Dan082
přečtené 181
Afterdark
2014,
Haruki Murakami
Afterdark bylo poněkud zvláštní první setkání s Murakamiho rukopisem. Na ploše sto padesáti stránek rozehrává autor abnormální zápletku na samém počátku Tokijské noci. Odbila dvanáctá hodina, ulice jsou stále husté a v kavárnách nadále zaznívá tlukot klávesnic workoholiků. Prostřednictvím vypravěče v er-formě Murakami popisuje krásy každodenního života v jinak neobvyklé situaci devatenáctileté Meri, která se rozhodla tuto noc trávit mimo pohodlí domova. Postupem do hlubší noci počty lidí řídnou a Meri poznává různorodé postavy. Druhou částí proplouvají mystické prvky, které vytváří lehce mrazivou atmosféru. Sestra Meri Eri je v hlubokém spánku a děj kolem ní se vymyká jinak realistické stránce příběhu. Krásu v autorově vyprávění shledávám především v nesmírně příjemném popisu banálních témat a všedních problémů prostřednictvím dialogů. Vedle toho svůj text prolíná různým uměním, které může být čtenáři inspirací, nebo se jenom ujistí, že drží v rukou správného autora. Afterdark je v jistém smyslu experimentální, jelikož Murakami narušuje formu vyprávění implementací kamery. Nejsme tedy zcela svobodní v tom, jak si představíme objekt za objektem, nýbrž se nám v hlavě promítají konkrétní úzké obrazy, konkrétní záběry jak je popisuje Murakami. Některé vystavěné otázky nejsou zodpovězeny ani na konci knihy, ani v doslovu a nezbývá, než si je domyslet. Osobně mi kombinace všedního života a absurdních situací příliš nesedla, ačkoliv dílo určitě doporučuji. Netroufám si však říct, je-li zrovna Afterdark ideální pro seznámení s autorem. Protože mě zajímá, jak bude pracovat s mystickými prvky i v dalších dílech, určitě Afterdark nebude poslední Murakami. (A taky nebyl.)... celý text
