dia.riedl
přečtené 279
Ti, co vidí
2023,
J.R. Erickson
Příběh v knize Ti, co vidí byl zajímavý a poměrně zamotaný a mě se líbil. I když bylo ze začátku těžké se v ději zorientovat, hlavně kvůli množství postav, kterých stále přibývalo, a také třem časovým rovinám, příběh dvou sester, které se rozhodly vypátrat pravdu o své rodině, mě nakonec hodně oslovil. Všechny dějové linky jsou pro příběh stejně důležité a vzájemně propletené víc, než se od začátku zdá. Děj v psychiatrickém ústavu byl poněkud zvláštní a chování postav nedovysvětlené, ale odehrálo se tady nejvíc znepokojivých scén z celé knihy. A zakončení bylo velmi uspokojivé. Postava Hattie byla někdy až příliš ustrašená a citlivá, byla mi sympatičtější jako dítě, zvídavá a tajemná. Co mi v příběhu přišlo navíc, byla linka s Damienem... A taky pár detailů, které autorka do příběhu vměstnala, například, že bratr sester válčí ve Vietnamu - pro příběh to nemělo vůbec žádný význam, jen tam bratr skoro celou dobu nebyl no. Musím ještě podotknout, že na to, jak se kniha prezentuje, je v příběhu žalostně málo duchařiny, nebo alespoň takové, že které vám běhá mráz po zádech. Je to spíš detektivní román. A ještě dodám, že více než vyšetření dávné vraždy je v příběhu důležitější pátrání po zmizelé matce. Příběh byl ale hezky promyšlený a dobře se četl. Update (květen 2024): Knihu jsem četla již podruhé a musím říct, že jsem příběh vnímala mnohem uceleněji a některé poznámky z prvního hodnocení bych nyní přepsala. Je to opravdu hezký a podle mě poutavě napsaný příběh. Čtení jsem si užila.... celý text
Nulorožec
2018,
Petr Stančík
Od autora mě ohromně nadchnul Mlýn na mumie. Autorův styl je pro mě sympatický a neotřelý. Umí si krásně hrát s jazykem, používá slovní hříčky či archaismy. I když mají knihy detektivní zápletku, nečtou se jako detektivka. Příběhová zápletka je protkaná kuriozitami a fantazii se vymykajícími obrazy. Zároveň se mi líbí prostředí Prahy, o které autor píše velmi zajímavě a poutavě, vezme vás jako takový průvodce na známá i neznámá místa. Postava komisaře Lavaby byl opět takový požitkář s hlavou v pejru. Příběh byl opět velmi zamotaný a zapeklitý, na to, jak je kniha vlastně krátká, se tam toho stihlo odehrát dost. Nemůžu říct, že bych se v příběhu neztrácela, celé je to takový fantasmagorický chaos, ale naprosto obdivuji a užívám si autorovu fantazii.... celý text
Pod šeptajícími dveřmi
2022,
TJ Klune (p)
Tato kniha je jako pohlazení. Velmi snadno jsem se do příběhu ponořila, nečekejte ale žádnou akci, příběh toho dějově nabízí méně než třeba Dům v blankytně modrém moři, spíše se společně s postavami ponoříte do úvah o životě a smrti. Miluju ale autorův styl psaní, je tak lehký a milý. Píše krásné postavy, které jsem si chtě nechtě zamilovala. Téma vyrovnávání se se smrtí bylo podáno plynule a lehce. V příběhu jsou i zajímavé fantaskní prvky. Jediný problém mám asi s romantickou linkou, která se mi zkrátka nějak příčí tím stylem, jak je psaná. Dva dospělí muži aby se chovali jako malé děti když dojde na city? Kniha je zkrátka roztomilá, přestože pojednává o tíživém tématu, líbí se mi samotná myšlenka života po životě. Celkově se mi ale kniha trochu vlekla a konec je přesně takový, jaký čekáte.... celý text
Daisy Jones & The Six
2020,
Taylor Jenkins Reid
Nikdy jsem si u žádné knihy tolik nepřála, aby to byla skutečnost, jako zrovna u Daisy Jones. Strašně moc bych chtěla ty písničky slyšet a vidět je vystupovat! Tohle je na knize asi to nejúžasnější...jak je vše okolo kapely The Six tak detailně popisováno, psaní písniček, nahrávání ve studiu, jejich vystoupení, turné, focení na obal desky...u všeho prostě chcete být. Bohužel jsem si po celou dobu nedokázala vytvořit k postavám hlubší vztah, ale na všech mi celou dobu záleželo, hlavně asi na Daisy a Karen s Grahamem. Kniha mě zkrátka okouzlila tím zákulisím hudebního průmyslu jedné komplikované kapely. Protože vztahy mezi členy byly opravdu...komplikované.... celý text
Hlídka na konci vesmíru
2022,
J.S. Dewes
Je to dobrá kniha, u čtení jsem se bavila. Zásadní problém, který s knihou mám, je délka. V druhé polovině mi už upřímně docházel dech. Příběh stojí hlavně na postavách, které jsou za mě skvěle vykreslené a uvěřitelné. Nejvíc jsem si zamilovala Rakeovou, ta sakra věděla co dělá, zajímala by mě i její minulost, a Griffitha. A samozřejmě i Cavalona, Mesu nebo Jackina. Technické a fyzikální prvky šly často mimo mě a upřímně se autorka ani nezdržovala nějakým vysvětlováním, jak co funguje a proč. Prostě to tak je. Akční scény byly fajn, ale příběh celkově byl takový vlastně monotónní.... celý text
Carrie Soto se vrací
2024,
Taylor Jenkins Reid
Jako milovnice knih a stylu psaní Taylor Jenkins Reid jsem Carrie Soto prostě nemohla přehlídnout. Autorka opět ukázala, jak talentovaná je a jak uvěřitelný příběh a postavy umí napsat! Téma knihy mi nebylo vůbec blízké, protože tenis mě nikdy nezajímal a nic mi ten sport neříká. Bohužel mě kvůli tomu kniha nedokázala tak pohltit, jako jiné autorčiny knihy a velká část příběhu tak pro mě byla monotónní. I tak to byl opravdu skvělý čtenářský zážitek, postavy v jejích knihách prostě žijí se všemi svými klady a zápory. Moc se mi líbil přístup Carrie a jejího táty - trenéra - k tenisu jako takovému. Bylo mi sympatické, že k tomu nahlížejí téměř jako na umění a s respektem. Bylo pro mě velmi zajímavé nahlédnout do světa profesionálního sportu, do té dřiny, bolesti a euforie. Ačkoliv pro mě byly zápasy a tréninky spíše hluchá místa, protože neznám tenisovou terminologii a nedokázala jsem si tak situaci na kurtu v hlavě představit, i tak jsem každou výhru nebo prohru prožívala s Carrie. Konec knihy mě dojal, jak jsem to ani nečekala a svérázná a drsná Carrie Soto si ke mě přecejen našla cestu.... celý text
Severní úsvit
2024,
Lukáš Kosař
Severní úsvit bych popsala jako komornější detektivní román s nadpřirozenými prvky. Příběh měl pro mě, především v začátku, až takový noir nádech! Atmosféra zapadlého městečka Northern Dawn mi zase připomínala Ospalou díru, ale tím všechny podobnosti končí. V detektivovi Carlu Dawsonovi jsem měla ze začátku nejasno, ale postupně si mé sympatie získával víc a víc. Líbí se mi jeho profesionalita a nadhled nad situacemi i chováním lidí; zároveň ale nepůsobí chladně a povrchně; jeho charakter byl pro mě čtenářsky velmi zajímavý, neprvoplánový. Některé jeho postupy, hlavně v pozdější fázi vyšetřování, jsem tedy úplně neschvalovala, uvidíme, čeho se třeba v budoucnu dočkáme. Už od začátku jsou některé informace v příběhu záměrně zatajovány, díky čemu jsem byla plná očekávání, co nás na místě činu vlastně čeká. Tušíme, že na případu nebude nic jen tak. Samotnému detektivovi navíc začne někdo neznámý cestu a celé vyšetřování sabotovat. Začátek příběhu plynul velmi pozvolně. Po boku detektiva poznáváme okolí městečka a jeho obyvatele. Postav je tam opravdu dosti a tady musím ocenit, že s tím autor umí velmi dobře pracovat a často v kontextu připomene jejich souvislost s příběhem. Paralelní prvky jsou do příběhu velmi dobře zasazeny a umocňují tesknou atmosféru osamělého městečka - všudypřítomná mlha, Temný les, častý déšť, panující strach a podezření. Protože téma nadpřirozených jevů mám opravdu ráda, mohlo jich být za mě v knize zakomponováno víc. Ale ty, které v příběhu jsou, mě opravdu dostaly. Kniha je navíc doplněna o mapu Northern Dawn a ilustrace vytvořené pomocí AI technologie, které jsou za mě moc povedené a příběh dokreslují velmi věrně. K samotné zápletce mám pár ALE. Autor si na můj vkus až moc dobře připravil půdu pro závěrečné odhalení pachatele. Jako čtenář jsem tam neměla moc prostoru pro jakékoliv pochyby či podezírání nesprávné osoby. Bylo znát, že autor má celý případ do detailu promyšlený, tím pádem některé věci viditelně hrály příběhu do karet. I přes to se v příběhu vyskytuje nejeden překvapivý a nečekaný moment a nemůžu rozhodně říct, že by závěr či předcházející zvraty, byly předvídatelné . Pokud se nebojíte posunout hranice své víry v to, co je možné a nemožné, chcete se nechat unést atmosférou deštivého anglického venkova, kniha Lukáše Kosaře vás nemůže minout. Hodnotím 3,5 hvězdičkami Děkuji autorovi za poskytnutí e-knihy a za projevenou důvěru.... celý text
Zlatá Grai
2021,
Kristina Waagnerová
Zlatá Grai se ke mě dostala docela náhodou díky štafetě. Už při čtení anotace a především hodnocení jiných čtenářů jsem tušila, že se mi bude líbit. A taky, že ano, je to skvělá originální fantasy! Autorka vytvořila úžasný svět s novými druhy bytostí, magií a pravidly. Kniha byla pro mě velmi čtivá, poutavě a květnatě napsaná. Už první kapitola mě do příběhu hezky vtáhla, hned poznáváme dva znepřátelené národy, o akci, napětí a zvědavost není nouze. Pak do příběhu vstupuje Isarell a, bože, jak já jsem si tu holku oblíbila! Svět sorrei a jarrei a život divoženek mě naprosto uchvátil. Moc se mi líbilo vystavění příběhu Isarell a její cesta na vrchol. Bojové tréninky a závěrečné zkoušky mě ve fantasy velmi baví. Nadchlo mě používání a získávání ornamentů! Jediné, co mě při čtení trochu potrápilo, bylo množství postav. Měla jsem u některých trochu zmatek v jejich postavení a jejich moci, špatně se mi zařazovali, tím pádem mi unikaly i některé ty intriky. Také u fungování denních a nočních hvězd jsem neměla úplně jasno. Četla jsem ale vesele dál, protože to nejdůležitější se vždy ukázalo. Knížka je opravdu hodně obsáhlá, není to ale určitě na škodu, spíš musí čtenář číst pozorněji. Věřím, že když budu mít možnost přečíst si knížku znovu, všechno už do sebe zapadne. Mě Zlatá Grai opravdu překvapila a byla radost jí číst.... celý text