit nad zlobou a nenávistí, hrdina v podobě "nesmrtelného" geroje s tragickou minulostí, který se nyní vrhá, doprovázen svými dvěma věrnými druhy o nichž se toho vlastně moc nedozvíme, do šíleně nebezpečného podniku ve vidině, že zachrání svou životní lásku. Prostě taková zlatá klasika. Na jednu stranu se dá prohlásit, jak strašně neoriginální tenhle koncept dnes je. No na stranu druhou, proč sakra ne? Proč si občas nepřipomenout staré dobré časy, když to bude příjemné vzpomínání? To autor sice nezvládl na sto procent, ale rozhodně nám nepředložil ani vyložený patos. Jak jsem psala výše, ten potenciál tam je. Většina příběhu je vyprávěna popisnou formou. Dialogů se příliš nedočkáme a když ano, neprojeví se jako zrovna silná část knihy. Často (ne vždy) působí toporně, nepřirozeně a vyjadřování jednotlivých postav není ustálené, což jim na uvěřitelnosti příliš nepřidává. Myslím, že je to jedna z věcí, na které by autor do budoucna měl zapracovat. Já osobně jsem fanoušek živých dialogů, již méně fandím zdlouhavým popisům okolí. A tahle kniha je na popisné části opravdu bohatá. Nicméně autor má krásnou slovní zásobu a umí jí využít. Libuje si v detailních popisech krajiny, místností, měst i otrockých kolonií a mě se to v jeho podání prostě strašně líbilo. Dle mého je právě tohle autorova nejsilnější stránka. Nicméně pro vyvážený zážitek ze čtení bude potřeba dopilovat i ty dialogy, aby nepůsobily zbytečně plytce. Chvíle, kdy kniha pokulhávala, byly i ty, kdy nám autor dávkuje lore a to velmi nerovnoměrně, protože ho na nás vybalí v poměrně hutném popisném celku, po kterém zase přichází odmlka ve formě popisů prostředí, toho, kam hrdinové směřují, co se jim honí v hlavě a v neposlední řadě i rozvleklého filosofování hlavního hrdiny. Navíc se informace napříč knihou rozdrobeně opakují, což mě přivádí k mému prohlášení, že kniha by snesla nějaké to proškrtání, které by jí mohlo přidat na tempu a ubrat na "váze" (nevím, zda kniha vyšla jen jako e-kniha). Co mi pak ještě nepřišlo úplně šťastně zvládnuté bylo dávkování násilí a utrpení hrdinů. Spousta násilných scén působila v knize jako pěst na oko, a teď nemyslím jejich množství, ale způsob jakým nám byly předkládány. Příliš se v nich tlačilo na pilu. Chápu, že autor se snažil vylíčit utrpení hrdinů co nejprocítěněji, ale až příliš často jim toho nakládal nad rámec uvěřitelnosti, čímž z nich dělal právě ty nesmrtelné geroje, co přežijí všechny nesnáze světa a ještě u toho jen tak mimochodem dají někomu přes držku. Jonovi by jeho odolnost vůči zraněním a fyzickému vyčerpání mohl závidět i samotný Superman. Tenhle fakt ale bohužel ničí čtenářovu schopnost se o hrdinu bát a skutečně prožívat jeho osud společně s ním. Protože kdo by se bál o někoho nesmrtelného? A teď ode mě ještě něco na závěr - takové to "co se jinam nevešlo". Část ke konci knihy, kdy uprchlíci přebíhají hory z Taaru a nahání je tlupa chortojů byla skvělá. Tam jsem se opravdu cítila napjatá. To byla fakt jízda! Krátce na to mě ale zase zchladilo, když zraněný Kass, kterého chortoj slušně zřídil v boji, zůstal úplně na pána na hlídce s dalšími povstalci. Jako u toho Jona a Nar-tese bych to ještě přešla, ale Kass s rozpáraným hrudníkem, unavený bojem a útěkem z Taaru zůstane na hlídce? To se mi moc nezdá. Tím poukazuji na ty knižní části à la gerojská epopej. :D Ilustrace na konci knihy byla čuprózním překvápkem, i když v černobílé formě ve čtečce jsem si ji nemohla pořádně vychutnat. Jsem dost hleděla, jak jsou ty chlupatý mrchy obrovský. No potkat bych je nechtěla. Jo a celou dobu jsem si myslela, že půjde o sérii (tady na databázi je kniha uvedená jako 1. díl série). Takže mě docela překvapil uzavřený konec. Což je fajn pro případ, kdybych se k možnému pokračování už nedostala. Tak či onak, konec byl napsaný uspokojivě a líbil se mi. :)... celý text
Náhodní lháři
2016,
Lena Valenová
Nemohla jsem se rozhodnout, jak knihu nakonec ohodnotím. Za mě je to pěkných 3,5*, ale zaokrouhlila jsem směrem nahoru, protože řemeslně je to pěkně odvedená práce. :) Ač mě text stylisticky nijak neohromil, tak spletitý příběh mě poměrně spolehlivě táhl dál. Kdyby mi bylo okolo patnácti, určitě bych z knihy byla nadšená víc a snad si i vytvořila nějaký bližší vztah s postavami. Takhle mě zajímal především příběh, který nám autorka v prvním díle rozehrála, ale pocity samotných postav mi byli lehce lhostejné. Ve svých dvaceti letech s nimi již asi nesdílím stejné smýšlení. :) První díl nám celý příběh teprve rozehrává. Objevuje se zde spoustu záhad, nejasná minulost hned několika postav a na konci knihy nebudete o moc chytřejší než na jejím začátku. Je jasné, že na kloub všem těm záhadám a vztahům budeme postupně přicházet až v dalších dílech. Ale i s tímto vědomím jsem se po dočtení prvního dílu neubránila mírnému zklamání, že jsem se toho dozvěděla poměrně málo. Na druhou stranu tak ve čtenáři zůstává ona zvědavost, kterou ukojí jedině přečtením dalšího dílu, což je pěkný efekt a zde opravdu funguje. *POZOR, MOŽNÁ DROBNÝ SPOILER* Osobně mě zajímá, jak se bude vyvíjet vztah hlavních hrdinů dál. Mírně řečeno se k sobě příliš nemají. Párkrát byl vidět záblesk nějaké chemie, ale vzájemný odpor mezi nimi přetrvává. Za což autorku vlastně chválím, protože když už se celou knihu nesnášejí, tak by jejich nečekané propuknutí lásky působilo neuvěřitelně a směšně. Máme před sebou ještě tři další díly a tudíž spoustu prostoru pro vývoj vztahů. Ano vztahů, protože po prvním díle člověk nemůže jasně ukázat prstem a říct: "Tihle dva budou určitě spolu," což mě baví. Jen doufám, že bude na vzájemné vztahy v dalším díle dán větší důraz, především co se vztahu Michaela a Eleny týče. V prvním díle mi tam něco chybělo. :) *KONEC SPOILERU* Nejsem čtenář detektivek, takže s vyloženě spletitými příběhy příliš zkušeností nemám. Tudíž jsem docela valila bulvy, když se nám příběh Náhodných lhářů začal nabalovat a zamotávat. Snažila jsem si dávat bedlivý pozor, protože mě zajímalo, jestli se sama autorka v příběhu náhodou nezamotá nebo neudělá botu. Ale ničeho jsem si nevšimla. Takže paní autorce klouboček dolů. Jak jsem se zmiňovala výše, stylisticky mě text příliš nezaujal. Přišel mi tak nějak výrazně jednoduchý, jakoby mu chybělo "koření" samotného autora. Nějaký prvek, který svému textu může dát jedině jeho autor. Ale uznávám, že kniha se četla snadno, i když jsem z formy textu nepociťovala takový požitek jako u některých jiných knih. Tohle všechno jsou však osobní preference, tak mě berte s rezervou. ;) Trochu rušivé mi přišlo používání vykřičníků v přímých větách tam, kde bylo zřejmé, že postava promlouvá klidným hlasem. Suma sumárum, jsem zvědavá na další díl. Zajímá mě, jak se budou vyvíjet příběh, jeho hrdinové, vztahy mezi nimi, ale i samotný spisovatelský um autorky. Doufám v vzestupnou hodnotu. :)... celý text
